Hybridní vs. smíšená výuka: Jaký je mezi nimi rozdíl?
Pojmy hybridní a smíšená výuka se v posledních letech poměrně rozšířily a stále více vzdělávacích institucí se rozhoduje pro to, aby tyto modely ve své výuce uplatnily — a to i po zrušení epidemiologických opatření spojených s pandemií COVID-19. Hybridní a smíšený výukový model s sebou přináší řadu výhod, ale přesto, že jsou tyto pojmy často zaměňovány — pravděpodobně z toho důvodu, že význam obou termínů je takřka identický — existuje mezi nimi podstatný rozdíl.
Hybridní v kontextu vzdělávání znamená, že výuka je spojením prezenčních a distančních prvků, konkrétně tedy, že část studentů je na výuce přítomna prezenčně a část distančně, nejčastěji pomocí videohovoru[1]. Smíšená výuka (anglicky blended learning) se vyznačuje kombinací prezenční výuky a online výuky, nejčastěji ve formě e-learningu[2]. Z poloviny si tak studenti musí plán výuky rozvrhnout sami[3]. Je důležité mít tento rozdíl na paměti, jelikož se jedná o dvě odlišné vzdělávací zkušenosti.
Hybridní výuka je skvělým řešením zejména pro studenty, kteří přichází ze zaměstnání a pracovní úvazek ovlivňuje jejich časové možnosti; pro studenty, jejichž místo bydliště je od vzdělávací instituce značně vzdálené; ale také pro studenty, kteří preferují tradiční, tj. prezenční formu výuky. Všechny typy studentů se totiž díky hybridní výuce mají šanci potkat — když ne osobně, tak skrze online prostředí[4]. Např. distanční forma studia tento aspekt příliš nezohledňovala a studenti bývali typicky rozdělováni na prezenční a distanční s velice malou pravděpodobností, že se někdy setkají. Společné setkávání studentů je důležité pro tvorbu jak sociálních, tak případných profesních vazeb. Hybridní výuka nabízí velice podobnou zkušenost jako tradiční prezenční výuka, přitom myslí na studenty, kteří se na výuku z různých důvodů nemohou dostavit osobně.
Základem smíšené výuky je kombinace prezenční a online formy, přičemž by nemělo docházet k tomu, aby jedna z forem nahrazovala tu druhou[5]. Ačkoli neexistuje konkrétní návod na to, jak smíšený výukový model v praxi koncipovat, je žádoucí dosáhnout optimálního vzdělávacího prostředí nejen pro vyučující, ale především pro studenty. Smíšená výuka dává studentům možnost zorganizovat si velkou část studia podle sebe, což ovšem zároveň předpokládá větší zodpovědnost za vlastní studijní průběh[6]. Díky online formě se mohou studenti zaměřit na některé aspekty probírané látky, které více odrážejí jejich zájmy, což tradiční prezenční výklad typicky nedovoluje (tj. vyučující je ten, kdo určuje, jakým směrem se bude výklad ubírat). Smíšená výuka staví do popředí individuální potřeby a zájmy studentů, čímž proměňuje jejich roli v rámci vzdělávacího procesu.
Hybridní výuka se vyznačuje tím, že v podstatě kopíruje již odzkoušený výukový model a snaží se mu vtisknout novou, vstřícnější podobu. Naopak smíšená výuka reaguje na aktuální vzdělávací metody (e-learning, online kurzy) a zároveň na potřeby studentů, čímž výukový proces značně individualizuje. Oba alternativní výukové modely, i přes značný rozdíl v koncepci, využívají technologie a online prostředí tak, aby proces učení byl pro studenty přínosnější a zajímavější. Řečeno jednoduše, oba se zdají být pro-studentské.
Nicméně stojí za zamyšlení, zda tyto (a další) formy vzdělávání neupozaďují skupiny studentů, které jsou nějakým způsobem znevýhodněné. Hybridní a smíšená výuka předpokládají, že studenti budou vybaveni elektronickým zařízením a vysokorychlostním internetem, aby vůbec mohli výuku absolvovat[7]. Podobně se předpokládá, že student bude mít k dispozici fyzický prostor, ve kterém se může nerušeně studiu věnovat. Ani jeden předpoklad ale nemusí být pro každého studenta samozřejmostí, jak se mj. ukázalo během minulých let v souvislosti s lockdowny. Pokud chceme i nadále tyto výukové modely praktikovat, měli bychom vzít v potaz, zda tím nebudeme přispívat ke „vzdělávací propasti“.
[1] NEUMAJER, Ondřej. Vzdělávání na dálku přináší zmatky v pojmech. Metodický portál: Spomocník [online]. 23. 11. 2020, [cit. 2023–03–05]. Dostupné z: https://spomocnik.rvp.cz/clanek/22678/VZDELAVANI-NA-DALKU-PRINASI-ZMATKY-V-POJMECH.html.
[2] Tamtéž.
[3] MEYDANLIOGLU, A. a F. ARIKAN. Effect of Hybrid Learning in Higher Education. International Journal of Information and Communication Engineering [online]. 2014, 8(5) [cit. 2023–03–05]. Dostupné z: https://publications.waset.org/9998159/effect-of-hybrid-learning-in-higher-education.
[4] OLAPIRIYAKUL, Kamolbhan a Julian M. SCHER. A guide to establishing hybrid learning courses: Employing information technology to create a new learning experience, and a case study. The Internet and Higher Education [online]. 2006, 9(4) [cit. 2023–03–05]. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1096751606000492?via%3Dihub.
[5] MEYDANLIOGLU, A. a F. ARIKAN. Effect of Hybrid Learning in Higher Education. International Journal of Information and Communication Engineering [online]. 2014, 8(5) [cit. 2023–03–05]. Dostupné z: https://publications.waset.org/9998159/effect-of-hybrid-learning-in-higher-education.
[6] Tamtéž.
[7] Tamtéž.
