Individualizace vzdělávaní jako klíčový prvek inkluze
Vzdělávání je klíčovým prvkem v naší společnosti. Pokud chceme dosáhnout největší efektivity, je potřeba vnímat a chápat potřeby jedinců, jejich tempo nebo styl učení. Díky tomu je vhodné vzdělávání přizpůsobit schopnostem učících se osob. Tento článek se zaměřuje na koncept individualizace vzdělávání v našem moderním světě.
Následující text se zabývá především jednou konkrétní skupinu učících jedinců, a to především žáky. Kolektiv ve třídě je různorodý. Každé dítě je jedinečná osobnost a od ostatních se liší v několika směrech. Rozdíly mezi žáky můžeme shledávat ve věku, pohlaví, ve schopnostech, stylu učení a v potřebách. Ale velkou roli hrají také odlišnosti v zájmech, rodinném prostředí nebo charakteru. Jestliže chce pedagog řídit svojí hodinu efektivně, na tyto faktory nesmí zapomínat a musí přizpůsobit hodinu všem jedincům. Poté nemůže dojít k situaci, že někteří žáci nestíhají a druzí se naopak nudí. Nyní zmíněné je podstatou individualizace vzdělávání — snaha o společné vzdělávání jedinců s odlišnými schopnostmi a respektování jejich odlišností při rozvržení výuky, samotném průběhu a též při následném hodnocení. Cílem je zajistit u žáků dosažení jejich maximálního potenciálu a osobního rozvoje (Kargerová, Maňourová, 2013).
Pojďme také zmínit, že zavedení principu individualizace do vzdělávání je jedna z podmínek inkluze ve školství. Tento pojem vyjadřuje začlenění žáka do běžné školy bez ohledu na jeho speciální potřebu nebo odlišnost již od počátku vzniku školní povinné docházky (Kratochvílová, Havel, 2012). Jen bych poznamenala, že výchovně vzdělávací proces začíná již v předškolním vzdělávání, ve které se inkluzivní vzdělávání též uplatňuje.
Inkluze sebou přinesla do školství nelehkou situaci pro pedagogy. Do své přípravy výuky musí zohledňovat veškeré odlišnosti žáků a následně v hodině potřebují využít hned několik způsobů, jak individualizaci využít. Pojďme si teď popsat, jak mohou pedagogové individualizaci ve výuce aplikovat.
Při práci s žáky je třeba zhodnotit jejich tempo a výuku přizpůsobit jejich možnostem. Umožnit jim pracovat svou rychlostí, kterou potřebují. Popřípadě jim může učitel umožnit výběr způsobu, jak splnit zadaný úkol. S tím souvisí i jejich náročnost. Šikovnějším, rychlejším žákům přidělí složitější úlohy, jedincům s pomalým tempem jednodušší. Stejně tak může ve třídě nechat žáky rozhodnout o tom, jakým způsobem chtějí žáci úkoly plnit. Zda-li individuálně nebo ve skupinách. Díky pomoci spolužáků, může žák s odlišnými schopnostmi dosáhnou svého maxima.
Opomenout nemůžeme ani pedagoga a jeho rozvoj schopností vést výuku tak, aby dosáhl úspěšnosti a zaujetí všech žáků (Kratochvílová, Havel, 2012). Do výkladu by měl ve své hodině zapojit různé styly učení — auditivní, vizuální, kinestetický, lingvistický, logický, sociální nebo solitérní. Právě poslední zmíněný preferuje individuální přístup. Uznává individuální tempo jednotlivců dle jejich potřeb (Npi, 2021). Bezesporu i samotný pedagog musí respektovat odlišné schopnosti svých žáků. Díky tomu se jedinec ve školním prostředí cítí bezpečně.
Jak bylo zmíněno v úvodu článku, individualizace ve vzdělávání představuje klíčový faktor k efektivnímu výchovně vzdělávacímu procesu u všech žáků. Respekt odlišných potřeb vede k větší motivaci a lepším výsledkům školního kolektivu. Jednotlivci se mohou individuálně rozvíjet a dosáhnout svých maximálních schopností. Nicméně, pokud chceme zajistit úspěšný efekt individualizace, je potřeba úsilí pedagogů, ale také souhru vzdělávacích institucí a systému, který podporuje rozmanité vzdělávací přístupy. Díky této snaze můžeme dosáhnout inkluzivního vzdělávání, který úspěšně připraví žáky na další studia a život v dnešním světě.
Zdroje:
NPI. Styly učení — jak si nejlépe osvojujete nové věci? Online. 2021. Dostupné z: http://www.inkluzevpraxi.cz/kategorie-pedagog/2114-styly-uceni-jak-si-nejlepe-osvojujete-nove-veci [citace 2024–03–20].
KRATOCHVÍLOVÁ, Jana a Jiří HAVEL. Individualizace a diferenciace ve výuce jako základní podmínka pro strategie podporující inkluzi. Online. 2012, 13. s. Dostupné z: https://capv.cz/wp-content/uploads/2019/08/CAPV12_Kra_Indiv.pdf [citace 2024–03–20].
KARGEROVÁ, Jana a Zuzana, MAŇOUROVÁ. Individualizace ve výchově a vzdělávání. Praha, Step by step, 2013, 100 s. Dostupné z: https://www.zacitspolu.eu/wp/wp-content/uploads/2019/10/individualizace-ve-vyuce-texty.pdf [citace 2024–03–20].
