Nearpod: interaktivní nástroj ve výuce
Není třeba opakovat, že svět se mění a že jedním z hlavních hybatelů jsou technologie. Mohu ale také s nemalou radostí konstatovat, že změny konečně pomalu nastávají i ve vzdělávání, a to právě díky (i když nejen) technologiím.
Stále častěji se ozývají hlasy upozorňující na nutnou potřebu proměny přístupu ke vzdělávání. Vznikají různé alternativní školy a přístupy, které se snaží tuto (poměrně) novou potřebu naplnit. Jak nám v tom mohou pomoci technologie, které zažívají intenzivní rozvoj v mnoha směrech?
Bloomova taxonomie
Nejprve však nahlédněme téměř 70 let do minulosti, kdy Benjamin Bloom navrhl tzv. taxonomii vzdělávacích cílů. (Bloom, 1956) Autor této teorie vychází z předpokladu, že schopnost zapamatovat si informaci je kognitivně méně náročná než ji aplikovat na reálnou situaci nebo na jejím základě vytvořit informaci novou. Jak uvádí Černý (2018, s. 14), zodpovědný učitel by měl tuto taxonomii brát v potaz a pomoci žákům postupovat od základních úrovní, jako je pamatování či pochopení učiva k těm vyšším, tedy k aplikaci a hodnocení získaných informací. Pro úplnost přikládám ilustraci, která popisuje základní složky Bloomovy taxonomie. Ilustrace je obohacena o možnosti využití digitálních zařízení pro rozvoj daných schopností. Vychází tedy z Bloomovy taxonomie rozšířené o digitální kompetence, které jsou pro současného člověka klíčové. (Churches, 2009)
Učitel tedy postupně staví na zapamatované látce a s pomocí různých nástrojů pomáhá žákům problematice porozumět natolik, aby byli schopni znalosti aplikovat. Jestliže se jim povede takto proměnit znalosti ve zkušenosti, budou schopni je analyzovat a sami vyhodnocovat. A od této kritické práce s informacemi už je jen jeden malý krok k tvorbě vlastních informací a znalostí.
Kognitivní teorie multimediálního učení
Aby docházelo k výše popsanému procesu, je vhodné využít více různých způsobů vyučování. Jak jsem naznačila výše, frontální výuka je pro potřeby současné společnosti naprosto nedostačující. Mayer (2022) navrhl kognitivní teorii multimediálního učení, která vychází z předpokladu, že informace získáváme dvěma oddělenými kanály — textovými a obrazovými. Při výuce je tedy nutné dbát na to, aby žáci měli možnost učivo vnímat v textové i v obrazové podobě (nejen obrázky, ale také videa nebo animace). Dle Mayera je dále důležité nezapomínat na omezenou kapacitu operační paměti žáka a nezahlcovat ho informacemi, nýbrž mu nabízet aktivity, které mu pomohou zasadit získané znalosti do kontextu a tím se v Bloomově taxonomii přesunout do sféry aplikace, respektive analýzy. V neposlední řadě má učitel rozvíjet u žáků různé formy kognitivních procesů, například s pomocí myšlenkových map, asociací, skupinové práce nebo kreativních technik. To může vést k prezentaci vlastních myšlenek a názorů vystavěných na získaných informacích (tedy nejvyšší patro Bloomovy taxonomie).
Technologie ve vzdělávání?
Právě do oblasti multimediálního učení vnáší nové možnosti vzdělávací technologie. Vyučující mohou dnes využívat širokou nabídku interaktivních nástrojů a nástrojů umělé inteligence nebo rozšířené a virtuální reality.
Touto problematikou jsem se zabývala již dříve v článcích Ideální výuka? a Interaktivní nástroje v online výuce. První z nich je krátkým zamyšlením nad ideálními způsoby využití rozšířené a virtuální reality ve výuce. Ve druhém článku jsem se konkrétně zabývala vzdělávací aplikací Nearpod, ve které jsem si zkusila vytvořit krátkou vyučovací lekci. Tuto aplikaci bych ráda představila jako jednu z mnoha možností, jak pomoci žákům nejen si učivo zapamatovat a porozumět mu, ale také jej aplikovat a vyhodnotit s pomocí kritického myšlení a povzbudit žáky v prezentaci vlastních myšlenek.
Nearpod
Jedná se o jakési rozšíření PowerPointových prezentací o interaktivní prvky. Kromě sledování výkladu mohou žáci aplikaci ve vlastních zařízeních využít pro kreslení, soutěžení, doplňování cvičení, odpovídání na otázky nebo vyplňování kvízů. Navíc pracuje Nearpod s principy rozšířené reality, když nabízí prohlížení různých anatomických, environmentálních, vesmírných nebo architektonických objektů. Žáci tedy mohou naživo zažít různé situace, “osahat” si objekty, o kterých se učí, sledovat vzdělávací videa a plnit úkoly zadané učitelem. Jedná se tedy o komplexní program, který dovoluje obohatit výuku o aktivity rozvíjející kognitivní schopnosti žáků. Zároveň mohou pracovat všichni najednou a ve vlastních lavicích, protože do Nearpodu se mohou přihlásit z vlastních zařízení.
Často se stává, že učitelé nevyužívají nové technologie, protože je neznají, nemají s nimi zkušenost a bojí se zkoušet nové věci. Výhodou Nearpodu je, že je možné do něj nahrát PowerPointovou prezentaci, kterou následně upravíme tak, aby se z ní stal interaktivní nástroj. Díky tomu mohou učitelé vycházet z toho, co znají, a zároveň objevovat nové možnosti. Navíc není nutné vytvářet vlastní lekci, protože v Nearpodu je knihovna plná lekcí již hotových.
Další výhodou je, že Nearpod podporuje spolupráci, když umožňuje žákům přispívat do prezentace vlastními nápady nebo odpovídat na otázky učitele přímo v aplikaci. V neposlední řadě umožňuje učiteli stahovat výsledky práce žáků a ukládat je do hodnotících knih.
Závěr
Mobily v hodinách tedy nemusí být zlem, proti kterému se bojuje, ale výhodou, jenž může být využita ve prospěch učitele. Nearpod otevírá možnosti, o kterých se předchozím generacím ani nesnilo. Není tedy důvod zůstávat u stejných vyučovacích technik, když můžeme našim dětem z učení udělat zábavu a pomoci jim zorientovat se ve světě technologií, ve kterém žijí.
Zdroje
Churches, A. (2008). Bloom’s Digital Taxonomy. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/228381038_Bloom's_Digital_Taxonomy
Černý, M. (2018). Pedagogicko-psychologické otázky online vzdělávání. Masarykova univerzita.
Bloom, B. S. (1956). In Taxonomy of educational objectives. McKay.
Mayer, R. E., & Fiorella, L. (2022). The Cambridge handbook of multimedia learning (Third edition). Cambridge University Press.
