Inkluzivní vzdělávání: Podpora studentů s dyslexií
Dyslexie je nejběžnějším ze všech specifických poruch učení a projevující se problémy ve čtení, psaní, pravopisu a porozumění. Protože dyslexie souvisí se schopnostmi gramotnosti, často si ji učitelé všímají v raných letech školní docházky. Studenti s dyslexií mají nedostatky v jedné nebo více základních komponentech rozvoje gramotnosti. Patří sem vizuální rozpoznávání písmen a slov spolu s jejich zvuky (fonémy), pravopis, plynulost čtení a porozumění (Shaywitz ,1998).
Pro studenty s dyslexií mohou překážky v kontextu vzdělávání zcela ovlivnit vzdělávání. Faktorů které mohou ovlivnit vhodnou formu inkluze je několik. Učitelé se tak také nacházejí ve složité situaci kdy musí být schopni rozlišovat instrukce tak, aby vyhovovaly různým vzdělávacím potřebám. Je důležité si uvědomit, že míra dyslexie se liší mezi jednotlivými studenty, takže je důležité se odkázat na jejich formální diagnózu a konzultovat s každým jednotlivým studentem jejich preferované strategie inkluze a vzdělávací cíle.
Diagnostika dyslexie
Prvním krokem k inkluzi žáků s dyslexií je správná diagnostika. V diagnostickém procesu se využívá specializovaného pracoviště (pedagogicko-psychologická poradna — PPP), kde jsou vytvořeny podmínky pro individuální interakci, což umožňuje dítěti dosáhnout optimálních výsledků. Zde používané speciální testy umožňují porovnání žáka s odpovídající věkovou populací. Dyslexie nelze diagnostikovat pouhým čtením textu.
Některé kognitivně nadané děti s dyslexií jsou schopné dlouhodobě tuto poruchu učení kompenzovat, to je maskovat díky svému nadprůměrnému potenciálu. Tyto děti se označují v odborné literatuře jako žáci s tzv. dvojí vyjmečností. Jde o žáky u nichž je souběh intelektového nadání a poruchy učení. (Zelinková & Čedík, 2013)
Učitelé mají často tendenci vnímat jejich výkon jako průměrný nebo podprůměrný případně jejich neúspěch přičítat nedostatečné přípravě či nedostatku motivace. Naopak tito žáci se však snaží svůj handicap kompenzovat a vynakládají na tuto kompenzaci často více energie než žáci bez poruchy učení. Proto je důležité všímat si ve školním kontextu kdy se porucha učení objevuje a kdy se naopak projevují intelektové schopnosti. Pokud totiž nedojde ke stanovení správné diagnózi, mají žáci s dvojí vyjmečností tendenci snižovat své sebe pojetí a případně se u nich mohou rozvinout závažné psychické potíže jako např. deprese a úzkosti. (Krejčová et al., 2017)
Inkluze dyslektiků
Moderní technologie umožní velmi brzo skutečnou inkluzi všech žáků se specifickými vzdělávacími potřebami, zejména žáků s dyslexií. Učivo bude možné více personalizovat, diferencovat tak aby se rozvíjel potenciál těchto žáků a současně v co největší míře kompenzovala jejich porucha učení. Například Microsoft vytváří nástroje pro rozpoznání úrovně čtenářského výkonu včetně extrahování všech chyb, případně úpravu textových materiálů, jejich zvětšování, zvýrazňování. Samozřejmostí je také převedení psaného textu do zvukové podoby. (Klatovský, 2024)
Zdroje:
Klatovský, K.(2024). Copilot (nejen) ve škole — přehled. Retrieved May 2, 2024, from https://www.klatovsky.cz/2024/01/copilot-nejen-ve-skole-prehled.html
Krejčová, L., Zelinková, O., Balharová, K., Šemberová, K., & Bodnárová, Z. (2017). Specifické poruchy učení. Edika.
Shaywitz, S. E. (1998). Dyslexia. New England Journal of Medicine, 338(5), 307–312.
Zelinková, O., Čedík, M. (2013). Mám dyslexii: Průvodce pro dospívající a dospělé se specifickými poruchami učení. PORTÁL sro.
