Hybridní vzdělávání

Pojem hybridní výuka, se ve velké začal objevovat v souvislosti s výukou v době pandemie Covid-19, nicméně přesný význam tohoto pojmu se objevuje jen zřídka. MŠMT (2020), která vydala metodiku k distančnímu vzdělávání v době pandemie Covidu-19, hovoří o hybridní výuce konkrétně, jako „pro jednu skupinu prezenční, pro druhou distanční výuka“. Tento pojem však lze definovat i obecněji, například Hrastinski (2019) definuje hybridní výuku, jako jakoukoli formu kombinace vzdělávání tváří v tvář a online vzdělávání, s čímž se shodují i starší zdroje, jako Garrison a Kanuka (2004), kteří hovořili o hybridní výuce, jako o kombinaci synchronního (výuka tváří v tvář) a asynchronního (výuka na základě textu, či internetu) vzdělávání.

Je tedy zřejmé, že se jedná o poměrně široký pojem, jež lze těžko přesně definovat, a který lze interpretovat různými způsoby, například vzhledem k tomu, že jsou v České republice poměrně časté domácí úkoly, které dětem často zabírají celé odpoledne, nejedná se taky o formu hybridní výuky, kdy část práce děti udělají ve škole a zbytek v textové podobě doma? Neexistuje, tak tedy, podle předešlých definic, hybridní výuka v našem státě už poměrně dlouhou dobu, jen to tak zatím nikdo oficiálně neoznačil? Je však nutné podotknout, že označení „hybridní výuka“ pro formu vzdělávání, kdy je část studentů online, a část prezenčně ve škole, považuje za problematické i Neumajer (2020), podle kterého by se tento model dal označit spíše za kombinovaný, neboť má kombinovat dvě formy výuky současně, nikoli však hybridní, která má podle definice znamenat spíše část výuky prezenčně a část samostudiem.

Vzhledem k tomu, že je České pojetí problematické, je potřeba se zamyslet nad tím, jaké náležitosti se musí splnit, aby se dalo hovořit o hybridní výuce. Podle Carmana (Carman in Dakhi, 2020), je potřeba splnit pět základních podmínek, kterými jsou výuka Tváří v tvář, samostatné učení s pomocí online nástrojů, spolupráci studentů, průběžné hodnocení a další podpůrné materiály, které jsou dostupné jak online, tak offline. Jistě naše pojetí většinu těchto bodů splňuje, například hodnocení dostávají žáci stejné, jak v online prostředí, tak v prostředí třídy. Nicméně se v některých bodech rozchází, například spolupráce studentů v online prostředí je poměrně problematická, zejména na základních, či středních školách.

Zatímco původní pojetí hybridní výuky se ve světě objevuje již nějakou dobu, a bylo také náležitě prozkoumávání, to nové pojetí, že výuka probíhá zároveň online a zároveň tváří v tvář, pokud tedy budeme o této formě výuky hovořit také, jako o hybridní výuce, se objevuje až s příchodem pandemie Covid-19, je tedy poměrně nové. Většina výzkumů na toto téma je tedy ve fázi prozkoumávání daného tématu, nicméně by se dalo říci, že se výzkumníci většinou shodují na potenciálu zavádění tohoto způsobu výuky, a to i po skončení pandemie, ve světě (Raes & kol., 2020).

Zdroje:

Dakhi, O., Jama, J., Irfan, D. & Ishak, A. (2020). Blended learning: A 21st century learning model at college. International Journal of multi science, 1(7), 50–65. https://www.multisciencejournal.com/index.php/ijm/article/view/92

Garrison, D. & Kanuka, H. (2004). Blended learning: Uncovering its transformatice potential in higher education. The internet and higher education, 7(2), 95–105. https://doi.org/10.1016/j.iheduc.2004.02.001

Hrastinski, S. (2019). What do we mean by blended learning? Techtrends, 63, 564–569. https://doi.org/10.1007/s11528-019-00375-5

Neumajer, O. (23. 11. 2020). Vzdělávání na dálku přináší zmatky v pojmech. Metodický portál RVP. Národní pedagogický institut https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/22678/VZDELAVANI-NA-DALKU-PRINASI-ZMATKY-V%C2%A0POJMECH.html

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2020). Metodické doporučení pro vzdělávání distančním způsobem. https://www.edu.cz/methodology/metodika-pro-vzdelavani-distancnim-zpusobem-2/

Raes, A., Detienne, L., Windey, I. & Depaepe, F. (2019). A systematic literature review on synchronous hybrid learning: gaps identified. Learning environments research, 23, 269–290. https://doi.org/10.1007/s10984-019-09303-z