Domácí vzdělávání v datech

Domácí vzdělávání je v naší společnosti stále nezvyklým jevem, ačkoliv jej zákon povoluje. V diskuzi nejčastěji zaznívají otázky, zdali může rodič nahradit pedagoga a zdali se dítěti dostane dostatečnému sociálnímu životu. Tyto otázky ovšem v tomto článku řešit nebudu a podívám se na celou problematiku z pohledu dat.

Pojem domácí vzdělávání (anglicky homeschooling) je ve školském zákoně ukotven jako tzv. individuální vzdělávání. Ve zkratce se jedná o formu vzdělávání dětí, která probíhá mimo budovu školy a za výuku odpovídá zákonný zástupce školáka. Dítě musí být přihlášené do některé ze škol a zde každého půl roku plní testy, aby si stát mohl ověřit, zdali domácí studium probíhá dle osnov.

Počet dětí, které jsou vychovávány doma se za poslední roky poměrně zvýšil. MŠMT od roku 2007 zahájil tzv. „pokusné ověřování“ individuálního vzdělávání i na 2. stupni základní školy. Nyní se touto formou vzdělává 2067 žáků, což je za celé období taktéž nejvíce k celkovému počtu žáků ZŠ, přesněji 2,3 promile.

Zdroj: Statistická ročenka školství — výkonové ukazatele

Rozložení studentů v individuálním vzdělávání v ČR je velmi nerovnoměrné. Zlínský kraj silně převyšuje všechny ostatní kraje a dominuje s více než čtvrtinou všech žáků (přesně 592 žáků). Přičemž ve školním roce 2013/2014 se jednalo pouze o 36 žáků. Za takto silné navýšení žáků v individuální formě vzdělávání může vést rozšíření sběru dat o druhý stupeň ZŠ, neboť do roku 2016 tyto data chybí, ačkoliv zákon tuto formu vzdělávání umožňoval.

Počet žáků ZŠ v domácím vzdělávání v krajích na 100 000 obyvatel

Domácí vzdělávání v současnosti není příliš rozšířené a ve veřejném prostoru není ani často skloňované. O rozšíření povědomí o této formě vzdělávání se snaží Asociace domácího vzdělávání. Rodiče přesto stále raději volí formu státního vzdělávání, či alternativních škol.

Like what you read? Give Josef Kocurek a round of applause.

From a quick cheer to a standing ovation, clap to show how much you enjoyed this story.