INFORMAČNÍ NEROVNOST VE SPOLEČNOSTI: INFORMAČNÍ CHUDOBA A DIGITÁLNÍ PROPAST

ABSTRAKT

Tématem této práce je informační nerovnost ve společnosti. Pokusím se zde objasnit a vysvětlit problematiku informační chudoby a digitální propasti. Zaměřím se také na příčiny, co tuto nerovnost způsobují. Poukážu na to, jak jsou lidé, kterých se tato problematika týká, znevýhodněni oproti digitálně gramotným. Poslední část je o tom, jak bychom mohli pomoci těm, kteří se nachází v digitální propasti. Mým záměrem je informovat a poukázat na tento problém, který existuje i v dnešní informační společnosti.

Klíčová slova: informační společnost, informační chudoba, digitální propast, informační nerovnost, problémy v informační společnosti, ISKB07, Digicomp

ABSTRACT

The main topic of this work is information inequality in society. I will try to clarify and explain the issue of information poverty and the digital divide. I will also focus on the causes of this inequality. I will point out how people affected by this issue are at a disadvantage compared to the digital literate. The last part is about how we can help those in the digital divide. My intention is to inform and point out this problem, which also exists in today’s information society.

Keywords: information society, information poverty, digital divide, information inequality, problems in information society, ISKB07, Digicomp

Úvod

Tématem mojí práce je informační nerovnost ve společnosti, konkrétně digitální chudoba a propast. Tohle téma jsem si zvolila proto, že je i v současné době aktuální. Na začátek krátce představím i další problémy, které se mohou v informační společnosti vyskytovat. Ve své práci dále zmiňuji příčiny informační nerovnosti a také poukazuji na znevýhodnění lidí, kteří nemají přístup k internetu nebo neumí s technologiemi efektivně pracovat. Poslední část je věnována možnostem pro podporu a pomoc těm, kterých se daná problematika digitální propasti či informační chudoby týká.

Pár slov o problémech v informační společnosti

Podle Bawdena všichni žijeme v informační společnosti, nicméně neexistuje jedna přesně vymezená definice toho, co to vlastně ta informační společnost je. Víme ale, že nejdůležitější roli v informační společnosti hrají právě informace, které ovlivňují její chod.

Jako každá společnost má i tahle svá úskalí, mezi které patří například informační přetížení, jenž je způsobeno tím, že máme k dispozici příliš mnoho informací, jejichž různorodost v dostupných formátech nás mnohdy nutí čelit „paradoxu volby.“[1]

Další formy problémů v informační společnosti jsou takzvané „digitální propasti“ o kterých se více rozepíši později. Mezi takovouto propast patří i informační generace. Jde o to, že lidé v různých věkových kategoriích mají, nebo mohou mít, odlišný vztah k informacím a informačním zdrojům. Je to kvůli tomu, že různé „generace vyrůstaly ve velmi odlišných informačních prostředích.“[2] Třeba generace lidí, kteří měli v dětství k dispozici „jenom“ televizi nebo knihy ve fyzické podobě, bude odlišná od generace narozené do doby internetu, chytrých telefonů a sociálních sítí. Starší lidé, jenž neumí pracovat s moderní technikou, můžou spadat do kategorie informačně „chudých“. Stejně tak i mladší generace, která umí pracovat se všemi novými technologiemi, avšak nemusí být schopná efektivně pracovat s informacemi a vyhodnocováním zdrojů. Digitální dovednosti se totiž nedefinují pouze na základě toho, zda jedinec umí či neumí pracovat s počítačem, ale také podle dovednosti vyhledávat, vybírat a zpracovávat relevantní informace.

[1] BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. 1. vydání. Doubravník: Flow, 2017. Str. 318.

[2] BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. 1. vydání. Doubravník: Flow, 2017. Str. 320.

Digitální propast a digitální vyloučení

Pojem „digitální propast“ pochází z poloviny devadesátých let. Metaforicky označuje lidi, kteří nemají připojení k celosvětové digitální komunikaci — internetu. Anebo mají technologie, které jim přístup k internetu umožní, ale neumí s nimi efektivně pracovat.

Digitální vyloučení je pojem novější a kryje se se sociálním vyloučením. Jedinci, kteří jsou takto vyloučeni z digitálního světa, nepoužívají ony nástroje, které slouží k propojení se světem, nebo je využívají jen velmi zřídka. Jsou tedy sociálně izolovaní a pokud potřebují s něčím pomoct, obvykle se nemají na koho obrátit.

Příčiny informační nerovnosti

Jak píše ve svém článku Jan van Dijk, většina lidí si může myslet, že pokud člověku, který se nachází v digitální propasti či informační chudobě, koupíme počítač nebo chytrý telefon, který vlastně funguje jako takový „mini počítač,“ a poskytneme mu připojení k internetu, tak to vyřeší problém informační nerovnosti.

Nicméně zapomíná se na to, že ne každý umí s moderními technologiemi pracovat. Typickým příkladem jsou třeba senioři, generace našich dědečků a babiček, kteří vyrůstali v době, kdy technika jako počítače, smartphony, tablety nebo chytré hodinky, byly pouhou utopií. A i když jsou někteří senioři učenlivý a s novodobými vymoženostmi si hravě poradí, stále jsou tu mezi námi tací, kteří nemají dostatek schopností a dovedností, aby s technikou dokázali pracovat.

Naštěstí pro ty, co se i v pozdějším věku touží naučit s počítačem a internetem, existují placené kurzy počítačové gramotnosti, které pořádají například velké knihovny ve městech. Avšak musíme myslet i na to, že ne všichni se chtějí v informačních technologiích vzdělávat. Může jim to přijít zbytečné, nebo na to „nemají hlavu“ a těmto „věcem“ příliš nerozumí. Anebo prostě jen nemají dostatek financí si počítač pořídit, tudíž jít na placený kurz počítačové gramotnosti je pro ně zbytečností. Někteří mohou mít i pocit toho, že mají informací dostatek a že si nepotřebují zjišťovat více.

Lidé v zemích, jako třeba Severní Korea, Čína nebo některé části Afriky, kde místní domorodci žijí v kmenech, nemají k některým informacím přístup či dokonce nemají internet nebo vůbec elektřinu jako takovou. I to má za následek, že se většina obyvatel daných zemí ocitá v informační chudobě a digitální propasti. A kvůli cenzuře a tamějšímu režimu se nedozvídají veškeré informace o světě.

Znevýhodnění lidí, kteří jsou v digitální chudobě a propasti

Informační a komunikační technologie stále více pronikají do každodenního života společnosti. Využívají je nejen jednotlivci, ale i firmy a instituce. Moderní technologie zjednodušují život a přinášejí svým uživatelům mnoho výhod. Lidé, kteří je umí ovládat a pracovat s nimi, mají šance na lepší pracovní místa, která jsou lépe placená, mohou efektivněji a pohodlněji nakupovat přes e-shopy, dokážou si udržet větší množství přátel přes sociální sítě. Dokonce mají příležitost býti více angažovaní v politice, studovat vysokou školu nebo podnikat.

Lidé, kteří se nachází v digitální chudobě či propasti, jsou oproti technologicky zdatným jedincům znevýhodnění. Dokonce až tak, že mohou přicházet o důležité informace od služeb, které sami využívají.

Třeba můj děda (79 let), který neumí pracovat s počítačem a nemá ve svém bytě přístup k internetu, měl mobilní tarif od nejmenovaného operátora a chtěl se informovat o tom, zda pro něj nemají ve své nabídce nějaký výhodnější. A jelikož nemá u sebe doma přístup k internetu, nemůže si předem zjistit informace. Proto k danému operátorovi zašel osobně, aby se zeptal a poradil se. Avšak místo toho, aby mu zaměstnanci nejmenované společnosti nabídli výhodnější a levnější tarif, tak mu jej při společné komunikaci s ním navýšili, avšak děda sám o tom neměl ani tušení. (Musel s tím nějak nevědomky souhlasit.) O zvýšení svého tarifu se dozvěděl až po příchodu domů, kdy mu na mobil přišla oznamující SMS zpráva.

Tím chci poukázat na to, že v dnešní době již některé služby, například mobilní operátoři, banky nebo nebankovní instituce poskytující úvěry, mají „hlubší“ informace pouze na internetu. Nejsou napsané na letácích nebo v novinách. A lidé, kteří nemají přístup k internetu nebo neumí s internetem pracovat, jsou oproti těm, co jej mají, znevýhodnění. Jsou odkázáni na informace od pracovníků služeb, kteří mohou nepřipraveného a neinformovaného člověka zmanipulovat k souhlasu nebo k něčemu, co on ani nechce.

Podobně je to i s digitalizací státní správy, která může pro část obyvatel znamenat omezení a bariéru pro jejich občanské možnosti. Například lidem, kteří nemají přístup k internetu, tudíž nemohou třeba poslat e-mail nebo naskenovat nějaký materiál, nezbývá nic jiného než veškeré záležitosti na úřadech vyřizovat osobně.

Jak můžeme pomoct?

Představa, že by všichni obyvatelé byli zkušenými uživateli technologií, je nereálná. Vždycky se najde někdo, kdo nebude moct anebo nebude chtít digitální technologie používat.

Proto by společenské instituce měli počítat s tím, že je zde určitá část populace, která nemá přístup ke komunikačním nástrojům (podle Českého statistického úřadu bylo v roce 2020 šedesát tři procent osob starších 75 let, kteří doma nemají internet[1]) a umožnit jim přístup k profesím, které by lidem s tímto problémem poradili.

Je potřeba odpůrce digitálních technologií zkusit přesvědčit o tom, jak je digitální a počítačová gramotnost důležitá. Vysvětlit jim, o co přichází a nabídnout levnější kurzy počítačové gramotnosti, které by jim pomohly se zlepšit. Popřípadě vytvářet jiné podpůrné programy pro začlenění do společnosti, aby ti, co nepoužívají technologie, nebyli diskriminováni.

Podle sociologa Petra Lupače by taktéž úřady měli mít dostupné komunikace, které nejsou závislé na e-governmentu. Stát by měl počítat s tím, že tu stále budou skupiny lidí, které potřebují fyzický kontakt s úředníkem. Tudíž by se komunikační možnosti s úřady neměli zužovat.

Rodinní příslušníci by měli starším lidem, kteří neumí zacházet s počítačem a internetem, pomoct vyřídit věci od služeb, které mají informace pouze na internetu — třeba právě toho mobilního operátora nebo pro tento rok hodně aktuální registraci na očkování proti COVID-19.

Ve školách by se děti a mladiství měli učit nejen to, jak pracovat s počítačem, ale i jak vyhledávat relevantní zdroje či informace na internetu. V dnešní době spousta dospívajících, ale i dětí využívají sociální sítě. Je tedy také hodně důležité, aby byli obeznámeni s bezpečností v digitálním prostředí.

V zemích s totalitním režimem a omezeným, či úplně zamezeným přístupem k internetu (např.: Severní Korea), by se řešení pro tamější lid hledal velmi těžko. Obávám se, že obyvatelům takových zemí my — bohužel — nemůžeme pomoci. Podle mě by byla účinná jedině změna režimu, zavedení elektřiny a zpřístupnění internetu všem bez rozdílu. Pak by ale nastal problém, že velká většina lidí, co nikdy nepracovala s internetem nebo neměla počítač, by nevěděla a neuměla s technologiemi a internetem pracovat. Tím pádem by někteří opět spadali do kategorie „informačně chudých.“ Myslím si, že by to trvalo několik let — ne-li desetiletí, než by se tamější život, co se týče oblasti techniky, digitálních dovedností a počítačové gramotnosti, vyrovnal ‚moderním‘ státům.

[1] Český statistický úřad. Graf 1.6: Osoby v ČR, které mají doma internet, 2020 [online]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/122362692/062004200114.pdf/e168b060-1b45-4b05-abc0-29c4534ab1f4?version=1.1

Závěr

V dnešní době je život bez internetu pro moderního člověka téměř nemožný. Společnost tlačí na to, aby lidé využívali moderní technologie. Stále více roste rozvoj e-governmentu a digitalizace státní správy. Otázkou však zůstává, zda je tenhle „tlak“ v pořádku. Zda by nemohla existovat možnost volby pro ty, kteří se z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí přizpůsobit většině a tím pádem nebýt zapojeni do virtuálního prostředí, aniž by nepřicházeli o výhody těch, kteří disponují digitálními kompetencemi.

Zdroje

1. BAWDEN, David a Lyn ROBINSON. Úvod do informační vědy. 1. vydání. Doubravník: Flow, 2017. ISBN 978–80–88123–10–1.

2. ČERNÝ, Michal. Digitální kompetence v transdisciplinárním nahlédnutí: mezi filosofií, sociologií, pedagogikou a informační vědou. 1. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2019. ISBN 978–80–210–9331–7.

3. Český statistický úřad. Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci — 2020 [online]. Zveřejněno dne: 25. 11. 2020. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vyuzivani-informacnich-a-komunikacnich-technologii-v-domacnostech-a-mezi-jednotlivci-2020

4. Petr Lupač o digitální propasti | #punktalk | Svobodný prostor | #svobodnyprostor. In: YouTube [online]. 21. 5. 2020. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=BFmAVH8Zh5I

5. VAN DIJK, Jan a Ken HACKER. The Digital Divide as a Complex and Dynamic Phenomenon [online]. 50th Annual Conference of the International Communication Association, Acapulco, 1–5 June 2000. Dostupné z: https://www.utwente.nl/en/bms/vandijk/research/digital_divide/Digital_Divide_overigen/pdf_digitaldivide_website.pdf