EdTech: teoretický rámec a směr přemýšlení
Úvodem definujme, co se pod akronymem EdTech ukrývá. Jedná se o složeninu dvou anglických slov — educational technology, v překladu do českého jazyka tedy hovoříme o vzdělávacích technologiích. Zdeněk Kolář charakterizuje vzdělávací technologie jako technické prostředky používané a použitelné v procesech vzdělávání — jmenuje pak příklady jako televize, počítače, promítače, interaktivní tabule atp. Technologie, se kterými tato formulace pracuje, jsou však jaksi přízemní. Filozofie EdTechu předpokládá, že technologie obsluhují hlavně žáci, že je aktivně využívají, a to nejlépe v modelu 1:1 — každý žák má s čím pracovat.
Ideální stav v tomto ohledu by byl takový, že předmět informatika se rozpustí do všech ostatních předmětů a technologie jsou začleněny do výuky průřezově — v českém jazyce, v biologii, v matematice atd. Jak ale ve svém článku uvádí Ondřej Neumajer, tento přístup je prozatím futuristický. Byl by ale nejvíce užitečný a praktický.
Ve výše zmíněné definici je velmi podstatné slovo použitelné —a to z toho důvodu, že vzdělávací potenciál můžeme hledat snad u všech technologií, i u těch, které samy o sobě nejsou pro vzdělávání určeny. Stačí objevit takový způsob a kontext, kdy je možné potenciál dané technologie uplatnit ve výuce. I televize, která je jmenována, přeci nemá primárně vzdělávat. Jako lepší příklad poslouží třeba 3D tiskárna — nevznikla z toho důvodu, aby podporovala výuku, ale přesto ji lze do výuky zařadit různými způsoby (o tom se více rozepisuje Zuzana Pospíšilová). Žáci mohou například designovat modely, které poté tisknou. Navrhovat a tisknout je přitom možné i řadu užitečných věcí, například výukové pomůcky. Vzdělávání tedy probíhá několika rovinách.
Je nezbytně nutné si uvědomit, že implementace technologií do výuky je složitý proces, který by měl být pečlivě designován. O tom pojednává Rhonda Robinson — nejedná se pouze o praktickou implementaci technologií do výuky, ale i o teoretický rámec a směr přemýšlení o tom, jak pomocí technologií vhodně vzdělávat. Je zřejmé, že implementace vzdělávacích technologií se bude různit podle stupně i formy vzdělávání — primární vzdělávání vyžaduje jiné přístupy než vzdělávání terciální, jiné možnosti má prezenční a distanční výuka atp. Designování tedy nesmí být ničím okrajovým.
Co říci závěrem? Vzdělávací technologie mohou být velmi dobrým sluhou. Dobrým sluhou jsou ale jen v případě, že pochopíme důležitost teoretického rámce. Samotná implementace technologií do výuky by měla být výsledkem důmyslného procesu, ve kterém zohledníme řadu aspektů — cílovou skupinu, kompetence této skupiny, vhodnost určité technologie pro daný předmět a vyučovanou látku, třídní klima atp. Technologie totiž samy o sobě podporu výuky nezajistí.
