Google sites a její využití pro osobní portfolia žáků

Žákovská portfolia jsou stále významnější součástí vzdělávání na základních školách. V praxi většinou vypadá žákovské portfolio jako souhrn materiálů, které žáci vytvoří během své školní činnosti. Obecně se rozlišuje „portfolio pracovní, se kterým žáci pracují průběžně během celého školního roku, a portfolio reprezentační (závěrečné, výběrové), které tvoří z pracovního portfolia na závěr určité etapy učení (většinou na konci školního roku, při odchodu na jinou školu, na konci 5. ročníku). Většinou každý žák tvoří jedno své portfolio zahrnující práce ze všech vzdělávacích oblastí a podporující komplexnost učení a rozvoje klíčových kompetencí. Někdy vznikají další portfolia, např. k vybraným tématům (čtenářské deníky apod.) nebo k třídním projektům.“ (Tomková).

V každém případě je třeba souběžně s přemýšlením o účelu a využití také o způsobu pořízení jednotlivých součástí, uchování a třídění. Digitální podoba se v tomto případě přímo nabízí. Můžeme tak přemýšlet o tom, že některé výstupy žáků mohou vznikat rovnou v digitální podobě (například texty, prezentace apod.), další je možné pořídit v okamžiku procesu žákovské práce v konkrétním neopakovatelném okamžiku (videozáznam z prezentace, fotografie schémat na tabuli apod.) a konečně je možné následně digitalizovat žákovskou práci (skeny, fotografie).

Mattea ve své prezentaci z loňského září uvádí příklady využití a podoby jednotlivých součástí žákovských portfolií. Příklady jsou zde1, zde2. Portfolia tak vlastně tvoří jednotivé žákovské stránky. K jejich vytvoření nabízí Mattea využít Google site. Samozřejmě existují i jiné nástroje, nicméně Google site se jeví jako jedna z rozumných variant při uvážení další Google nástrojů, například G. Drive.Zajímavý a přínosný je návrh pro plánování žákovského portfolia. Tento check-list umožňuje nejen uspořádat věci v portfoliu, ale zejména plánovat svůj studijní pokrok.Prezentace obsahuje i podrobný návod na vytvoření stránky, který je použitelný pro jednotlivé studenty.

One clap, two clap, three clap, forty?

By clapping more or less, you can signal to us which stories really stand out.