Informační, nebo digitálně rozdělená společnost?
Dnešní společnost se označuje jako informační, přestože se velká část populace k informacím vůbec nedostane nebo se k nim nechce dostat nebo dokonce ani netuší, že daná informace existuje. Důvodů, proč tomu tak je, může být mnoho. Lidé mohou mít nedostatek financí k získání informací, mohou žít v oblasti, kde přístup k informacím není možný (například z politických důvodů), dále se často jedná o nedostatečné vzdělání či informační gramotnost a neschopnost informace nalézt. S tímto posledním problémem souvisí také to, že mnoho lidí (i ve vyspělých zemích) neovládá informační zdroje a ověřené databáze k uspokojení informační potřeby, nedokáží efektivně vyhledávat a znesnadňují si tak přístup k relevantním výsledkům. Příchod informačních a komunikačních technologií zapříčinil to, že u mnoha jedinců vznikla informační chudoba, a tak byli lidé rozdělení na ty, kteří si mohou nové technologie dovolit, a ty, kteří nemají dostatečné prostředky pro jejich získání. Z toho důvodu vznikl, mimo jiné, pojem digitální rozdělení, který je známý spíše jako digitální propast. Můžeme se ale setkat také s označením digitální předěl. V angličtině se problém jmenuje digital divide[1].
„Pojem vyjadřující skutečnost, že svět je rozdělen na lidi, kteří mají přístup či možnost používat moderní informační technologie včetně globálních informačních sítí (telefon, televizi anebo internet), a lidi, kteří tento přístup či možnost nemají. Digitální rozdělení existuje například mezi obyvateli měst a venkovských oblastí, mezi lidmi s vyšším a nižším vzděláním, mezi různými ekonomickými třídami nebo mezi obyvateli různých zemí a částí světa.“[2]
Jak nám ukazuje výše uvedená citace, digitální rozdělení se nemusí týkat pouze zcela evidentních kontrastů, jako je například severní Evropa vs. jižní Afrika[3] — zde si člověk může domyslet, že bude digitální rozdělení jasné. Tento fenomén je zkoumaný napříč všemi kontinenty, ale také i třeba jen v rámci jednoho kontinentu nebo dokonce jednoho státu či jedné cílové skupiny. Například u nás, tedy v České republice, vznikl výzkum, který si kladl za cíl zjistit důvody vzniku digitálního rozdělení u žáků základních škol. Výzkumníci přišli, mimo jiné, na to, že rodiče s vyšším dosaženým vzděláním učí své děti více práci na počítači, díky čemuž mají lépe socioekonomicky postavení žáci větší šanci, že budou znát základní počítačové aktivity ještě před započetím výuky informatiky[4].
Je potřeba připomenout, že problém, který jsem zde celou dobu popisovala, tu existoval již mnoho let předtím[5]. Vždy se našli tací, kteří byli vědomě či nevědomě odříznuti od informací, měli nedostatečnou úroveň informační gramotnosti a nedokázali tak získat přístup k potřebným zdrojům. S příchodem informačních a komunikačních technologií se však problém rapidně zhoršil, a to především z finančního hlediska některých obyvatel. Na druhou stranu ale nové technologie a jejich zprostředkovatelé pomáhají rozvojovým zemím například pomocí darování smartphonů, ve kterých se mohou nacházet volně přístupné e-časopisy nebo e-knihy apod. Je zapotřebí vždy pohlédnout na obě strany mince a zvážit všechna pro a proti.
[1] Fletcher, M. A. (2015). THE DIGITAL DIVIDE. Hispanic Engineer and Information Technology, 30(1), 20–21. http://www.jstor.org/stable/43757401.
[2] Celbová, L. Digitální rozdělení. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2003- [cit. 2023–04–27]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/cze/ktd.
[3] Schia, N. N. (2016). Digital dividends in developing countries. In ‘Teach a person how to surf’: Cyber security as development assistance (pp. 11–15). Norwegian Institute of International Affairs (NUPI). http://www.jstor.org/stable/resrep08068.6.
[4] Dobiáš, V. (2015). VZNIK DIGITÁLNÍHO ROZDĚLENÍ. Trends in Education, 8(1), 38–43.
[5] Cejpek, J. (1998). Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. Karolinum.
