Distance learning conference 2018

Tak jako loni (a v několika dalších letech) jsem se zúčastnil podstatné části programu na Disco konference, což mi umožňuje jisté srovnání a nadhled. Rád bych na tomto místě poděkoval organizátorům, protože jde — po mém soudu — o jednoznačně nejlepší konferenci zaměřenou na edTech u nás. Tak jako loni i letos bude sborník a snad bude indexovaný ve WoS. Z hlediska přednášejících se těžiště hodně položilo do východní Evropy, ale nejlepší příspěvky byly z USA, Itálie a dalších tradičnějších zemí.

Pokud bychom se měli zaměřit na nějaká témata, tak rozhodně silně zněly otevřené vzdělávací zdroje (OER), které jsou u nás reflektované jen velice omezeně a nutno říci, že ty důležité aspekty významu se jim většinou zatím nedávají. Hybatelem by v této oblasti měly být univerzity, nikoli primárně středoškolští učitelé, co je více kritika univerzit než třeba Aliance pro otevřené vzdělávání, která logicky využívá prostoru, který ji necháváme. Konference ale pěkně ukázala, že jde o bytostně edTechové téma se spoustou drobných i významných konotací — od kvality vzdělávání, přes kulturu sdílení, analytiku učení, meta data až třeba po učící se města a decentralizované učení. Myslím, že konference už po několikáté k této problematice významně přispěla. A to nejen příspěvky, ale také jistým myšlenkovým rámováním spousty příspěvků, ale také třeba diskusním panelem.

Dva nejlepší příspěvky se věnovaly videu ve výuce a jeho kritické reflexi. Na Brianovi Dor bylo vidět, že na prvním místě je pedagogická a didaktická rozvaha a teprve potom přichází technická aplikace, což se u nás většinou děje právě naopak. Za významné považuji také jeho diferenci mezi učením a plněním úkolů. Proto není možné vycházet v návrhu a hodnocení kurzů z HCD (human design cenered), ale z LHC (learning design cenered). V centru zájmu není úkol, ale učení, uživatel ale proces vzdělávání. Druhý příspěvek se pak věnoval informatickému myšlení v kurikulu různých zemí v EU.

V pedagogice se často hovoří o pnutí mezi teorií a praxí, což je fenomén, který má konference zajímavě vyřešený (a do jisté míry si myslím, že v oblasti technologií ve vzdělávání, to takový problém jako v obecné pedagogice vůbec není) — většina příspěvků měla obojí. Paradigma akčního výzkumu je zde jasně patrné. Téměř všichni přednášející něco dělají a tuto činnost reflektují nějakým výzkumným nástrojem. Myslím, že po letech jisté dichotomie takový přístup působí velice svěžím a zdravým dojmem.

Za zajímavé považuji jisté zmrtvýchvstání Moodle, který se po letech vrátil na konferenční výsluní a věnovalo se mu poměrně velké množství příspěvků, především pak z východní Evropy a od nás. Poměrně vysoký byl také podíl příspěvků věnující se předškolnímu vzdělávání a oborovým didaktikám ve vztahu k technologiím ve vzdělávání. Kopírují ale v určitém myšlenkovém schématu „jádrové přednášky“ — nesledují jen didaktiku jazyka nebo matematiky, ale snaží se identifikovat problém, podívat se, zda je možné ho s technologiemi řešit a jak. Oceňuji, že popis této situace se ve velkém množství přednášek objevil, protože pro pochopení paradigmatu jde o důležitý bod.

Klíčový je také posun od formálního vzdělávání (byť to je stále dominantním tématem) k neformálnímu, celoživotnímu či informálnímu učení. Jde o logický proces a je pěkné, že se daří mu na takovém fóru věnovat. Současně se domnívám, že logicky navazuje na problematiku OER.

Snad jen jako poznámku na okraj bych ještě rád uvedl, že konference pěkně reflektuje postupné posuny některých pojmů či témat — například informační, mediální nebo digitální gramotnost jsou zde ji většinou chápány moderně a nikoli epistemickým rámcem knihoven přelomu století. Tyto posuny považuji za důležité a cenné.

Tak jako loni trvala konference dva dny — 25. -26. června a hostitelem byl Microsoft.

Poznámky z přednášek

Jan Beseda zahájil třináctý ročník DisCo, jako každý rok uvádí zajímavé statistiky. Konference se účastní lidé z 19 zemí — od Albánie, Německa, Itálie po USA. Konference má celkem 4 keynote speakers.

První přednášku měla Stefania Bocconi, které nesla název: Introducing Computational Thinking and Programming in Compulsory Education: Perspectives on Recent Curriculum Reforms in Europe. Hned první otázka byla zajímavá “proč by měli umět kódovat studenti ve škole?” Je mimochodem stejná, jakou si kladou Češi v plánované reformě výuky ICT. Klíčovými koncepty Informatického myšlení v Itálii jsou abstrakce, algoritmické myšlení, automatizace, dekompozice a generalizace. Zajímavé bylo také rámování celého tématu v oblasti posuzování toho, co v různých zemích považují nebo nepovažují za digitální kompetence nebo informatické myšlení. Osobně mě zaujali třeba Craf (programování robotů), ve spojitosti s matematikou a dalšími vědami, což je finský a švédský přístup. Celkově analyticky výborná přednáška.

Arlinda Beka, Kadrije Asslani presentovali (tedy spíše první z nich) Teachers’ Pedagogical Beliefs and Disbeliefs in Promoting Digital Learning in Prechool Education in Kosovo. Základním řešeným problémem bylo, jak rozvíjet digitální gramotnost předškoláků. Základem byly rozhovory s učitelkami v mateřských školách, které mapovaly benefity zapojení digitálních médií do výuky a případné benefity.

Maria Gutu z Moldávie (má vystudovaný edTech) se zaměřila na téma Use of MOOC for ICT Digital Competences. Společným projektem univerzit (pedagogických fakult) v Moldávii a Rumunsku. MOOC pro ně byly cestou, jak nejlépe a nejrychleji předat digitální kompetence. Užili přitom TRACK framework. Přednášející rámovala vývojovou aktivitu v kontextu kurikula, ale také potřebách učitelů.

Anastasiia Syzenko hovořila v příspěvku Integrating ICT into Language Education: Implications for the Universities o tom, jak využívají digitální učební nástroje vyučující jazyků na třech vybraných univerzitách v Kyjevě. Velice zajímavé bylo sledovat, jaké potřebují kompetence k tomu, aby pomocí ICT učit mohli. Na Ukrajinu se nesoustředila jen na Moodle, což je důležitý posun, který dříve nebýval vidět. O MOOC uvažuje jako o doplňku k tradičnímu jazykovému vzdělávání, které má své výhody i nevýhody.

Petr Gromulus z Plzně měl příspěvek Learning Analytics at the University Enviroment — First Aproach, který ukazoval, jak vypadá provoz v Moodle na Západočeské univerzitě v Plzni. V noci nikdo nestuduje a o Vánocích také ne. Běžná zjištění, ale zásadní pro údržbu nebo zálohování.

Já jsem mluvil o Understanding Learning Management in the Online Enviroment Using Selected Web Analytics Tools, tedy o tom, jak užít webovou analytiku pro pochopení toho, jak studenti interagují s materiálem. Jde o téma, o kterém teď mluvím docela často. Všechno jsem se snažil ukazovat na KPI22 — a pochopitelně nejvíce se líbily heatmapy.

David Šourek tak jako já nabourával představu, že kurzy musí být v Moodle. Jeho příspěvek Comparison of Learning Management Systems se věnoval tomu, jak vybrat a co zvažovat u LMS, které si chceme vybrat do vzdělávacího zařízení.

Monika Jahodová, Jiří Krček, Zuzana Morávková, Petra Schreiberová připravili příspěvek (presentovaný Jiřím Kčkem) Set of Interactive Tools for Numerical Integration of Teaching, což byl příspěvek o tom, jak se dá využít GeoGebra ve vzdělávání. Důraz byl kladen na téma vizualizace a spojení s dalšími vzdělávacími aktivitami.

Konstantinos Giakoumis z Albánie nabídl příspěvek z oblasti sociální pedagogiky vztažené k učebnicovému diskursu v místních učebnicích dějepisu a vtahu Řecka a Albanie — Terror Management Theory, History Teaching and History Textbook Production.

Kozeta Noti ve své přednášce User Preferences of Electronic Textbooks with regard to the Didactic Components and Orientation in Structure of the Textbook užila faktorovou analýzu, aby popsala, jaké prvky studenti v učebnicích chtějí a které ne. Příjemné osvěžení oproti častému českému normativnímu přístupu.

Monika Frania a Sani Kunac hovořili v příspěvku Variety of Gamification in Education — the Polish and Croatian Perspective hlavně o různých možnostech vnímání gamifikace v rozličných kontextech. Vycházely ze smíšeného designu — jejich výzkum měl dotazník, rozhovory i pozorování. Podle studentů mají velký potenciál pro vzdělávání “únikové hry”, což je něco, co zatím moc neděláme, ale asi bychom měli. A užívají u presentací Pawtoon.

Belma Ramić-Brkić měla přednášku Developing Serious Games for Early Childhood Education, ve které nabízela poměrně pozitivní pohled na hry (stejně jako předchozí příspěvek). Za výzvu považuje nízké digitální kompetence učitelů (což je opět téma, které v ČR bude resonovat). A mluví hlavně o tom, jak a v čem je dělají — Cinema 4D by si člověk měl zapsat a naučit. Důležité je i soutěžit a chlubit se. Získáte zpětnou vazbu. Presentace byla i s ukázkou.

Marica Travar měla přednášku s dlouhým názvem: Pedagogical Challenges and Barriers in the Transition Children from a Family and Kindergarten to Primary School, což je zajímavé téma, které se začíná studovat také na Pedagogické fakultě v Brně.

Ivana B. Kokic s přednáškou Preparing Future Teachers for Creating, Using and Sharing OER, hovořila o něčem, co jsme řešili v panelu k OER v PSP ČR 25. 6. 2018 — učitelé nepoužívají OER, protože jim nerozumí, nechápou kontext a především nemají rozvinutou kulturu sdílení v nejširším slova smyslu. Něco takového by bylo potřebné také u nás.

Iryna Andrusiak mluvila o výzkumu Open Education Resources in Ukraine: A Case Study of State-of-the-art, Major Trends and Challenges, ve kterém se věnovala fenoménu otevřených zdrojů. Zajímavé je, že téměř všichni je vnímají jako potřebné a důležité, ale OER je stále minoritní záležitostí (nejen u nás).

Yana Diachkova, Lilia Szahko navazovali na téma jisté decentralizace vzdělávání příspěvkem Non-formal Approach to Open Education: Higher Schooling. Velmi kvituji, že neformálnímu vzdělávání dospělých dává občanský i sociálně pedagogický kontext.

Stefania Bocconi otevřela výborným příspěvkem panel k diskusi o OER. Představila OpenEdu Framework, který EK obsahuje šest klíčových oblastí pro otevřené vzdělávání — obsah, pedagogika, průzkum, spolupráce, výzkum a přístup. Mimo to jsou zde ještě čtyři průřezová témata — strategie, technologie, kvalita, vůdcovství. Na OER je nejdůležitější sociální spravedlnost. Na diskusním panelu také zaznělo, že OER je skutečně potřebný a že pro jeho prosazení budeme potřebovat silné učitele s jiným myšlenkovým nastavením, než má většina z nich nyní, což je bohužel asi pravda.

Miguel Gea měl příspěvek na téma Transmedia Literacy Applied as a Learning Framework for Children with Intellectual Disabilities. Velice mne potěšila hned úvodní část — pokud je e-learning kritizovaný, není špatný e-learning, ale Ti, kdo ho dělají. Kritizovat ho jako formu je nonsense, věda něco takového reálně většinou neumožňuje nebo to vyžaduje jinou formu argumentace. A učení rámuje konceptem chytrého města. A také docela pěkně ukázal, jak transmediální gramotnost souvisí s učením — jde o schopnost získávat poznání a učit se v rozlišných situacích skrze rozličná média.

Zuzana Hrdličková ze Slovenska mluvila v přednášce Promoting Media, Information and Reading Literacy through a Business Communication E-course o tom, jak učí obchodní angličtinu a ukázala zajímavý systematický postup, jak na to. Za mne možná otázka, zda by neměl mít každý předmět na univerzitě také kanonickou knihu, o kterou se bude takto opírat. Něco, co sjednotí jazyk, dá kulturní kontext, který budou mít společný všichni účastníci edukace.

Bokor Tamás, Komár Zita, Veronika Pelle presentovali (všichni tři dohromady) Powerful Personality = Persuasive Presentation? — Introducing an ICT-Based Methodology for the Quadruple Helix. Řeč v něm byla hlavně o tom, jak může univerzita spolupracovat s průmyslem (soukromým sektorem), ale také o jistém nesouladu jazyka a hodnot mezi těmito světy. Konkrétně projekt DISCO řeší online učení, doručování obsahu a měkké dovednosti. Samozřejmě s otevřeným přístupem.

Brian Dor měl pravděpodobně nejlepší přednášku konference: Towards Learner-Centered Tools for Video Enabled Instruction. Zmiňoval například Ilos — systém, který umožňuje přehrávat videa a dávat k nim (na daný přesný čas) komentáře. Podobně TrACE umožňuje formativní hodnocení, nelineární učení, práce s otázkami, interakce studentů, al i komunikace s učitelem, to-do při učení,… a to vše ve spojení s videosystémem. Mluvil o tom, že HCD pro vzdělávání je chybná úvaha. Cílem vzdělávání není pomoci s plněním úkolu, ale s učením. LCD (na učení zaměřený design) je tedy zcela jiný přístup, s jinou metodologií, paradigmatem. A také že u nich trvá zpětná vazba učitele, stejně, jako studium studenta.

Štěpánka Hronová mluvila o Customatization of ELF Materials, tedy o tom, jak pracuje s jazykovým vzdělávání vysokoškoláků ekonomů., který respektuje zásady OER. Pracuje se schématem identifikovat — diferencovat — interagovat — evaluovat. Ve třetí části pak představila evaluaci svého kurzu. Technologie považuje za něco, co má smysl ve výuce vždy jen na pozadí vztahu učitele a studenta.

Ján Pillár a Igor Černák nabídli příspěvek The Specifics of Teaching Programming, který logicky navazoval na informatické myšlení z předchozího dne. Byla popsána výuka programování na slovenské univerzitě a zdůrazněny kompetence, které informatické myšlení předpokládá, jako je schopnost řešit problémy, analyticky myslet.

Athina Basha nabídla přednášku Albania in the Last 2 Decades in the Context of Media and Information Literacy in Libraries, Education and Life Long Learning, která nabízela jistý teoretický rámec sledující témat informační a mediální gramotnosti podle UNESCO (tedy známý MIL). Ten byl poté doplněný jednoduchým výzkumem.

Beba Stankovic měla přednášku INELI Balkans E — Learning — The Successful Story about Library Online Learning Platform. Mluvila o tom, co může udělat národní knihovna v oblasti vzdělávání a jakou roli v tom má mezinárodní spolupráce. V tomto případě hlavně spolupráce zemí bývalé Jugoslávie (a okolních zemí). Bude vzdělání svorníkem míru? A mohou být knihovny součástí vzdělávací sítě, která spolu intenzivně spolupracuje? Co to přinese uživatelům? Autoři projektu by rádi, kdyby kurz pomohl tvořit moderní a funkční knihovny.

Ridvan Peshkopia hovořil o dalším balkánském projektu (respektive mezinárodním výzkumu): Ethnic Divisions, International Rivalries and European Politics in Public Perceptions Over Religious and Scientific Educations: Lessons from Albania, Kosovo and Macedonia. Důležitým momentem (nejen posledních dvou přednášek) bylo to, že otevřenost má silný společenský rozměr, otevřenost totiž zajišťuje svobodu. Přednášející nabízí specifický přednes i tradičně matematicky náročnou výzkumnou metodologii.

Konferenci pak jako každý rok zakončil Jan Beseda.

Like what you read? Give Michal Černý a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.