Internacionalizace vzdělávání — vzdělávání jako mezinárodní spolupráce
Internacionalizace ve vzdělávání je významný fenomén, který podporuje nejen vzdělávání samotné, ale v důsledku kulturní, společenský, politický i ekonomický rozvoj zemí.
Internacionalizace vzdělávání je nejčastěji řešena v kontextu vysokoškolského studia. Tento obecný pojem se vztahuje k různým formám mezinárodní spolupráce mezi zeměmi a jejich vzdělávacími institucemi, které podporují různé podoby studijních programů pro studenty a zaměstnance univerzit. Knightová definuje internalicionalizaci vzdělávání jako „proces integrace mezinárodní, mezikulturní nebo globální úrovně za účelem poskytování terciárního vzdělávání“. Podle ní se pojem internacionalizace vztahuje ke vztahu mezi národy, kulturami nebo zeměmi. Globalizace je naproti tomu vnímána jako environmentální faktor, který ovlivňuje svět jako celek. Knightová v tomto smyslu dodává, že globalizace je „proces, který ovlivňuje internacionalizaci“ (Knight, 2015).
Jak uvádí de Witt a Hunterová, internacionalizace vzdělávání je ovlivněna globalizací ekonomiky a společnosti a růstem významu znalostí. Neustále se vyvíjí v souvislosti s politickými, ekonomickými, sociálně kulturními a akademickými vlivy. Ve svém výzkumu uvádějí klíčové trendy ve strategiích podporujících internacionalizaci ve vzdělávání, jako jsou rostoucí význam internacionalizace na všech úrovních, účinek institucionálních strategií, nedostatečné financování nebo rostoucí konkurenceschopnost (de Witt & Hunter, 2015).
Nejznámějším programem podporujícím internacionalizaci ve vzdělávání v evropském kontextu je program Evropské komise Erasmus+. Jeho cílem je prostřednictvím celoživotního učení „podporovat vzdělávací, profesní a osobní rozvoj lidí v oblasti vzdělávání, odborné přípravy, mládeže a sportu“ (What are the objectives of the Erasmus+ Programme?). Netýká se tedy jen studentů univerzit, ale i pedagogických i nepedagogických pracovníků. Ti mají možnost vyjet na různé zahraniční cesty, kde mohou absolvovat např. výukové pobyty nebo školení. Zajímavou možností jsou pro neakademické pracovníky například možnosti Letních škol nebo Staff weeku, které pořádají vzdělávací instituce.
Pokud se podíváme na internacionalizaci z perspektivy jedince, možnosti studentských zahraničních mobilit přináší účastníkovi několik přínosů. Podle systematické rešerše Roy a kol. se dají shrnout do tří oblastí: kulturní, osobní a profesní. Mezi kulturní přínosy pro jedince patří kulturní povědomí, jazykové dovednosti a interkulturní adaptabilita. U profesních přínosů autoři uvádí profesní rozvoj, lepší zaměstnatelnost nebo větší kariérní úspěch (Roy, Newman, Ellenberger, & Pyman, 2018).
Zjednodušeně zkušenost ze studia v zahraničí může pozitivně ovlivnit osobní a profesní rozvoj člověka, poskytne mu cenné zkušenosti, znalosti z oboru z jiné perspektivy a v neposlední řadě může získat určitou výhodu při výběru zaměstnání.
Bibliografie
de Witt, H., & Hunter, F. (2015). Internationalisation of higher education. European Parliament. Získáno 2024–03–20, z https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/540370/IPOL_STU%282015%2954 0370_EN.pdf
Knight, J. (2015). Updated Definition of Internationalization. International Higher Education(issue 33), 2–3. doi:10.6017/ihe.2003.33.7391
Roy, A., Newman, A., Ellenberger, T., & Pyman, A. (2018). Outcomes of international student mobility programs: a systematic review and agenda for future research. Studies in Higher Education, vol. 44(issue 9), 1630–1644. doi:10.1080/03075079.2018.1458222
What are the objectives of the Erasmus+ Programme? (nedatováno). Získáno 2024–03–20, z Erasmus+ EU programme for education, training, youth and sport: https://erasmus-plus.ec.europa.eu/programme-guide/part-a/priorities-of-the-erasmus-programme/objectives-features
