Fenomén Digital Divide
Problematika Digital Divide (dále DD; překládáno jako digitální propast) je dnes fenoménem — je v zájmu široké oblasti vědeckého bádání — od sociologie až
po výzkum informačních a komunikačních médií (dále ICT) a pro mě také studiem vlivu ICT na lidské myšlení.
Digital Divide, v češtině jako digitální propast, označuje aktuální jev, který je v současné době řešen globálně, protože se vyskytuje úplně všude skrz kontinenty. Tato propast označuje rozdíly mezi jedinci, kteří mají přístup
k ICT a také disponují znalostmi a schopnostmi, jak tyto technologie využívat (či pracovat s informacemi) a jedinci, kteří přístup či schopnosti nemají. Je to jedna z hlavních definic DD — další možností DD může být generační rozdíl — starší lidé většinou nechtějí ICT využívat a pokud technologiemi disponují, neumí s nimi pracovat nebo se s nimi nechtějí učit rozvíjet vlastní schopnosti. Pokud bych generační DD vynechala, důvodem, proč může DD vzniknout může být nedostatek financí či prostoru.
ICT jsou používány pro práci s informacemi, ale především ke komunikaci — tematicky se zmíníme o Internetu jako o komunikačním médiu, které je
v dnešní době nejrozšířenější po celém světě. V České republice je v dnešní době připojeno necelých 80 % domácností, což je průměr připojených domácností v celé Evropě.[1] Komunikace sama o sobě se během celé historie vyvinula až do dnešní doby v 1O milnících (viz Obrázek 2), které jsou zásadními historickými událostmi řekněme „po celém světě“. Komunikace skrze Internet je v dnešní době na denním pořádku a sdílení informací taktéž, což pro některé lidi může znamenat problém, pokud se ocitnou mimo připojení na Internet.
V případě komunikace můžeme dále také rozlišit také další dvě úrovně komunikace — societální a interpersonální[2]. V případě societální komunikace jej můžeme rozumět jako jistému centralizovanému masmediálnímu systému, který komunikaci uzavírá do jednosměrného toku sdělení. Toto sdělení bývá také často spojeno s politickými či ekonomickými systémy, díky čemuž se zobrazuje globálněji (tisk, veřejnosprávní televize, apod.).[3] V rámci interpersonální komunikace to jsou interakce, které se odehrávají na sociálních sítích, a proto se také objevují pouze lokálně.[4] Typy komunikace, které mohou probíhat na sociálních sítích bývá také mnoho, ale pokud jde o přímou komunikace mezi lidmi, nemělo by se to v žádném případě přehánět. Každá informace, kterou dnes vypustíme do světa by se mohla jednou obrátit proti naší vůli a možná také přesvědčením. Celý systém společnosti je postaven na komunikaci mezi lidmi a v dnešní době můžeme říci, že s příchodem internetu se tento systém změnil — internet v dnešní době zásadně mění všechny předpoklady fungování tohoto systému.[5]
Rychlost, kterou se společnost změnila můžeme posuzovat podle zemí třetího světa[6], kde není Internet tolik používán a pokud ano, tak není dostupný běžným obyvatelům země, jde o chudé až velmi chudé obyvatele, kteří si nemohou dovolit ani počítač, natož Internet. Na druhou stranu v tomto se dá vidět výhody toho, kdy nemusíte používat Internet, abyste se dorozuměli mezi svými kamarády či kolegy z práce. Prakticky během posledního století se společnost změnila natolik, že se změnil celkový životní styl většiny obyvatel „digitálního světa“ — dnes můžete vidět obézního člověka na každém kroku a nemusíte si tento dopad uvědomovat. Díky Internetu se zjednodušily, urychlily a usnadnily procesy jak běžného, tak i osobního života (nejen pouze v rámci komunikace) a změnila se také účast lidí ve společnosti, kteří se mohou podílet na veřejném dění ve městě apod. — obecně participace.
„Do 70. let 20. století byl celý mediální systém strukturován kolem televize“ [7] a to se u starší generace nezmění — pokud se sami nerozhodnou, že „půjdou s dobou“. Celá změna společnosti začíná u změny masové komunikace, kterou rozpoutala mediální revoluce — příchod médií nových a také změna organizace mediálního průmyslu. S touto změnou přichází také změna při dekódování textů či schopnosti samotné orientace v textu. V tomto je dnes problém také u dětí, kdy nejsou vůbec schopné pracovat s textem, mají totiž problém pochopit smysl psaných vět a sdělení a k pochopení obsahu textu často potřebují vizuální složku.[8] Nenastává problém pouze v rovině pochopení textu, ale také především v rovině komunikace, kde se Internet začíná stávat jejím hlavním nástrojem. Následně se začínají stírat rozdíly mezi komunikací societální a interpersonální — vše začíná být jednolité, protože veškeré informace se na Internetu dají najít. Touto cestou vytváříme informační společnost, kde se jedinec může stát účastníkem tvorby prostředí této společnosti[9]. Důležitost podílení se na tvorbě prostředí společnosti je značně patrná, kde můžeme používat Internet (sociální sítě) nejen pro komunikaci, ale najednou se pro nás také stává zdrojem zábavy. Tyto změny
s sebou přináší daleko rozsáhlejší dopady — výše zmíněné zjednodušení, urychlení a usnadnění procesů v životě, ale také značná část času, který strávíme na sociálních sítích, nebo na Internetu prohlížením různých stránek. Uspěchaná doba má také za vinu to, že častěji chybujeme — podle mého názoru má více než 50 % populace svůj profil na sociálních sítích veřejný, a to může být velký problém, který nemusí být snadno řešitelný, pokud se informace o těchto uživatelích dostanou velmi daleko. Chyby ale nemusíme tvořit pouze na sociálních sítích, ale také s okolím — neumíme navazovat vztahy, nebo se naše vztahy častěji rozpadají, protože neumíme řešit problémy, které se mohou postavit do cesty každému. Naše společnost přestává být vytvářena a řízena státní byrokracií, ale ekonomickým sektorem, který se snaží zachovat jednosměrný informační tok (emitor à příjemce).[10]
„Do začátku 90. let bylo používání internetu v převážné většině v rukou lidí pocházejících z okolí univerzitních a výzkumných pracovišť (…). Technickými parametry, které tvoří Internet, jsou hodnotami univerzitního prostředí — otevřenost, sdílení a akademická svoboda.“ [11] V té době můžeme Internet vnímat jako něco, co se nám jen tak nedostane a musíme si toho vážit, ale
na druhou stranu se Internet začíná pomalu, ale jistě stávat zabijákem času a intelektu. Během 90. let a začátku 21. století je Internet stále více populárnější a především rozšířenější a s tímto souvisí také masivní nárůst uživatelů. V jisté chvíli se jedinec stává „operačním systémem“ společnosti[12], což znamená, že se dnes vytváří zasíťování jedince pomocí informačních technologií, kde si jedinec vytváří a udržuje dva typy vztahů, které dnes považujeme za „běžné“. Oba typy vztahů se jeví jako jednoznačné a svým způsobem může docházet
k prohlubování rozdílů digitální identity od identity reálné. V prvním případě můžeme hovořit o velké síti přátel, ke kterým má jedinec slabé vztahy —
u těchto typů vztahů člověk často riskuje; věří totiž lidem, které až tolik nezná a často jim sděluje osobní či intimní údaje o své osobě a tyto údaje mohou být snadno zneužitelné. V opačném případě má jedinec jistotu v rodině, či blízkém okruhu přátel, kde vazby k těmto jedincům bývají silné a tito jedinci si bývají vzájemnou oporou — zde je důvěra klíčová a tvoří jádro sociálních vazeb.[13]
„Jednou z nadějí, kterou s sebou přineslo rozšíření Internetu, bylo prohloubení demokratizace“[14], což z pohledu jedince, který se zajímá o politiku je jeden z nejvýznačnějších faktorů dnešního politického systému a spektra. Díky rozšíření Internetu mají jedinci možnost vyhledávat a zpracovávat informace nejen o politickém dění, ale také o osobnostech/politicích, kteří se podílejí
na tom, zda stát funguje nebo nefunguje a tímto způsobem by si získávali materiální infrastrukturu[15], kterou chápeme jako strukturu „nemovitých zdrojů“[16]. V dnešním politickém dění funguje tzv. politika skandálů[17] (příkladem může být kauza Čapí hnízdo a pan Andrej Babiš[18]), díky čemuž důvěra lidu vůči vládě klesá a dochází tak k demokratické krizi, která se stále více prohlubuje. Víme, že vláda pana Babiše není tvořena liberálně[19], ale konzervativně[20]. Díky těmto faktorům se Internet mění na nástroj, který transformuje společnost.
Jedním z možných způsobů, jak dnes řešit problém digitální propasti je neustálé vytváření nových identit, a to především kolektivních[21], které opět mohou působit jak na jedince, tak na celou společnost. Existují další způsoby, jak problém digitální propasti řešit a tyto způsoby jsou popsány v knize
Za hranice digitální propasti.
Zdroje
[1] Internet jako moderní komunikační médium. Dostupné z: http://szesro.cz/userfiles/hanakovam/files/Internet%20jako%20modern%C3%AD%20komunika%C4%8Dn%C3%AD%20m%C3%A9dium.pdf
[2] LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti.
[3] Tamtéž.
[4] Tamtéž.
[5] LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti.
[6] KLOUČKOVÁ, Jana. Stupeň rozvoje států světa.
[7] Tamtéž.
[8] Jak přemýšlet o médiích ve světle mediální revoluce. Dostupné z: https://www.simkanic.cz/jak-premyslet-o-mediich-ve-svetle-medialni-revoluce/.
[9] LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti.
[10] Tamtéž.
[11] Tamtéž.
[12] LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti.
[13] Tamtéž.
[14] Tamtéž.
[15] Tamtéž.
[16] Zdroje (podnikové zdroje). Dostupné z: https://managementmania.com/cs/zdroje-podnikove-zdroje.
[17] LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti.
[18] Český premiér, trestně stíhaný, v minulosti spolupracoval s StB — šiřitel hoaxů a FakeNews
[19] Prioritním znakem je svoboda
[20] Př. komunismus, socialismus (nacionalismus)
[21] LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti.
seznam zdrojů
Internet jako moderní komunikační médium. In: Střední škola zemědělská a přírodovědecká: Rožnov pod Radhoštěm [online]. Rožnov pod Radhoštěm, 2015 [cit. 2018–11–28]. Dostupné z: http://szesro.cz/userfiles/hanakovam/files/Internet%20jako%20modern%C3%AD%20komunika%C4%8Dn%C3%AD%20m%C3%A9dium.pdf
KLOUČKOVÁ, Jana. Stupeň rozvoje států světa. In: ZŠ Obříství [online]. Obříství, 2018 [cit. 2018–11–28]. Dostupné z: www.zsobristvi.cz/upload/205stupeň%20rozvoje%20států%20světa(1).ppt
SIMKANIČ, Ján. Jak přemýšlet o médiích ve světle mediální revoluce. In: Simkanic.cz [online]. Simkanic.cz, 2018 [cit. 2018–11–28]. Dostupné z: https://www.simkanic.cz/jak-premyslet-o-mediich-ve-svetle-medialni-revoluce/
Zdroje (podnikové zdroje). Management Mania [online]. ManagementMania.com: ManagementMania’s Series of Management, 2016 [cit. 2018–11–28]. Dostupné z: https://managementmania.com/cs/zdroje-podnikove-zdroje
obrázky
Obrázek 1, Digital Divide
Digital Divide. In: The Daily Star [online]. RSI LAB: thedailystar.net, 2019 [cit. 2019–01–24]. Dostupné z: https://assetsds.cdnedge.bluemix.net/sites/default/files/styles/big_2/public/feature/images/digital_divide.jpg?itok=eUw-5G8T
Obrázek 2, 10 úrovní komunikace
10 úrovní současné komunikace. In: Magazín Portiscio: Blog ze života konzultanta internetového marketingu [online]. 2014 [cit. 2018–11–28]. Dostupné z: http://www.portiscio.net/10-urovni-soucasne-komunikace
