Disco 2019: E-learning — Unlocking the Gate to Education around the Globe

Michal Černý
Jun 24 · 7 min read

Na rozdíl od minulých let jsem letos nedělal zápis, který by mapoval přednášku po přednášce, ale rád bych se podíval spíše na nějaké obecné rysy či charakteristiky nejvýznamnější edTechové konference, která se každoročně pořádá na českém území, tedy Disco, mající letos podtitul E-learning — Unlocking the Gate to Education around the Globe. Je nutné jedním dechem dodat, že nejde o konferenci českou, jednak tím, že jsou všechny příspěvky v angličtině, ale také tím, že se zde mluví důsledně anglicky, protože prostředí je skutečně mezinárodní — od Česka po USA, od Španělska po Moldavsko. Za možností přicestovat stojí grant CEI. Konference se konala v prostorách pražského Microsoftu, což je už tradiční a dobrá volba.

První rys, který mi přišel patrný už loni, ale letos byl jasně vidět, je skutečnost, že edTech a informační věda tvoří jeden docela pevně propojený celek. Nemalé množství příspěvků bylo právě od institucí, které s informační vědou pracují jako s východiskem, ale to, co je zajímavé je, že nikdo nepracuje s nějakým doktrinálním omezením. Aby informační věda měla smysl, musí být vždy spojena s nějakým dalším oborem, sama o sobě negeneruje (jak zmínilo několik řečníků) ani zajímavá témata, ani smysluplné výsledky. Informační věda a edTech, tak jak je na KISKu provozujeme, je tedy velice trendovou záležitostí. Ostatně příspěvky, které se věnovaly datové analytice a informačně vědním konceptům v online vzdělávání patřily nesporně k těm nejzajímavějším.

Druhé obecné téma, o kterém se nelze nezmínit je práce s případovými studiemi. Tak jako v případě časopisů i zde se objevila řada příspěvků, které měly charakter případových studií nebo úzkých výzkumných sond do určitého problému. Zatímco ještě před několika lety platilo, že případová studie využívá více metod, které popisují jeden fenomén, dnes je možné vidět jistý posun v přísnosti přinejmenším v tom, že se užívá často jen jedna metoda, o to třeba ale komplikovanější nebo komplexnější pro popis určitého jevu v daném studovaném případě. Toto opuštění formálnosti ve prospěch vědy je nesporně zajímavým trendem.

Tak jako v předchozích letech, i letos se objevilo několik málo příspěvků směřujících do knihoven, mezi knihovníky nebo do knihovnického prostředí vůbec. To je opět zajímavé v tom, že je zde manifestovaný fenomén knihovníka jako někoho, kdo se podílí na vzdělávání. Bohužel obrázek nebyl v žádném případě pozitivní a většinový obraz je velice skeptický. Jestliže kolega Lorenz zdůrazňuje oddělení informační vědy a knihovnictví, pak zde na konferenci bylo viditelné na první pohled. Na jedné straně knihovnictví jako opakovaně selhávající na straně druhé informační věda jako sebevědomá disciplína přimykající se k různým problémům dneška.

Jsou tu ještě dvě věci, které stojí za zmínku. Tou první je důraz kladený na kompetence, které se objevují jako nově se vynořující téma v didaktice, online vzdělávání, hodnocení, tutorování, v převrácené třídě. Hodně příspěvků směřovalo k jejich rozvoji nebo evaluaci. Pro české prostředí jsou přitom kompetence něčím, co nesporně dráždí a zlobí, co budí vášně a diskuse. To, že se zde o kompetencích běžně bavíme, že hledáme cesty pro jejich rozvíjení jak u vzdělavatelů, tak u studentů bylo nesmírně zajímavé. Myslím, že mnoho energie investované do skeptických hlasů a boji proti větrným mlýnům, kterými si česká pedagogika v této oblasti prošla bylo na jednu stranu asi užitečným obdobím, ale pokud se nedokážeme rychle posunout dále, hrozí, že nám celý výzkumný i aplikovaný diskurs zásadně uteče.

Druhým bodem byl odvrat od LMS, které jako by už téměř nikoho nezajímaly. Až asi na jednu okrajovou zmínku se jim nevěnoval nikdo. Obecně technická rovina hrála prim v konkrétních edukačních situacích, což je možné vnímat jako signál, že edTechová komunita postupně dospěla a že si dokáže najít své oblasti zájmů mimo konkrétní technické aplikace nebo analýzy pluginů. S tím souvisí také posun průměrné struktury příspěvků, které výrazněji zmiňovaly oporu v literatuře a pracovaly s náročnějšími a ambicióznějšími metodologiemi než s drobnými dotazníčky.

Rád bych se v konkrétní části dotknul toho, o čem hovořili zvaní řečníci a pak zmínil několik konkrétních příspěvků, které mne zaujaly, bez nároku na úplnost nebo metodologii výběru. Ještě před tím bych rád vyjádřil velký obdiv a dík Janu Besedovi, že dokázal takovou konferenci opět zorganizovat, dát ji mezinárodní a silně komunitní rozměr, zajistit velice dobré občerstvení a samozřejmě za to, že dokáže dostávat sborníky z konference do Web of Science.

Tom Wambeke: A deep divide into the future: exploring e-learning scenario’s using strategic foresight byl příspěvek zajímavě jdoucí po problematice předpovídaní budoucnosti. Osobně mne trochu zklamalo, že se utopil v klišé a nedokázal čas využít k tomu, aby se dostal skutečně do hloubky a zaměřil se na scénáře vývoje online vzdělávání. To, co bych naopak ocenil bylo metodologické probleskování toho, jak budoucnost vlastně předpovídat. A také skutečnost, že přednáška hodně kopíruje něco, co učím poslední dva roky jako úvodní přednášku v Učící se společnosti na KISKu.

Marco Spruit: Applied Data Science for Student Empowerment byl za mne rozhodně nejlepší příspěvek celé konference, i když ani on se nedokázal dostat přímo k jádru své přednášky. Nesmírně zajímavě ale hovořil o tom, jak učí základy datové vědy na univerzitě a jak informační věda a další obory spolu mohou spolupracovat. Šlo o velice užitečnou symbiózu toho, že víme, co děláme, jsme schopni pojmenovat problémy a zdroje dat a pak s využitím datové analytiky postupně hledáme odpovědi. Ty jsou přitom často mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Ukazuje se, že žijeme skutečně v době datové, kdy pro velkou část výzkumů data nemusíme vůbec sbírat, protože jich existuje obrovské množství — to, co je ale skutečně cenné je schopnost klást si otázky.

Maurizio Gentile: Digital Videos in Teacher Education: A Professional Vision Model and Four Training Strategies byl příspěvek, který je mi díky intenzivnějším kontaktům s Tomášem Janíkem z IVŠV z PedF MU hodně blízký — věnoval se totiž tomu, jak různě je možné video užívat v přípravě a profesním rozvoji učitelů. Zajímavé bylo, že se hodně drží tradičních schémat jako jsou videokluby nebo didaktické analýzy, ale poměrně málo přemýšlejí o skutečně moderních prvcích, jako je třeba strojová analýza projevu, analýza emocí atp. Od (již letitých) výzkumů Tomáše Janíka se lišil hlavně tím, že pracují s modernějšími způsoby nahrávání učitele.

Všichni tři se pak objevili v panelové diskusi, kterou považuji za asi nejpovedenější za roky, co na Disco jezdím. Pozornost se věnovala problematice online vzdělávání, budoucnosti univerzit, a hlavně vztahu mezi sociálním kontaktem, osobním vzorem nebo mentorem v případě učitele a tím, co je možné převést do online prostředí. Pro mne šlo opět o zajímavý posun, kdy nikdo nemá potřebu diskutovat nad „buď a nebo“ nebo v diskursu „stroje nás nahradí“, ale důsledně promýšleli to, kde a jak mohou technologie a globální komunity pomoci k tomu, aby se vzdělavatelé mohly věnovat tomu, co je skutečně jejich specifická doména odbornosti. Rád bych zde zdůraznil, že takové pojetí může významně posílit kredibilitu profesního vidění pedagogů, což je třeba v Česku (ale asi téměř po celém světě) poměrně velké téma.

A ještě několik málo přednášek telegraficky:

  • Michal Černý: Digital Competence: from Self-evaluation to Analysis of Students Learning Behaviour — já jsem mluvil o svých výzkumech studijního chování v kurzech rozvíjeních digitální kompetence. Zajímavostí byla komplexita výzkumu a poměrně tradiční uchopení toho, co je to případová studie.
  • Aleksandar Stokic, Dalibor Deric: Introducing Programming and Robotics to Kids in a Publica Library in Developing Country — Case Study Doboj Public Library je něco, co na KISKu nemůžeme nechat ladem. Zajímavé je držení tématu robotů (nesmírně populárního také u nás), nářek nad malou podporou ze strany managementu knihovny a spojení formálního a neformálního vzdělávání.
  • Lucie Rohlíková et. al.: All Pre-service Teachers Training in the Virtual Classroom: Pilot Study je příspěvek, který neměla Lucie Rohlíková, ale tým, se kterým pracuje. Pomocí VR rozvíjejí kompetence učitelů zeměpisu a nahrazují či doplňují tradiční didaktické semináře. Projekt je zajímavý i tím, že je tuzemský.
  • Hana Tulinská: Cross-Age Peer Tutors as Important Actors of University Online Courses –Information Literacy Course Case Study mluvila o tom, jaké to je pro studenty učit své spolužáky (byť většinou mladší), co u toho cítí a jak se to odráží na jejich zpětných vazbách.
  • Francesco Pisanu: The Mediation Role of Perceived Teaching Quality between Students’ Digital Competencies Awareness and Non-Cognitive Skills in Secondary School: A Quantitative Study in Italy nabídl mnoho zajímavého, zde bych zmínil především důraz na promýšlení toho, jaký má vliv vzdělávací politika a obecně politické a mocenské zadání na vzdělávání.
  • Emilda Roseni: Case of Albania: Measurement and Assessment as Main Components in Curriculum of Foreign Languages je příklad tématu, který se letos poměrně silně objevoval, totiž jazykového vzdělávání a případně mezinárodní komparace různých přístupů a kontextů.

A jak jste letošní Disco viděli vy? A ještě douška na závěr — k dispozici je již loňský sborník.

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Michal Černý

Written by

Vysokoškolský pedagog edTechu a publicista, učitel na KISKu, filosof, experimentátor, snílek.

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University