Heutagogika a on-line vzdělávání

Heutagogiku představil Stewart Hase a Chris Kenyon ve své knize From Andragogy To Heutagogy [1], kde tvrdí, že učení by se mělo zaměřovat na studenta spíše než vyučujícího. Studenti se tak stávají více autonomní a odhodlaní.

Kam můžeme heutagogiku zařadit? Zásadní bude představit pedagogiku, kterou většina z nás zná, a andragogiku. Pedagogika je přístup zaměřený na mladší jedince ve školním prostředí a jejím cílem je zlepšovat jejich intelektuální a sociální rozvoj. Angragogika je používána synonymně se vzděláváním dospělých (a to zejména americkým pedagogem Malcolm Stepherd Knowles). Tato metoda se zaměřuje více na studenta či jeho kolaboraci s učitelem (nebo kolegy). Zásadní principy teorie vzdělávání dospělých pak Knowles určuje jako:

• Je důležité vysvětlit proč se něco učíme
• Nutnost zaměřit se na kontext úkolů než na pouhou memorizaci
• Instrukce by měly být kompetentní se zkušenostmi studenta
• Studenti by měli být motivováni získávat další znalosti a nebýt při tom závislí na ostatních

Autonomie při učení je tak při nižším věku nízká — nicméně jak studenti stárnou a získávají zkušenosti, mění se jejich přístup k učení se (viz obr. 1, kde vidíme, že heutagogie je považována za nejvíce autonomní přístup učení se). Steward Hase pak tvrdí, že díky absenci osnov a učitele jako autoritářské postavy může student získat nové kompetence obsahující jeho vlastní myšlenky a zkušenosti, čímž může dosáhnout lepšího poznání jak okolního světa, tak sebe sama. [1] Při vzdělávání pomocí heutagogie je průvodcem tzv “heutagog”, který se staví do pozice mentora, spíše než učitele. Heutagog studentovi radí a zároveň ho motivuje v jeho rozvoji.

Na webu Northpass jsem objevila článek, který obsahuje 7 tipů [2], jak vylepšit učení online s pomocí heutagogiky:

1. Vysvětluj, neuč: V rámci online výuky je nutné brát v potaz ty, kterým nebylo umožněno vyrůstat v době počítačů a nejsou si tak prací s technologiemi jisti. V tomto případě je nutné, aby byli neustále pobízeni a motivováni k zkoušení nových věcí a sami pak chtěli prozkoumávat on-line prostředí, včetně toho, ve kterém se vzdělávají.
2. Ptej se, co se chtějí naučit: Je důležité zjistit, co si studenti chtějí z kurzu odnést a tyto informace využít a ideálně jejich očekávání naplnit. Informace navíc mohou obsahovat zásadní data k práci s jednotlivci — jakou formou se chtějí učit, jak často, aj.
3. Uč asynchronně: Musíme počítat s faktem, že dospělí nezahodí veškeré své povinnosti proto, aby se dodatečně vzdělávali. Je tedy zásadní, aby měli možnost se ke kurzům dostat když potřebují — čímž se podporuje jejich autonomie.
4. Informace předávej po kousíčkách: Tento bod samozřejmě částečně souvisí i s bodem třetím. Pokud jsou navíc informace podávány po malých kouscích, studenti se k nim raději vrací. Pokud jsou tak například informační videa kratší než jednu minutu, budou mnohem efektivnější.
5. Vyprávěj příběhy: Učivo se lépe zapamatuje, pokud je podáno tak, že o něm student může hloubat a ponořit se do něj. Příběhy navíc stimulují kritické myšlení a mohou vytvářet nové znalosti.
6. Podporuj spolupráci a diskuzi: Učení je kolaborativní proces a studenti se nejlépe učí, pokud pracují v prostředí, kde se cítí býti podporovaní. V rámci on-line kurzů lze diskuzi a spolupráci podpořit například umožněním skupinové práce, podněcování společných debat na sociálních sítích či sdílení míst, kde lze najít příjemné prostředí pro nasávání znalostí.
7. Poskytuj zdroje navíc: Abychom mohli mluvit o heutagogickém učení se, musí být studenti proaktivní. Je tedy skvělé, pokud jim on-line kurz dodá extra zdroje, které mohou sami prozkoumávat, ať už se jedná o odkazy na knihy, články, videa či tweety.

Heutagogika je využitelná zejména v oborech, které vyžadují inovativní přístup — vzhledem k rostoucímu počtu inovací je tak možné, že bude využívána stále častěji. Jedná se navíc o proces, ve kterém může student dobrovolně pokračovat i po případném ukončení kurzu. Osobně v heutagogice (jako pojmu, který jsem předtím nikdy neslyšela) vidím velké plus zejména v on-line vzdělávání, ať už se jedná o rozvíjení pracovních znalostí nebo již výše zmíněné učení se, jak pracovat s technologiemi. Stále se totiž setkávám s množstvím lidí ve věku mých rodičů, kteří s ovládáním technologií bojují a neodváží na nich nic zkoušet, ze strachu “že něco pokazí”. Zároveň se také bojí tuto neschopnost přiznat a svěřit se do rukou někoho, kdo by jim takto pomáhal (přičemž heutagogický přístup je přesně takový, který by je mohl namotivovat k získávání dalších znalostí).

[1] https://www.researchgate.net/publication/301339522_From_andragogy_to_heutagogy

[2] https://www.northpass.com/blog/5-heutagogical-tips-to-empower-lifelong-learners-online