“Evidence Based” přístup (Příprava 5. na přednášku 24.5.)
To, co je na „evidence based“ přístupech na první pohled udivující je, že v dnešní době nejsou absolutním základem v přístupech ve vzdělávání. Na druhý a hlubší pohled už to však tolik udivující není, a to zejména proto, že ne všichni se shodnou na tom, co je skutečně dobré a debata je v určitých ohledech rozdělená.
Mnoho politiků „evidence based“ přístupy propaguje ve svých kampaních. Ale někteří odborníci nacházejí v „evidence based“ přístupech problémy a spíše dávají důraz na hodnoty než důkazy. Zmiňují argumenty, že určité věci, které by pro učení mohly být lepší jako např. odebrání dětí rodičům, které svým dětem nezajišťují dobré vzdělávací prostředí (což dle důkazů vede k problémům s učením), by nebyly dobré u hodnotového hlediska. Obecně odpůrci tohoto přístupu zmiňují, že vzdělávání není neutrální, ale jsou v něm nějaké hodnoty.[1] Jenže v tomhle ohledu mi přijde, že jde o slovíčkaření. To, že nějaký akt může být lepší pro vzdělávání jednotlivce neznamená, že je z hlediska „evidence based“ přístupu k čemukoliv, skutečně dobrý. Pokud bychom měli společnost, která rodičům odebírá děti ve větším měřítku proto, aby měli lepší vzdělávací výsledky, dlouho by asi nevydržela kvůli nespokojenosti obyvatel. Navíc ani z ekonomického hlediska se nezdá, že by se takový přístup mohl udržet. Je nutno taky podotknout, že se jedná o extrémní případ, který nemůže reprezentovat „evidence based“ přístupy jako celek a hlavně, jak už bylo zmíněno. To, že něco jako samostatný akt může zlepšit vzdělávání, neznamená, že je to dobré řešení i např. z utilitaristického pohledu, protože takový akt by jistě způsobil nespokojenost ve společnosti, a to jak z hlediska emocionálního, tak např. ekonomického, protože takové řešení by zatížilo státní rozpočet a ve výsledku mohlo způsobit všeobecné zhoršení společenských problémů. Proto vlastně ani z hlediska „evidence based“ přístupu nejde o dobré řešení, ale opět je třeba podotknout, že jde jen o extrémní příklad.
Problém je spíše v tom, že ne všechny důkazy/přístupy, které máme např. z výzkumů v určitých prostředí, můžou být obecně použitelné v praxi, jelikož reálné použití takových přístupů poté může tyto důkazy/přístupy „vyvrátit“. A proto je dobré každou změnu přidávat a testovat postupně a obecně používat „evidence based“ přístupy, které jsou ověřené praxí a fungují např. v jiných zemí nebo soukromých školách a v porovnání s běžnými přístupy ke vzdělávání přinášejí lepší výsledky. Např. přístup ke vzdělávání v Estonsku https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2024/mar/27/free-lunches-brain-breaks-and-happy-teachers-why-estonia-has-the-best-schools-in-europe
[1] BIESTA, Gert J. J. Why ‘What Works’ Still Won’t Work: From Evidence-Based Education to Value-Based Education. Online. Studies in Philosophy and Education. 2010, roč. 29, č. 5, s. 491–503. ISSN 0039–3746. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s11217-010-9191-x. [cit. 2024–05–15].
