Generace Z: Kdo vlastně jsou?
Generace Z: Ti nejmladší z nich letos oslavili osmé narozeniny a těší se do třetí třídy. Ti starší už mají 23 let a brzy se stanou (nebo již jsou) součástí pracovního trhu. Co je však spojuje, je právě tato nálepka. Narodili se totiž mezi lety 1997–2012 (Merriam, 2015), a proto jsou součástí jedné generace.
Marcie Merriam (2015) ve svém článku Rise of Gen Z: new challenge for retailers tvrdí, že členové generace Z jsou sebeuvědomělí, vytrvalí, realističtí, inovativní a spoléhají se sami na sebe. V této eseji bych se tedy chtěla pokusit tuto charakteristiku více rozvést a ukázat, jak generaci Z ovlivnil nástup digitálních technologií a jejich využívání. Stala se totiž nedílnou součástí generace Z vlastně ještě před tím, než se první z nich narodili.
Proč bychom se měli zajímat, co generaci Z formovalo?
Protože svět se mění, možná dokonce nejrychleji v historii. Mění se i vztah různých generací k technologiím. Generace Z tak má k nových technologiím inherentně jiný vztah než jejich rodiče a prarodiče. Pochopení těchto odlišností může přispět k větší empatii v mezigenerační komunikaci. Každý má jinou výchozí pozici, a proto je podle mě důležité, abychom ji znali.
Znalosti se tradičním způsobem předávají z generace na generaci. Generace Z podle mě toto paradigma ale zpochybňuje. Co se ale týče digitálních technologií, tak je jimi mladší generace obklopena prakticky už od narození. Aby se tak v rámci učící se společnosti byli jejich učitelé schopni plně rozvíjet jejich potenciál, je podle mě opět potřeba pochopit, kdo vlastně jsou a jak se od svých předchůdců liší.
Vymezení generace
Generace označuje skupinu lidí, kteří se narodili v určitém časovém období. Její vymezení ale není arbitrární. Doba trvání jedné generace se tedy může značně lišit. Formují je totiž významné politické, ekonomické a společenské faktory tvořící kontext pro celou tuto věkovou skupinu. Z tohoto důvodu některé generace trvají delší dobu než jiné. Například doba „Baby Boomers“ trvala až 19 let, zatímco generace Z má trvání pouze 15 let (Dimock, 2019). [1] Nejde tedy pouze o naplnění nějaké kohorty narození, ale o skupinu lidí, u nichž můžeme předvídat nějaké společné chování.
Z tohoto důvodu je také vymezení generace Z nejednoznačné a řada zdrojů se na jednom časovém rozsahu neshoduje. Například Pew Research Center uvádí hranici 1997–2012 (Dimock, 2019). Marcie Merriam (2015) ve svém článku uvádí rozmezí let 1997–2003, tedy výrazně kratší. Také se můžeme setkat s pouze vágním vymezením, kdy se jako začátek uvádí polovina devadesátých let, někdy dokonce po přelomu tisíciletí (Cooper, 2020). Obecně se ale můžeme shodnout na tom, že na přesném vymezení se neshodneme.
V této eseji budu obecně pracovat s vymezením roku narození 1997–2012, jak ji definovalo Pew Research Center, které se specializuje právě na studium postojů různých demografických skupin. Myslím si, že tento časový rámec nejvíce vystihuje toto generační období, není přehnaně vágní ani krátké. Zahrnuje totiž rozvoj sociálních sítí a digitálních technologií, které pro generaci Z byly nepochybně formativní.
Jak technologie definovala generaci Z
V následující části bych chtěla představit některé z faktorů, které podle mě ovlivnily generaci Z, ať už s pozitivním, nebo negativním výsledkem.
Mezi technologií jako doma
Významným faktorem, který přispěl k definování generace Z je nepochybně vývoj technologie. Marc Prensky ve svém článku Digital Natives, Digital Immigrants označuje generaci Z jako digitální domorodce. Technologií jsou totiž obklopení už od narození. Pode Prenskyho (2001) mladší generace „myslí a zpracovávají informace podstatně jinak než jejich předchůdci.“
Lidé narození po roce 1997 neznají svět bez internetu. Už od dětství umějí využívat různá komunikační zařízení, která se staly nedílnou součástí jejich života. To je také významně odlišuje například od generace X a Y, kteří jsou označování jako digitální přistěhovalci (Prensky, 2001). Vývoj technologií přicházel za jejich života postupně, takže si je napřed museli vše nové osvojit a přizpůsobit se měnícímu se prostředí.
Digitální přistěhovalci si však stále pamatují život bez technologií a tento starý způsob života si často nesou s sebou. Prensky tuto situaci přirovnává k hrubému akcentu. Například digitální přistěhovalec bude nakloněný k tomu, aby si své digitální dokumenty vytiskl a měl je ve fyzické formě (Prensky, 2001).
V případě generace Z, která se do tohoto prostředí už narodila, tak dochází k situaci, že technologie přijímají snáze a dokážou využívat jejich potenciál naplno. Dochází navíc k paradoxu, že o nich ví více než například jejich rodiče. Znalosti z této oblasti se tak v běžném životě nepředávají chronologicky od starších k mladším, ale častěji je to právě naopak.
Digitální nomádství
To, že generace Z dokáže plně využívat potenciál technologií, dokazuje i koncept digitálního nomádství. Označuje se tak způsob práce na dálku podporovaný digitálními technologiemi a internetovým připojením. Co je na tomto konceptu ale nejzajímavější je právě to, že tato flexibilní infrastruktura zajišťující vhodné podmínky pro práci na dálku umožňuje digitálnímu nomádovi současně také cestovat (Nash et al., 2018).
Základem jejich obživy je tedy digitální práce, která není vázaná na určité místo. K tomu využívají různé digitální platformy, nebo vytváření digitálních produktů. Často se proto můžeme setkat s digitálními nomády, kteří pracují jako vývojáři, programátoři, designéři nebo tvoří obsah na různé digitální platformy. Mění se také typ práce, který vykonávají, Soustřeďují se spíše na kratší projekty orientované na jejich dovednosti, tzv. gig (Nash et al., 2018).
Generace Z je tak podle mého názoru (více než předchozí generace) nakloněná ke změně tradičního paradigmatu „sedavého“ zaměstnání. Plně využívají rychle se měnícího prostředí ve svůj prospěch. Je tedy možné, že s postupem času se pojetí zaměstnání bude stále více měnit v souvislosti s možnostmi, které nám digitální technologie budou poskytovat. Digitální nomádství je podle mě skvělý příklad toho, jak je generace Z podle Marcie Merriam (2015) inovativní a závislá sama na sobě.
Stále v kontaktu
Dalším aspektem, který stojí za zmínění jsou sociální sítě. Generace Z vyrostla na Facebooku, který vznikl v roce 2004, Youtube vzniklo pouze o rok později. V roce 2006 následoval Twitter a opět o rok později Tumblr. Významnou část online života také zastává Instagram, založený v roce 2010 (Time of social media, 2020). Nepřetržitá propojenost a neustálá komunikace je tak pro tuto generaci zcela přirozená.
Agentura Behavio provedla průzkum, kterého se účastnilo 600 respondentů ve věku 16–23 let. Průzkum přináší vhled, jak generace Z vnímá sociálních sítě, politiku, práci, bydlení, hodnoty, ekologii a jak se připravují na stáří (Daňková & Maca, 2019). Chtěla bych se zaměřit především na jejich zjištění z oblasti sociálních sítí a ilustrovat tak, jaký vztah k nim tato generace má.
Průzkum ukazuje, že téměř všichni z dotázaných alespoň jednou týdně využívají Facebook a Youtube. Nepatrně méně pak také Instagram. Výsledky tedy dokazují, že tito digitální domorodci sociální sítě využívají zcela běžně:
Sami si však ale uvědomují tenkou hranici mezi tím, kdy si dokážou plně využívat sociální sítě tak, jak byly zamýšleny a kdy už se jejich užívání stává patologické. Pro většinu z dotázaných sociální sítě představují prostředek pro kontakt s ostatními (v průzkumu je tak označilo 88 % dotázaných) a celkově ji hodnotí pozitivně (Daňková, Maca, 2019). Dalo by se tedy říct, že sociální sítě jsou důležitým komunikačním médiem pro tuto generaci. Současně je však ale část z nich označuje jako ztrátu času (38 %), drogu (24 %) nebo nutné zlo (17 %) (Daňková, Maca, 2019).
Negativní stránku neustálého připojení vyzdvihují také výsledky studie společnosti Deloitte s názvem The Deloitte Global Millennial Survey 2019. Podle nich mají mileniálové a generace Z ambivalentní vztah se sociálními médii. Na otázku, zda by byli spokojenější, kdyby omezili čas strávený na sociálních sítích odpovědělo 59 % respondentů patřících do generace Z pozitivně. Dále pak 54 % souhlasilo s tvrzením, že sociální média jim přináší více škody než užitku. Nakonec 38 % respondentů souhlasilo s tvrzením, že by chtěli zcela přestat používat sociální média
Výsledky těchto studií podle mě dobře ilustrují, jak si je generace Z vědomá působení sociálních médií. To, že si dokážou sami uvědomit, že se na nich podepisují i negativním způsobem je podle mého názoru odraz jejich sebeuvědomění. Zde opět odkazuji na charakteristiku Generace Z od Merriam (2015).
Digital wellbeing
Všeprostupující přítomnost technologií a sociálních sítí otevírá pro mladší generace velké téma digital wellbeing. Neustálý přísun nových informací a možnost nepřetržitého spojení s kýmkoli odkudkoli představuje nový typ zátěže, se kterým se nová generace musí vyrovnat: multi-tasking, informační přetížení nebo také nadměrná konzumace online obsahu (Gui et al., 2017).
Georgina Powell (2019) formálně definuje digital wellbeing jako „vědomé využívání technologií, aby každý jedinec mohl naplnit svůj potenciál a aby byl přínosný pro něj i jeho komunitu.“ Zdůrazňuje však, že i když je tento pojem často využívaný, bývá také v mnoha případech špatně pochopený.
Další definici se pokusila vytvořit skupina 32 oborových výzkumníků na Computer Human Interaction (CHI) 2019 Conference ve Skotsku v rámci workshopu věnovaného právě digital wellbeing. Podle nich můžeme definovat dva pohledy na věc. První, užší vymezení podle nich znamená “rozsah, ve kterém osoba vnímá, že užívání svých digitálních zařízení je v souladu s jejich dlouhodobými cíli”. Druhé, širší pojetí digital wellbeing podle nich “zahrnuje domény psychologického zdraví (spokojenost se životem), vzdělání, komunity, zdraví, práce, prostředí a bezpečnosti.” (Lukoff, 2019).
Zjednodušeně řečeno, jde tedy o jistý typ nalezení rovnováhy v užívání digitálních technologií tak, aby nenarušovaly naše mentální a fyzické zdraví (Powell, 2019).
U generace Z je očekáváno, že technologie bez problému přijímají za své, jak bylo zmíněno dříve ve vztahu k digitálním domorodcům. Tento předsudek však nedostatečně bere v potaz, že jako nová generace, která je vystavená působení digitálních technologií, nejsou vychovávání nebo spíše vedeni k tomu, jak je využívat v rovnováze. Gui, Fasoli a Carradore přitom považují vypořádávání se s komplexním online prostředím jako novou digitální dovednost (Gui et al., 2017).
Nejde ovšem pouze o omezení času stráveného brouzdáním po internetu a scrollováním Facebookového feedu. Lukoff (2019) poukazuje na to, že omezení doby strávené u obrazovky je pouze prvním krokem k digital wellbeing. Měli bychom jít ještě hlouběji, tedy nejen omezit nepotřebný šum, který vede k přetížení, ale zvýšit čas strávený smysluplně, což je pro kažkého člověka subjektivní.
Existují různé aplikace, které se snaží monitorovat online aktivitu a informovat tak uživatele o jeho zvyklostech. Jednu z nich nabízí i Google. Jedná se ale pouze o první krok, jak zmiňoval Lukoff. Hlouběji pak toto téma řeší Future Learn v třídýdenním MOOC (Massive open online course) s názvem Digital wellbeing. [2]
Kdo tedy generace Z je?
Technologie proniká do všech aspektů našeho života. Udržuje nás v kontaktu s našimi známými prostřednictvím sociálních sítí. Mění ustálená paradigmata ohledně zaměstnání. Promítá se ale také do našeho mentálního a fyzického zdraví. Technologie zkrátka prostupuje a mění vše. Je proto důležité těmto změnám věnovat dostatečnou pozornost, abychom mohli lépe porozumět novým generacím.
V této eseji jsem se pokusila ukázat, jaký kontext generaci Z obklopuje a definuje. Kdo tedy generace Z je? Je to generace vyrůstající v komplexním a rychle se měnícím prostředí. Díky tomu se také zvládají (nebo spíše musí) adaptovat na tyto měnící se podmínky. Současně ale také musí být obezřetní, protože si musí uvědomit tenkou hranici mezi tím, kdy je technologie prospěšná a kdy škodí.
Zdroje:
Anon. (2019). The Deloitte Global Millennial Survey 2019: Societal discord and technological transformation create a “generation disrupted”, Dostupné z: https://www2.deloitte.com/content/dam/Deloitte/global/Documents/About-Deloitte/deloitte-2019-millennial-survey.pdf [Cit. 26. 5. 2020].
Anon. (2020). Timeline of social media. In Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_of_social_media [Cit. 25. 5. 2020].
Cooper, P. G. (2020). ‘Generation Z’, In Salem Press Encyclopedia. Dostupné z: https://search-ebscohost-com.ezproxy.muni.cz/login.aspx?direct=true&AuthType=ip,cookie,uid&db=ers&AN=100039079&lang=cs&site=eds-live&scope=site [Cit. 25. 5. 2020].
Daňková, M. & Maca, T. (2019). Ztracená generace Z: Jak přemýšlejí mladí Češi o životě, práci i budoucnosti. Aktuálně.cz. Dostupné z: https://magazin.aktualne.cz/zatracena-generace-z/r~d1f1da48debd11e9926e0cc47ab5f122/ [Cit. 25. 5.2020].
Dimock, M. (2019). Defining generations: Where Millennials end and Generation Z begins. In Pew Research Center. Dostupné z: https://www.pewresearch.org/fact-tank/2019/01/17/where-millennials-end-and-generation-z-begins/ [Cit. 24. 5. 2020].
Gui, M., Fasoli, M., & Carradore, R. (2017). “Digital Well-Being”. Developing a New Theoretical Tool For Media Literacy Research. Italian Journal of Sociology of Education, 9(1), 155–173. doi:10.14658/pupj-ijse-2017–1–8
Lukoff, K. (2019). Digital wellbeing is way more than just reducing screen time. In UX Collective. Dostupné z: https://uxdesign.cc/digital-wellbeing-more-than-just-reducing-screen-time-46223db9f057 [Cit. 26. 5. 2020].
MERRIAM, M. (2015). Rise of Gen Z: new challenge for retailers. Dostupné z: https://www.ey.com/Publication/vwLUAssets/EY-rise-of-gen-znew-challenge-for-retailers/%24FILE/EY-rise-of-gen-znew-challenge-for-retailers.pdf [Cit. 24. 5. 2020].
Nash, C. et al. (2018). Digital Nomads Beyond the Buzzword: Defining Digital Nomadic Work and Use of Digital Technologies. In Transforming Digital Worlds. Lecture Notes in Computer Science. Cham: Springer International Publishing, pp. 207–217. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/978-3-319-78105-1_25 [Cit. 26. 5. 2020].
Powell, G. (2019). Defining digital wellbeing. In Space. Dostupné z: https://findyourphonelifebalance.com/news/definingdigitalwellbeing [Cit. 26. 5. 2020].
Prensky, M. (2001). Digital Natives, Digital Immigrants. On the Horizon, 9(5). Dostupné z: http://www.marcprensky.com/writing/Prensky%20-%20Digital%20Natives,%20Digital%20Immigrants%20-%20Part1.pdf [Cit. 26. 5. 2020].
[1] Otázkou zůstává, zda se doba trvání generací postupem času nebude zkracovat. Zrychlující se technologický vývoj a globalizace jsou nepochybně důležité faktory, které ke zkracování mohou přispět. Bude tedy zajímavé v budoucnosti tento vývoj sledovat.
[2] Detailnější popis tohoto kurzu nabízí článek Bořivoje Brdičky Digitální wellbeing na Future Learn
