Informační bohatství vs. informační chudoba v kontextu vyspělých zemí

Při představě rozdílu mezi informační chudobou a informačním přehlcením si pravděpodobně většina z nás představí rozdíl mezi rozvojovými zeměmi a zeměmi vyspělými a s tím související rozdíl v možnostech přístupu k informacním a ke vzdělávání. Přestože přístup k informacím je v rozvojovými zeměmi mnohdy velmi složitý v porovnání se stejnými informacemi v zemích vyspělých, i ve vyspělých zemích se můžeme setkat s dichotomií v podobě informačně chudých a informačně bohatých. Pokud právě čtete tento článek, můžete si zatleskat a jít večer spát s vědomím, že patříte k té šťastnější polovině — informačně bohatým. Umíte číst, vyhledávat, máte přístup k internetu, jste schopni vnímat informace kolem vás a čerpat z nich nové poznatky. Znamená to ale, že jste skutečně šťastnější, než ti, kteří nedisponují vysokou informační gramotností či nemají přístup k informacím? Znamená přístup ke všem dostupným informacím vyšší kvalitu života, lepší psychické zdraví, dělá z nás lepšího člověka? Nebo se naopak cítíte neustále ve stresu, máte pocit, že už je kolem vás informací přebytek a že byste občas nejraději vypli mobil, počítač, televizi a šli na procházku někam do přírody, kde si bez signálu můžete vyčistit hlavu? Určitě se všichni shodneme na tom, že je skvělé mít přístup k informacím, stejně tak jako na tom, že občas se jimi cítíme přehlceni či se jim dokonce záměrně vyhýbáme.

Podle Sklenáka jsme informačně přehlceni v tu chvíli, kdy nedokážeme zpracovat informace v dostupném množství. Informačně přehlceni se tedy můžeme cítit např. v následujících situacích:

• nedokážeme porozumět dostupným informacím,
• cítíme se zavaleni informacemi kolem nás a nejsme schopni je vstřebávat,
• nedokážeme určit, zda existují užitečné informace a které to jsou,
• nevíme, kde potřebné informace hledat,
• víme, kde je najdeme, ale nejsme schopni tak učinit.[1]

V užším pojetí můžeme na informační přehlcení nahlížet pouze v kontextu relevantních informací, v širším pojetí se ale jedná o veškeré informace, se kterými člověk přijde do styku.[2] Pro zahlcení informacemi, které pro člověka nejsou relevantní, se používá termín “data smog” — člověk o tyto informace nestojí, nevyhledává je, ale stále se kolem něj vyskytují a zahlcují ho. Na člověka je tímto vyvíjen nepřímý nátlak vyvolávající pocit, že by všechny informace měl chápat a to nezávisle na jeho zájmech, zaměstnání či společenskému postavení.[3]

Bohužel v současné době někteří trpí informačním přetížením v té míře, že mohou vykazovat následující symptomy:

• paralýzu analytické kapacity,
• neustálé hledání dalších informací,
• zvýšenou úzkost,
• nespavost,
• pochybnosti o sebe sama při rozhodování

Jedná se o vážnou formu informačního přetížení s názvem „syndrom informační únavy“ (information fatigue syndrome — IFS).[4]

Možná si teď říkáte, že infromační přehlcení možná vede k informační chudobě, protože když informací je tolik, že je nedokážeme vstřebat, tak jsme vlastně stále bez potřebných informací, přestože k nim máme přístup. Goulding píše, že se dospělo se k závěru, kdy osobám trpícím IFS hrozí stejný osud jako informačně chudým. Mezitím, co informační chudí nejsou schopni jednat, protože potřebnými informacemi nedisponují, informační bohatí jsou podobně paralyzováni kvůli své neschopnosti vytvořit řád ve všech informacích, které je zaplavují.[5]

Domnívám se , že informační chudobu ve vyspělých zemích s informačním přehlcením nelze srovnávat. Mezi základní rozdíly patří zejména chybějící přístup k informacím, které by v lidech vůbec přehlcení vyvolat mohly. Lidé, kteří přístup k informacím nemají mnohdy ani netuší, že pro ně chybějící informace mohou mít nějakou hodnotu či že jim mohou pomoci v každodenním životě.

Teorii o informační chudobě zveřejnila poprvé v roce 1996 Elfreda Chatman, a to v časopise Journal of the American Society for Information Science. [6] Informační chudobu zde definuje jako “informační prázdnotu”[7] a již v té době předpokládala, že se informační chudoba více než k chudobě ekonomické vztahuje k sociálnímu postavení a životním normám, což nás přivádí zpět k počátečním falešným předpokladům, že informační chudoba je primárně problém rozvojových zemí.

Informační bohatství potenciálně vede k informačnímu přetížení, které může mít stejné následky jako informační chudoba. Co si z toho můžeme odnést? Informace jsou pro kvalitní život důležité, ale všeho moc škodí. Mimo dostupnost informací je proto velmi důležité zaměřovat se i na informační vzdělávání a zvyšování obecné informační gramotnosti, které by ve vzdělaných zemích předešlo přehlcení a v rozvojových zemích pomohlo uvědomit si potřebu informací a jejich benefity v otázce zlepšování každodenního života.

Zdroje

[1]Sklenák, Vilém let al.J. Data, informace, znalosti a Internet. 1. vyd. Praha: Beck, 2001. ISBN 80–7179–409–0

[2]Franz, Heike. Drowing in Information when Surfing the Web? Or Going with the Flow. Proceedings of the 33rd Hawaii International Conference on System Sciences, 4.-7. ledna 2000.

[3]Rankov, Pavol. Informačná spoločnosť — perspektivy, problémy, paradoxy. 1. vyd. Bratislava: Koloman Kertész Bagala — LCA Publishers Group, 2006. ISBN 80–89129–91–9. s. 132

[4]GOULDING, Anne. Information Poverty or Overload?. Journal of Librarianship and Information Science[online]. 2001, 33(3), 109–111 [cit. 2022–04–07]. ISSN 0961–0006. Dostupné z: doi:10.1177/096100060103300301

[5] Tamtéž

[6] HERSBERGER, Julia. Chatman’s Information Poverty. In: Fisher, Karen E. Theories of information behavior. Medford, NJ: Information Today, Inc. 2005. 75–78. ISBN 157387230X.

[7]CHILDERS, Thomas; POST, Joyce A. The Information Poor in America. Metuchen, NJ: Scarecrow Press, 1975 (s.33)