Historické dědictví školství: Co naši předci věděli a my zapomněli?
Úvod
Současné vzdělávání v ČR je primárně zaměřeno na teoretické znalosti, prakticky otestované u závěrečných zkoušek. To platí u středních škol a státní maturity, nebo u vysokých škol u státních závěrečných zkoušek. Samotná praxe není tedy pod záštitou státu, ale škol, které samy, např. u těch středních, do maturitní zkoušky implementují. Následně se mohou objevovat scénáře, které donutí školy improvizovat, když neví, jak studenty na praxi připravit a staví se do role pasivních edukátorů, přičemž je na praxi připraví až praxe v zaměstnání samotná. [1] Problémy však nejsou jen obecné a u vedení škol, ale i konkrétní oborové. Např. pedagogové nemají zaměření na děti se specifickými potřebami (např. zdravotně znevýhodněné děti, nebo děti se sociálně-kulturními rozdíly), případně pro cizince. [2] To také dokazuje tvrzení předsedy Asociace češtinářů, Josefa Soukala. [3] Součástí této eseje bude připomenout, jak se vzdělávání vyvíjelo od jeho zmapovaného počátku u nás a najít odpověď na otázku — existovala v historii metodika ve školství/vzdělávání, která školství v současnosti chybí, aby studenti byli lépe připraveni na budoucí profese? Je praxe důležitým faktorem? Téma je sice široké, protože se zvýšil i počet oborů a informací oproti historii (a stále zvyšuje), ale také se zvýšil i počet úzce zaměřených metodik vzdělávání. A z toho důvodu se tato esej bude zaměřovat na vzdělávání obecně a bude spadat do sekce předmětu — filosofické otázky edukace.
Stať
Z hlediska historického kontextu je potřeba se prvně podívat zpět v čase, jakým způsobem celé školství od učení až po zkoušky, a následné zasazení do profese fungovalo. Nutné bude ale zmínit i společenský a politický kontext, který hraje v roli vzdělávání podstatnou proměnnou.
12. století
Kontext proměnných nastupuje příchodem nových řeholních řádů ve 12. století, byl motivován návratem k původní řehole sv. Benedikta a emancipací církve od světské moci. Premonstráti a cisterciáci, vycházející z benediktinské tradice, se stali hlavními nositeli tohoto hnutí. Jejich kláštery fungovaly jako centra vzdělanosti, kultury a kolonizace v převážně zemědělské společnosti. Přítomnost těchto řádů vedla ke vzniku konkurence a zakládání nových klášterů, často i šlechtou na strategicky významných místech. Od poloviny 12. století se do českých zemí usazovaly rytířské řády, související s křižáckými výpravami. Johanité, němečtí rytíři a templáři zakládali komendy, špitály a domy především ve městech. Řád křižovníků s červenou hvězdou, založený sv. Anežkou Českou v roce 1233, je jediným středověkým řádem vzniklým v Čechách. [4] Z toho důvodu je konkurence jedna z proměnných, které v eseji hrají roli. Z dnešního pohledu konkurence byla proměnná, která právě kvalitu vzdělávání posouvala. Není to ale proměnná, která by dnes školství chyběla, nebo by nebyla dotažena.
14. století
Nutné je samozřejmě zmínit první Českou a Pražskou univerzitu, jenž založil král Karel IV. 7. dubna 1348 jako první vysoké učení severně od Alp a východně od Paříže. Řídila se vzory univerzit v Bologni a Paříži a rychle získala mezinárodní věhlas. Měla čtyři fakulty: teologickou, svobodných umění, právnickou a medicínskou. Akademickou obec tvořili domácí i zahraniční učitelé a studenti, zejména ze střední Evropy. Václav IV., Karlův syn, posílil postavení domácích akademiků Kutnohorským dekretem v roce 1409, což vedlo k odchodu části magistrů a studentů a zdůraznění teritoriální povahy univerzity. [5]
Proces zkoušek a výstupů studia byl např. na právnické fakultě následující:
- Ústní zkoušky
- Disputace: Studenti museli často absolvovat veřejné disputace, kde obhajovali své názory a argumenty před svými spolužáky a profesory. Tato praxe byla běžná zejména u právnických a teologických studií.
- Závěrečné zkoušky: Pro ukončení studia museli studenti složit tzv. rigorózní zkoušky. Tyto zkoušky zahrnovaly nejen teoretické znalosti, ale také aplikaci práva na praktické případy.
- Promoce: Po úspěšném složení zkoušek studenti absolvovali slavnostní promocí, kde jim byly předány diplomy a tituly.
Kromě univerzitního a státem nebo církví podporovaného vzdělávání, je nutno brát v potaz to učení, které bylo financováno lidmi, přesněji jejich časem. Byli to tovaryši, dnešním slovem učni. Ti se učili přímo pod vedením mistra v jeho dílně, kde také často bydleli. Po složení tovaryšských zkoušek se stali tovaryši, kteří mohli samostatně pracovat ve svém oboru. Po úspěšném složení mistrovské zkoušky se z tovaryše stal mistr. Počet tovaryšů reguloval cech, který také určoval podmínky pro přijetí učedníků. Cechy zajišťovaly kvalitu výrobků, výchovu učedníků a organizovaly mistrovské zkoušky. [7]
Tovaryšské zkoušky probíhaly jako soubor praktických a teoretických úkolů, které musel učeň splnit, aby se stal tovaryšem. Zkoušky se zaměřovaly na ověření dovedností a znalostí, které učeň získal během svého výcviku. Kandidát musel předložit mistrovský výrobek, který hodnotili mistři cechu dle jeho kvality. Kromě praktického výkonu musel učeň prokázat i teoretické znalosti svého řemesla. Po úspěšném složení zkoušek obdržel osvědčení, které mu umožňovalo samostatně pracovat ve svém oboru. [8]
Míra praxe při studiu a zkouškách je tedy proměnná, která v historii hraje zásadní roli. Změřit ji jde buď výzkumně nebo na základě existujících výzkumů propojených korelací. Je ale nutné brát v potaz kauzality. Nicméně výzkumy potvrzují, že počet praxe klesá, a počet teoretických informací roste. [9] Do kauzality může spadat např. nárůst informací. [10] Nebo rozsah nezdokumentovaných faktorů (SD) z historických dat o školství.
V současném školství je otázka praxe vs. teorie klíčová pro formování budoucích odborníků a občanů. Teoretické znalosti jsou nezbytné, avšak bez praktického tréninku, a tím je myšlen skutečný praktický trénink, zůstávají praxe a teorie jako abstraktní a o krok pozadu před profesním životem. Praxe navíc poskytuje studentům možnost aplikovat teoretické poznatky v konkrétních situacích, čímž se učí efektivněji a trvaleji. Dále praxe rozvíjí kritické myšlení, schopnost řešit problémy a kreativitu, což jsou dovednosti nezbytné pro úspěch v rychle se měnícím světě. Nedostatek praxe v současném školství může vést k nepřipravenosti absolventů na skutečný pracovní trh. To může způsobovat frustraci nejen u studentů, ale i u zaměstnavatelů, kteří očekávají, že absolventi budou mít jak teoretické znalosti, tak praktické dovednosti a tím snižovat nároky, případně zvyšovat poptávku.
Výzkumné návrhy
- Průzkumy a dotazníky: Provádění pravidelných průzkumů mezi absolventy a zaměstnavateli může poskytnout cenné informace o tom, jak dobře jsou studenti připraveni na praxi a kde jsou jejich slabiny.
- Spolupráce s průmyslem: Partnerství s průmyslovými podniky může pomoci školám zůstat aktuální v oblasti technologických a metodických inovací. Firmy mohou poskytnout stáže, praktické projekty a přímou zpětnou vazbu.
- Analýza dat o zaměstnanosti: Sledování kariérních drah absolventů a jejich úspěšnosti na trhu práce může pomoci školám identifikovat oblasti, kde je potřeba zlepšení.
- Komparativní výzkumy: Porovnávání vzdělávacích programů na národní i mezinárodní úrovni může mít za následek snížení chybovosti implementací praxí a vést ke kombinaci implementací s jinými institucemi.
Závěr:
Z mého osobního pohledu je tedy důležité, aby vzdělávací instituce hledaly způsoby tvořit rovnováhu mezi teorií a praxí, ale v korelaci s onou důležitostí je nutná i podpora a uvědomění. To musí přijít ze strany zřizovatelů těchto institucí, což je stát, potažmo MŠMT. Takový přístup k vzdělávání podporuje celoživotní učení a adaptaci, což je zásadní pro úspěch v 21. století.
[3] https://www.denik.cz/z_domova/ukrajinci-na-strednich-skolach.html
[4] https://www.cirkevnimapy.cz/cirkev-v-ceskych-zemich/historie-reholniho-zivota/
[5] https://cuni.cz/uk-374.html
[6] https://www.nacr.cz/wp-content/uploads/2024/03/PH_26_1_2018_Bartusek.pdf
[7] https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/jak-vypadala-stredoveka-obdoba-vyucniho-listu
[11] obrázek generován skrze openai — chatgpt.com
