Hraním ke vzdělání
Troufal bych si říct, že všichni, co pravidelně hrají videohry se nesčetněkrát setkali s tvrzením jako „Kdyby ses radši učil/šel ven“ nebo „Hraní je pro děti“. Ovšem je tomu opravdu tak? Jsou hry opravdu jenom odpočinková aktivita, nebo se v nich nachází něco víc? Dají se použít v edukačním smyslu? Krom toho, že existuje Minecraft: Education Edition, tak zde také existují příklady ze světa AAA her, tedy hry produkované a distribuované obrovským vydavatelstvím — například Ubisoft se svým Assassin’s Creed (dále jen AC).
Když se v herním světě mluví o významných titulech, tak hry ze světa AC patří bez řečí k jedněm z těch nejvýznamnějších. První díl z této série vyšel na konci roku 2007 a o 12 let později čítá 11 hlavních her a skoro stejný počet vedlejších zaměřené na menší platformy, a prošli stejným počtem tematických okruhů, mezi které patří například Italská renesance, kolonialismus, či viktoriánská éra.
Za první zmínky edukace ve světě AC bych zmínil druhý díl, který se věnoval právě Italské renesanci. Svým bujarým vizuálem hra doslova nutila hráče být součástí Itálie, kdy některé části hry byli dostatečně věrné, že lidé díky hře navštěvovali jejich reálné reprezentace — jako například trochu úsměvná situace Brita, který vzal syna návštěvu Castello Monteriggioni [1]. Je důležité zmínit, že se jedná o léta 2009 když druhý díl vyšel, takže se nejednalo o primární cíl edukovat hrou ale spíše být dostatečně věrný reprezentant.
“On the trail of the Templars I travel from Florence to San Gimignano in Tuscany and my family’s palazzo in the walled town of Monteriggioni, then through the Apennine Mountains and Forlì in Romagna and to Venice. I pilot Leonardo’s glider over the City of Bridges at night, soaring from atop one huge bonfire to the next as I infiltrate the ducal palace. Eventually I confront the chief of the Templars, the vulpine Rodrigo Borgia, also known as Pope Alexander VI, within the Sistine Chapel and its ancient vaults.” [2]
Herní svět dále pokračoval dílem ne tak moc komerčně úspěšným, který se zastavil u Francouzské revoluce. Nicméně svou lehkou edukační linku vyzdvihoval, díky vyspělým technologiím, ještě daleko víc. Přesně jak píše autorka blogu Sarah Towle „Is the game historically accurate? As a visual illustration of the age, yes. It is stunningly rendered and fully succeeds in transporting you to the time of the Revolution. It makes you feel like you’re part of the history, says Caitlin, which for a history nerd is very exciting!“ [3] Ovšem stále v tomto roce (2014) se nejednalo o primární cíl edukace.
Největší zlom přišel v roce 2017, kdy Ubisoft vydal svou předposlední instalaci ve světě s názvem Origins zaměřený na starověký Egypt. Přesněji řečeno, když oznámili speciální edukační herní mód, který odstraní všechny bojové a úkolové části hry a hráči dostanou možnost procházet světem stejným způsobem, jakoby byli v muzeu — ovšem v tomhle případě digitálním. V únoru roku 2018 spustili mód s názvem Discovery, který byl přesně to. Nabízí možnost hráčům projít světem a vnímat příběh jako nikdy předtím zahrnující 75 speciálně vytvořených interaktivních prohlídek.
“It’s a challenge-less system, not like a normal mission or quest. It’s more about the immersion, to bring you into this world and present the information. Those who’ve played through Assassin’s Creed Origins know this world, but they haven’t taken the time to look and listen to it.” [4]
Dle mého je tohle nádherný způsob jakým přinést trochu edukace do her. Na rozdíl od gamifikace se tento způsob zaměřuje především na to, aby potenciální „studenty“ přitáhl do tématu samotným subjektem, který je zajímá — hra, kterou hrají z vlastního úsudku a potěšení. I přesto, že do minulého roku svět AC nebyl tak moc zaměřený na historickou přesnost, tak dokázal přimět lidi se zajímat o historický svět díky svému hernímu zážitku.
“The point is, Assassin’s Creed is immersive and engaging and a brilliant way to capture the attention, in particular, of the young person who’s convinced that “history is boring.” [5]
