I knihovník se musí celý život vzdělávat

Pojem celoživotní vzdělávání se stává mantrou, kterou slyšíme ze všech směrů. Říká se, že jedním z následků příchodu nových technologií je zánik pracovních míst. Na druhou stranu díky technologií vznikají nová pracovní místa, která by bez technologií byla nemyslitelná. Příkladem může být vznik nových služeb typu Airbnb či Uber.

Člověk ani nemusí přijít o své pracovní místo, aby byl situací přinucen se vzdělávat. Technologie pronikají snad do všech zákoutí pracovního trhu. Přímo ukázkové je prostředí knihoven. Velké robustní skříně s lístkovými katalogy nahradil software.

V některých knihovnách jsou lístkové katalogy stále udržované, v některých slouží jako dekorace a nostalgická vzpomínka na dobu předešlou, jinde byly zlikvidovány úplně. Jak knihovník, tak uživatel se museli během krátké doby naučit pracovat s počítačem i nepříliš uživatelsky přívětivým knihovním softwarem. Teprve v nedávné době se začal razit design jednoduchosti a uživatelské přívětivosti. To však nemění nic na tom, že v mnoha knihovnách se uživatel bez základní počítačové gramotnosti k požadovaným dokumentům nedostane. Pro ty méně počítačově gramotné by zde však mělo fungovat lano poslední záchrany v podobě knihovníka u referenčního či informačního pultu.

Nejen tento knihovník by se měl orientovat minimálně v technologiích, které se v knihovně vyskytují. Přitom nejde pouze o práci s knihovním katalogem, či vyhledávání v odborných i neodborných zdrojích. Překážkou pro poskytnutí kvalitních služeb může být i tiskárna. Často se setkávám s hláškou „ta kopírka si ty papíry otáčí, jak chce“ — ano, tiskárna při kopírování automaticky volí podavač, pokud kopírovaný dokument přesahuje formát A4 na šířku i na výšku, může vybrat špatně — proto je to vždy potřeba nastavit ručně. Jde sice o drobnost, ale z širšího hlediska tento problém nejen obtěžuje jak knihovníky, kteří jsou nevrlí, že „zase něco nefunguje“, tak i netrpělivé uživatele, kteří nemají čas řešit rozmary kopírky, ale především každá zmařená kopie stojí knihovnu peníze. Nejstrašidelnějším na tom je, že kopírka se jednou za čas vymění a je potřeba se naučit pracovat s novými tlačítky.

Ředitelka Národní lékařské knihovny Helena Bouzková v rámci své disertační práce analyzovala v roce 2017 potřeby celoživotního vzdělání knihovníků a informačních pracovníků ve zdravotnictví. Na dotazník odpovědělo celkem 160 respondentů, což je 52% všech pracovníků knihoven a informačních středisek zdravotnických a vzdělávacích zařízení v České republice. Z dotazníku vyplynulo, že převážná část respondentů byly ženy (86,9%). Celkem mělo knihovnické vzdělání 60% a vysokoškolské vzdělání 53,8% respondentů. Ukázalo se, že 62% respondentů pracuje ve zdravotnických knihovnách více než 10 let, někteří z nich nikdy nepracovali jinde. To také pravděpodobně souvisí s věkovou strukturou pracovníků — 53% respondentů bylo starší 51 let. [1]

Zajímavé je, že i sami knihovníci si uvědomují, že je potřeba obnovovat své znalosti a dovednosti — s touto tezí zcela souhlasilo 35,6% respondentů a 41,9% spíše souhlasilo. K získávání standardizovaných osvědčení o absolvování kurzů se 70% respondentů vyjádřilo kladně. Z forem vzdělávání knihovníkům nejvíce vyhovují semináře a kurzy (1 -3 dny) — 68%, konzultace s kolegy — 65%, konference a semináře — 59%. Online learning vyhovuje pouze 40% respondentům. [1]

Personál v knihovnách stárne a bez vzdělání stárnou i jejich znalosti. Vzhledem k nedobrým platovým situacím v knihovnách (průměrná mzda cca o 25 % nižší než celostátní průměr [2]) v nedohledné době nehrozí velký zájem ze stran mladých lidí, kteří sice nemusí vědět, jak to fungovalo dříve, ale minimálně jsou obeznámeni s aktuálními technologiemi. Sami knihovníci se chtějí vzdělávat. Potřebu vzdělávat knihovníky reflektuje Koncepce rozvoje knihoven České republiky na léta 2017–2020. V bodě 7 věnovaném vzdělávání pracovníků knihoven se konstatuje, že: „pracovníci knihoven musí být kvalifikovanými specialisty, kteří jsou schopni podporovat své uživatele“ [2]. Mezi plánovanými opatřeními je například: „připravení metodiky pro systém inovačního vzdělávání pracovníků knihoven, např. na principu systému sbírání kreditů za absolvování kurzů“ [2]. Doufejme tedy, že v budoucnu budeme mít nastaven nějaký soustavný a funkční systém celoživotního vzdělávání pracovníků knihoven a to tak, aby knihovníci mohli dobře plnit role informačního profesionála v rychle se měnícím prostředí.

Použitá literatura:

[1.] BOUZKOVÁ, Helena, 2019. Profese zdravotnického knihovníka v ČR ve vztahu k potřebám jeho celoživotního vzdělávání. In: Medsoft 2019: 19. — 20. března 2019, Hotel Academic, Roztoky u Prahy [online]. Praha: Creative Connections, s. 18–22 [cit. 2019–04–02]. ISBN 978–80–86742–51–9. ISSN 1803–8115. Dostupné z: http://www.creativeconnections.cz/medsoft/2019/Medsoft_2019_Bouzkova.pdf

[2.] Koncepce rozvoje knihoven v České republice na léta 2017–2020. Knihovna plus. 2017, 13(1). ISSN 1801–5948. Dostupné také z: http://knihovnaplus.nkp.cz/archiv/2017-01/informace-a-konference/koncepce-rozvoje-knihoven-v-ceske-republice-na-leta-201720132020