Informační společnost
Charakteristika, vybrané strategické dokumenty a orgány, statistická data z roku 2016
Závěrečná esej k předmětu Učící se společnost (VIKMA16)
Úvodem…
Veřejný i soukromý sektor, průmysl a služby, vzdělávání i každodenní život ovlivňuje dnes nová podoba společnosti, tzv. informační společnost, jejíž označení se poprvé objevilo v roce 1975 v Norově-Mincově zprávě francouzské vlády. Je to společnost „založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy.“
Charakteristika informační společnosti
Informační společností nazýváme společnost, ve které hrají ústřední roli informace, jejich shromažďování, šíření a využívání. Informační společnost přináší mimo jiné zcela nové možnosti a příležitosti v oblasti zaměstnání či vzdělání, ovšem je třeba brát v potaz i její možné dopady a hrozby (např. informační kriminalitu, digital divide a jiné).
Informační gramotnost (potažmo informační vzdělávání, tedy celoživotní proces, při kterém dochází ke vzdělávání jedince k informační gramotnosti) je zásadním předpokladem pro využití veškerého potenciálu informační společnosti a zahrnuje „znalost vlastních informačních potřeb, schopnost identifikovat, vyhledat, ohodnotit, uspořádat a efektivně vytvářet, používat a předávat informace, které se vztahují k určitému problému či tématu.“ Přičemž za velice důležitý prostředek lze považovat informační a komunikační technologie, které zajišťují přístup k obrovskému množství informací či rozostřují hranice časoprostoru.
Informační gramotnost se skládá z gramotnosti funkční (jejímiž složkami je gramotnost literární, dokumentová, numerická, jazyková) a ICT gramotnosti. Někdy je nevhodně zaměňována s gramotností počítačovou, která je ovšem pouze její součástí, jelikož představuje ovládání počítače na základní úrovni. Zatímco u informačně gramotného jedince se předpokládá počítačová gramotnost, počítačově gramotný jedinec není vždy nutně informačně gramotný. K informační gramotnosti se vztahuje i neméně důležitá gramotnost digitální, tedy „soubor kompetencí nutných k identifikaci, pochopení, interpretaci, vytváření, komunikování a účelnému a bezpečnému užití digitálních technologií (jejich technických vlastností i obsahu) za účelem udržení či zlepšení své kvality života a kvality života svého okolí.“
Ve vztahu k informační gramotnosti nelze opominout i etický přístup a právní povědomí týkající se využívání informací. Pojem informační gramotnost se začal používat v 70. letech 20. století, poprvé jej použil Paul Zurkowski. Nyní je informační gramotnost považována za jednu z klíčových kompetencí jedince v informační společnosti 21. století.
Informačně gramotný jedinec by měl být schopný:
· „identifikovat a specifikovat potřebu informací v problémové situaci,
· najít, získat, posoudit a vhodně použít informace s přihlédnutím k jejich charakteru a obsahu,
· zpracovat informace a využít je k znázornění (modelování) problému,
· používat vhodné pracovní postupy (algoritmy) při efektivním řešení problémů,
· účinně spolupracovat v procesu získávání a zpracování informací s ostatními,
· vhodným způsobem informace i výsledky práce prezentovat a sdílet,
· při práci dodržovat etická pravidla, zásady bezpečnosti a právní normy,
· to vše s využitím potenciálu digitálních technologií za účelem dosažení osobních, sociálních a vzdělávacích cílů“.
Informační gramotnost není limitována věkem či pohlavím, je možné ji získat v jakékoli fázi života a pracovat díky ní efektivněji a smysluplněji. Informační gramotnosti by se měli učit žáci ve škole, ovšem existuje mnoho kurzů (například v knihovně), které se této problematice věnují.
Úroveň informační gramotnosti se napříč populací liší, stejně tak s tím související přístup jedinců k moderním informačním a komunikačním technologiím. Tato odlišnost se odborně nazývá digital divide (neboli digitální/informační propast) a představuje rozdělení populace na jedince, kteří mají přístup k těmto technologickým prostředkům (jsou informačně gramotní) a jedince, kteří tento přístup (ne vždy díky vlastnímu rozhodnutí) nemají (informačně negramotní). Díky různým faktorům (finančním, sociálním a demografickým) se digital divide i nadále zvětšuje a rozděluje tak populaci na dvě nestejně velké různorodě smýšlející a konající skupiny.
Vybrané strategické dokumenty a orgány, které se týkají informační společnosti v České republice
Jedním z prvních dokumentů, který se týkal budování informační společnosti, byl dokument z roku 1999, s názvem Státní informační politika — cesta k informační společnosti, v němž bylo stanoveno celkem osm prioritních oblastí státní informační politiky:
· „Informační gramotnost,
· Informatizovaná demokracie,
· rozvoj informačních systémů veřejné správy,
· komunikační infrastruktura,
· důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a ochrana osobních dat,
· elektronický obchod,
· transparentní ekonomické prostředí,
· informační společnost: stabilní a bezpečná“.
Stěžejním dokumentem v této oblasti je bezesporu Státní informační a komunikační politika e-Česko z roku 2006, který vznikl již poměrně před mnoha lety a vychází především z Akčního plánu Evropské unie eEurope 2005. Mimo jiné objasňuje význam informační společnosti a shrnuje v pořadí důležitosti čtyři prioritní oblasti Vlády ČR:
· „dostupné a bezpečné komunikační služby,
· informační vzdělanost,
· moderní veřejné služby on-line,
· dynamické prostředí pro elektronické podnikání“.
Velmi důležitým dokumentem v souvislosti s informační gramotností je nepochybně Metodika pro hodnocení rozvoje informační gramotnosti, kterou vytvořila v roce 2015 Česká školní inspekce. Tato metodika vznikla v rámci projektu NIQES (Národní systém inspekčního hodnocení vzdělávací soustavy v České republice) a zaměřuje se na jednu z šesti klíčových gramotností, která byla mimo jiné uvedena v doporučení Evropského parlamentu a Rady o klíčových schopnostech pro celoživotní vzdělávání. Metodika stanovuje celkem sedm indikátorů, díky kterým lze sledovat průběh rozvoje informační gramotnosti. Je jím indikátor:
· „práce s informací,
· tvorba vlastního obsahu,
· práce s digitálními technologiemi,
· bezpečnost a etické chování v digitálním prostředí,
· řešení problémů,
· komunikace a spolupráce,
· osobní vzdělávací prostředí žáků a učitelů“.
Dokument Ministerstva práce a sociálních věcí Strategie digitální gramotnosti ČR do roku 2020 se vztahuje, jak již z názvu vyplývá, ke gramotnosti digitální a navrhuje šest cílů a opatření, která tuto úroveň napříč společností zvýší. Tyto cíle se týkají:
· zaměstnanosti,
· konkurenceschopnosti,
· sociálního začleňování,
· podpory rodin,
· elektronických služeb veřejného sektoru,
· podpory systému vzdělávání a učení prostřednictvím digitálních technologií.
V roce 2014 přijala Vláda ČR návrh Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy — Strategii digitálního vzdělávání do roku 2020, v němž jsou stanoveny tři prioritní cíle:
· „otevřít vzdělávání novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií,
· zlepšit kompetence žáků v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi,
· rozvíjet informatické myšlení žáků.“
Je nezbytné upozornit na Radu vlády pro informační společnost, tedy iniciační a koordinační orgán Vlády ČR, který vznikl v roce 2014, a který „koordinuje přípravu, tvorbu a implementaci strategií v oblasti informační společnosti.“
Informační společnost v číslech 2016
Nyní dojde k zaměření se na reálná čísla, která se v informační společnosti vyskytují. Na statistická čísla této problematiky z roku 2015 se zaměřil Český statistický úřad (ČSÚ), který vydal naposledy v roce 2016 svoji již tradiční publikaci s názvem Informační společnost v číslech.
Publikace ČSÚ je rozdělena do šesti samostatných kapitol: Telekomunikační a internetová infrastruktura, Domácnosti, Podniky, Veřejná správa, Jednotlivci a Vzdělávání a digitální dovednosti.
Tento text se bude výrazněji věnovat a interpretovat výsledky kapitoly Jednotlivci a Vzdělávání a digitální dovednosti.
Data týkající se kapitoly Jednotlivci
Data byla sesbíraná formou osobního interview s využitím osobního počítače. Výběrový vzorek tvořilo cca 10 tisíc jednotlivců ve věku 16 a více let.
Jednotlivci v ČR používající internet (statistická data z roku 2015)
V rámci informační společnosti je stěžejním zdrojem informací internet, tedy celosvětová počítačová síť, díky které může společnost bez omezení komunikovat či předávat si a sdílet informace. V České republice používá internet až 81 % jedinců ve věku 16–74 let, zatímco podíl z celkového počtu jednotlivců členských států evropské unie je o 2 procenta nižší.
Jednotlivci v ČR čtoucí on-line zprávy (statistická data z roku 2015)
Jedním z dílčích úkonů informačně gramotného jedince je schopnost vyhledání a čtení online zpráv, novin a časopisů. Online zprávy čte v České republice až 65 % jedinců starších 16 let. Oproti roku 2005 vzrostl tento údaj o 53 %.
Jednotlivci v ČR používající internet k telefonování (statistická data z roku 2015)
V posledních letech se stalo velkým hitem i telefonování přes internet, které umožnuje propojení kilometrově vzdálené působení jedinců. Této možnosti využívalo v roce 2015 přibližně 30 % jedinců starších 16 let. Ovšem již v roce 2011 telefonovalo přes internet 32 % jedinců a v roce 2013 jedinců až 36 %. Tudíž je zde vidět klesající tendence a zájem ve využití tohoto fenoménu.
Jednotlivci v ČR vyhledávající na internetu informace o zdraví (statistická data z roku 2015)
Množství informací a různorodost témat, které lze prostřednictvím internetu vyhledat, každým dnem diametrálně stoupá. Dnes již není problém vyhledat základní informace o angíně či chřipce, či například důležité příznaky rakoviny kůže. Ve věku 16–74 let vyhledalo v roce 2015 na internetu informace o zdraví necelých 40 % jedinců. Dle získaných statistických údajů hledá tyto informace více ženská část populace.
Jednotlivci v ČR ve věku 55 až 74 let používající vybrané ICT (statistická data z roku 2015)
Informační společnost skýtá velké množství možností, nicméně i překážek pro ty jedince, kteří se s jejími nároky nedokáží smířit. Takovouto znevýhodněnou skupinou jsou i senioři, tedy jedinci starší přibližně 65 let. Toto statistické měření se zaměřilo na velice zajímavou skupinu z pohledu využití ICT, jedince ve věku 55 až 74 let. V této cílové skupině mobilní telefon nepoužily nikdy 4 % jedinců, zatímco počítač až 31% jedinců. Ovšem při intepretaci výsledků je zapotřebí neopomenout široce pojatou věkovou šálu.
Data týkající se kapitoly Vzdělávání a digitální dovednosti
Statistické údaje získané pro tuto kapitolu pochází z dotazníku, na který odpovídali žáci/studenti vybraných škol.
Počítače dostupné žákům v ČR (školní rok 2015/16)
Stolní počítače či notebooky nebyly vždy samozřejmostí, neboli nebyly vždy dostupným vybavením všech školských zařízení. Tato situace nastala až postupem času a v současné době již není přítomnost mnoha počítačů ve školní učebně nadstandardem. Vzdělávání žáků a studentů k počítačové gramotnosti a k ní spjaté již zmíněné gramotnosti informační, je již v dnešní době nutností.
Česká republika je mezi prvními pěti zeměmi Evropské unie, v nichž mají žáci ve škole přístup k internetu a používají ho. V tomto ohledu jsou země s Českou republikou sousedící (Rakousko, Německo, Slovensko, Polsko) pozadu. V Polku má přístup k internetu ve škole a používá ho ze sousedících států nejméně žáků, celkem 63 %.
Jednotlivci v ČR používající internet k vybraným činnostem z oblasti vzdělávání (statistická data z roku 2015)
Vzdělávání začíná být čím dál více diskutované téma. Jeho důležitost neustále stoupá, a to nejen díky požadavkům, které klade na své uchazeče zaměstnavatel. Dnes lze absolvovat vzdělávání mnoha způsoby, ať už prezenčně či absenčně za pomoci online kurzů. Vzdělávání vyhledává v České republice ve věku od 16 do 74 let 21% jedinců, online kurzy pak absolvují necelá 3 %. Výhodou těchto online kurzů jsou mimo jiné i úspora peněz či času. Ovšem pro jejich dokončení je třeba pevná vůle, jelikož se uvádí, že přibližně 95% studentů MOOC (neboli Masivní otevřené online kurzy) nedokončí.
Studenti v ČR používající internet (statistická data z období 2013–2015)
Používání internetu je dnes každodenní činností velké části populace. Již to není výhradní činnost jedince určitého vzdělání či zaměstnání, ani vybrané věkové skupiny. Internet lze používat k mnoha činnostem (vyhledávání informací, nakupování, vzdělávání, apod.), ovšem podle výzkumu ČSÚ jej studenti (jedinci starší 16 let, kteří se v době šetření vzdělávali a nebyli ekonomicky aktivní) používají nejčastěji k účasti v sociálních sítích, jejichž popularita v poslední době výrazně stoupá. Sociální sítě dnes nejsou pouze místem pro komunikaci a konzumaci nepříliš důležitého obsahu, jelikož začínají být primárním zdrojem zpráv, tedy jakýmsi zpravodajským místem.
Závěrem…
Působení a možné pozitivní či negativní následky informační společnosti již nelze v této chvíli pravděpodobně zpomalit či zastavit. Tudíž je třeba reagovat nejen legislativně na expanzi nových právních či etických otázek, které s jejím rozvojem souvisí. Její rozvoj podporuje současná technologická revoluce, jejíž základ tvoří propojení informačních, komunikačních či masově-mediálních technologií. Informační společnost představuje novou éru společnosti, ve které je základním rysem globální síť. Klíčovou roli zde hraje mimo jiné vzdělávání jedinců k informační gramotnosti. Otázky informační společnosti však vyvstávají celosvětově, tudíž musí tuzemské právní úpravy a tendence navazovat na řešení, které vyvíjí nejen Evropská unie, ale i celosvětové organizace (např. WIPO, UNESCO).
Tato společnost přináší změny a mění ať už úmyslně či neúmyslně život každého jedince.
Zdroje
ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE. Metodika pro hodnocení rozvoje informační gramotnosti [online]. Praha, 2015 [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: http://www.niqes.cz/Niqes/media/Testovani/KE%20STA%C5%BDEN%C3%8D/V%C3%BDstupy%20KA1/IG/Metodika-pro-hodnoceni-rozvoje-IG.pdf
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Informační společnost v číslech 2016: Jednotlivci [online]. 2016 [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/42790941/061004-16_C.pdf/fde15bda-831c-4f19-a745-3690937e0346?version=1.1
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Informační společnost v číslech 2016: Textové shrnutí publikace [online]. 2016 [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/43344124/IS2016_Shrnuti.pdf/c87dbb00-de46-4ab6-b85b-f9725b0445c6?version=1.1
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Informační společnost v číslech 2016: Vzdělávání a digitální dovednosti [online]. 2016 [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/43344124/061004-16_F.pdf/acb14472-38b9-4733-af53-65a0d6b3cf4f?version=1.1
DOSTÁL, J. Informační a počítačová gramotnost — klíčové pojmy informační výchovy. In Infotech 2007 — moderní informační a komunikační technologie ve vzdělávání. Olomouc: Votobia, 2007. s. 60–65. ISBN 978–80–7220–301–7. Dostupné z: http://nazornost-ucebni-pomucky.xf.cz/informacni_gramotnost.pdf
JONÁK, Zdeněk. Informační společnost. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000468&local_base=KTD.
KAMRÁDKOVÁ, Kateřina. Průzkum práce seniorů s počítačem a Internetem. Knihovna plus [online]. 2011, č. 2 [cit. 2017–06–13]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovnaplus102/kamrad.htm>. ISSN 1801–5948. Dostupné z: http://oldknihovna.nkp.cz/knihovnaplus112/kamrad.htm
MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ. Strategie digitální gramotnosti ČR na období 2015 až 2020 [online]. [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/21499/Strategie_DG.pdf
Pražská deklarace “Směrem k informačně gramotné společnosti”. Národní knihovna: knihovnická revue [online]. Národní knihovna ČR, 2004, 15(1), 19 [cit. 2017–06–13]. ISSN 1214–0678. Dostupné z: http://full.nkp.cz/nkkr/NKKR0401/0401019.html
Rada vlády pro informační společnost. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. 2017 [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/rada-vlady-pro-informacni-spolecnost.aspx
ŠMÍD, Vladimír. Informační společnost [online]. [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/~smid/INFPOL99.htm
ŠTEFANIKOVÁ, Sandra. Digital News Report 2016: Zprávy na sociálních sítích, zdarma a bez reklam. EJO [online]. 2016 [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: http://cz.ejo-online.eu/4010/nova-media-a-web-2-0/digital-news-report-2016-zpravy-na-socialnich-siti-zdarma-a-pokud-mozno-bez-reklam
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Státní informační a komunikační politika: e-Česko 2006 [online]. [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: http://www.culturenet.cz/res/data/002/000269.pdf
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Státní informační politika — cesta k informační společnosti [online]. [cit. 2017–06–13]. Dostupné z: https://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/statni-informacni-politika---cesta-k-informacni-spolecnosti---dokument-2089/
