Filosofie edukace — studovat? Proč?

Následující text je inspirován otázkou z hodin „Proč chodíte na univerzitu?“, resp. „Proč studujete?“. Každý člověk na tuto položenou otázku má rozdílnou odpověď, jelikož jeho důvody jsou odlišné. Nemyslím si, že je vhodné hodnotit, které důvody jsou správné, a které špatné, protože toto náleží každému subjektivně. Ačkoli mám své názory, nedovolím si rozporovat rozhodnutí druhých. Avšak jsem toho názoru, že pokud člověk studuje z některého konkrétního důvodu, ke kterému se dostanu později, nevyužívá potenciál studia do míry, do jaké by mohl a měl by se zamyslet, zda by nebylo vhodnější čas zaplnit nějak efektivněji.

Jedním z takových důvodů je studium pro titul. Stále přetrvává trend zapisování se do studia jen za účelem, aby člověk nějaký titul měl. Co je tím ale způsobeno je, že univerzity jsou přeplněné lidma, kteří po dostudování v oboru stejně nepracují. Buďto z důvodů, že od počátku vůbec nechtěli, anebo protože nedokáží najít práci pro malý počet míst a přemíru absolventů. Vysokoškolský titul tak ztrácí svou váhu, poněvadž jím disponuje v dnešní době téměř každý. V některých profesích se již ustupuje od kritéria titulu a spíše se preferují skutečné znalosti a schopnosti uchazeče.

Ano, existují obory, které bez titulu vykonávat nelze, ale i v těchto profesích jsou hlavní znalosti a schopnosti, a těch pár písmenek před či za jménem pouze prokazuje, že by člověk měl požadovanými znalostmi oplývat. Jak ale dosáhnout toho, aby studentů na univerzitách bylo méně?A je to vlastně žádoucí? Na jednu stranu je přece v pořádku, že se lidé chtějí vzdělávat a získávat nové informace. Na druhou stranu však studium pouze pro titul postrádá smysl. Co by to vlastně znamenalo, pokud by zaměstnavatelé přestali pro některé pozice vyaždovat tituly (což se ve velké míře i v některých případech děje, že sice v inzerátu je požadavek titulu, ale nakonec vůbec není potřeba, protože znalosti dostanou přednost), jaký by to mělo dopad?

Abych odpověděla na prvotní otázku, osobně vnímám získávání vědomostí jako seberozvoj. Myslím si, že vzdělávání se je celoživotní proces a veškeré přijaté informace pro mě nejsou zbytečné, poněvadž nikdy nevím, kdy je v životě upotřebím a kdy se budou hodit. Samozřejmě si vybírám, jaké informace chci přijímat, avšak v základu pro mě studium má význam z hlediska získaných vědomostí. Cesta studiem je pro mě důležitější než výsledek. Je ale možné, že tento můj názor je částečně způsoben faktem, že již mám zaměstnání. A tudíž nepociťuji tlak na úspešné ukončení studia za účelem nalezení si zaměstnání, ale mohu se soustředit pouze na hledání aspektů studia, které jsou pro mne benefitující.

Se zaměstnáním souvisí jiná problematika, kterou v aktuální době vnímám. A tou je skloubení práce a zaměstnání. KISK je naštěstí v této oblasti dosti pokrokový, nedá se tomu ale říci u jiných oborů. Přijde mi, že pro mnohé obory je nežádoucí, aby student pracoval (z pohledu univerzit, nikoli z povahy studia). Což je s aktuálními nároky na život téměř nemožné nedělat. Většina studentů pracuje. Na částečný úvazek lze s dobrou organizací času docházet několikrát týdně prezenčně na výuku. Pokud se ale jedná o práci na plný úvazek (v rámci pracovní smlouvy), je to velmi obtížné, až nereálné.

V této problematice jsou samozřejmě dvě strany mince. Zároveň je zde vyžadována podpora zaměstnavatele, protože pokud samotné zaměstnání neumožňuje některé benefity (např. home office) nebo úlevy studiujícímu zaměstnanci, studující si při volbě mezi obživou a studiem vybere tu zřejmou volbu. Což je za mě ale hrozně špatně. Protože vzdělávání by mělo být umožněno všem, kteří o něj stojí. Zaměstnání by nemělo být překážkou a nemělo by být diskriminováno. Obzvláště ne dnes.

Myšlenka z předchozího odstavce se vlastně střetává s myšlenkou ze začátku tohoto textu. Na jedné straně stojí lidé, kteří by třeba zájem studovat měli, ale skrz zaměstnání to pro ně nelze, a na druhé straně problematika přemíry studentů/absolventů a snižující se váha akademických titulů. Je asi bez debaty, že vzdělávání v Česku by si zasloužilo reformu a aktualizaci. Jak na to? Kde začít? Jak nalézt rovnováhu? Kde ona rovnováha spočívá? Co je směr, které by vzdělávání mělo nabrat a jakým se právě ubírá? To jsou otázky pro další zamyšlení. Pokud jste se dočetli až sem, budu ráda, pokud se mnou posdílíte svůj názor.