Domácí vzdělávání žáků základních škol v České republice

Domácí nebo také individuální vzdělávání je alternativní forma vzdělávání, kdy žáci kvůli výuce nedocházejí do veřejných či soukromých škol, ale jsou vzděláváni v domácím prostředí (nejčastěji rodiči). U žáků však musí být aspoň dvakrát za rok ověřeny nabyté znalosti a proto jsou v pravidelných intervalech přezkoušeni ve škole.

Školský zákon v České republice umožňuje individuální vzdělávání na prvním i druhém stupni základních škol. O individuálním vzdělávání rozhoduje ředitel dané školy na základě žádosti zákonných zástupců dítěte. Aby bylo žádosti vyhověno, musí být splněny určité podmínky. Mimo jiné musí existovat závažné důvody pro využití tohoto typu vzdělávání, například mimořádné nadání žáka, poruchy učení či jiné specifické vzdělávací potřeby. Rodiče (nebo jiní zákonní zástupci) musí žákovi zajistit dostatečné podmínky pro vzdělávání a osoba, která bude dítě vzdělávat, musí mít aspoň středoškolské vzdělání s maturitou. Při domácím vzdělávání musí být postupováno v souladu s obsahem Rámcového vzdělávacího programu pro příslušný vzdělávací stupeň a případně také v souladu se Školním vzdělávacím programem příslušné školy.

S tvorbou vzdělávacích materiálů může rodičům žáků pomoci škola, kde je dítě zapsáno. Mohou využít také poradenskou a metodickou pomoc Asociace domácího vzdělávání. Jedná se o asociaci, které se snaží prosazovat domácí vzdělávání v legislativě, informuje veřejnost o výhodách domácího vzdělávání a poskytuje pomoc rodičům takto vzdělávaných žáků.

Výhody a nevýhody domácího vzdělávání

Vzdělávání žáků v domácím prostředí má mnoho výhod i nevýhod. Rodiče mohou žákovi vytvořit flexibilní výukový plán, který bude odpovídat jeho vzdělávacím potřebám. Talentovanému dítěti tak mohou například pomoci rozvíjet se v oblasti, ve které má nadání. U dětí se specifickou poruchou učení pak mohou rodiče strávit více času u věcí, se kterými má dítě problém. Celou výuku mohou také pojmout tak, aby to dítě bavilo.

Nevýhodou tohoto vzdělávání je například potřeba velké motivace žáka a trpělivosti ze strany rodičů, kteří se při výuce musí přizpůsobit individuálním potřebám dítěte a zároveň musí postupovat podle platných vzdělávacích rámců. Velkým problémem je také určitá izolace dětí, které nepobývají ve škole mezi svými spolužáky. Sociální kontakt s vrstevníky jim tak musí být zprostředkován alternativně například v různých zájmových kroužcích.