Domácí vzdělávání jako jedna z alternativ
Domácí vzdělávání, neboli homeschooling, není ničím novým, nýbrž již dlouho zajetou alternativou. V současnosti je čím dál žhavějším trendem alternativního vzdělávání, děti učící se doma či ve skupinkách. Co je výhodné na tomto typu vzdělávání a naopak, jaké argumenty proti bychom našli?
Hlavním argumentem domácího vzdělávání je přizpůsobení se a individuální přístup k dítěti. Je uváděno, že k dětem se v rámci homeschoolingu přistupuje s větší péčí, porozuměním potřebám daného jedince, což se poté odráží i na samotné výuce. Je jednodušší s dětmi probírat tu látku, kterou nechápou, nezvládají, potřebují více procvičit než tu, kterou již ovládají a není tedy nutné jí věnovat tolik času.
O vzdělávání dítěte rozhoduje zákonný zástupce, proto není na škole či státu rozhodnout o tom, jakým způsobem se bude dotyčný vzdělávat. Důležité je zmínit, že děti v domácím vzdělávání prochází pololetními zkouškami, které utvrzují a ověřují jejich znalosti. Vše je pod záštitou MŠMT (§ 41 školského zákona 561/2004 Sb.).
Sociální izolace
Nejsilnějším argumentem proti je sociální odloučení od ostatních spolužáků a dětí ve školách. Jak uvádí některé zdroje, tato „obava“ je zbytečná, jelikož děti navštěvují plno jiných kroužků, organizací a spolků, kde jsou v prostředí svých vrstevníků. Což znamená, že k nějakému distanci od ostatních dětí nedochází. Nicméně, dalo se přemýšlet i nad tím, že tyto děti vídají stále stejné tváře a charaktery. Pokud dochází do učících se skupinek, utváří si pevnou komunitu, ve které sdílí mnoho společného. Nemělo by být dítě v tomto věku připraveno i na nepříjemné, negativní situace, které mohou v „normálních“ školách nastat — například vznikající přátelství ve větší skupině spolužáků, kontakt s učitelem jako autoritou apod.?
Pro jaké skupiny dětí je vhodné domácí vzdělávání?
- Velmi talentované děti a sportovce, ti se (skoro) každý den věnují určité aktivitě, která zabere mnoho času.
- Děti, které zažívají šikanu a nedaří se jim zařadit se do kolektivu.
- Děti se specifickými potřebami nebo tělesným znevýhodněním, takové, jež potřebují individuální přístup a a vyžadují pomalejší tempo.
- Děti, které často cestují, stěhují se nebo bydlí v zahraničí.
Do těchto skupin rovněž patří ti, jejichž rodiče nesouhlasí se zavedeným školním systémem a chtějí předávat znalosti po svém.
Zcela jistě pro určité skupiny dětí je domácí výuka velký přínosem, dítě není vystresované z prostředí, ve kterém se necítí dobře, pokud bojuje s něčím dalším (např. tělesné postižení, psychické potíže, šikana…), potřebuje individuální přístup apod. V tomto případě má podle mého homeschooling smysl. Nicméně si nemyslím, že bychom měli podceňovat naše školské systémy a dítě nezapojit do klasického koloběhu základního či jiného stupně vzdělávání. Žák si odnáší mimo znalostí i mnoho zážitků, přátelství, vytvořenou komunitu. Naučí se komunikovat a poznávat povahy a charaktery ostatních lidí. Uvědomí si, že nad ním stojí autorita, jež mu stanovuje hranice, které je třeba respektovat. Homeschooling má své výhody a nevýhody. Je příjemné vědět, že žijeme ve světě, který umožňuje vzdělávací alternativy a každý se svobodně může rozhodnout, jakým směrem chce směřovat. Važme si toho, ne každý tohle má.
ZIMČÍK, Ludvík. Udělejme si školu doma aneb: Jak na domácí vzdělávání? [online]. In: Šance dětem, 2023. [cit. 2024–04–10]. Dostupné z: https://sancedetem.cz/udelejme-si-skolu-doma-aneb-jak-na-domaci-vzdelavani.
FRANKLOVÁ, Zoja. Na cestě k legalizaci. Vzdělávání: Domácí vzdělávání [online]. 2015, 4(1), 1, 3 [cit. 2018–04–02]. ISSN 1805–3394. Dostupné z: http://www.nuv.cz/uploads/Periodika/VZDELAVANI/15/P_1_15.pdf
