Human-computer interaction
Human-computer interaction (HCI) je obor, který zkoumá vztahy mezi člověkem a počítačem, sleduje jejich vzájemnou interakci a komunikaci. Slouží také k tomu, aby byl design technologií maximálně efektivní. Při návrhu systémů by měla být pro jejich tvůrce nejdůležitějším aspektem uživatelská zkušenost, tedy pocity, které v uživatelích práce se systémem vyvolává.[1]
Cílem human-computer interaction je dle odborníků vytvořit chytrý počítač prostřednictvím přijímání dostatečného množství znalostí o svém okolí, aby tak mohlo dojít k menší potřebě lidského zásahu při rozhodování. To umožňuje počítačům dělat rozhodnutí, která budou odpovídat danému prostředí a kontextu.[2] Jak říká ve svém článku Matthias Klumpp, úspěšnost automatizovaných systémů bude v budoucnosti záviset právě na HCI a na spolupráci mezi kompetentními pracovníky a automatizovanými roboty.[3]
Pokud bychom chtěli nad human-computer interaction uvažovat třeba z pohledu nám blízké informační vědy, tak můžeme říct, že se jedná především o vzájemně propojené oblasti informační gramotnosti, informačního chování, designu, hodnocení uživatelských rozhraní, zpracování informací, rešeršních strategií a percepce informací.
Human-computer interaction vychází z user-centered přístupu, který je založen na navrhování zaměřeném na uživatelskou přívětivost.[4] Koncoví uživatelé se při jeho aplikaci podílejí na finální podobě návrhu, mohou být zapojení do většiny fází procesu návrhu. Základním kamenem user-centered přístupu je porozumění potřebám uživatele.
Jako příklad metod, které jsou při human-centered interaction využívány, můžeme uvést třeba participační design, design zaměřen na aktivity, etnografické studie nebo testování použitelnosti. Uživatelský výzkum může mít jak kvalitativní, tak kvantitativní charakter. Kvalitativní umožňuje provedení hloubkového výzkumu, je vhodný pro počáteční průzkum a vytváření hypotéz. Kvantitativní výzkum hypotézy testuje a poskytuje velké množství dat. Mezi nejčastěji využívané metody patří rozhovory, focus groups, dotazníky a pozorování.
[1] DIX, Alan. Human-Computer Interaction. Encyclopedia of Database Systems [online]. Boston, MA: Springer US, 2009, 2009,1327–1331 [cit. 2021–03–30]. ISBN 978–0–387–35544–3. Dostupné z: doi:10.1007/978–0–387–39940–9_192
[2] WEI, Wei, Jinsong WU a Chunsheng ZHU. Special Issue on Situation Awareness in Intelligent Human-Computer Interaction for Time Critical Decision Making. IEEE Intelligent Systems [online]. 2020, 35(1), 3–5 [cit. 2021–03–30]. ISSN 1541–1672. Dostupné z: doi:10.1109/MIS.2019.2956692
[3] KLUMPP, Matthias, Marc HESENIUS, Ole MEYER, Caroline RUINER a Volker GRUHN. Production logistics and human-computer interaction — state-of-the-art, challenges and requirements for the future. The International Journal of Advanced Manufacturing Technology [online]. 2019, 105(9), 3691–3709 [cit. 2021–03–30]. ISSN 0268–3768. Dostupné z: doi:10.1007/s00170–019–03785–0
[4] VIZVÁRY, Pavla. Metodologie v ISK I. [prezentace]. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 2018 [cit. 2021–03–30]. Dostupné z: https://is.muni.cz/auth/el/phil/podzim2018/VIKBA12/index.qwarp?prejit=4007849
