Hybridní vzdělávání v době postcovidové
V práci je blíže představen obor hybridní výuky. Na začátku je tento pojem rozebrán a představen, uvedeny jsou i pojmy související. Následuje zasazení pojmu do praxe, konkrétně analýza výhod a nevýhod v porovnání s online a tradiční prezenční výukou. Jednotlivé formy jsou detailně rozebrány a rozdíly mezi nimi jsou stručně porovnány. Dále jsou prezentovány výsledky odborných studií, které hybridní výuku statisticky zkoumaly a které ukotvují doposud zmíněné informace a fakta. Kapitola je uzavřena vlivem hybridní výuky na výsledky studentů v rámci studia.
Druhá část práce tematicky navazuje na obor hybridní výuky pojmy: Human-Computer Interaction (HCI), Human-Centered Design (HCD), Human-Centered Learning (HCL), které jsou blíže představeny v první části kapitoly. Tato část začíná detailním rozebráním zmíněných pojmů a zasazuje je do oboru vzdělávání. Stejně tak jako první část práce, i tato část prezentuje výhody a nevýhody, co mají pojmy společného a co naopak. V závěru kapitoly jsou všechny rozebrané aspekty shrnuty společně s naznačením vývoje do budoucna.
Hlavním cílem této práce je shrnout a detailně představit problematiku hybridní výuky, HCI, HCD a HCL, pokusit se témata analyzovat pomocí odborných studií a na základě zjištěných dat či informací shrnout závěry a zjištěné poznatky.
Hybridní vzdělávání
Většina z nás se s pojem hybridní vzdělávání již setkala. Buď z osobní zkušenosti, pravděpodobně ze školního systému, nebo na pojem narazila v rámci mimoškolních aktivit, kde pojem také nabývá na popularitě. Termín hybridní vzdělávání znamená kombinaci prezenční a online formy — v praxi to tedy znamená, že si studenti mohou vybrat, zda se budou lekcí účastnit částečně/plně prezenčně nebo částečně/plně online. S nástupem hybridní výuky se čím dál více rozvíjí i takzvaná blended výuka, kdy je online výuka pouze doplňkovou k té prezenční a samotná prezenční forma zůstává stále klíčovou. Jaké jsou ale výsledky z praxe a jak na hybridní výuku reaguji studenti?
Podle globálního průzkumu (Widenhorn et al. 2023) napříč univerzitami ve světě bylo pro mnoho studentů pandemie covid-19 první zkušeností s online výukou. Tento fakt byl zapříčiněn uzavřením studentů v domácím prostředí a na určitou dobu kompletním zrušením prezenční výuky. Z po pandemických průzkumů je dále patrné, že větší část studentů, která si touto zkušeností prošla hodnotí online výuku pozitivně a alespoň do určité míry by ji do prezenční výuky implementovali znovu. V reakci na ohlasy studentů studie dále prezentuje aktuální výsledky sčítání forem výuky, ze kterých je jasně patrné, že většina pandemií zasažených univerzit do určité míry online výuku v kombinaci s prezenční kombinuje, často právě ve formě hybridní výuky. Statistiky dále ukazují že téma online a hybridní výuky jsou nezanedbatelné a že je nelze ignorovat. Jaké jsou ale jejich hlavní benefity a jak je to s nevýhodami, které tyto formy přináší?
Výhod hybridní výuky je mnoho, nicméně jednou těch z největších je flexibilita. Flexibilita je čím dál více zmiňovaným faktorem ve vzdělávacím systému. Studentům se díky ní otevírá více možností ve vzdělávání například díky možnosti kombinování specifických kurzů, které by v prezenční formě nebylo možné absolvovat. Další výraznou výhodou hybridní výuky je zvýšená přístupnost. V případě prezenční formy jsou studenti nuceni v rámci předem stanoveného rozvrhu po stanovený čas být v areálu školy či zařízení kde je hodina vyučována. Tato bariéra je díky e-learningu eliminována. Jak školám, tak i studentům se díky tomu otevírají nové možnosti přístupu k výuce. Co víc, možnost vzdáleného/hybridního vzdělávání umožňuje institucím interakci se studenty, kteří se nenacházejí ve bezprostředním okolí, či dokonce otevírá možnost nabízet kurzy zahraničním studentům bez nutnosti migrace, přestěhování nebo výměnného pobytu. Lepší využití dostupných zdrojů ze stran institucí je další výraznou i když ne tak často zmiňovanou výhodou. Díky rozdělení studentů do online a prezenční formy je často možné absolvovat hodiny v menších učebnách, a tím snížit požadavky na kapacity instituce. Doposud nezmíněných benefitů hybridní výuky jsou desítky, jako třeba možnost opakovaného shlédnutí tématu, možnost sledovat/vzdělávat se vlastním tempem, snížený počet absencí či zvýšené pohodlí a snížení stresu. Nicméně tyto benefity jsou již konkrétnějšího rázu a může jim býti oponováno celou řadou lidí na základě jejich osobních preferencí (Shimkovich et al. 2022). Popularizace hybridní výuky není ale tématem jednostranně benefitním, jak pro studenty, tak pro vzdělávací instituce, a přináší i celou řadu nevýhod.
Podle studie (Shimkovich et al. 2022) a (Arkorful a Nelly 2015) je nevýhod hned několik. Nejčastěji zmiňovaným argumentem je problém s technickou stránkou a věcmi s tím souvisejícími. Ze strany učitelů je to například čas potřebný k vytvoření vysoce kvalitních elektronických materiálů a online kurzů, které jsou ve srovnání s materiály potřebné pro prezenční výuku v průměru výrazně komplikovanější. Dalším příkladem je častá potřeba zásahu kvalifikovanější osoby, která má na starosti IT v rámci dané instituce. Jedná se o poměrně častý jev, se kterým se učitelé a lektoři setkávají a někdy může jít o zcela zásadní bariéru pro úspěšné absolvování hodiny. Ze strany studentů je technickými problémy nejčastěji myšleno slabé internetové připojení. Jedná se problém, se kterým se setkal téměř každý student nebo vyučující, ať už se jedná o kompletní výpadky, nebo jen o horší kvalitu připojení. Mimo technické problémy, může být překážkou hybridní výuky i schopnost ovládání optimální platformy pro synchronní výuku mezi učitelem a studentem, která by naplnila očekávání obou stran (Garcia et al. 2021). Poslední zmíněnou, ale ne existující, nevýhodou je málo prostoru pro individuální participaci. V případě hybridní výuky je míra interakce mezi učitelem a online studenty minimální, a i když se nejedná o zákonitou situaci, míra výskytu tohoto problému je vysoká (Dean College 2021). Aniž by byly vyvozeny z výše uvedených výhod a nevýhod závěry, je jisté že hybridní forma výuky za posledních několik let prošla velkou revolucí a míra implementace stále narůstá.
Podle studie (BBC 2023) provedená na přelomu roku 2022 a 2023 v průměru téměř třetina (28 %) kurzů na univerzitách je učena v hybridní formě. V porovnání s rokem 2018 kdy hybridní výuka byla implementována pouze čtyřmi procenty univerzit, je nárůst enormní a lze očekávat jeho růst i do budoucna. Tato statistika je nicméně průměrem všech oborů a bylo by chybné si představovat třetinu hybridních předmětů na všech oborech. Například technické obory mají poměr prezenční výuky oproti hybridní či online výrazně nižší, v porovnání s ekonomickými obory, které na některých univerzitách dosahují míry hybridity téměř sta procent.
Ovlivňuje ale forma výuky výsledky studentů? A není kontraproduktivní snažit se zavést hybridní výuku v co nejvyšší míře, pokud negativně ovlivňuje výsledky? Podle studie (Ward 2004) která proběhla v rámci Belmont University, neexistuje výrazný rozdíl mezi výsledky studentů hybridní a prezenční formy — výsledky jsou myšleny známky z testů, kvízů, projektů a finálních zkoušek. Pokles je zpozorován pouze v případě Extra Credit Grade (dobrovolné/extra úkoly, nad rámec finální známky), v rámci, kterých studenti odevzdávají vypracované úkoly ve výrazně nižší míře. Odůvodněním je: „students had so much independent work that they were less likely to “go the extra mile” when the assignment was optional“. V české překladu: Studenti měli tolik samostatné práce, že byli méně ochotní “jít o krok dále”, pokud bylo zadání dobrovolné. Dalším rozdílem hybridní formy výuky oproti prezenční bylo hodnocení přístupu a průběhu výuky, které bylo v celkovém měřítku pozitivnější. Studenti to přisuzovali přijímání větší zodpovědnosti, potřebné k dosažení požadovaných výsledků, nutné k dokončení kurzu, která byla vyšší než u tradiční prezenční výuky.
HCI, HCD, HCL
Vliv technologií na vzdělání je nepopiratelný. Technologický vývoj a digitalizace jsou všude kolem nás a hybridní vzdělávání není jedinou inovací implementovanou do tradičního systému. Vedle hybridního vzdělávání existují další koncepty a přístupy, které se zaměřují na zlepšování vzdělávacích procesů a interakcí mezi lidmi a technologiemi. Mezi ně patří Human-Computer Interaction (HCI), Human-Centered Design (HCD), Human-Centered Learning (HCL). Společným znakem těchto oblastí je snaha zlepšit dosavadní učební prostředí a optimalizovat celkovou vzdělávací zkušenost (Roldan et al. 2002).
Vzdělávací programy využívající Human-Computer Interaction se v posledním desetiletí rozrostli dramaticky. A to jak v měřítku České republiky, tak v měřítku globálním. Od počítačové vědy, ve které byl HCI zpopularizován poprvé se s tímto pojmem setkáme prakticky na každém oboru, nehledě na odvětví (Roldan et al. 2002). O co se ale jedná? Podle (Jonák 2003) se jedná o „druh komunikace, při níž dochází k přenosu informací mezi člověkem a počítačem, která spočívá v interakci programátora, operátora či uživatele s počítačem na základě přesně stanovených pravidel. Vstupní informace jsou počítači předávány např. pomocí klávesnice, hlasového vstupu apod. Výstupní informace předává počítač člověku pomocí monitoru, tiskárny, hlasového výstupu apod.“ Studie (Roldan et al. 2020) ukázala že HCI má velký potenciál k vytvoření reflektivních pedagogických postupů, které připraví absolventy na stresové a chaotické situace novodobé reality. Jedná se ale jen jeden z mnoha benefitů implementování HCI do výuky. Jaké jsou další důvody rozvoje této multidisciplinární disciplíny?
Rozvoj HCI způsobuje řada důvodů, které jsou důležité pro moderní vzdělávací prostředí. Prvním, hlavním, důvodem je neustále se rozvíjející digitální technologie, které stále více nahrazují dosavadní tradiční způsoby výuky. Využití HCI ve vzdělání umožňuje studentům a učitelům efektivněji komunikovat s digitálními nástroji a aplikacemi, což zlepšuje celkovou produktivitu a efektivitu výuky. Dalším důvodem a zároveň benefitem využití je personalizace. Každý student má odlišné potřeby, učební styl a tempo, a HCI může být využito k vytváření individuálních přístupu ke každému studentovi jednotlivě (Culén 2015) (Ructtinger 2015).
Celkově lze říci, že pro implementaci HCI do vzdělání existuje celá řada důvodů a benefitů od zlepšení personalizace a uživatelské zkušenosti, až po například zlepšení kreativity. Výsledkem je modernější a efektivnější vzdělávání, které přináší vyšší kvalitu vzdělávacího procesu a je již přijato většinou současných studentů, kteří se s ním rychle seznámili a adaptovali se na něj. To také potvrzuje studie (Lawrence a Ashleigh 2019), která testovala využití HCI ve vzdělávání napříč všemi věkovými skupinami. Podle této studie zhruba 60 % respondentů přiznalo nějaký druh závislosti na technologiích a HCI ve vzdělávacím prostředí. Vzorek respondentů navíc obsahoval výraznou část populace nad šedesát let, tudíž lze usuzovat že v případě testování mladší generace by výsledné procento bylo ještě o něco vyšší.
Human-Centered Design (HCD) a Human-Centered Learning (HCL) jsou dalšími koncepty a přístupy, které navazují na myšlenku Human-Computer Interaction (HCI) a v rámci vzdělávání mají podobný cíl jak HCI — zlepšit vzdělávací procesy a interakce mezi lidmi a technologiemi. Human-Centred design, v českém překladu design zaměřený na člověka je soubor technik a procesů, které staví uživatele na první místo, v rámci designového procesu. V kontextu vzdělání se HCD zaměřuje na vytváření prostředí, učebních materiálů a technologií, které lépe odpovídají potřebám a způsobům učení studentů. HCD při návrhu vzdělávacích prostředků zohledňuje různé faktory, jako jsou rozmanitost studentů, jejich kognitivní a emocionální schopnosti, ergonomické aspekty a další proměnné, které ovlivňují učební proces. Oproti tomu Human-Centered Learning se zaměřuje na učební proces samotný s cílem vytvořit bezpečné a motivované prostředí pro vzdělávání. V rámci HCL se využívají různé metody a strategie, jako je kolaborativní učení, projektová práce, reflexe, zpětná vazba a další interaktivní prvky, které posilují studentovo zapojení a interakci (Giacomin, 2014) (Ructtinger 2015).
Obecně se dá HCI, HCD i HCL zařadit do jednoho propojeného tématu, jehož hlavním cílem je zlepšování interakcí mezi lidmi a technologiemi. A to jak na poli vzdělání, tak i mimo něj. Pokud bychom měli zrekapitulovat rozlišení zmíněných pojmů, HCI se zabývá komunikací mezi člověkem a počítačem, zatímco HCD a HCL se snaží aplikovat designové principy na cílového uživatele, v našem případě do sféry vzdělávacího průmyslu, kde je cílovou personou student samotný.
Podle (Thomas 2021) je využití HCI, stejně tak jako HCD i HCL ve vzdělání stále rostoucím trendem a lze očekávat výší míru implementace i do budoucna. Díky rostoucímu technologickému pokroku napříč všemi průmysly bude míra uplatnění designového myšlení stále větší a oborů, jež jej budou vyučovat bude stále více.
Závěr
Hybridní vzdělávání se stalo neodmyslitelnou součástí moderního vzdělávacího systému. S nástupem pandemie covid-19 a uzavřením škol se online výuka stala realitou mnoha studentů. Z dosavadních průzkumů vyplývá, že většina studentů hodnotí online výuku pozitivně a mnozí by ji dokonce zařadili i do prezenční výuky. Tento trend vedl k exponenciálnímu rozvoji hybridní výuky, která kombinuje prezenční i online formu vzdělávání, a která především v poslední době nabyla na popularitě. I přes to, že má ale hybridní výuka celou řadu výhod, přináší sebou i komplikace a nevýhody, které jí pravděpodobně do budoucna doposud abnormální růst, zpomalí.
Technologický vývoj a digitalizace ovlivňují vzdělávání v širokém spektru. Vedle hybridního vzdělávání existují další oblasti jako Human-Computer Interaction (HCI), Human-Centered Design (HCD), Human-Centered Learning (HCL), které se zaměřují na zlepšování vzdělávacích procesů a interakcí mezi lidmi a technologiemi, které do hybridní výuky přímo zasahují a ovlivňují ji a které jsou v druhé části práce podrobně představeny ze všech úhlů pohledu.
Seznam literatury:
Widenhorn, Mirko a Hardy, Darcy W. a Manuel, Joel Armando a Botha, Adriana a Robinson, Rob, Comparing Global University Mindsets and Student Expectations: Closing the Gap to Create the Ideal Learner Experience (8. ledna, 2023). The 2nd Global Trends in E-Learning Forum (GTEL 2023). Dostupné z: SSRN: https://ssrn.com/abstract=4320170 or http://dx.doi.org/10.2139/ssrn.4320170
Shimkovich Elena, Guzel Makhmutova, Darya Ivanova, and Raisa Urunova. Advantages and Disadvantages of Hybrid Learning for International Students. ARPHA Proceedings 5 (2022). VII International Forum on Teacher Education. Dostupné z: https://ap.pensoft.net/article/24401/download/pdf/
Arkorful Valentina, a Nelly Abaidoo. The role of e-learning, advantages and disadvantages of its adoption in higher education. International journal of instructional technology and distance learning 12, no. 1 (2015). Dostupné z: https://www.itdl.org/Journal/Jan_15/Jan15.pdf#page=33
Garcia, A. L. M., Redel, E., & Martiny, M. M. (2021). Modelo de ensino-aprendizagem híbrido de alemão no Brasil: uma tendência contemporânea desafiadora? Pandaemonium, 24(42), 137–164.
THE PROS AND CONS OF HYBRID LEARNING [online]. Boston, 2021 [cit. 2023–05–26]. Dostupné z: https://www.dean.edu/news-events/dean-college-blog/story/the-pros-and-cons-of-hybrid-learning/
Nearly a third of university courses still have hybrid teaching [online]. BBC, 2023 [cit. 2023–05–26]. Dostupné z: https://www.bbc.com/news/education-64130367
Barbara Ward. The Best of Both Worlds: A Hybrid Statistics Course, Journal of Statistics Education, 12:3, (2004) DOI: 10.1080/10691898.2004.11910629
Roldan, Wendy, Xin Gao, Allison Marie Hishikawa, Tiffany Ku, Ziyue Li, Echo Zhang, Jon E. Froehlich, and Jason Yip. Opportunities and challenges in involving users in project-based HCI education. In Proceedings of the 2020 CHI Conference on Human Factors in Computing Systems, pp. 1–15. (2020)
Jonák, Zdeněk. Komunikace člověk-počítač. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2023–05–26]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000477&local_base=KTD
Culén, Alma Leora. HCI education: Innovation, creativity and design thinking. In International Conferences on Advances in Computer-Human Interactions, pp. 125–130. (2015)
Lawrence, Damiete a Ashleigh, Melanie. Impact of Human-Computer Interaction (HCI) on users in Higher Educational system: Southampton University as a case study. International Journal of Management Technology 6. (2019)
Giacomin , Joseph, What Is Human Centred Design? The Design Journal, 17:4, 606–623, (2014), DOI: 10.2752/175630614X14056185480186
Ructtinger, Liliana. The Potential of Human-Centred Design (Thinking) for Education: NSW DEPARTMENT OF EDUCATION [online]. Fremantle, 2015 [cit. 2023–05–26]. Dostupné z: https://education.nsw.gov.au/content/dam/main-education/about-us/educational-data/media/documents/Human-centred-design_Pres_2015.pdf
The Future of Human-Centered Design Education [online]. Joe Thomas, 2021 [cit. 2023–05–26]. Dostupné z: https://uxplanet.org/the-future-of-human-centered-design-education-69018918d349
