Heutagogika v dnešní realitě vysoké školy

Heutagogika

Bližší seznámení s heutagogikou mě přivedlo k myšlence zhodnotit z různých stran vlastní pedagogický přístup ke vzdělávání studentů kombinovaného studia. I když o tomto tématu přemýšlím a často s kolegy o výukových metodách diskutujeme, cítím stále v této oblasti velké nedostatky.

Heutagogika je jednou z teorií tzv. sebe-určeného učení. Student sám určuje, co se bude učit, proč, jakým způsobem. Lisa Marie Blaschke ve svém článku (2012), z něhož hojně čerpám pro své zamyšlení, cituje Hase a Kenyona, kteří v roce 2000 heutagogiku založili. „Heutagogika používá celostní přístup k rozvoji studentových schopností, s učením jako aktivním a proaktivním procesem, a k pomoci studentovi jako hlavní hybatel v jeho vlastním učení, které je výsledkem osobní zkušenosti. Stejně jako v andragogice, i v heutagogice učitel spíše usnadňuje učební proces poskytováním vedení a zdrojů. Provází studenta při učebním procesu, student si učební proces sám volí a rozhoduje nad ním.“

V českém jazyce toho mnoho o heutagogice zatím napsáno nebylo. Jmenujme alespoň Milana Beneše (Andragogika, 2014), který chápe heutagogiku je nejnovější směr v sebeřízeném učení. Ivan Pilný (Digitální ekonomika, 2016) zmiňuje koncept heutagogiky v rámci možných nových trendů ve vzdělávání v měnící se digitální společnosti a též ve své knize (Máte na víc, 2014) zabývající se tréninkem a rozvojem kognitivních funkcí mozku a o heutagogice mluví též Michal Černý v knize Jak učit sám sebe (2016).

Ze zajímavých principů heutagogiky podle Blaschke (2012) jmenujme:

- student je v centru učení — student určuje, co se bude učit, jakým tempem, rozhoduje se sám;

- učitel — učitel je spíše mentorem, tutorem či koučem — vede, ukazuje, ale nevnucuje vlastní principy;

- studijní smlouvy — ve studijní smlouvě si student volí výuku podle vlastních potřeb, rychlost, témata studia, metody výuky a způsob hodnocení;

- role informačních technologií — informační technologie jsou nedílnou součástí studia a heutagogika je využívá ve velké míře zejména proto, aby měl student co nejširší možnosti využití zdrojů;

- flexibilní curriculum — student si volí vlastní curriculum, navrhuje „mapu učení“ a učitel jej tímto provází.

Když si shrneme výše uvedené, heutagogika je teorie vzdělávání dospělých, založená na tom, že student je schopen sám definovat, co se bude učit, jakým tempem, proč se to má učit a jaké metody chce využít. Je schopen komunikovat se svým koučem (učitelem), který jej provází učebním procesem. Ke svému studiu využívá informační technologie v maximální možné míře, využívá nejrůznějších zdrojů. Je schopen autoevaluace a reflexe vlastního učení. Učení podle heutagogiky je též výsledkem jisté osobní zkušenosti, kdy jedinec zjistí, které znalosti mu chybí pro řešení nejrůznějších situací ve svém životě či práci a je připraven se učit novým informacím. Heutagogika je teorií vhodnou pro formulování metod distančního vzdělávání dospělých v rámci celoživotního vzdělávání.

Zde se dostávám k jádru svého zamyšlení:

Mohou fungovat heutagogické principy v kombinovaném studiu na běžné VŠ?

Jsou všichni připraveni si sami určovat vzdělávací proces?

Kombinované studium na VŠ a heutagogika

Forma kombinovaného studia na VŠ je určena dospělým, kteří vykonávají nějaké povolání a potřebují si doplnit vzdělání ve svém oboru a získat příslušnou certifikaci. Předpokládá se, že jsou tito lidé vysoce motivovaní studium zvládnout i přes vysokou náročnost, která je dána zejména časovými možnostmi — menší frekvence návštěv školy se stejným objemem učiva jako v prezenčním studiu, zaměstnání většinou na plný úvazek a rodinné závazky. Mnoho studentů kombinované formy též chápe studium jako formu celoživotního vzdělávání, jako nezbytnou součást svého rozvoje v oboru, ve kterém působí.

Heutagogické principy by proto mohly být pro mnoho studentů kombinované formy i pro jejich učitele zajímavé. Pokud studenti přicházejí z praxe, mohou mít schopnost definovat, co se mají a potřebují učit. Jsou již vesměs zralí, mohli by umět držet tempo vyučování a ovlivňovat jeho progres. Studium by tak pro ně mohlo být zajímavější a více atraktivnější. Učitel by naopak měl lepší možnost spíše vyučování koordinovat a koučovat jednotlivé studenty dle individuálních potřeb každého.

Bariéry a nástin možných (ne)řešení

Heutagogika je teorií, která svou podstatou vyžaduje flexibilitu ze strany studenta, učiva i mentora. Curricula na VŠ jsou striktní, nelze s nimi příliš pohybovat a každý student musí absolvovat naprosto stejném penzum učiva bez ohledu na své potřeby, musí absolvovat předměty v jistém předem daném tempu a formě. Striktnost curricula překročit či obejít ve formálním vzdělávání příliš nelze. V tomto bodě není možné zcela rychle nějakou změnu očekávat. Bohužel se v tomto směru VŠ míjejí s potřebami, které mnozí lidé v rámci svého celoživotního vzdělávání mají už dnes a kvalitní flexibilní VŠ kurzy vedené dobrými odborníky by uvítali. Zajímavě o tomto hovoří Ivan Pilný (2016).

Ne všichni studenti jsou připraveni na naprostou samostatnost v učení. Mnozí již dlouho neprocházeli žádnou formou vzdělávání a neumí se učit. Pro získání samostatnosti a pevné orientace v učivu je důležité podporovat neformální sítě mezi studenty kombinovaného studia, umožnit jim vzájemné setkávání a podpořit je v rozvoji svépomocných skupin. Každý student je silný v jiné oblasti učiva a studenti si mohou být pak lépe vzájemně nápomocni. Ovšem, že by každý nový student byl schopný řídit své studium, nelze očekávat.

Heutagogické principy vyžadují bohaté studijní zdroje a elektronickou podporu pro učení. Zde narážíme na časové možnosti vyučujících, kteří jsou obecně na VŠ zahlceni prezenční výukou, která vyžaduje zcela rozdílné způsoby příprav a forem výuky. Bohužel ne každý vyučující využívá v maximální míře všechny dostupné nástroje, a proto je nabízená podpora značně rozkolísaná.

A co prezenční studium?

V poslední době se setkáváme s trendem „pracujících“ prezenčních studentů. Pracují téměř všichni, minimálně ve výši polovičního úvazku. Studium je pro ně mnohdy druhořadé a nejsou příliš motivováni studium dokončovat, protože vlastní zaměstnání již mají. Zdá se, že forma prezenčního a kombinovaného studia se začíná stále více přibližovat a že prezenční studenti mnohdy vyžadují totéž co studenti kombinovaného studia. Dostáváme se do nové doby, kdy původně striktní formální vzdělávání není pro studenty až tolik atraktivní. I studenti prezenčního studia by uvítali větší flexibilitu ve studiu (ať už se to týká obsahu, učiva či tempa studia).

Je zřejmé, že nové formy výuky, k nimž heutagogické principy patří, budou nacházet stále více studentů a zájemců. Naopak striktní konzervativní formy budou čím dál více opouštěny. Je ovšem otázka, jak rychle bude umět vysoké školství na tyto trendy reagovat. Zatím se zdá, že nový akreditační proces v ČR v tomto bohužel změny nepřinese.

Použité zdroje

BENEŠ, Milan. Andragogika. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2014. Pedagogika. ISBN 978–80–247–4824–5.

BLASCHKE, Lisa Marie. Heutagogy and lifelong learning: A review of heutagogical practice and self-determined learning. In: The International Review of Research in Open and Distributed Learning. Vol. 13, no. 1, 2012. Dostupné z: DOI: http://dx.doi.org/10.19173/irrodl.v13i1.1076.

ČERNÝ, Michal. Jak učit sám sebe: s myšlenkovými mapami, kreativními technikami a online nástroji. Brno: BizBooks, 2016. ISBN 978–80–265–0519–8.

PILNÝ, Ivan. Digitální ekonomika: žít nebo přežít. Brno: BizBooks, 2016. ISBN 978–80–265–0481–8.

PILNÝ, Ivan. Máte na víc!: trénujte svůj mozek. Brno: BizBooks, 2014. ISBN 978–80–265–0275–3.