Digitální wellbeing jako součást digitálních kompetencí
Příliv nových technologií je nezastavitelný a čím dál více se stávají součástí všech možných aspektů našeho života. To generuje vyšší požadavky na celkovou digitální gramotnost a kompetence těch, jež je užívají.
Digitální kompetence podle DigComp 2.2 framework
Už přes deset let aktualizuje výzkumné centrum Evropské komise dokument nazvaný Evropský rámec digitálních kompetencí občanů (The Digital Competence Framework for Citizens). [1] Dokument poskytuje ucelený přehled znalostí, dovedností a schopností 21. století, kterými mají nebo mohou disponovat všichni občané, kteří používají digitální technologie, ať už v pracovním prostředí nebo v životě vůbec. Snaží se pomoci občanům pochopit, co to vlastně digitální kompetence jsou a jak s nimi pracovat. Zároveň cílem tvůrců DigCompu je, aby tento rámec doporučení zůstal vědecký a „technologicky neutrální“, tedy aby nepropagoval žádné konkrétní technologické společnosti nebo jejich nástroje.
Digitální kompetence patří mezi klíčové kompetence celoživotního vzdělávání a jsou definovány na základě doporučení Rady Evropské unie z roku 2018 takto:
„Digital competence involves the confident, critical and responsible use of, and engagement with, digital technologies for learning, at work, and for participation in society. It includes information and data literacy, communication and collaboration, media literacy, digital content creation (including programming), safety (including digital well-being and competences related to cybersecurity), intellectual property related questions, problem solving and critical thinking.“ [1]
Jedná se tedy o jakousi kombinaci znalostí, dovedností a postojů a jsou rozvíjeny celý život. DigComp z této definice vychází a v publikaci dále pracuje s celkem 21 kompetencemi, které jsou rozděleny do 5 základních skupin:
· Informační a datová gramotnost
· Komunikace a spolupráce
· Tvorba digitálního obsahu
· Bezpečnost
· Řešení problémů
První tři oblasti kompetencí poukazují na konkrétní dovednosti a způsoby použití technologií. Zatímco Bezpečnost a Řešení problémů rámec považuje za oblasti, které protínají celou sféru činností prováděných digitálními prostředky. 21 kompetencí jsou pak dále diferenciovány na 8 úrovní pokročilosti.
Nová aktualizace z roku 2022, celým názvem DigComp 2.2: The Digital Competence Framework for Citizens — with new examples of knowledge, skills and attitudes rozšiřuje témata o ta aktuální, jako jsou například dezinformace a ověřování faktů nebo interakce uživatelů s umělou inteligencí.
Bezpečnost jako soubor kompetencí
V dnešní době se už většina z nás víceméně pohybujeme v online prostředí a interagujeme s technologiemi: na internetu nakupujeme, platíme účty a komunikujeme s úřady pár „tahy“ na telefonu, část sociálního života probíhá v digitálním světě a není už dnes výjimečné, že lze pracovat plně online. Stejně jako ale víme, jak se chovat bezpečně např. na silnici nebo pracovišti, i digitální prostředí vyžaduje určitá pravidla a jejich znalost, jak tyto interakce činit bezpečným způsobem.
DigComp vymezuje oblast Bezpečnosti na 4 dílčí kompetence:
· Ochrana zařízení
· Ochrana osobních dat a soukromí
· Ochrana zdraví a „wellbeing“
· Ochrana životního prostředí
První dvě oblasti jsou celkem samozřejmé a věnuje se jim celý internet, firmy investují nemalé prostředky na osvětu svých zaměstnanců o kybernetické bezpečnosti a ať zdvihne ruku ten, kdo v posledních letech neslyšel o GDPR. V jejich stínu pak lze najít neméně důležité rámce kompetencí, jako je uvědomění si dopadu digitálních technologií a jejich používání na životní prostředí a konečně, téma schopnosti chránit své fyzické a psychické zdraví v digitálním prostředí.
DigComp pak ve svém rámci tuto kompetenci definuje jako „schopnost vyhnout se rizikům a ohrožení fyzické a psychické pohody při používání digitálních technologií a dále umět chránit sebe i ostatní před možnými nebezpečími v digitálním prostředí (např. kyberšikanou) a umět využívat digitální technologie pro sociální pohodu a sociální začlenění.“ [1] Právě na tzv. digitální wellbeing je tento text zaměřen a pokusí se identifikovat, jakou roli hraje nejen v rámci bezpečnosti, ale i celkově v rámci souboru všech digitálních schopností a dovedností.
Pojem digitální wellbeing
Pojem digitální wellbeing používáme ve většině případů nepřeložený. Jak uvádí Bořivoj Brdička v jednom ze svých článků o digitálním wellbeingu [2], v českém prostředí jsme se úplně nesjednotili v tom, jak tento výraz překládat. O wellbeingu se často v českém jazyce vyjadřujeme jako o „pohodě“ nebo „spokojenosti“, mně osobně se zamlouvá třeba označení „rovnováha“. Podle mého ale problematika překladu výrazu netkví v nedostatečných možnostech českého jazyka, ale spíše v samotném definování, co to digitální wellbeing vlastně je.
O aktuální uchopení a definici pojmu digitalního wellbeingu se pokusila profesorka Mariek Vanden Abeele ve svém článku Digital Wellbeing as a Dynamic Construct. [3] Autorka v něm vysvětluje, že pojem je často zjednodušujícím způsobem stavěn do kontrastu s nežádoucími návyky při používání digitálních zařízení, jako je například závislost na technologiích. Vyzývá, že optimálnějšího uchopení samotného pojmu se dosáhne tím, že budeme odlišovat digitální wellbeing a závislost. Její definice vychází z úvah, že samotný digitální wellbeing není lékem na špatné návyky používání technologií, ale je potřeba uvědomění, že konektivita přináší jak výhody, tak i nevýhody a že zkušenosti každého z nás jsou subjektivní a dynamické a naše vztahy k technologiím mohou být ambivalentní. Samotná konstrukce její definice zní:
„Digital wellbeing is a subjective individual experience of optimal balance between the benefits and drawbacks obtained from mobile connectivity. This experiential state is comprised of affective and cognitive appraisals of the integration of digital connectivity into ordinary life. People achieve digital wellbeing when experiencing maximal controlled pleasure and functional support, together with minimal loss of control and functional impairment.“
Jednodušeji řečeno digitální wellbeing je stav rovnováhy, kdy digitální technologie používáme tak, abychom byli spokojení a cítili se fyzicky i psychicky dobře.
Autorka v závěru své studie vyjadřuje naději, že její nové uchopení teorie o digitálním wellbeingu tímto dynamickým přístupem může přinést nový pohled na mechanismy, které vedou k problémům s používáním digitálních medií, a může pomoci pochopit, jestli různé zásahy a snahy o dosažení digitálního wellbeingu jsou úspěšné a nakolik.
Jednoduchou a uchopitelnou definici nabízí nezisková společnost Jisc z Velké Británie, která v rámci projektu „Building digital capability“ poskytuje informace a nástroje k rozvíjení digitálních schopností školám, firmám a široké veřejnosti. Digitální wellbeing definuje jako jednu z digitálních schopností, která zahrnuje dopad technologií a digitálních služeb na mentální, fyzické a emoční zdraví lidí. Pokud digitální wellbeing vnímáme jako individuální cestu, hovoříme tedy o osobním, vzdělávacím a pracovním kontextu každého z nás. Digitální wellbeing je schopností identifikovat a pochopit pozitivní přínosy a zároveň i negativní aspekty interakce s digitálními médii a zároveň zahrnuje i znalost způsobů, jak je řídit a kontrolovat, aby se zlepšila celková „pohoda“. [4]
Pokud se vrátíme zpět k našemu Evropskému rámci digitálních kompetencí, přímo pojem digitální wellbeing nijak v publikaci definován není. Rámec však uvádí několik „příkladů“ znalostí, dovedností a postojů z oblasti ochrany zdraví a wellbeingu, o kterých bychom mohli říct, že mohou přispívat k digitálnímu wellbeingu. Každý člověk by měl být schopný například:
· znát příznaky digitální závislosti, jako jsou třeba poruchy pozornosti, abstinenční příznaky a náladovost
· chápat pojem kyberšikany, vědět a poznat, jak se projevuje
· vědět, co je to tzv. disinhibiční efekt = nedostatek zdrženlivosti nebo odhození komunikačních zábran vlivem online prostředí (např. na sociálních sítích), který vede k uchylování se k používání urážlivých výrazů a k nevhodnému nebo agresivnímu chování
· uvědomit si, že digitální nástroje mohou vytvářet jak příležitosti nové, tak i přispívat k vyloučení těch, kteří je nepoužívají
· umět používat různé nástroje pro monitorování stráveného času používáním digitálních technologií nebo pro omezování dostupnosti zařízení pro děti a instalovat takové softwary
· rozpoznat zakomponované techniky uživatelského prostředí, jejichž cílem je manipulovat a/nebo oslabit schopnost člověka mít kontrolu nad svými rozhodnutími (např. přimět uživatele, aby trávili více času online aktivitami)
· používat a dodržovat ochranné strategie v boji proti online viktimizaci (např. umět zablokovat přijímání dalších zpráv od odesílatele, nereagovat/odpovídat, přeposílat nebo ukládat zprávy apod.)
· umět se soustředit na fyzickou a duševní pohodou a vyhýbat se negativním vlivům digitálních medií, jako je např. jejich nadměrné používání a závislost
Z uvedeného výčtu dovedností vyplývá, že kromě technické zdatnosti, která souvisí s celkovou digitální gramotností je potřeba disponovat i jakýmsi kritickým a sociálním myšlením a schopností vyhodnocovat svoje vlastní emoce a pocity spojené s užíváním digitálních prostředků. To zmiňuje například zajímavý popularizační článek od Replug.me. [5] Základem pro stavbu digitálního wellbeingu je především sebereflexe, tedy schopnost vyhodnotit, jak nás přílišná konektivita ovlivňuje, co nám digitální svět přináší a jaké jsou negativní dopady. Tím se zase vracíme k článku profesorky M. V. Abeele a k myšlence, že digitální wellbeing je především subjektivní a individuální stav každého z nás.
Digitální emoční inteligence
My lidé prožíváme emoce a pocity v každém aspektu našeho života — ať je to v práci, doma s rodinou nebo když jsme sami se sebou. Veškeré sociální i intrapersonální interakce probíhají s jistou mírou emoční inteligence každého z nás. Emoční inteligenci lze definovat jako „podmnožinu sociální inteligence, která zahrnuje schopnost monitorovat své pocity a emoce a emoce druhých, rozlišovat mezi nimi a využívat tyto informace k usměrňování vlastního myšlení a akce.“ [6]
Identifikovat pocity a emoce u druhých lidí je nespornou disciplínou emoční inteligence, ale neméně důležité je i schopnost věnovat a vyhodnocovat náš vlastní fyzický a psychický stav. A nejde jen o porozumění nějaké jedné konkrétní emoce v jedné konkrétní situaci, ale i pochopení toho, že naše emoce a stavy (psychické i fyzické) jsou vzájemně propojeny a mohou se měnit v různém prostředí a čase. A v neposlední řadě mít tyto pocity a stavy pod kontrolou. [7]
Jestliže se dnes naše životy alespoň částečně odehrávají v digitálním prostředí, potřebujeme pochopit, jaký vliv na nás nové technologie mají, jak chránit duševní zdraví nás i lidí kolem nás a jak spolu komunikovat. Správně vyhodnocovat komunikační signály v online prostředí je vlastně o něco větší výzvou, jelikož komunikace často nemusí zahrnovat další sociální klíčové podněty, jako je např. tón hlasu, řeč těla apod. [8] Emoční inteligence tu hraje neméně významnou, ale v jistém ohledu náročnější roli.
Cesta k digitálnímu wellbeingu
Jestliže wellbeing obecně je určitou rovnováhou fyzického, duševního i sociálního zdraví, v digitálním prostředí tomu není jinak. Co ale tyto tři klíčové aspekty vlastně zahrnují? A jakým způsobem lze dosáhnout rovnováhy na každé této úrovni? Stejně jako je samotný digitální wellbeing stavem individuálním a subjektivním, je taková i cesta k němu. Lze se pokusit o univerzální a obecná doporučení, jejich aplikace je už však individuální praxí každého z nás.
Fyzické zdraví
Trávení přílišného času u počítače, telefonu nebo na jiných medií může negativně ovlivňovat i naše fyzické zdraví. Jedním z nejčastějších problémů napříč generacemi je nedostatek pohybu, který může vést např. k obezitě. Dysbalance ve způsobu a frekvenci používání technologií může mít nepříznivý dopad např. na držení těla, zdraví našich očí či přispívat k celkové únavě. [9]
Čemu tedy věnovat pozornost, abychom zmírnili neblahé příznaky nebo jim dokonce předcházeli?
· Dostatek a kvalita spánku
· Dostatek pohybu, cvičení
· Omezení nezdravého jídla
· Věnovat pozornost naším očím — například zmírnit jas obrazovky, používat dark mode, dbát na správnou vzdálenost obrazovky od očí
· Výběr vhodných zařízení s ohledem na ergonomické vlastnosti, od klávesnice a myši po židli
Mentální a emoční zdraví
Slovo závislost už v tomto textu párkrát padlo. Soustavná konektivita může vést k různým poruchám a závislostem spojené s nadměrným užíváním digitálních technologií a to jak v soukromé rovině, tak i v pracovním prostředí. Není to jen ale nepřiměřená délka trávení u počítače nebo na mobilu, ale i „nezdravé“ způsoby používání.
Zde je pár užitečných tipů, které mohou přispět k rovnovážnému stavu našich online interakcí [2]:
· Vypnutí upozornění a notifikací
· Omezení emailové komunikace
· Omezení užívání telefonu při činnostech, ke kterým jej nepotřebujeme
· Vypnutí geolokace, sledování informací o sobě, dbát na své soukromí a věnovat pozornost tomu, co za informace o sobě poskytujeme
· Nastavení pravidel v užívání sociálních médií
· Nezapojovat se do různých konfliktů probíhajících online
· Rozmyslet si, co chceme sledovat a číst
· Neustrnout jen ve své jedné sociální a informační bublině
Závěrem
Všemožných doporučení a postupů, jak dosáhnout digitálního wellbeingu je k dispozici na internetu mnoho. Vznikají i celé koncepty a postoje k tomu, jak přistupovat k používání digitálních technologií a s nimi i různé nástroje a aplikace, které nám mohou pomoci nastavovat si hranice a regulovat naše „digitální bytí“. Ať už ale tyto konkrétní praktické přístupy nazveme digitálním minimalismem nebo digitální detoxem, v zásadě jde vždy o vědomé rozhodnutí omezit naše interakce s technologiemi a o cíl nalézt optimální přístup, ve kterém se budeme cítit zkrátka dobře. Toto uvědomění, které vede ke zdravějšímu přístupu užívání, je nedílnou součástí a zároveň předpokladem pro rozvoj ostatních digitálních kompetencí.
Digitální wellbeing není sám o sobě kompetencí, ale stavem. Uvědomění, že je ho potřeba dosáhnout a cesty, které k němu volíme, jsou určitou schopností, která zasahuje do všech ostatních kompetenčních oblastí a proto je z mého pohledu neméně důležitá. To, jak se cítíme v dnešním digitálním světě a jaký je náš postoj k užívání digitálních technologií na té individuální úrovni, se pak v konečném důsledku stává určitou silou působící na celou společnost.
Zdroje informací:
[1] VUORIKARI RINA, Riina; KLUZER, Stefano; PUNIE, Yves, DigComp 2.2: The Digital Competence Framework for Citizens — With new examples of knowledge, skills and attitudes, EUR 31006 EN, Publications Office of the European Union, Luxembourg, 2022. ISBN 978–92–76–48883–5, doi:10.2760/490274, JRC128415
[2] BRDIČKA, Bořivoj. Digitální wellbeing na Future Learn. Metodický portál: Spomocník [online]. 04. 03. 2019, Dostupný z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22019/DIGITALNI-WELLBEING-NA-FUTURE-LEARN.html. ISSN 1802–4785.
[3] VANDEN ABEELE, Mariek M P. Digital Wellbeing as a Dynamic Construct. Communication Theory [online]. 2021, 31(4), 932–955. ISSN 1050–3293. Dostupné z: doi:10.1093/ct/qtaa024
[4] Digital wellbeing. In: Jisc: Building digital capability [online]. Dostupné z: https://digitalcapability.jisc.ac.uk/what-is-digital-capability/digital-wellbeing/
[5] Digitální wellbeing: Co to znamená a jak ho dosáhnout. In: Replug.me [online]. Brno: Replug me Education, 17. 4. 2023. Dostupné z: https://www.replug.me/digitalni-wellbeing-co-to-znamena-a-jak-ho-dosahnout/
[6] SALOVEY, Peter; MAYER, John D. Emotional intelligence. Imagination, cognition and personality, 1990, 9.3: 185–211.
[7] AUDRIN, Catherine; AUDRIN, Bertrand. More than just emotional intelligence online: introducing “digital emotional intelligence”. Frontiers in Psychology, 2023, 14.
[8] DQ 101: Digital Emotional Intelligence. In: SAIT — the Southern Alberta Institute of Technology [online]. 27 Januray 2022. Dostupné z: https://www.sait.ca/news/2022/01/dq101-digital-emotional-intelligence
[9] Digital Wellness at a Glance. In: Turning Life On [online]. Dostupné z: https://www.turninglifeon.org/digital-wellness
