Historie komunikace na internetu
Úvod
Internet je bezpochyby jedním z největších výdobytků lidstva, zcela srovnatelným třeba s Gutenbergovým vynálezem knihtisku. Na rozdíl od klasických vynálezů je ale internet dílem kolektivním a mezinárodním a dokládá ohromný potenciál, jaký v sobě skrývá otevřená a nezištná spolupráce chytrých lidí na celém světě. V roce 1958 založilo ministerstvo obrany USA agenturu ARPA (Advanced Research Project Agency) zaměřenou na podporu výzkumných projektů vedoucích k novým technologiím. Klíčem k úspěchu ARPA byly velkorysé podmínky, které agentura poskytovala příjemcům svých grantů. Především rozpočet typického projektu ARPA byl o dva řády vyšší oproti těm, které financovala NSF (National Science Foundation).
Vědci a technici pracující na projektech ARPA měli ale také daleko volnější ruce a mohli na nových myšlenkách pracovat po delší dobu a bez zbytečného papírování.
ARPANET
Původně pouze experimentální síť měla ověřit fungování systému při využití přepojování paketů, což přinášelo maximální robustnost. Síť neměla mít žádnou centrální složku, aby fungovala i v momentě, kdy by některé její části byly zničeny. Cílem bylo mimo jiné umožnit vzdálený přístup k nejvýkonnějším počítačům té doby. Ve svém počátku měla síť ARPANETU pouze po technické stránce ověřovat korektnost systému při experimentálním přepojování paketů (Packet Switching) mezi hostitelským počítačem a terminálovým serverem. První síťový protokol pro přenos obsahoval telnet a FTP pro vzdálenou práci na serveru, respektive přenos souboru mezi klienty.
Protokoly TCP/IP
Počátkem 70. let se síť ARPANET v akademickém prostředí rychle rozrůstala a postupně se do ní připojily desítky univerzit a dalších institucí po celých Spojených státech. V létě 1973 pak získala i mezinárodní charakter, protože se přidaly i dvě evropské instituce — University College London a norský seismologický ústav NORSAR.
Princip přepojování paketů se stal díky úspěchu ARPANETu populárním a v první polovině 70. let ho kromě ARPANETu začaly používat i jiné sítě, například ALOHAnet na Havaji nebo CYCLADES ve Francii. Tyto sítě však mezi sebou nemohly komunikovat, ač byly založeny na stejných principech.
V roce 1973 proto Bob Kahn a Vint Cerf začali pracovat na specifikacích, které měly sjednotit protokoly paketových sítí, jejich rozhraní s koncovými počítači a datové objekty vyměňované v těchto sítích. Tito pánové jsou dnes po právu označováni jako otcové Internetu.
Cerf pro novou technologii navrhoval docela hezký název Catenet. Místo něj se ovšem ujalo a dodnes používá mírně nepřesné označení TCP/IP, které je složeno ze zkratek dvou hlavních protokolů — Transmission Control Protocol a Internet Protocol.
Protokoly TCP/IP umožnily propojit geograficky vzdálené a technologicky různorodé sítě a daly taky vzniknout „síti sítí”, které se začalo říkat Internet.
Ray Tomlinson, zaměstnanec BBN, která pracovala na ARPANETu, v roce 1971 vyřešil tehdejší problém s odesíláním a přijímáním souborů mezi počítači velice jednoduchým způsobem. Mezi jméno uživatele a jméno počítače jednoduše přidal znak zavináče. Součástí zprávy tehdy musela být úplná cesta, přes které počítače se má zpráva směrovat. Úplně první zprávu poslal sám sobě z jednoho počítače na druhý v rámci jediné místnosti. Co bylo jeho obsahem se dnes již neví, protože to Ray okamžitě po odeslání pustil z hlavy. Tenkrát to pro něj nebyl ani pomyslný malý krok a za velký skok pro lidstvo to nepovažoval již vůbec. Emailová komunikace se však pochopitelně masově nerozšířila hned v sedmdesátých letech. Na samotném protokolu pracovali programátoři z BBN ještě dalších pět let. A hlavně, v té době prostě ještě nebylo moc komu psát. K ARPANETu měli totiž ze začátku přístup jen prověření partneři amerického ministerstva obrany. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že projekt komunikační sítě, především díky rozvoji osobních počítačů, přesahuje rámec armády, přidaly se k nim také některé akademické instituce. E-mailové služby se poprvé rozšířily mezi veřejnost až díky vzniku jedné z prvních volných e-mailových služeb Hotmail v roce 1996. Tu po jejím celosvětovém úspěchu zakoupila firma Microsoft a později vznikly i další nyní známé služby. V roce 1976 poslala z vojenské základny svůj první email také britská královna Alžběta II. S narůstající popularitou a také přístupností tehdejšího internetu se vše pohybovalo rychleji a rychleji. V roce 1982 bylo poprvé použito slovo email, ve stejném roce byly vytvořeny první emotikony, o dva roky později byl představen doménový systém (DNS) a v roce 1985 byla registrována první doména a byl vytvořen online chat.
Online chat
V roce 1988 se ve Finsku na Technické Univerzitě v Helsinkách povedlo spustit první IRC protokol. Od té doby online chat začal velmi pomalu rozšiřovat mezi další a další Finské univerzity. V té době byl tento protokol a online chat pouze výsadou Finska. Průlom nastal v době, kdy se internet začal rozšiřovat do globálních rozměrů a nebyl již jen výsadou vlád a univerzit. K finským univerzitám se připojily další státy, zprvu Švédsko a posléze další země, a IRC se značně rozšířilo. Vznikla tak první mezinárodní síť a tehdy jediná IRC síť na světě.
Zdroje
LEINER, Barry M., et al. A brief history of the Internet. ACM SIGCOMM Computer Communication Review, 2009, 39.5: 22–31.
LEINER, Barry M., et al. The past and future history of the Internet. Communications of the ACM, 1997, 40.2: 102–108.
HABIGEROVÁ, Monika. Výhody a nevýhody internetové komunikace v manažerském pojetí [online]. Olomouc, 2011 [cit. 2020–02–06]. Available from: <https://theses.cz/id/jtrika/>.