Dvě tváře sdílené ekonomiky
Co to je sdílená ekonomika?
Sdílená ekonomika, v originálu „sharing economy“, jinak také společná spotřeba, vzájemná výměna či kolaborativní ekonomika, patří společně s konceptem smart cities k největším ekonomickým trendům 21. století a ve společnosti založené na kapitalistickém systému trhu umožňuje majitelům předmětu, který využívají pouze příležitostně, aby danou věc poskytli
k užívání těm, kterým se nevyplatí si předmět při jejich míře využívání či finanční situaci koupit. Patří sem však také jednorázové pracovní nabídky, které jsou přes sharingové společnosti propojené s poptávkami.[1]
Základy sdílená ekonomika převzala z tradičního půjčování v rodině, rozdíl je v tom, že nyní si mezi sebou půjčují neznámí lidé. Namísto dřívějších doporučení od přátel nám pak s výběrem radí mobilní aplikace.
Toto ekonomické hnutí, které započalo ve Spojených státech se už hojně uplatňuje celosvětově a z původních firem sloužících pouze malým skupinám zákazníků, se brzy staly nadnárodní korporace a silný soupeř v mnoha obchodních odvětvích.[2]
S tím souvisí i existence široké škály služeb, které právě na principu „sharing economy“ fungují. V praxi se pak můžeme setkat s rozdělením do pěti klíčových sektorů:
- Cestování
- Sdílená přeprava
- Finance
- Zaměstnanci
- Streamovací služby a videa.[3]
Situace v České republice
I my Češi začínáme pomalu ale jistě přicházet sdílené ekonomice na chuť. I když v porovnání se státy jakými jsou Španělsko, Itálie či Velká Británie, máme ještě co dohánět, tak se do tohoto závodu vstoupit nebojíme, a zatímco v roce 2017 využívalo sdílených služeb okolo 7% obyvatel ČR, dnes již je to celá pětina. Do této skupiny přitom spadají především mladí lidé a studenti, kteří patří k té části obyvatelstva, která má v oblibě levné cestování, zajímá se o ekologii a zároveň nedisponuje velkým objemem naspořených finančních prostředků.
Na „sharing economy“ je pro ně přitom přitažlivý i způsob, jak tyto transakce probíhají. Velkou roli totiž hrají digitální technologie a aplikace, které si můžeme lehce stáhnout do svých mobilních telefonů a díky který si lze směnu sjednat v co nejrychlejším čase a co nejjednodušeji.
Kromě nadnárodních do Česka exportujících služeb se v poslední době rozmáhají i nové a užitečné start-upy od místních myslitelů. Poměrně využívanou online platformou je například doména Hlídačky.cz, která zprostředkovává hlídání dětí či venčení domácích mazlíčků, portál SuperSoused.cz, kde se setkává poptávka po kutilských pracích v domácnosti s nabídkou anebo studentský projekt Rekola, rozsévající růžová jízdní kola do měst po celé republice.[4]
Výhody sdílené ekonomiky
Sdílená ekonomika se beze sporu pyšní spoustou lukrativních výhod. Pro poskytovatele, zákazníka i zprostředkovatele se jedná o tzv. win-win situaci, kdy se na jedné straně nachází lehce získaný profit, na druhé menší výdaje.
Zároveň se dá na „sharing economy“ nahlížet, jako na proces, během kterého dochází k interakci mezi lidmi. Uživatelé služby mezi sebou navazují nové kontakty, vytvářejí okolo sebe novou komunitu lidí a na rozdíl od starých zaběhnutých modelů je zde osobní rovina komunikace a vztah vzájemné důvěry. V zahraničí např. relativně dobře funguje v našich končinách méně známé sdílení navařených jídel se sousedy.
Služba se navíc samoreguluje tím, že nabízí v aplikaci, přes kterou je provozována možnost ohodnotit poskytovatele a tím dopomoci budoucím uživatelům ke správnému výběru.
Člověk, ať se vyskytuje na kterékoliv straně vztahu, je také veden
k ekonomické samostatnosti. Díky sdílené ekonomice vznikají nové nezanedbatelné formy přivýdělku. Pronajímání je na rozdíl od tradičního vydělávání pro poskytovatele časově nenáročné a ve většině případů nemusí být při sdílení věci s jiným člověkem ani osobně přítomen. Příkladem lze uvést například jednorázový pronájem parkovacího místa.
Nezanedbatelným faktorem je i omezení negativních vlivů na životní prostředí, které, jak jsme už spomenuli, souvisí zejména se snížením silničního provozu, zároveň může být sdílená ekonomika jedním z léků
na snížení plýtvání potravinami a jakožto nástroj fungující na opětovném používání věcí i důležitým prostředkem hnutí zero waste.
Nevýhody sdílené ekonomiky
Mnozí lidé, však ve sdílené ekonomice vidí jen pozitiva spjatá s novými možnostmi a zapomínají na negativa, které se dotýkají nejen stran tohoto vztahu se účastnících, ale i celé společnosti?
Typickým příkladem služby opředené hrozbami a negativy je pak sdílené ubytování. To provozuje i jeden z prvních průkopníků principů „sharing economy“ společnost Airbnb, která v současnosti zprostředkovává ubytování
i v České republice. Sdílené ubytování pak, jako každá jiná služba stojí
na základech dobrého úmyslu, avšak, pokud se provozuje ve velké míře
v jedné lokalitě, může zapříčinit výrazný růst cen na trhu s nemovitostmi, taktéž konkuruje provozovatelům hotelů, kteří, aby vůči levné formě ubytování, na trhu obstáli, jsou nuceni snižovat ceny a rozšiřovat svou nabídku o výhody, která sharingové společnosti nenabízí. Navíc velké množství pronajímatelů bytů pro krátkodobé ubytování nevlastní byt pouze jeden, ale hned několik, čímž v podstatě obchází zákon, který takovýto způsob pronajímání řadí do podnikání.
Další podstatnou nevýhodou spojenou s přemírou pronajímaných bytů je
i s přemírou turismu a poptávky po nových a nových lukrativních nemovitostech, které se dají přes sharingové společnosti pronajímat, spojené vysidlování původního obyvatelstva. Tento problém se u nás konkrétně rozrostl ve větší míře ve velkých městech, zejména pak v Praze.[5]
Za zmínku stojí i s rozmachem turismu související projekt Kateřiny Šedé. Ta je autorkou kontroverzního projektu z roku 2018, jehož cílem bylo ukázat v jaké míře se dá v turisty opředeném centru města vést běžný život. Tento experiment založila na vybrané skupince brigádníků, kterou najala, aby se
do Českého Krumlova na tři měsíce přestěhovala a jednoduše žila.[6]
Ani uvnitř vztahu založeného na sdílené ekonomice však není vše bez mráčků. Spotřebitelé a poskytovatelé totiž často nepožívají zákonné ochrany v takové míře, jako u tradičních obchodních vztahů a při porušení pravidel založených na vzájemné důvěře leckdy poškozená strana narazí.
Nedostatečná právní regulace se však netýká pouze práv a povinností účastníků, ale znevýhodňuje i regulérní provozovatele stejných služeb.
Pro příklad můžeme zůstat v České republice a pouze odbočit k dalšímu významnému provozovateli sharingových služeb u nás, společnosti Uber. Právě na ní se totiž nejvíce projevuje stírání rozdílů mezi příležitostnou výdělečnou činností a podnikatelskou činností či prací v zaměstnaneckém vztahu. Mnoho osob totiž začalo poskytovat spoluspotřebitelské služby,
v tomto případě spolujízdu, ve větším rozsahu a slouží jim tak jako značná část celkového přivýdělku, zatímco se na ně stále vztahuje nižší kontrola
nad dodržováním pravidel než na běžné taxikáře, vyplývající z jejich začlenění do kategorie příležitostných šoférů.[7][8]
Vyvstává tedy otázka, zda by se od určité hranice nemělo k poskytování sdílených služeb i tak přistupovat a tím vytvořit stejná pravidla pro všechny. Tato otázka se už aktivně pro mnohá odvětví řeší i v České republice. Problémem škatulkování však zůstává kde tuto hranici vymezit
a jak řešit situace, které až tak lehce zařadit nelze.[9]
Co přinese budoucnost?
Sdílená ekonomika je bezesporu trendem, který přetrvá ještě dlouhá léta.
Na rozdíl od jiných odvětví se nevyhýbá novým technologií a inovacím, nabízí nové časově flexibilní profese a tradiční podniky se při snaze konkurovat sdíleným službám v budoucnu nejspíše přechodu na tytéž obchodní praktiky nevyhnou, což jistě zapříčiní i větší stírání rozdílů mezi poskytovateli tradičních a sharingových služeb a vytvoření nových ekonomických subjektů, které si vezmou to nejlepší
z obou směrů.
Pokud tedy chceme, aby sharingové společnosti nadále prosperovaly
a neškodily, musíme se zasadit o to, aby i přes změny, které budoucnost sdílení přinese, panovaly férové podmínky pro poskytovatele, zprostředkovatele, uživatele i konkurenci, aby sdílená služba přestala vytlačovat tradiční provozovatele, aby se lidé nebáli vstupovat do této formy přivýdělku a byli za ni poctivě ohodnoceni a abychom ve sdílené ekonomice viděli zaslouženě to, pro co byla stvořena… dobrého pomocníka a rovného soupeře.
Zdroje
[1] Úřad vlády ČR. Analýza sdílené ekonomiky a digitální platforem: Sekce pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR [online]. 06/2017 [cit. 2019–12–21]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/urad-vlady/poskytovani-informaci/poskytnute-informace-na-zadost/Priloha_4_Material_Analyza.pdf
[2] Jak funguje sdílená ekonomika. Flexi office [online]. 4. prosince 2017 [cit. 2019–12–21]. Dostupné z: https://www.flexioffice.cz/jak-funguje-sdilena-ekonomika
[3] DUCCI, Francesco. Competition Law and Policy Issues in the Sharing Economy. Law and the “Sharing Economy” [online]. University of Ottawa Press, 2018, 2018, , 295–318 [cit. 2019–12–20]. DOI: 10.2307/j.ctv5vdczv.13. ISBN 9780776627526. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/10.2307/j.ctv5vdczv.13, str. 297–300
[4] Sdílená ekonomika: Bohatství bez vlastnictví. Deloitte [online]. 2017 [cit. 2019–12–21]. Dostupné z: https://www2.deloitte.com/content/dam/Deloitte/cz/Documents/deloitte-analytics/Sdilena-ekonomika.pdf
[5] Z centra Prahy se stal velký hotel bez normálního života. Ekonomický magazín [online]. 16. 5. 2018 [cit. 2020–01–17]. Dostupné z: https://www.ekonomickymagazin.cz/2018/05/z-centra-prahy-se-stal-velky-hotel-bez-normalniho-zivota-ii/
[6] KOČÁR, Juraj. Sdílená ekonomika roste, jak jsme na tom v Česku? Zatím bádáme. Flowee: médium nového světa [online]. 22. 10. 2017 [cit. 2019–12–20]. Dostupné z: https://www.flowee.cz/75-archiv-2017/eco/domacnost/2966-zajimava-cisla-sdilene-ekonomiky-cr-o-kterych-jste-mozna-nevedeli
[7] ŠEDÁ, Kateřina. Přednáška: Ta je úplně mimo. 21. dubna 2019 [cit. 2020–01–17]. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Arne Nováka 1, 602 00 Brno.
[8] Keycafe team. The history of the sharing economy. Flexioffice [online]. 1. srpna 2019 [cit. 2019–12–21]. Dostupné z: https://medium.com/keycafe/the-history-of-the-sharing-economy-b139e55cdf47
[9] KRÁTKÝ, Ondřej. Co chybí sdílené ekonomice? Sdílet data. CZECHCRUNCH [online]. 23. 4. 2017 [cit. 2020–01–17]. Dostupné z: https://www.czechcrunch.cz/2017/04/co-chybi-sdilene-ekonomice-sdilet-data/
Zdroje obrazového materiálu
obr. č. 2:
https://i.pinimg.com/564x/8a/45/60/8a45605aae0cac4b0a7f18bfad5e1af8.jpg
obr. č. 3: https://i.pinimg.com/564x/8a/45/60/8a45605aae0cac4b0a7f18bfad5e1af8.jpg
