Digitální wellbeing: jak na spokojené a šťastné bytí v digitálním světě
Ve 21. století pronikají informační a komunikační technologie (ICT) do všech sfér života člověka a stávají se nezbytnou součástí jeho soukromých, studijních, nebo pracovních aktivit. Přestože tato integrace přinesla řadu nepopíratelných výhod, výrazně zrcadlících se v době celosvětové pandemie COVID 19, nelze opomenout, že každá mince má dvě strany. Informační přetížení, technostres, techno-závislost… jevy, které by bez přítomnosti technologií v naší společnosti byly jen těžko možné. S ohledem na jejich přítomnost není s podivem, že se do centra zájmu dostává téma digitálního wellbeingu, kterému je zasvěcen i tento článek. Na následujících řádcích bude digitální wellbeing představen jakožto součást komplexního wellbeingu jedince, pozornost bude věnována složkám schopností potřebným k dosažení jeho optimalizace, spolu s dostupnými online kurzy a aplikacemi na něj zaměřenými.
Wellbeing: rozkvět člověka vstříc šťastnému a plnohodnotnému bytí
Pro objasnění, co se pod pojmem digitální wellbeing skrývá, je nejprve důležité podívat se na samotný význam slova wellbeing. Co se tohoto termínu týče, nelze se prozatím v českém prostředí setkat s universálně uznávaným a napříč obory užívaným českým ekvivalentem, proto i předložený článek bude nadále operovat s jeho původním anglickým zněním.[1] Obdobně je na tom odborná literatura i v případě jednotné definice wellbeingu. Cambridge Dictionary uvádí wellbeing jako „stav pociťování zdraví a štěstí“[2], Oxfordský slovník tuto definici doplňuje o faktor pohodlí: „stav pohodlného, zdravého nebo šťastného bytí.“[3] Dle Mental Health Foundation však wellbeing zahrnuje i jiné faktory, nežli pociťování štěstí, jeho komplexnějšímu pojetí tak odpovídá spíše definice New Economics Foundation: „Wellbeing lze chápat jako způsob, jakým lidé cítí, jak fungují na osobní a společenské úrovni a jak hodnotí svůj život jako takový.“[4] Vezmeme-li v úvahu uvedená vymezení, není překvapivé, že na poli psychologie je pojem wellbeing často překládán jako osobní pohoda.[5]
Za předmět zkoumání jej poté pojímá především oblast pozitivní psychologie. Autorem jedné z nejuváděnějších teorií pokrývající tento fenomén — teorie flourishingu — je americký psycholog Martin E. P. Seligman. Seligman stanovil 5 komponent, jejichž kombinace vede k tzv. rozkvětu člověka (human flourishing) a tedy naplňování jeho wellbeingu. Jsou jimi[6]:
Positive Emotions — Pozitivní emoce
Engagement — Životní angažovanost
Relationships — Pozitivní vztahy
Meaning — Smysluplnost
Accomplishment — Úspěch
Poměrně nedávnou snahu o definici wellbeingu můžeme registrovat i v českém prostředí, konkrétně v souvislosti s oblastí vzdělávání — jeho systémová podpora ve školství je jednou z priorit Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, dokumentu, jenž stanovuje směr rozvoje školství, jeho strategické cíle a linie na období deseti let.[7] Pro potřeby Strategie 2030 + formulovala Pracovní skupina Wellbeing projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+ wellbeing jakožto stav, ve kterém můžeme v podporujícím a podnětném prostředí plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.[8] Zároveň definovala jeho 5 základních oblastí: fyzickou, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní. Fyzická oblast odráží fyzické zdraví a bezpečí, u člověka spočívá především v uvědomělé volbě zdravého životního stylu a prostředí. Oblast kognitivní souvisí se schopnostmi kritického myšlení, řešení problémů a kreativity — projevuje se nejen v jedincově způsobu zpracování informací a utváření úsudků, ale také jeho schopnosti dosáhnout stanovených cílů. Emocionální oblast zahrnuje u člověka pozitivní vnímání sebe sama, spolu se schopností rozpoznávat a regulovat své emoce. V sociální oblasti je důraz kladen na schopnost vytvářet a udržovat vztahy a spolupráci s jinými lidmi, pocit sounáležitosti a komunikační dovednosti. Konečně, oblast poslední, duchovní, souvisí s poznáváním a naplňováním smyslu existence, hodnot a etických zásad člověka.[8]
Digitální wellbeing je pak dle B. Brdičky tou složkou wellbeingu — jakožto komplexního celku — na níž mají digitální technologie přímý vliv.[9]
Digitální wellbeing
Na digitální wellbeing jakožto kategorii wellbeingu, srovnatelně důležitou a úzce propojenou s jeho ostatními složkami, nahlíží Georgie Powell jako na „uvědomělé užívání technologie způsobem, který umožňuje každému jedinci realizovat jeho potenciál a čerpat benefity pro svou osobu i komunitu.“[10] Pro jeho vymezení rovněž vytvořila — ve spolupráci s významnými subjekty zabývajícími se téže problematikou — souhrnnou infografiku , znázorňující 6 hlavních komponent ovlivňující u člověka digitální wellbeing[10]:
1. Kontrolu — jak, kdy a proč technologie využíváme a zda nad tímto počínáním pociťujeme kontrolu
2. Přístup — zda máme dostupný přístup k potřebným službám
3. Občanství — naše vystavení sociálnímu a antisociálnímu chování v online prostředí
4. Kompozici — vnější fasáda, pod kterou skrýváme své online aktivity a emoce, které v nás vyvolávají
5. Identitu— správa našich online dat, soukromí a digitální identity
6. Informace — otevřený přístup k faktickým a nepolarizovaným informacím
Obdobně v pojetí Jisc digitální wellbeing, spolu s digitální identitou, zastřešuje 5 základních skupin elementů — vše dohromady poté vytváří rámec digitální způsobilosti. Jedná se o (1) informační, datovou a mediální gramotnost, (2) digitální učení a rozvoj, (3) digitální komunikaci, spolupráci a participaci, (4) digitální kreativitu, schopnost řešení problémů a inovace a jejich společné jádro — (5) ICT dovednosti. [11] Digitální wellbeing pak odráží jedincovu schopnost pečovat v digitálním prostředí o své osobní zdraví, bezpečnost, vztahy, ale také bilanci mezi soukromím a pracovním životem.[11]
Složky digitálního wellbeingu (a jejich rozvoj v rámci formálního vzdělávání)
Dovolím si menší odbočku zpět k definici wellbeingu, tak jak ji poskytuje Oxfordský slovník — pokud mi bude odpuštěna jemná modifikace, nabízí se její využití pro popis ideálního digitálního wellbeingu: stav pohodlného, zdravého a šťastného bytí v digitálním prostředí. Ovšem jak tohoto stavu docílit? Možnou odpověď poskytuje právě 5 zmíněných elementů, na které tak lze pohlížet jako na kompetence, které jedinci otevírají cestu k bezpečnému a zodpovědnému (vůči sobě i ostatním) jednání v digitálním prostoru. V kontextu České republiky podává odpověď studie B. Brdičky, člena zmiňované Pracovní skupiny Wellbeing, popisující kompetence, jejichž osvojení vede k optimalizaci digitálního wellbeingu.[9] Vzhledem k ukotvení a cílům projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+ je důraz kladen na možnost jejich rozvoje u žáků v rámci formálního vzdělávání v ČR. Vizualizaci složek schopností ovlivňujících u jedince digitální wellbeing zachycuje následující schéma:
Stejně tak jako u rámce digitální způsobilosti od Jisc mají vybrané složky základ v digitální gramotnosti. Jedinec by měl dosáhnout takové úrovně digitální gramotnosti, která mu umožňuje důvěru ve své vlastní schopnosti, co se využívání technologií týče a jejich užití k řešení problémů. Krom schopnosti ovládat technologii by tak měl být dotyčný schopen porozumět jejich vnitřním procesům a možnostem využití.[9] Na tuto problematiku upozorňují také Diana a James Oblinger, autoři výzkumu zaměřeného na síťovou generaci, tedy první generaci, která vyrostla obklopena digitálními médii a jejíž příslušníci v důsledku těchto okolností dokáží řadu ICT zařízení využívat intuitivně — ovšem jejich znalost technologie nebo kvality zdroje může být pouze povrchní.[12] B. Brdička proto doporučuje se ve výuce orientovat na informatické myšlení odpovídající novému pojetí výuky informatiky.[9]
Bezpečnost (nejen) nezletilých při užívání ICT a pohybu v online prostoru je tématem, kterému se v poslední době dostává značné mediální publicity, za příklad lze uvést např. diskutovaný dokumentární film V síti a webový seriál #martyisdead , ověnčený mezinárodní cenou EMMY. Závažnost tématu reflektuje rovněž pozornost, dostávajícímu se mu v prostředí vzdělávacích institucí a pedagogické komunity.[13] [9]Riziko pro wellbeing v této oblasti zahrnuje nejen nebezpečí kyberútoků, ale také vystavení sociálně patologickým jevům v kyberprostředí — kyberšikaně, kyberstalkingu, kybergroomingu aj.[13] Ve školním prostředí je využíváno také pojmenování rizikové chování v kyberprostoru, pod čímž jsou rozuměny vzorce chování působící ve společnosti nárůst zdravotních, sociálních a výchovných rizik pro jedince a společnost. Právě prostředí školy poté může preventivními intervencemi, vzděláváním a osvětou, ovlivňovat jeho výskyt a následky.[14] Samozřejmě žádná vzdělávací instituce či pedagog nedokáže zamezit kupříkladu možnosti kontaktu mezi nezletilým a sexuálním predátorem v kyberprostředí — ovšem může poskytnout jedinci možnost si tuto situaci a správné jednání při střetu s ní vyzkoušet v kontrolovaném a bezpečném prostředí. [9]
Další z identifikovaných složek, zobrazených ve schématu, je nazvána zdraví. B. Brdička jej rozděluje pro potřeby studie na duševní a fyzické a zabývá se faktory je ohrožujícími, spojenými s užíváním ICT. Pro fyzické zdraví představuje riziko dlouhá doba strávená u počítače, spolu s neodpovídajícím pracovním prostředím.[9] Odráží se zde jak tématika time managementu, tak ergonomie, zároveň lze pozorovat prolnutí fyzického zdraví a psychické pohody. Kupříkladu při práci s počítačem může mít na psychické rozpoložení jedince a efektivitu jeho práce vliv umístění klávesnice, obrazovky, ale také typ sedadla a samotný způsob sezení člověka. Zanedbání těchto a sdružených faktorů při práci s PC může vést u jedince k muskuloskeletálním obtížím (typicky bolesti páteře a přetížení horních končetin), či příznakům zrakové zátěže (zarudnutí a pálení očí, rozmazané vidění, mžitky, atd.).[15] Pracovní prostředí — ve školním prostředí typicky počítačová učebna — by tak mělo odpovídat ergonomickým zásadám. B. Brdčika rovněž uvádí, jako způsob pro osvojení si odpovídajících zásad u žáků, ověření stavu jejich pracovního prostředí v domácím prostředí.[9]
Významnou roli pro digitální wellbeing hraje rovněž režim práce a odpočinku. Každá dlouhodobější aktivita by měla být prokládána přestávkami — obecně je doporučováno každých 60 minutách pracovní aktivity vystřídat 5 minutovou přestávkou. K. Paulík rovněž doporučuje zařazení delší přestávky (minimálně 15 minut) při několikahodinové duševní aktivitě po každých dvou, až třech hodinách.[16] Zachování tohoto režimu je obzvláště důležité při práci s ICT, kdy soustavná pracovní aktivita s monitorem (či častým přenášením pozornosti na klávesnici, popřípadě tištěné materiály) může vyústit v zrakovou únavu.[17] O. Matoušek a S. Gilbertová uvádí, že pracovní aktivita vyžadující soustavné sledování obrazovky by neměla přesáhnout šest hodin.[15]
S režimem práce a odpočinku jsou u jedince rovněž úzce spjaty jeho kompetence v oblasti time managementu. Právě nadužívání technologií představuje pro duševní zdraví riziko vzniku závislosti. Salanova et al. uvádí techno-závislost jako „nekontrolovatelné nutkání používat ICT „vždy a všude“ a to po dlouhou dobu nepřiměřeným způsobem.“[18] Jedinec tedy využívá ICT kompulzivně, způsobem škodícím jeho zdraví, a pokud jich zrovna nevyužívá, cítí úzkost, zneklidnění.[18]
Další z nezpochybnitelných složek dig. wellbeingu tvoří informační a mediální gramotnost. V odborné literatuře se objevuje pojem Media and Information Literacy (MIL), zastřešující obě gramotnosti. Pojetí informační a mediální gramotnosti jako jednotného konceptu preferuje ve svých dokumentech např. UNESCO (Global Media and Information Literacy Assessment Framework). Moskevská deklarace definuje MIL jako kombinaci znalostí, postojů, dovedností a praktik potřebných pro přístup, analýzu, hodnocení, použití, produkci a komunikaci informací a znalostí tvůrčími, legálními a etickými způsoby, které respektují lidská práva.[19] B. Brdička zdůrazňuje v souvislosti s wellbeing význam budování osobního vzdělávacího prostředí, především co se týče kompetencí k evaluaci zdrojů, k jejichž rozvoji by mělo docházet na půdě školy.[9] Právě pedagogové hrají klíčovou roli při rozvoji kompetencí MIL.[20] Evaluace zdrojů a analýza možných záměrů a důsledků publikace určité informace má rovněž silný přesah do digitálního občanství. Internet rozprostřel před každého jedince možnost vytvářet a šířit informace a to včetně těch manipulovaných, vyvolávajících nesoulad ve společnosti a negativně ovlivňující wellbeing jejich občanů.
Ve spojení s digitálním wellbeingem je akcentována také složka spolupráce a sdílení, nabývající důležitosti v době pandemie, kdy se online prostředí stává primárním způsobem komunikace (potlačujícím riziko přenášení viru), a to i v oblasti vzdělávání. B. Brdička v tomto ohledu doporučuje využívat krom online vzdělávacích a komunikačních platforem také prostředí, ve kterém se žáci pohybují ve svém volném čase — sociální sítě — a mentorovat žáky k budování osobního vzdělávacího prostředí nad rámec třídy, či školy. [9]Obdobně podpora a rozvoj digitální kreativity — složka odrážející se také v rámci digitální způsobilosti — spolu s porozuměním procesům digitální produkce představuje nejen důležitý faktor pro možné budoucí profesní uplatnění žáků, ale také pro zachování wellbeingu.[9] V současnosti je diskutováno téma digitální produkce, generace digitálních domorodců a digitálního wellbeingu především ve spojitosti s nastavováním nereálných ideálů pomocí silně upraveného obsahu.[21]
Kombinace všech doposud jmenovaných složek wellbeingu poté umožňuje jedinci využívat technologie k plnění osobních cílů.[9]
Kurzy a aplikace zaměřené na digitální wellbeing
Digitální wellbeing ovšem není klíčový pouze pro generaci, která v tuto dobu pomyslně obsazuje školní lavice. Jeho optimální stav ovlivňuje wellbeing každého člověka, ať už mu věk začíná jakýmkoliv číslem. Stačí se na chvíli vžít do role pedagogů, majících zásadní roli při osvojování kompetencí pro digitální wellbeing u mladší generace. Aby této role mohli dostát, nejen že sami musí potřebnými kompetencemi oplývat, zároveň by měli být schopni balancovat svůj osobní digitální wellbeing a vyhnout se jeho největším predátorům: sociálně patologickým jevům, informačnímu přetížení a technostresu. V tom jim i zbytku populace mohou pomoci dostupné kurzy a aplikace zaměřené na digitalní wellbeing.
Jedna z nabízejících se možností je kurz Digital Wellbeing vyskytující se na MOOC platformě Future Learn.[22] Kurz vznikl pod taktovkou University of York a je rozvržen do tří týdnů, na Metodickém portále RVP.CZ je k dispozici zpráva o jeho průběhu a náplni od jednoho z absolventů, Bořivoje Brdičky. Časově úspornější alternativou je kurz zdarma dostupný v rámci Google garáže, Úvod do digitální rovnováhy (pojem digital wellbeing je zde překládán jako digitální rovnováha). Kurz je rozvržen do 4 tematických celků, přičemž každý z nich je zakončen drobným testem pro ověření nově nabytých znalostí.[23] Krom teoretického zázemí a benefitů pramenících ze zdravého vztahu s technologiemi kurz nabízí poměrně jednoduchý a srozumitelný návod, jak dosáhnout optimálního digitálního wellbeingu prostřednictvím uvědomění si vlastních digitálních návyků a formulování vlastních cílů v oblasti využívání technologií
Totožný název — Digitální rovnováha — nese také aplikace dostupná skrze Google play, který by měla jedinci pomoci trasovat denní digitální zvyklosti a aktivity, nabízí také několik funkcí napomáhajících získat a udržet kontrolu nad časem stráveným s technologií (denní časovač, režim večerky nebo režim soustředění).[24] Další různorodé nástroje a nápady zaměřené na udržení digitální rovnováhy lze nalézt v rámci Experiments with Google v kolekci Digital Wellbeing Experiments.[25]
Z dalších aplikací je možné uvézt například Space, aplikaci prezentující se příslibem nalezení „phone/life“ balance,[26] nebo RescueTime či Siempo, nástroje doporučované v zmiňovaném kurzu od Googlu. [23]
Slovo závěrem
Dosažení šťastného a spokojeného bytí v kyberprostoru a vztahu s technologiemi, založeném na jejich vnímání jakožto prostředků k dosažení vlastních cílů, nikoliv jako otrokářů, nad jejichž zářivou obrazovkou marníme svůj drahocenný čas, je v naší společnosti, ze své podstaty informační, poměrně ambiciózním cílem. Přesto, dle mého názoru, stojí za to si k jeho naplnění hledat cestu, rozvíjet kompetence nutné k jeho dosažení a minimalizovat riziko výskytu technostresu u své osoby. Optimální digitální wellbeing je nezbytnou složkou pro dosažení — vypůjčíme-li si v psychologii užívaný překlad — celkové osobní pohody.
Seznam použitých zdrojů:
[1] BRDIČKA, Bořivoj. Digitální wellbeing na Future Learn. Metodický portál RVP.CZ [online]. Národní pedagogický institut České republiky, 04.03 2019 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22019/DIGITALNI-WELLBEING-NA-FUTURE-LEARN.html
[2] Well-being. Cambridge Dictionary [online]. Cambridge: © Cambridge University Press [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/well-being
[3] Definition of well-being. LEXICO: Powered by OXFORD [online]. Oxford University Press [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.lexico.com/definition/well_being
[4] Measuring well-being: A guide for practitioners. London: New Economics Foundation. Citováno dle: What is wellbeing, how can we measure it and how can we support people to improve it? Mental Health Foundation [online]. Mental Health Foundation, 20 July 2015 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.mentalhealth.org.uk/blog/what-wellbeing-how-can-we-measure-it-and-how-can-we-support-people-improve-it
[5] SLEZÁČKOVÁ, Anna. Štěstí jako předmět vědeckého zkoumání pozitivní psychologie. In: Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity: P, Řada psychologická = Annales psychologici. [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 5–18 [cit. 2021–5–27]. ISBN 978–80–210–5422–6. ISSN 1211–3522. Dostupné z: https://digilib.phil.muni.cz/handle/11222.digilib/114429
[6] SELIGMAN, Martin P. Flourish: A New Understanding of Happiness and Wellbeing. 2011. Citováno dle: GOODMAN, Fallon R., David J. DISABATO, Todd B. KASHDAN a Scott Barry KAUFFMAN. Measuring well-being: A comparison of subjective well-being and PERMA. Journal of Positive Psychology [online]. 2018, 13(4), 321–332 [cit. 2021–5–22]. ISSN 17439760. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/320327063_Measuring_well-being_A_comparison_of_subjective_well-being_and_PERMA
[7] STRATEGIE VZDĚLÁVACÍ POLITIKY ČR DO ROKU 2030+. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, 2013 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/strategie-2030
[8] PARTNERSTVÍ PRO VZDĚLÁVÁNÍ 2030+. Wellbeing rozšířená definice [online]. březen 2021 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.podporainkluze.cz/material/co-je-wellbeing/
[9] BRDIČKA, Bořivoj. Digitální kompetence pro wellbeing. Metodický portál RVP.CZ [online]. Národní pedagogický institut České republiky, 03.05 2021 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/22858/digitalni-kompetence-pro-wellbeing.html/
[10] POWELL, Georgie. Defining digital wellbeing. SPACE [online]. March 5, 2019 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://findyourphonelifebalance.com/news/definingdigitalwellbeing
[11] JISC. Building digital capabilities: The six elements defined [online]. Jisc, 2018 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.jisc.ac.uk/rd/projects/building-digital-capability
[12] OBLINGER, Diana a James OBLINGER. Is It Age or IT: First Steps Toward Understanding the Net Generation. CSLA Journal [online]. 2006, 29(2), 8–16 [cit. 2021–5–19]. Dostupné z: https://www.educause.edu/research-and-publications/books/educating-net-generation/it-age-or-it-first-steps-toward-understanding-net-generation
[13] KISK. Ochrana zdraví a psychické pohody. Katedra informačních studí a knihovnictví [online]. Masarykova univerzita [cit. 2021–5–28]. Dostupné z: https://kisk.phil.muni.cz/digicomp/bezpecnost/ochrana-zdravi-a-psychicke-pohody
[14] NÚKIB. Bezpečně v kyber [online]. Oddělení vzdělávání, Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost [cit. 2021–5–28]. Dostupné z: https://www.nukib.cz/cs/kyberneticka-bezpecnost/vzdelavani/skoly/preventiste/, str. 11.
[15] GILBERTOVÁ, Sylva a Oldřich MATOUŠEK. Ergonomie: optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada, 2002. ISBN 80–247–0226–6, str. 154–156, str. 164
[16] PAULÍK, Karel. Psychologie lidské odolnosti. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: Grada, 2017. Psyché. ISBN 978–80–247–5646–2, str. 181.
[17] HLÁVKOVÁ, Jana. Zdraví a počítače. Státní Zdravotní Ústav [online]. 1. listopad 2006 [cit. 2020–07–28]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/pracovni-prostredi/zdravi-a-pocitace
[18] SALANOVA, Marisa, Susana LLORENS a Eva CIFRE. The dark side of technologies: Technostress among users of information and communication technologies. International Journal of Psychology [online]. 2013, 48(3), 422–436 [cit. 2020–07–29]. DOI: 10.1080/00207594.2012.680460. ISSN 00207594. Dostupné z: http://web.b.ebscohost.com.ezproxy.muni.cz/ehost/detail/detail?vid=0&sid=289f643d-9a0a-4894-b7d4-297c71437df9%40pdc-v-sessmgr02&bdata=JnNpdGU9ZWhvc3QtbGl2ZQ%3d%3d#AN=89102307&db=a9h , str. 424.
[19] Moscow Declaration on Media and Information Literacy. The International Federation of Library Associations and Institutions (IFLA) [online]. IFLA, 28 June 2012 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.ifla.org/DE/publications/moscow-declaration-on-media-and-information-literacy
[20] Global Media and Information Literacy Assessment Framework: country readiness and competencies. Paris: UNESCO, 2013. ISBN 978–92–3–001221–2. Dostupné také z: http://unesdoc.unesco.org/images/0022/002246/224655e.pdf
[21] Status of Mind: Social media and young people’s mental health [online]. London: Royal Society for Public Health, Young Health Movement, May 2017 [cit. 2021–5–27]. Dostupné z: https://www.rsph.org.uk/our-work/campaigns/status-of-mind.html
[22] UNIVERSITY OF YORK. Digital Wellbeing: Online Wellbeing Course. Future Learn [online]. [cit. 2021–5–28]. Dostupné z: https://www.futurelearn.com/courses/digital-wellbeing
[23] Úvod do digitální rovnováhy. Google Digitální garáž [online]. Google [cit. 2021–5–28]. Dostupné z: https://learndigital.withgoogle.com/digitalnigaraz/course/digital-wellbeing
[24] GOOGLE LLC. Digitální rovnováha. Google Play [online]. Google [cit. 2021–5–28]. Dostupné z: https://play.google.com/store/apps/details?id=com.google.android.apps.wellbeing&hl=cs&gl=US
[25] Digital Wellbeing Experiments. Experiments with Google [online]. Google [cit. 2021–5–28]. Dostupné z: https://experiments.withgoogle.com/collection/digitalwellbeing
[26] SPACE: Find your phone/life balance [online]. Space team [cit. 2021–5–28]. Dostupné z: https://findyourphonelifebalance.com/
