Průmysl ve školství: Hour of Code
V posledních letech často slýchám pojď se naučit programovat. Sám jsem tuto větu použil mnohokrát, ale problém se zařazováním programování do výuky ve školách je trochu komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát. Ténto článek je souborem myšlenek, které jsem schromáždil na toto téma s vlastními pohledy a zkušenostmi.
Je výborné vidět zvýšený zájem o počítačovou vědu u žáků základních a středních škol. Školy po celém světě se začínají dívat na počítače jako na něco víc než jen pouhý psací stroj nebo nástroj pro testování žáků. Rád bych se ale podíval na pár problémů, které „hodina kódu“ — „Hour of Code“ přináší, ve formě, jaká je během posledních let prezentována. Nejde mi zdaleka o potlačení zájmu o programování, jen k diskuzi nad současnými motivy, kterým Hour of Code současně slouží.
Historie HoC
Iniciativa Hour of Code je organizována neziskovou organizací Code.org, která je byla založena v roce 2013 dvěma investory v Silicon Valley — Hadim (počáteční investor pro Facebook a AirBnB) a Alim Partovi (počáteční investor pro Zappos a Dropbox), kteří vnímali jako potřebu rozšířit programování mezi žáky USA a potažmo i širokou veřejnost. Domnívali se, že programování se neučí na více jak devadesáti procentech amerických škol, přestože vzdělávací programy tuto dovednost začaly vnímat jako klíčovou kompetenci. Iniciativa dostala pro start obrovskou finanční podporu předních hráčů v oblasti IT a jejich zakladatelů jako byli Bill Gates od Microsoftu nebo Mark Zuckerberg od společnosti Facebook.
Spolu z jejich finanční podporou natočili video, které ukazovalo celebrity z branže ale i například sportu, umění nebo hudby, jak se vyjadřují k důležitosti programování a jeho zařazení do výuky. Toto video se brzy stalo virálem a nepochybně pomohlo zvýšení povědomí a profilu programování (nejen na školách). Program přesvědčil více jak dvě desítky státu v USA k legislativním změnám ve vzdělávání. Dle slov Hadima Partovi bylo tímto způsobem osloveno na sto milionů studentů po celém světě.
Předtím, než Code.org spatřilo světlo světa, v roce 2009 kongres spojených států vyhlásily první Computer Science Education Week[1] (Týden vzdělávání o počítačových vědách), který připomíná narozeniny Grace Murray Hopper — průkopnice v počítačové vědě a mezi jinými vynálezkyni programovacího jazyka COBOL[2].
Kritika
A právě výše video vyvolalo vlnu kritiky, protože proponenti iniciativy se hájí tvrzením „kdyby nebylo Code.org, tak bychom nemluvili o programování“. Toto tvrzení však ignoruje všechny předchozí snahy vzdělávat žáky o počítačích — nejen programování — například přes to, co už v osmdesátých letech minulého století nazval Seymour Papert jako „Proteus strojů“[3]. Zapomíná na dlouhou historii těch, kteří se snažili odbourat právě tyto předsudky o počítačích, a naopak se je snažili ukázat ve světle mocných nástrojů k učení.
Dalším problémem může být, to že tato situace odhalila, kde seskupujeme naše síly a hlas v oblasti budoucnosti vzdělávání a učení se skrze technologii. Vyvstává tady nemalý počet otázek, mezi jinými: Co pro nás znamená víra v to, že pro vyvolání zájmu o počítačovou vědu na školách potřebujeme průmyslové odvětví, jeho finanční podporu, zájem a co je možná nejpodstatnější — jeho naraci? Proč říkáme o multimilionové (< 2018 = 60+) iniciativě jako průkopnické kampani? Proč je pro nás tak zajímavé představy o vzdělávání bohatých majitelů průmyslových odvětví? Co to naopak říká o stejné vizi škol a tvůrců vzdělávacích programů? Shodují se tyto dva pohledy? Kdo bude ten, kdo bude rozhodovat, co a jak se budou žáci učit?
Problém gamifikace
The Hour of Code is an attempt to teach people the basics of computer programming in 60 minutes in a fun, simple way.[4]
V roce 2015 v rámci Hour of Code, měli děti hrát hru Minecraft jako kontribuci Microsoftu — pro rozvoj algoritmického myšlení v mládeži. V 2016 v Británii tato iniciativa byla zastavena poradci ministerstva pro vzdělávání, který toto počínání označil za gimmick (trik), který se musí vytratit ze vzdělávání. Microsoft je přitom platinovým sponzorem pro Code.org nesoucí se sebou sponzorský dar ve výši minimálně tří milionů dolarů. Při deklarované expozici 31 milionů dětí hře Minecraft v rámci Hour of Code, je to pro Microsoft méně peněz, než kolik by vynaložili na reklamu v televizi.[5]
Problém sebou nese i samotná myšlenka přílišné gamifikace a zjednodušení programování — fun-nifikace[6]. Samotná práce programátora není pak vůbec tak jednoduchá a zábavná jako by se z těchto programů a iniciativ mohlo zdát. Výsledkem dále může být disproporce kvantitou a kvalitou programátorů.
Nemám problém s tím, aby se děti učily online a v programovacích kroužcích. Můžou to dělat na speciálních hodinách, ale nejsem přesvědčen, že to má být vyučované[7] — Reeves
Pochopení problému
Podobně jako při klasické výuce matematiky, zde dochází k snaze najít správný způsob vyřešení problému — na místo důležitosti pochopení samotného problému. Před tím, než se programátor pustí do řešení problému, musí si uvědomit podstatu problému a musí se rozhodnout, jestli to je vůbec problém. Pokud se uvážeme na to jak vyřešit problém skrze kód, bez ohledu na to, jestli je to programátorský problém nebo ne, ztratíme důležitost toho proč to dělám a nezískám pak vůbec nic.
Tento rok jsem si zapsal předmět „Úvod do algoritmického myšlení“, ve kterém jsem mě za to, že si znova připomenu přemýšlení nad problémy a jak je řešit. V sylabu bylo úvod do programovaní ve Scratchi a pythonu. Osobně jsem na tento předmět šel s představou toho, že budeme se zabývat právě algoritmickým myšlením, ale v důsledku jsme pak čistě „programovali“.
Dost silně jsem pak vnímal tápaní spolužáků, kteří nejsou zvyklí psát kód ba uvažovat algoritmicky když jednotlivým problémům byly věnovány minuty. Řešením pak bylo jedno modifikované učitelovo řešení bez přílišného pochopení, co — proč — a jak. Tento modelový příklad „Hour(s) of Code“ mi spíše ukázal, že se nejde stát rychlokvašeným programátorem a v případě základních škol bych tento problém řešil až po tom co žáci umí pořádně základy.
Učení se novým věcem — šíleným tempem
Ve své „profesionální“ praxi jako programátor zároveň vnímám problém toho, že jsem nucen se učit stále novým věcem a technologiím v převratném tempu. Nastupoval jsem a programoval jsem v jednom jazyce, rok na to v jazyce odlišném. Kvůli jednomu projektu jsem studoval 800stránkové knihy dokumentace formátů a občas držel v hlavě model toho co přesně to bude (až to bude) několik týdnů.
Statistky ukazují, že programátoři zaostávají a jsou frustrovaní trendy — proč tedy je nahánět do takto nestabilního odvětví? Co se stane, pokud se jeden den učíte Objective-C proto abyste s hrůzou zjistil druhý den, že vyšel nový zcela odlišný jazyk Swift. Začnete se učit úplně znova? Pokud jste ve věku 20 let, tak tento problém bude představovat nejspíš nulové potíže. Pokud ale živíte rodinu a potřebujete stabilitu, hůře budete hledat čas začínat znovu.
Zákony v moci Sillicon Valley
V roce 2016 firma Microsoft a Code.org pomohly prosadit ve statě Idaho pro iniciativu pro výuku počítačových věd a karierního vzdělávání[8], o kterém varovali přední výzkumníci v oboru vzdělávání v obavě o prioritizaci zájmu průmyslového odvětví před zájmy studenta. Mezi jinými je zde obava o to, že školy budou učit například specifické jazyky, které tyto společnosti potřebují — místo aby rozvíjely širší schopnosti řešit problémy, se kterými se můžou potkávat a použít ve svém vlastním životě.
„Začíná to být problematické, když průmyslové odvětví začíná volit obsah a směr veřejného vzdělávání.“[9] — říka Jane Margolis, vedoucí výzkumu na UCLA Graduate School of Education and Information Studies[10].
Mezi jinými zákon prosazený v Idaho úvádí: „Esenciální je, aby probíhaly snahy a zvýšení výuky, a to od předškolního věku tak kariéry, řízené potřebami průmyslu a byly vyvíjené ve spolupráci s průmyslem.“[11]
Když byl zákon uvedený v praxi jedním z prvních výsledků bylo vytvoření nového vzdělávacího programu, vytvořeného firmou Oracle, pro učitele na veřejných školách pro výuku svého populárního programovacího jazyka JAVA[12].
Dalším z velmi aktivních aktéru je například firma Apple, která například připravila kurikulum „Každý může programovat“ (Everyone Can Code), který je zdarma nabízen školám a universitám. Program je postaven kolem celkem mladého programovacího jazyka Swift představeného na WWDC 2014[13].
Přesto je potřeba ji učit
Je jednoduché říci že hodina je lepší než nic. Ale hodina dle mého názoru není dostatečná, pokud ale vememe, že hodina sebou nese nová očekávání jak na studenta, tak na učitele — hodina je příliš. Tím mám na mysli to, že většina Hour of Code, pro zařazení ve škole je zkrouhnutá na skriptovanou hodinu, a ne nějaký užitečný/zajímavý projekt. V takovém případě se z počítačové vědy stal pouhý další předmět místo toho, aby se stal nástrojem k pochopení logiky, matematiky, jazyka a s nadsázkou možná i celého světa kolem nás.
Pokud vyjdeme z předpokladu, že počítače nám mohou pomoci pochopit svět kolem nás, pak pochopení počítačů a programování je něco, o čem bychom měli přemýšlet ve všem co děláme — zvláště pak v učení a vzdělávání. Není to pak něco extra, není to volitelné — právě se to stalo stěžejním.
Papert ve své knize z roku 1993 The Children‘s Machine[14] reflektoval nad neúspěchem počítačů změnit školu:
Krok po kroku revoluční vlastnosti počítače vymizely: místo toho, aby se řešil nebo zpochybnoval samotnou představu o hranicích předmětů, počítač nyní definoval nový předmět; místo toho, aby změnil důraz z neosobních učebních osnov na vzrušující průzkum života studenty, počítač byl nyní používán k posílení vyorané cesty školy. To, co začalo jako převratný nástroj změny, bylo systémem neutralizováno a přeměněno na nástroj konsolidace.[15]
A k tomu se v dnešní době přidávají korporace se svou mocí ovlivňovat. Pokud počítače už v roce 1993 sloužily k utvrzování zaběhaných pořádků ve školách, proč se tedy se snaží tyto korporace vnést jich do školství ještě více? Možná místo toho, aby počítače rozvíjely schopnosti jsou zde využívány k propagaci kultury a hodnot průmyslového odvětví.
Závěr
Problematiku ingerence průmyslu do vzdělávání jsem popsal v tomto článku z větší části v prostředí školství v Spojených státu, ale tato problematika se nevyhýbá ani Evropě a České republice za zmínění zde stojí například kritika na stranu Markéty Selucké, děkanky Právnické fakulty Masarykovy university pro spolupráci s podnikatelem Danielem Křetinským[16]. Křetinský si chtěl na právech vychovat špičkové experty pro EHP v rámci projektu „Institut energetických studií“.
Myslím si, že je třeba zvyšovat počítačovou gramotnost studentu, na druhou stranu, programování samo o sobě je na kariéru programátora nepřipraví — může to být dobrý odrazový můstek, který ale nemusí byt pro všechny stejný. Navíc trend silného propojení zájmu firem jako je Apple, Microsoft nebo Oracle prosadit své produkty a sebou řízené kurikulum sebou nese netriviální výzvy a problémy. Místo programového vyučování programování je pro studenty mnohem důležitější pochopit samotný problém — tak aby byly schopné, jestli je ho vůbec třeba řešit nebo stačí se na něho podívat jen z jiného úhlu a problém má řešení.
Zdroje
[1] SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ. H. Res. 558 EH. In: USA: Authenticated U.S. Gevernment Information, 2009, ročník 2009, číslo 558. Dostupné také z: https://modernlearners.com/wp-content/uploads/2014/12/BILLS-111hres558eh.pdf
[2] TRONNER, Pavel. Jak se zrodilo programování: Grace Hopper. Žive.cz [online]. Česká republika: CZECH NEWS CENTER a.s, 2015 [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: https://www.zive.cz/clanky/jak-se-zrodilo-programovani-grace-hopper/sc-3-a-180421/default.aspx
[3] EISENBERG, Michael. Mindstuff: Educational Technology Beyond the Computer. Deparmnent of Architecture [online]. USA: MIT Press, — [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: https://architecture.mit.edu/sites/architecture.mit.edu/files/attachments/lecture/Mindstuff.pdf
[4] CADWALLADR, Carole. The hour of code: why we should get with the program… and try coding: Interview. The Guardian [online]. USA: Guardian News and Media Limited, 2014, 2014 [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/technology/2014/mar/02/hour-of-code-get-with-program-try-coding
[5] ORLOWSKI, Andrew. Kids’ Hour of Code turns into a giant corporate infomercial for kids: Drain the swamp, urges education tsar. The Register — Independent news and views for the tech community. Part of Situation Publishing [online]. UK: The Register, 2016, 2016 [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: https://www.theregister.co.uk/2016/11/21/hour_of_code_cut_price_infomercial/
[6] ORLOWSKI, Andrew. The ‘fun-nification’ of computer education — good idea?: Compulsory code schools, luvvies love it, but what about Maths and Physics?. The Register — Independent news and views for the tech community. Part of Situation Publishing [online]. UK: The Register, 2014, 2014 [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: http://www.theregister.co.uk/2014/10/20/the_funnification_of_it_good_or_bad/
[7] I have no problem with children learning online and with code clubs. They may want to do this in special lessons — but I’m not convinced it needs to be taught
[8] SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ. HOUSE BILL NO. 379. In: . Idaho, USA: LEGISLATURE OF THE STATE OF IDAHO, 2016, ročník 2016, číslo 379. Dostupné také z: https://legislature.idaho.gov/wp-content/uploads/sessioninfo/2016/legislation/H0379.pdf
[9] It gets very problematic when industry is deciding the content and direction of public education,
[10] Coding Kids: Solving the IT Skills Gap. Hollister Staffing [online]. USA: Hollister Staffing, 2018, 2018 [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: http://hollisterstaff.com/coding-kids/
[11] It is essential that efforts to increase computer science instruction, kindergarten through career, be driven by the needs of industry and be developed in partnership with industry.
[12] STEM AC Newsletter: WELCOME BACK!. 1. Idaho, USA: Idaho STEM Action Center, 2016, 1(6), 6 s. Dostupné také z: https://web.archive.org/web/20161227164717/https://stem.idaho.gov/wp-content/uploads/sites/3/2016/10/August-2016-Newsletter-Idaho-STEM-Action-Center.pdf
[13] LOVEJOY, Ben. Apple’s ‘Everyone Can Code’ program rolls out to 70 more colleges & universities. 9to5Mac [online]. USA: 9to5Mac, 2018, 2018 [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: https://9to5mac.com/2018/01/19/everyone-can-code-apple/
[14] PAPERT, Seymour. The children’s machine: rethinking school in the age of the computer. [12. reprint]. New York: BasicBooks, 2000, 256 s. ISBN 04–650–1063–6.
[15] Little by little the subversive features of the computer were eroded away: Instead of cutting across and so challenging the very idea of subject boundaries, the computer now defined a new subject; instead of changing the emphasis from impersonal curriculum to excited live exploration by students, the computer was now used to reinforce School’s ways. What had started as a subversive instrument of change was neutralized by the system and converted into an instrument of consolidation.
[16] OSOUCH, Marek. Masarykova univerzita vychová experty na energetiku pro Křetínského. Žive.cz [online]. Česká republika: MAFRA, 2018, 2017 [cit. 2018–06–06]. Dostupné z: https://brno.idnes.cz/daniel-kretinsky-pravnicka-fakulta-masarykovy-univerzity-poh-/brno-zpravy.aspx?c=A180207_381505_brno-zpravy_dh
