Domácí vzdělávání

Ne všude se lze vzdělávat doma

Domácí, nebo též individuální vzdělávání je v České republice je od roku 2005 plnohodnotným způsobem vzdělávání, podobné je to v ostatních zemích EU s výjimkou Německa. Tam je nedodržování povinné školní docházky trestné (pokud se nejedná o rodiny, které kvůli profesi neustále cestují) a může vést k odnětí práva na výchovu či vězení — soudce Lawrence Burman, který poskytl z tohoto důvodu stíhané německé rodině politický azyl, to označil za porušování základních lidských práv.

Situace v ČR

Ač se to může někomu zdát jako „flákání“, není tomu tak. MŠMT vydalo k individuálnímu vzdělávání text informace a doporučení, ve kterém je jasně stanoveno, že školní vzdělávací program, kterým se řídí látka na základních školách, je pro žáky a vzdělavatele závazný a každé pololetí je nutné z jeho učiva skládat zkoušky.

Přestože zajistit dítěti dostatečné domácí vzdělávání je velice časově náročné, podle zprávy České školní inspekce (ČSI) počet takto vzdělávaných dětí u nás roste a velká část z nich byla individuálně vzdělávána už v rámci povinného předškolního vzdělávání.

Podle webu Šance dětem spadají takto vzdělávané děti převážně do 5 kategorií:

• vrcholoví sportovci
• děti, které se ve škole setkali se šikanou
• žáci se zdravotními problémy a speciálními vzdělávacími potřebami
• děti, jejich rodiče jim chtějí předávat specifické hodnoty (např. církevní)
• děti, jejichž rodiče nesouhlasí s úrovní základních škol

Podle již zmiňované zprávy ČSI, je nejčastějším důvodem podáním žádosti o individuální vzdělávání „volba jiných forem a metod vzdělávání, než uplatňuje škola“, tedy nejpočetnější by měly být poslední dvě z uvedených kategorií.

Rozdíly oproti většinové školní docházce

Domácí vzdělávání se liší od toho běžného především tím, že dítě má naprosto individuální přístup, takže díky větší flexibilitě výuky může potenciálně daleko lépe reflektovat jeho potřeby a zájmy. Viceprezident Asociace pro domácí vzdělávání Martin Klusoň vyzdvihuje to, že zde není snaha, aby žáci byli ve všech předmětech průměrní, ale je zde prostor se věnovat více předmětům, pro které má dítě potenciál a naopak jiným věnovat jen nutné minimum.