Geragogika — vzdělávání seniorů

Populace poslední roky stárne a v 21. století se tento celosvětový problém dotýká všech oblastí společenského života včetně vzdělávání. Vzdělávání a učení nových věcí už dávno není pouze výsadou mladých, ale čím dál více se nejen do školních lavic vrací i lidé důchodového věku.

Geragogika se zabývá výchovou ke staří a ve stáří. Ikdyž se jedná o obor zabývající se starší skupiny obyvatelstva, tak je relativně mladá. Pravděpodobně poprvé se o ní zmínil Ferdinand Adalbert Kehrer v roce 1952 a o deset let později Otto Friedrich Bollnow vymezil termín gerontogogika, jako disciplínu zaměřenou na edukaci seniorů a starších lidí.

Geragogika není výlučně teoretickou disciplínou, ale především se snaží aplikovat sociální studie v praxi. Dá se rozdělit na tři části:

• Geragogika jako oblast společenské činnosti. Aktivity ovlivňujicí seniory nebo jiné cílové aktéry. Např. vzdělávání, vedení, mentoring apod.
• Geragogika jako teoretická disciplína. Zkoumá prostředí, ve kterém se aplikují geragogické postupy a jak metody na seniory působí.
• Geragogika jako studijní obor. V České republice dříve existoval studijní program, který byl zaměřen na výuky nových “geragogů”, kteří by byli vyškoleni na práci v edukaci seniorů.

Pole působení geragogiky se rozděluje na akční části:

• Vzdělávání. Nejčastější vzdělávací instituce bývají univerzity třetího věku
• Edukace. Různé vzdělávácí kroužky (kultura, zdravověda, prevence apod.)
• Péče. Volnočasové aktivity, seberealizace, poradenství apod.
• Funkcionální působení. Média, působení prostředí aj.

Geragogické edukační principy se dají identifikovat následovně:

• Edukace realizovaná v aktuálním věku seniora.
• Edukace zaměřená na osoby, které ještě nejsou v důchodovém věku. Příprava na důchod. Zahrnuje celoživotní vzdělávání od dítěte přes dospělého jedince až po důchový věk.
• Edukace široké veřejnosti o možnostech v důchodovém věku, ale i o úctě a emocionálních a zdravotních potřebách starších lidí, a jak s nimi pracovat.

Cílem geragogiky je příprava starších lidí na důležité životní událost, které je mohou v následujím období potkat. Jedná se především o možných zdravotních a fyzických problémů, snížení schopností a psychické nestability, omezená soběstatočnost, změny v životních rolích, smrt a jiné…