Hodnotové vzdělávání Cyril Mooney jako cesta k inkluzi ve vzdělávání
Inkluzi ve vzdělávání díky jednomu z povinně volitelných předmětů chápu jako začlenění jinakosti do procesu/komunity, kdy pak ona jinakost je vnímána jako normalita. Bylo nám kladeno na srdce, že pojem inkluze nemáme zaměňovat s pojmem integrace, jelikož integrace znamená nasazení člověka, kterého vnímáme jako jiného do normálního prostředí.[1] Tyto dva pojmy mohou vykazovat podobnosti, jedná se však o zásadní rozdíl v přístupu k oné jinakosti. Inkluze ve vzdělávacím prostředí pak představuje výzvu pro instituce, vyučující, samotné žáky a další aktéry pohybující se ve vzdělávání.
Linda Jandejsková v časopise Sociální pedagogika pojednává o inkluzivním vzdělávání jako o úspěšném modelu používaném ve spoustě škol v i vně Evropy. V českém prostředí jsou inkluzivní trendy podporované i legislativně, a tak spousta vyučujících čelí výzvám, jak se s inkluzí a jejími přístupy vypořádat.[2] Jeden z inspirativních přístupů by mohl prezentovat model vzdělávání od řádové sestry Cyril Mooney, který dnes můžeme znát pod pojmenováním hodnotové vzdělávání.
Česká nezisková organizace Cyril Mooney Education popisuje model hodnotového vzdělávání coby „koncept, ve kterém je pro žáky výzvou nalézat vlastní motivaci, spolupracovat namísto soutěžit, rozvíjet empatii, porozumět životním hodnotám a žít je skrze smysluplné a konkrétní projekty.“[3]
Koncept je atraktivní i pro vyučující, jelikož napomáhá ke zvládnutí náročného, socio-kulturně pestrého, inkluzivního prostředí, a to při relativně vysokých počtech žáků. Metoda přitom akcentuje náročnost a zodpovědnost v pozici učitele a do velké míry nerozporuje dosavadní didaktické přístupy.[4]
Obecně jsou principy dle Cyril Mooney založeny na tom, že žáci dosahují výsledků nejen akademickou prací, ale i interakcemi a vztahy s ostatními, skrze své osobnostní rysy, skrze participaci v mimo-školních aktivitách atd. Jsou vhodnými prostředky pro nástup inkluzivního vzdělávání.
Pustíme-li se do tématu podrobněji, dozvídáme se, že Cyril Mooney zavedla svůj inkluzivní model díky soustavné práci s učiteli a dalšími zaměstnanci, studenty i rodiči, a díky tomu, že v centru zájmu školy byly potřeby, vztahy a hodnoty dítěte. V jejím přístupu je osobnostní rozvoj dítěte stejně důležitý jako jeho studijní výsledky a zvláštní pozornost je věnována hodnotám každodenního života.[5]
Prostředky, jak dle Mooney zvládnout každodenní výuku při snaze být inkluzivní:
Skupinová práce — děti si budují sociální dovednosti a akademické schopnosti, práce ve skupině by měla být takovou výzvou, aby zajímala všechny členy skupiny a podporovala kooperaci, práce by měla zahrnovat kritéria jako např. to že každý má šanci se vyjádřit.[6]
Konkurence — dle Mooney je nutností při tvorbě inkluzivního prostředky odstranit konkurenci, soutěživosti, to často také bývá důvod, proč vyučující s jejím modelem nesympatizují. Soupeření při akademické validaci, sportech či soutěžích je podle Mooney škodlivé pro intelektuální a osobnostní rozvoj a ovlivňuje také charakter dítěte. Pro inkluzivní vzdělávání je důležité, aby se žáci mezi sebou neporovnávali, což tvorba konkurence a soutěživosti jen prohlubuje.[7]
Evaluace a hodnocení — poskytování kombinace známek a zpětné vazby v kontextu akademické i neakademické činnosti, hodnocení reflektuje práci dítěte, nikoli jeho talent.[8]
Práce s tichem — Mooney ve výuce pracuje s rozdělením konkrétního tématu do sedmi fází, každá z fází vyžaduje jinou intenzitu hluku ve třídě, Mooney je toho názoru, že tichá třída neznamená nutně dobrá třída a vyžaduje hlasitost ve smyslu diskuse, analýzy tématu apod., což opět nenaplňuje narativ českých škol, kdy ticho ve třídě je žádoucím prvkem.[9]
Hodiny hodnotové výuky — Mooney zařadila do učebních osnov hodiny výuky hodnot, studenti tak dostávají příležitost zamyslet se nad určitými tématy a vytvořit si vlastní hodnotový systém.[10]
Komunitní služba — spojení hodnotové výuky a interakce školy s komunitou, ve které se nachází. Děti se mohou rozhodnout ve které oblasti chtějí pracovat, po získání praktických zkušeností se nad nimi zamyslí během hodin hodnotové výuky, a tak lépe pochopí, proč něco dělají, co má jejich počínání za dopady a nacházejí tak motivaci k další práci.[11]
Zdroje:
[1] MAZÁČOVÁ, Pavlína. Úvodní hodina. Design vzdělávacího procesu [přednáška]. Brno: FF MUNI, 21. 2. 2024.
[2] JANDEJSKOVÁ, Linda. Dr Cyril Mooney and the application of her model of inclusive education: Inclusive schooling in mainstream education. Online. In: Social Education / Sociální Pedagogika. 2019, roč. 7, č. 2, s. 94–102. ISSN 18058825. [cit. 2024–05–01]. Strana 94.
[3] Co je to hodnotové vzdělávání? Hvcm.cz. Online. [cit. 2024–05–01]. Dostupné z: https://hvcm.cz/hodnotove-vzdelavani/
[4] Tamtéž.
[5] JANDEJSKOVÁ, Linda. Dr Cyril Mooney and the application of her model of inclusive education: Inclusive schooling in mainstream education. Online. In: Social Education / Sociální Pedagogika. 2019, roč. 7, č. 2, s. 94–102. ISSN 18058825. [cit. 2024–05–01]. Strana 94.
[6] Tamtéž. Strany 97–98.
[7] Tamtéž. Strana 98.
[8] Tamtéž. Strana 99.
[9] Tamtéž. Strana 99 a 100.
[10] Tamtéž. Strana 100.
[11] Tamtéž. Strana 100.
