E-government
Díky úrovni dnešních technologií a možnostem internetu se často mluví o digitalizaci veřejné správy. To kromě participace občanů na různých rozhodnutích v otázkách veřejných věcí může znamenat také zjednodušení byrokratických procesů, větší informovanost společnosti, násobné zrychlení procesů státních služeb nebo centralizaci a uživatelské sjednocení komunikace s úřady.
V praxi jde zejména o komfort, efektivitu a urychlení komunikace mezi státem a občany.
U nás v některých odvětvích můžeme již v dnešní době sledovat obecní nebo městské portály, kde nalezneme důležité informace. Je možné si nastavit různá upozornění, například informování o havárii vody nebo výpadku elektrického proudu. Ve větších městech elektronicky zažádat o občanský nebo řidičských průkaz. Jednou ze zásadních věcí je například datová schránka. Může si ji bezplatně zřídit každý občan. Zasílají se na ni důležité úřední dopisy a také lze skrze ni komunikovat s orgány veřejné moci.
Na základě The Digital Economy and Society Index, což je online nástroj pro měření pokroku v digitalizaci členských států Evropské unie, je možné sledovat trend digitalizace v Evropě. Měření se zaměřuje na implementaci širokopásmé infrastruktury, digitální kompetence občanů, využití možností internetu, digitalizaci podniků a obchodování a v neposlední řadě zaměření na e-government. V tomto žebříčku se nacházíme na 19. místě. Mezi lídry v digitalizaci patří státy jako Finsko, Švédsko, Nizozemsko nebo Estonsko, na které je dobré se více zaměřit.[1]
E-Estonsko
Estonsko je malá země (skoro jako polovina České republiky) na severu Evropy, s počtem obyvatel kolem 1,3 milionu. Po druhé světové válce spadala tato země pod sovětský vliv až do roku 1991. Období jmenovaného vlivu bývá vykládáno jako čas zpomalování růstu, prohlubování nevyspělosti a ztráty konkurenceschopnosti se Západem. Podobný proces bylo možné vidět i u nás.
Co bylo pro Estonsko v jistém směru zásadní a stalo se základem pro jeho nynější postavení v odvětví digitalizace, je zaměření se a následná investice do digitálních technologií už v šedesátých letech.
V celém Sovětském svazu se nacházelo pět kybernetických institucí, respektive výzkumných pracovišť, které se zabývaly kybernetikou a obecně počítači. Jedno z těchto pracovišť se nacházelo v Estonsku. Na rozdíl od jiných pracovišť se ale nemuselo zabývat vojenskými nebo ekonomickými úkoly, takže zde vědci měli volné ruce pro svobodný výzkum.[2]
Po roce 1991 došlo k obratu. Estonsko se silně zaměřilo na hospodářský růst země, došlo k rozsáhlé privatizaci.
V tomto ohledu může být zajímavá legenda, která říká, že po obnovení samostatnosti Estonska nabídlo Finsko svému sousedovi dar v podobě starého analogového telefonního systému. Estonci jej však odmítli s tím, že hodlají vybudovat nový, digitální systém.[3]
Vize Estonska ukončit staré pořádky a dát se na cestu vzestupu získávaly čím dál ostřejší obrysy. Jejich cílem bylo dostat se na špičku Evropy s potenciálem měnit svět a udávat trend v digitalizaci. V této hektické době vsadili při rozvoji na základě politických změn na zavedení IT jako nezbytný proces pro řešení problémů.
Postupný rozvoj IT ve veřejné správě započal rokem 1994 prvními IT implementacemi. Za dva roky poté se zavádí kurzy počítačových dovedností do škol jako vysoká priorita státu pro další směřování. Brzy se ukáže, že 90% populace tak pravidelně využívá internet. Estonská společnost se začíná formovat na základě politiky s důrazem na technologie a jejich využití.
Významným důvodem pro tyto kroky bylo i to, že nízká hustota zalidnění znamenala vysoké náklady na celostátní bankovní převody, což byl jeden z klíčových problémů devadesátých let. Lidé mimo větší města, kterých v Estonsku není mnoho, mohli stěží někam pravidelně dojíždět. To mělo za následek rozvoj vysoce kvalitních služeb elektronického bankovnictví již v roce 1996.
Na počátku milénia, díky státní podpoře, bylo možné podat daňové přiznání během 3 minut online. Dle údajů na stránce e-estonia.com toho využívá 98% tamější populace.
Také došlo k prvnímu pokroku, který se brzy dostal dále do světa. Díky tvz. M-parkingu se poplatky v drtivé většině začaly platit přes mobilní telefon.
Roku 2001 vznikla platforma X-Road, označovaná jako páteř e-Estonska. Sjednotily se státní i soukromé informační systémy, došlo k jejich propojení. Veřejné služby jsou od té doby přístupné 24 hodin denně. X-Road se dále vyvíjí a je nedílnou součástí estonské strategie digitalizace.
Rok poté je představena identifikační karta, povinná pro každého obyvatele. Digitální podpisy ušetří 2% HDP ročně.
Rok 2005 se stal dalším velkým milníkem v digitalizaci. Tentokrát s politickým nádechem. Poprvé bylo možné volit elektronicky. Využívá toho jedna třetina všech voličů. Volilo se ze 110 zemí světa.
Rok 2007 nebyl pro Estonsko šťastným z hlediska líčeného vývoje, který byl doposud spíše pozitivní. První vážný kybernetický útok vyřadil během třech týdnů z provozu webové stránky ministerstev, některých politických stran a dvou bank. Byla potřeba mezinárodní spolupráce k jeho potlačení. To však mělo za následek změny v dosavadní bezpečnosti proti dalším kyberútokům, v této oblasti se Estonsko brzy zařadilo mezi přední státy.
O rok později začal fungovat celostátní systém e-health. Poskytovatelé zdravotní péče integrovali svá data do centrálního systému. Zlepšila se kvalita a efektivita zdravotnictví. Díky tomu mají hlavně lékaři možný přístup k datům o pacientovi a mohou se tak dozvědět co nejrychleji a komplexně potřebné informace, což je mnohdy stěžejní.
V návaznosti na e-health začaly v roce 2010 fungovat online elektronické lékařské předpisy. Odpadlo papírování a tato služba se výrazně urychlila.
E-residency odstartovalo v roce 2014. Jedná se o myšlenku digitálního státu, do kterého se může přihlásit každý z celého světa. Estonsko si od toho slibuje rozvoj mezinárodního podnikání a příliv nadaných lidí s potenciálem rozvíjet společnost. V dnešní situaci by to mohla být zásadní cesta na evropský trh pro Brity, kteří díky brexitu ztrácí ekonomické vazby. Zajímavostí může být, že toto elektronické estonské občanství získala Angela Merkelová jako dar při své státní návštěvě.[4] Stejným způsobem jej získal i papež František.[5]
Aby se Estonsko lépe chránilo, došlo v roce 2015 k záloze všech národních databází a systémů. Vzniklo datové velvyslanectví. Tyto data byla uložena v přísně střeženém úložišti v Lucemburku.
V dnešní době se zájem obrací k umělé inteligenci. Tato nová implementace už má i název, neviditelný stát. Příkladem propojení digitálních systémů s umělou inteligencí může být třeba to, že systém sám nabídne občanům kdy mají právo na konkrétní příspěvky. Ať už na děti, bydlení nebo důchod. Ještě zajímavější se zdá být ambiciózní projekt v soudnictví. Aby odlehčili soudním institucím, věnuje se expertní tým pro digitalizaci a automatizaci vývoji umělé inteligence, která by na základě vložených dat účastníků soudního řízení sama dokázala rozhodnout. Jednalo by se o menší případy, které by pro tento účel splňovaly právní normu.[6]
Ani případ Estonska nemá pouze kladné ohlasy. Kritikové mluví o státní kontrole občanů nebo o napadnutelnosti systémů. V prvním bodě je pravdou, že trvalo delší dobu, než si společnost zvykla na nový způsob komunikace se státem a využívání technologií. Taková změna samozřejmě nejde realizovat ze dne na den. Společnost k ní za pomoci státu musela dospět. Z toho vyplývá, že systém funguje na důvěře. Důvěře občanů ke státu. Ta je podložena například i tím, že jakákoliv stopa státu je zaznamenávána, tudíž má občan přehled, kdo nakládá s jeho osobními daty nebo má povolení s nimi nakládat.
Věc napadnutelnosti je více citlivá. Kybernetické útoky se dějí po celém světe denně. Digitalizaci to však určitě nezastaví ani nezpomalí. Jde o vývoj, zdokonalování. Přece jen se máme stále kam posouvat.
Přes to všechno můžeme k Estonsku vzhlížet jako k příkladu, jak by v budoucnu mohla vypadat naše státní správa.
Může ovlivnit naše životy. Ušetřit čas i peníze. Zvýšit životní úroveň. Zjednodušit státní systém tak, aby byl pro každého občana lépe uchopitelný v rámci jednotlivých úkonů. Díky němu se může zvýšit zájem o veřejné dění, což posílí občanskou aktivitu. Čím více zapojených lidí, tím silnější a konsolidovanější je společenský názor. To pak ovlivňuje, jaká vláda a její činitelé budou zvoleni.
Vše musí být zdravé a rozumné jak v digitalizaci, tak v reálném světě.
Doufejme, že se tímto směrem skutečně ubíráme a prostředí kolem nás je stále kvalitnější pro život.
[1] malinja, „The Digital Economy and Society Index (DESI)”.
[2] Respekt, „Dopisy”.
[3] Brolík, „V zemi, kde se nechodí na úřady”.
[4] Tambur, „Angela Merkel Becomes Estonian E-Resident”.
[5] World, „Pope Francis Becomes an Estonian E-Resident”.
[6] „E-Estonia — We Have Built a Digital Society and We Can Show You How”.
