Generace Y, Z a učení

O tom, jak velké rozdíly vznikají mezi generacemi můžeme vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Pokrok techniky a celkový zrychlený vývoj společnosti a světa který nás obklopuje jen prohlubuje rozdíly mezi nastupujícími generacemi. Mluví se o třech hlavních rozdílných generací, které tzv. “přichází k moci. Jsou jimi generace x, y a z. Jistě už jsme o nich všichni slyšeli a tušíme do které z nich zapadáme. Tento článek se bude věnovat hlavně generacím Y a Z a to z toho důvodu, že tyto generace jsou z mého pohledu naší budoucností a ještě máme možnost se podílet na jejich vývoji.

Generace Y je první, která vyrostla v obklopení moderními technologii a zatímco starší generace se musely s moderními technologiemi naučit zacházet, pro ně je to absolutní samozřejmost. Poprvé v historii je možné v reálném čase komunikovat, diskutovat a sdílet informace. Lidé z Generace Y jsou si vlastnostmi velmi podobní, i když pocházejí z různých států. V době kdy generace Y vyrůstala, se uklidnila světová politika i ekonomika, Sametová revoluce Čechům přinesla svobodu a demokracii, ekonomika zažívala v 90. letech boom… To všechno způsobilo, že Generace Y jsou veskrze optimisti, kteří věří, že zítra bude lépe.

A pak je tu generace Z . Neví jak vypadal svět bez počítačů a nedovedou si vzpomnenout kdy vlastně začali moderní technologie používat. Online komunita je pro ně druhým domovem, a pokud potřebují něco vyřešit, chtějí to vyřešit přes internet. Víc než ostatní generace projevují svůj názor. Pro ty kteří by chtěli pochopit více odlišnost právě této generace, doporučuji záznam z TED konference, kde vám ji Yemi Akinyemi Dele skvěle představí

Jak už jsem psala výše, generace Y je “připojená” 24/7, pozornost udrží jen krátce, očekává okamžitou zpětnou vazbu a zároveň není zvyklá na to že je zpatná vazby negativní. Tito lidé jsou týmově orientovaní, narozdíl od generace X lépe přijímají autority, často dávají přednost stylu před obsahem a rádi projevují svoje názory. Jejich rodiče tíhli k práci z domova, aby se jim mohli věnovat a zároveň se o této generaci mluví jako o nejvíce vzdělané. Byly však naně táke kladené velké nároky a tak jsou teď hodně zaměření na dosahování výsledků. Ve třídě dávají přednost účasti na skupinové práci, i když jsou zvyklí na to, aby byli hodnoceni a zařazováni na individuální úrovni. Usilují o to, aby získali vysoké známky pro sebe a své týmy, a pokud je situace donutí, nebojí se dokonce ohýbat pravidla. Jsou první generací, která využívala technologii celý svůj život, a proto očekávají, že ji budou moci používat všude tam, kam patří, včetně učebny. Proto je nutné se jim přispůsobit a vnést jim do výuky spoustu skupinové práce, individualizovanou zpětnou vazbu a mentoring a v neposlední řadě technologii umožňující učení, možnost používat během hodin vlastní zařízení.

A pak je tu generece Z, mladí lidé narození v letech 1995–2009, která do stylů učení přináší zásadní revoluci. Tyhle děti, totiž používají technologii jako nástroj, ale jako způsob života. Potřebují být připojeni do více učebních kanálu, odkud jim mohou být informace poskytovány různými způsoby. Pryč jsou dny, kdy jsme uzavírali děti do učeben, kde se veškerá pozornost obrátila na učitele. Děti generace Z potřebují behěm hodin cítit, slyšet, vidět, dotýkat se a zažívat své lekce pomocí technologií. Pokud budeme tyto žáky jen krmit suchými fakty, povede to pouze k memorování, místo k tomu aby děti porozuměly světu který děti generace Z obklopuje. Pokud tyto děti chtějí něco vědět, chtějí to znát okamžitě a najdou si to online. S tím, ale přichází menší zádrhel. S lehkým přístupem k informací přichází zároveň i potřeba umět informace analyzovat a ovládat kritické myšlení. A přávě zde musí učitelé zaujmout novou funkci a hledat jednu ze svých nových pozic.