Hybridní vzdělávání jako jeden z mála pozitivních dopadů pandemie
Pandemie covidu-19 přinesla do našich životů mnoho změn a převratů, které nás přiměly změnit způsob našeho chování a zvyků, aniž bychom o to příliš stáli. Na některá z nich už jsme raději úplně zapomněli a vracet se k nim by se nám už téměř po třech letech od vypuknutí této nemyslitelné a absurdní situace nechtělo. Ovšem jednou z věcí, která v našich životech stále hraje roli (především pokud se pohybujeme ve školním/univerzitním prostředí, či pokud máme potomky školou povinné) je hybridní výuka.
Hybridní výuka je pojem, který se nám dostal do širšího povědomí právě až v období, kdy se z covidové pandemie pomalu ale jistě začala stávat jen nepříjemná vzpomínka. Jedná se o způsob výuky, kdy se učitel věnuje dětem či studentům přítomným ve škole, ale zároveň vzdělává i ty, kteří jsou do výuky připojeni online. Některými je hybridní výuka považována za „dokonalý“ nástroj, jak všechny žáky/studenty vzájemně propojit a dát tak šanci všem — i těm, kteří z nějakého důvodu nemají příležitost se do školy dostat osobně. [1] Zároveň ale mezi některými vládne obava, že se online vzdělání účastní i tací, kteří nemají důvod nepřijít do školy osobně. Z věčného sezení za počítačem a z nedostatku socializace se spolužáky by to u studentů mohlo vést k propuknutí či prohloubení sociálních úzkostí či ke ztrátě sebevědomí. Takové obavy vládnou hlavně u vyučujících základních a středních škol. [1]
Díky řadě studií zaměřujících se na deskripci výuky během pandemie i po ní, se lze seznámit a poučit z nástrah i kladných stránek hybridní výuky, a zjistit, zdali je to pro nás žádaná forma vzdělání. Takovou studii provedla i například univerzita v Athénách [2], která z dotazování s 24 participanty napříč různými obory zjistila, že hybridní výuka například často vede k obtížnější organizaci studia jako celku. Pouze menšina dotazujících ve výzkumu uvedla své obavy z nedostatku technických znalostí ke zprovoznění a starosti o správné fungování na online hodinách.
Mezi nejčastější výhody uvedli rovnováhu a provázanost benefitů online a prezenčního vzdělávání nebo také praktičnost hybridního způsobu v případě, kdy v jejich životech nastanou výjimečné situace, kdy se do školy nemohou dostat, ale účastnit se chtějí i přesto (například v případě nemoci, v případě problémů s dopravou kvůli špatnému počasí a podobně). Navíc vědět, že je každá vyučovací hodina nahrávána a pak poskytována pro všechny případy k opakovanému přehrání, určitě není na škodu. Jako další velký benefit této výuky uvedli i pohodlný a praktický způsob výuky pro studenty, kteří jsou nuceni propojit studijní život se životem profesním.
Na pomezí výhody a nevýhody lze uvést sebeorganizaci a sebeřízení studenta, který je díky hybridní výuce „pánem svého času“. To může být u studujících s určitými povahovými rysy a disciplínou benefitem. Mnoho jiných to může zavést spíše do pasti prokrastinace a neschopnosti využít svého času efektivně. V takovém případě je nutné urychleně změnit svůj způsob chování během studia. Jedním z možných nástrojů lze uvést například kreativní kurzy poskytující svým uživatelům inspirativní nápady a návody, jak si své studium uspořádat a plánovat a jak zároveň získat chuť pustit se do učení.
Dále bylo jednoznačně zjištěno, že studenti většinově upřednostňují prezenční způsob výuky, ale jsou si zároveň vědomi výhod, které přináší možnost využití hybridní výuky a jsou těmto možnostem otevřeni. Třetina dotazovaných se přikláněla k možnosti navštěvovat školu prezenčně v případě praktických kurzů v kombinaci s online participací u teoretických výkladů. Studenti připouštějí, že online výukou si mnohdy ušetří spoustu času, co se například cestování do školy týče, ale pouze online výuku bez kontaktní interakce s vyučujícím a spolužáky jednoznačně odmítají.
Lze tedy říci, že pandemie do vzdělání přinesla něco, co se mezi studenty uchytilo a našlo si své poměrně pevné místo, protože vychází vstříc všem. Jak uvádí Garnham a Kaleta [4], „cílem hybridní výuky je stmelit to nejlepší ze světa prezenční výuky a světa online výuky.“ Rovněž fakulty zaznamenávají výraznější flexibilitu, intenzivnější spolupráci a kvalitnější komunikaci se svými studenty. [3] Hybridní výukou chtějí zintenzivnit a zkvalitnit vztahy mezi univerzitou a studenty. Journal of Instructional Pedagogies zaznamenává zlepšení výsledků studentů díky této formě výuky. Vyučující byli údajně spokojenější s výsledky z písemných testů i seminárních prací, rovněž byli studenti kvalitněji připraveni na diskuze ve třídě. [3]
Vše nasvědčuje tomu, že hybridní výuka je tedy jedním z mála kladných dopadů pandemie. Pozitivní je, že pokud se řadíme mezi ty, kterým vyhovuje, snadno jí můžeme využít. Pokud naopak upřednostňujeme face-to-face interakce, existence hybridní výuky nás nikterak neovlivní a s klidným svědomím ji nemusíme brát v potaz. To, že hybridní výuka našla mnoho svých zastánců, nasvědčuje i to, že je například součástí Plánu realizace Strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti Vysoké školy kreativní komunikace z roku 2021 v Praze, kde vládne snaha o využití pozitivních zkušeností z hybridní a online výuky způsobené pandemií, čímž chtějí zároveň umožnit kombinovaným studentům pohodlnější a praktičtější spojení rodinného, pracovního a studijního života. [5]
Stále ovšem platí, že způsob a provedení hybridní výuky musí být efektivní a aktualizované. Vyučující využívající tento způsob výuky by měli neustále sbírat zpětnou vazbu od studentů, aby si byli efektivity své práce vědomi.
[1] Slezáková, Jitka (2021, 22. prosince). Hybridní výuka je dobrý sluha, ale zlý pán. Doma zůstávají i zdravé děti, varuje učitelka. Český rozhlas Pardubice. Dostupné také z: https://pardubice.rozhlas.cz/hybridni-vyuka-je-dobry-sluha-ale-zly-pan-doma-zustavaji-i-zdrave-deti-varuje-8646153
[2] Nikolopoulou, K. (2022). Face-To-Face, Online and Hybrid Education: University Students’ Opinions and Preferences. Journal of Digital Educational Technology, 2(2), ep2206. https://doi.org/10.30935/jdet/12384
[3] Fedynich, L. V. (2013). Teaching beyond the classroom walls: The pros and cons of cyber learning. Journal of Instructional Pedagogies, 13.
[4] Garnham C., and Kaleta, R. (2002). Introduction to hybrid courses. Teaching With Technology Today, 8(6), 1–5. Retrieved from http://www.uwsa.edu/ttt/articles/garnham.htm
[5] Vysoká škola kreativní komunikace: Plán realizace Strategického záměru vzdělávací a tvůrčí činnosti Vysoké školy kreativní komunikace, s. r. o. na rok 2022 (2021). Praha: Vysoká škola kreativní komunikace, s. r. o., Na Pankráci 420/54, Praha 4, IČ: 05080967. Dostupné také z: https://www.vskk.cz/cz/wp-content/uploads/sites/2/2021/12/Plan-realizace-SZVTC-2022.pdf
