Fenomén koktejlového večírku v souvislosti s UX designem
Můžeme ji označovat jako zaměřenost vědomí, je nezbytnou podmínkou uplatnění kognitivních funkcí a není snadné ji udržet. Řeč je o pozornosti, tedy o tom, jak jsme schopni se soustředit na určitou činnost, děj či předmět. Pozornost se dělí na dva typy: Pasivní, která nijak nesouvisí s našim úsilím, ale je to vrozená reakce organismu na jakousi novost či hrozbu a aktivní, při níž něco záměrně pozorujeme. Může to být například pátrání po určitém objektu.[1]
Na pozornost se mimo jiné zaměřuje Fenomén koktejlového večírku, kdy E. Colin Cherry zkoumal v 50. letech 20. století její projevy. Jde zde především o dva jevy. Prvním jevem je situace, kdy člověk, který je zapojen do hovoru, hodnotí tuto diskuzi jako hlasitější ve srovnání s jinými okolními zvuky, přestože to tak ve skutečnosti není. Dalším jevem je aktivace pozornosti. Pokud člověk vedoucí jakousi diskuzi zaslechne v cizím rozhovoru své jméno nebo jiné známé slovo, tak svou pozornost obrátí na tento rozhovor.[2]
O tomto fenoménu ve svém článku píše i UX designér Brian McKenna, který jej vztahuje právě k UX designu. Efekt koktejlového večírku ukazuje, že lidé mají schopnosti zpracovávat velké množství informací ve svém prostředí a soustředit se na to nejdůležitější v určité době. Toto se netýká jen sluchu, ale také zraku. Ačkoliv se svýma očima zaměřujeme na určitý objekt, periferně vidíme mnoho dalších. Pokud si tedy lidé stěžují, že jsou přetíženi daty, je to podle McKenny kvůli špatnému designu. Není to tak, že lidé nemohou zpracovávat velké datové sady, ale spíše to, že designéři je špatně navrhli.
Dále má pro něj vliv na design i zmiňovaný obrat pozornosti lidí od stávající diskuze k čemusi známému a pro ně důležitému. Opět to lze přenést i na zrak. V digitálním světě se neustále objevují upozornění, která vyžadují pozornost. Tyto výstrahy jsou však často ignorovány, protože lidem za pozornost nestojí. McKenna tvrdí, že by bylo lepší, kdyby designéři vytvářeli výstrahy, které lidem umožní používat jejich vnitřní mechanismy k určení, zda se na ně zaměřit či nikoliv. Klíčem je, že výstrahy se nesmí domáhat naší pozornosti, ale spíše ji požadovat méně důrazně. To danému člověku umožní vybrat si, kde uplatní své zaměření a nedojde ke zbytečnému plýtvání energie na to, co je pro něj irelevantní.[3]
Toto vše znamená, že při vytváření produktů je třeba se snažit zapadnout do světa, který existuje, ne se snažit přimět uživatele k tomu, aby se přizpůsobili prostředí, které je vytvářeno.
[1] VÁGNEROVÁ, Marie. Současná psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2014. ISBN 978–80–262–0696–5.
[2] BRONKHORST, Adelbert W. The cocktail-party problem revisited: early processing and selection of multi-talker speech. Attention, Perception, & Psychophysics [online]. 2015, 77(5), 1465–1487 [cit. 2021–04–13]. ISSN 1943–3921. Dostupné z: doi:10.3758/s13414–015–0882–9
[3] MCKENNA, Brian. Let the Cocktail Party Effect Guide your Design. Medium [online]. 1 December 2017 [cit. 2021–04–13]. Dostupné z: https://medium.com/@bmckenna/let-the-cocktail-party-effect-guide-your-design-65fe72a6c2e1
[4] DUONG, Thanh Thi Hien, Ngoc Q. K. DUONG, Cong-Phuong NGUYEN a Quoc-Cuong NGUYEN. Multichannel Audio Source Separation Exploiting NMF-Based Generic Source Spectral Model in Gaussian Modeling Framework. DEVILLE, Yannick, Sharon GANNOT, Russell MASON, Mark D. PLUMBLEY a Dominic WARD, ed. Latent Variable Analysis and Signal Separation [online]. Cham: Springer International Publishing, 2018, 2018–06–06, s. 547–557 [cit. 2021–04–13]. Lecture Notes in Computer Science. ISBN 978–3–319–93763–2. Dostupné z: doi:10.1007/978–3–319–93764–9_50
