Hybridní výuka: přínosy a výzvy
Synchronní hybridní výuka se stává po koronavirové pandemii stále populárnější formou výuky. Tento vcelku nový přístup umožňuje studentům účastnit se lekcí a interagovat v nich v reálném čase, a to jak prezenčně, tak i na dálku. Jde tedy o kombinaci prezenčního a online vzdělávání. Jaké přínosy a jaké výzvy tato výuka přináší?
Přínosy synchronní hybridní výuky
Synchronní hybridní výuka má řadu organizačních výhod a přínosů. Je zřejmé, že studentům přináší hybridní výuka svobodu a flexibilitu. Sledovat přednášky a diskutovat se spolužáky a učiteli lze z jakéhokoliv místa, stačí k tomu připojení k internetu. Studenti tak mohou ušetřit čas nebo náklady za dopravu.
Ze synchronní hybridní výuky mohou mnohé vytěžit rovněž školy. Například univerzity mohou díky výhodám hybridního vzdělávání nalákat více studentů, jelikož je pro ně vzdělávání přístupnější. V jednotlivých kurzech mohou mít pro studenty více míst a tím ulehčit práci vyučujícím, kteří by jinak museli například místo jedné lekce učit lekcí několik. Do výuky mohou být také snáze zapojeni externí lektoři, jelikož mohou přednášet na dálku a nejsou tak vázáni na dojíždění. Vzdělávání tak může být pro studenty atraktivnější [1].
Rovněž z pedagogického hlediska přináší hybridní výuka řadu výhod. Například díky větší přístupnosti k výuce si mohou studenti učivo lépe osvojit, díky většímu zapojení externích lektorů se mohou seznámit s více pohledy, s více názory. Celkově mohou mít ze vzdělávání studenti lepší pocit a mít nad ním větší kontrolu [2]. Díky hybridní výuce mají navíc studenti větší kontakt s digitálními technologiemi, přičemž jejich ovládání je pro úspěšnost na trhu práce v dnešní době nepostradatelné [3].
Výzvy synchronní hybridní výuky
Jelikož se jedná se o relativně nový přístup, pro vyučující může být výzvou to, jak se na něj adaptovat tak, aby kvalita výuky byla adekvátní. Učitel se musí soustředit na dvě místa, věnovat jim pozornost, dřívější výukové metody nemusí tomuto přístupu vyhovovat, je potřeba vymýšlet aktivity, které zapojí i studenty, kteří jsou online a podobně. V případě, že studenty na dálku vyučující nevidí, může to navíc zvýšit úroveň stresu vyučujících a větší vyčerpání [4].
Hybridní výuka může skýtat výzvy také pro studenty. Ti, co jsou na dálku musí pracovat s větší disciplínou, aby udrželi pozornost a nebyli pasivní. Studenti, kteří jsou prezenčně se mohou cítit zanedbáváni v případě, že vyučující řeší technické problémy se studenty na dálku.
Mnoho výzev je také spojeno s využíváním technologií. Může docházet k různým technickým problémům, což může být velmi stresující jak pro studenty, tak pro vyučující. Je tedy vhodné nastavit a otestovat techniku dopředu. Je také potřeba zajistit co nejkvalitnější přenos zvuku ze třídy tak, aby měli studenti, kteří se účastní hodiny na dálku, stejnou kvalitu zvuku jako přítomní studenti a cítili se, že jsou součástí hodiny [5]. Je potřeba, aby vyučující i studenti uměli s technologiemi pracovat, ty se navíc neustále vyvíjejí a mění, což může být mnohdy frustrující. I malé změny a aktualizace mohou studenty zmást nebo zpomalit proces jejich učení [6].
Hybridní vzdělávání je formou vzdělávání, která má mnoho výhod a je možné se díky ní více přizpůsobit individuálním potřebám a preferencím. Je však důležité zaměřit se nejen na přínosy, ale také na to, jaké se k tomuto typu výuky vážou výzvy a rizika, aby docházelo k jeho zlepšování.
Zdroje:
[1] Raes, A., Detienne, L., Windey, I. et al. A systematic literature review on synchronous hybrid learning: gaps identified. Learning Environ Res 23, 269–290 (2020). https://doi.org/10.1007/s10984-019-09303-z
[2] Abdelmalak, M. M. M., & Parra, J. L. (2016). Expanding learning opportunities for graduate students with HyFlex course design. International Journal of Online Pedagogy and Course Design, 6(4), 19–37. https://doi.org/10.4018/IJOPCD.2016100102.
[3] Butz, N. T., & Stupnisky, R. H. (2016). A mixed methods study of graduate students’ self-determined motivation in synchronous hybrid learning environments. The Internet and Higher Education, 28, 85–95. https://doi.org/10.1016/j.iheduc.2015.10.003.
[4] Weitze, C. L., Ørngreen, R., & Levinsen, K. (2013). The global classroom video conferencing model and first evaluations. In Ciussi, I. M. & Augier, M. (Eds.) Proceedings of the 12th European conference on E-Learning: SKEMA Business School, Sophia Antipolis France, 30–31 October 2013 (Bind 2, s. 503–510). Reading, UK: Academic Conferences and Publishing International.
[5] Zydney, J. M., McKimm, P., Lindberg, R., & Schmidt, M. (2019). Here or there instruction: Lessons learned in implementing innovative approaches to blended synchronous learning. TechTrends. https://doi.org/10.1007/s11528-018-0344-z.
[6] Bell, J., Sawaya, S., & Cain, W. (2014). Synchromodal classes: Designing for shared learning experiences between face-to-face and online students. International Journal of Designs for Learning, 5(1), 68–82. https://doi.org/10.14434/ijdl.v5i1.12657.
