Edward de Bono a jeho myšlenky
Dnes již čtyřiaosmdesátiletý Dr.Edward de Bono je člověkem, kterého mnozí nazývají učitelem kreativity a významnou osobností dvacátého století. U nás je znám především kvůli svému konceptu laterálního myšlení, paralelního myšlení a metodě šesti klobouků, ve světě však například také pro program CoRT. Ačkoli na jeho knihy u nás v knihkupectvích narazíte jen zřídkakdy, napsal jich již více než 75. Z této plodné publikační činnosti jmenujme alespoň The Use of Lateral Thinking, The mechanism of mind: understand how your mind works to maximise memory and creative potential a v češtině vydané Simplicity: síla jednoduchosti či Šest klobouků aneb Jak myslet.
Pravdu mám já, určitě ne ty
Jednou z těchto knih je také kniha s názvem „Pravdu mám já, určitě ne ty“. Tato kniha u nás vyšla koncem devadesátých let. Za její ústřední téma lze označit kritiku čistě logického myšlení, do popředí se dostává vnímání a jeho role v myšlení člověka. Dle motta knihy se snaží o vykročení od tzv. skalní logiky k logice vodní. Jednotlivé podkapitoly kapitol mají podobu hesel a jsou věnovány tématům jako například umění, demokracie, věda, nulový stav, avšak také dávání smyslu. De Bono v této své knize dokazuje mj. svou kreativitu a to tím, že popisuje složité jevy či myšlenky opravdu velmi jednoduchým způsobem na mnohdy zdánlivě s tématem nesouvisejících příkladech. Uvést lze třeba situaci, kdy čtenáři vysvětluje fungování neurální sítě mozku pomocí pláže plné chobotnic. Velkou roli pak přisuzuje například humoru, kriticky se staví k posedlosti dějinami, ale překvapivě také jazyku, který je podle něj jednou z největších překážek v pokroku.
„Nevěřím, že jazyk je pro myšlení nějak podstatný, přestože může být podstatný pro jeho rozšíření.“[1]
Z velkého množství myšlenek a termínů používaných v knize používaných, které mě v knize zaujaly, jsem vybrala pouze pár následujících.
Vodní logika
Vodní logika je v určitém smyslu protikladem k pevné a neměnné logice skalní. Ta poukazuje na axiomy tradičního způsobu myšlení. Skalní logika má jasně dané kategorie, a její trvání je určeno tvarem, do kterého něco zapadá či nikoli. Vodní logika je oproti tomu jako voda, tedy přizpůsobivá, záleží v ní na podmínkách a okolnostech. Místo špatných a správných soudů v ní existují pojmy jako soulad či proudění. Na vodní logice je podle něj „postaven“ právě humor, ale také poezie.[2]
Tvořivost (kreativita)
De Bono v knize nenabízí přímou a jednoznačnou definici kreativity, avšak v jejím rámci zdůrazňuje roli různých faktorů, například provokace. Zamýšlí se také nad tím, proč je tvořivost popírána a zanedbávána. Dochází k závěru, že je to z důvodu, že nerozumíme a ani to nedokážeme, pokud se tedy nepohybujeme v prostoru samoorganizujících strukturních systémů podobnými rysy, kde je tzv. provokace něčím naprosto logickým. De Bono konstatuje, že samotné používání obecného pojmu tvořivost brání jejímu pochopení. Proto také vytvořil koncept laterálního myšlení. Dále hovoří o přirozenosti kreativity, významu odstranění zábran, ale také o tom, že pouhé odstranění zábran proto být kreativní nestačí. Nakonec konstatuje, že k tvořivosti lze přistupovat také jako k „černé skříňce“.[3]
Je otázkou, zda a na kolik jsou slova o popírání a zanedbávání kreativity uvedena na začátku aktuální i po dvaceti letech. Současný stav je však, alespoň podle mého názoru, výrazně lepší. Nabízí se však otázka, jak tomu bude do budoucna.
Učení od konce
V rámci příspěvku autor rozvádí myšlenku, že způsob výuky postupující v předem daném časovém sledu tzn. od začátku do konce nemusí být jediný správný a efektivní. To například ilustruje na práci se soustruhem. Jednoduše řečeno se s odkazem na výzkumy domnívá, že je mnohem lepší postupovat od toho, co se právě učíme, k něčemu, co již známe, než se pohybovat od známého k neznámému.[4]
Ludecie
Pojem ludecie (z lat. „ludo“ znamenající „hraji“) vymyslel samotný Edward de Bono pro popis situace, kdy se hra hraje přesně podle pravidel. Tato situace však může člověka postavit před vážná dilemata. Problematickou situaci popisuje například u právníků, ale také u realitních agentů a v oblasti vzdělávání.[5]
Pokud Vás téma zaujalo, můžete se podívat na videa, ve kterých vysvětluje rozdíl mezi kreativitou a inovací. Své myšlenky rozvíjí také v přednášce „How to have a beautiful mind’ at Mind & Its Potential“, o kreativitě potom hovoří zde.
DE BONO, Edward. Pravdu mám já, určitě ne ty. Praha: Argo, 1998. ISBN 80–720–3066–3.
[1] DE BONO, Edward. Pravdu mám já, určitě ne ty. Praha: Argo, 1998. ISBN 80–720–3066–3. s. 161.
[2] Tamtéž, s. 293–295.
[3] Tamtéž, s.222–224.
[4] Tamtéž, s.222–224.
[5] Tamtéž, s.253–255.
