Jak dětem zajistit bezpečnější kyberprostor, aneb jak se chovat na internetu — aktuální projekty
Určitě každý z vás zaznamenal, že se podařilo natočit český dokument V síti, který pojednává o sexuálních predátorech na internetu. Predátoři figurující v tomto snímku jsou povětšinou muži středního věku cílící na nezletilé dívky, požadující artefakty, které obsahují sexuální obsah, případně pak stojí o osobní schůzky. Získanými materiály je pak vydírají. Současná situace nepozastavila jen promítání tohoto vzdělávacího dokumentu v kinech, nýbrž i tematické přednášky na základních školách, o které byl velký zájem nejen z řad vedení škol a učitelů, ale i samotných rodičů dětí. Žijeme v době digitální a nebezpečí už nečíhá pouze venku na ulici. Musíme adaptovat svou obezřetnost i na nově vznikající prostory a děti a dospívající na tato možná nebezpečí připravit. Tento dokument odstartoval několik kampaní zabývající se internetovou bezpečnost, která cílí hlavně na mladší generaci.
Jako rodič nebo i jen zodpovědný člověk, který má ve svém okolí digitálně negramotné děti a nezletilé, kteří se s technologiemi a sociálními sítěmi teprve seznamují a učí se je ovládat, můžete mít mnoho otázek. Co bychom si tedy z takového dokumentu měli odnést? Jak vysvětlit svým dětem nebo mladším sourozencům správné chování na internetu? Jaká nebezpečí tam na ně číhají? Je odříznutí dítěte od internetu a moderních technologií řešení?
Většina lidí pochopitelně nesleduje odborné časopisy nebo nečte zdlouhavé a komplikované manuály. Většina lidí není ani počítačovými experty, kteří by si dokázali dokonale zabezpečit vlastní zařízení, natož pak vysvětlit dítěti, jak tyto věci fungují. Proto je potřeba, aby materiály pojednávající o této problematice byly jasné, stručné a pokud možno interaktivní. Zkrátka aby přitáhly pozornost nejen rodiče, ale i dítěte, a bylo to pro oba srozumitelné.
Z tohoto důvodu, jak už jsem zmínila, vzniklo několik neziskových projektů. Pár z nich proto nyní zmíním a rozvedu do detailů — čemu přesně se věnují a jaké mají dopady na společnost.
Prvním projektem, o kterém je slyšet snad nejvíce, je BUĎ SAFE ONLINE. Ten zaštiťuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Nic by ale správně nefungovalo, pokud by svými znalostmi též nepřispěl influencer, gamer a bývalý youtuber Jirka Král v roli moderátora a také společnost Avast, jedna z nejstarších firem zabývající se kyberbezpečností a vývojem antivirových softwarů. Sám projekt má nespočet metod a aktivit, kterými nenásilnou a zábavnou formou učí mladší generace bezpečnému chování. Na jeho stránkách www.budsafeonline.cz se můžeme dočíst, že projekt
„volí formu interaktivní, živé besedy (workshopu), kde dětem na konkrétních příkladech z praxe názorně ukazuje, jak předcházet rizikům spojeným s používáním internetu a moderních technologií. To pak kombinuje s prezentací na internetu v podobě webových stránek a videí zaměřených na jednotlivé hrozby.“
Mimo to na stránkách nalezneme také praktický online kurz. Nejdříve se spustí krátké video, které nám ilustruje online komunikaci nebo jiné online chování. Vizuálně poté demonstruje, co bylo špatně a řekne nám, jakým hrozbám můžeme čelit, pokud se takto na internetu budeme chovat a případně doporučí, jak takové chování napravit. Po této fázi následuje krátký kvíz, kde vybereme správnou odpověď a systém naše odpovědi záhy vyhodnotí.
Další projekt zastřešuje společnost O2, hlavní partner osvětové kampaně filmu V SÍTI. Jejich program s názvem Chytrá škola s hashtagem #nejsemlovna můžeme nalézt na webové stránce https://www.o2chytraskola.cz/nejsemlovna. Tak jako předešlý projekt, nabízí společnost O2 edukační videa a desatero chování na internetu, které je zpracované ve velmi estetické infografice. Uplatňují zde psychologický fakt, že přitáhnou pozornost teenagera, když použijí jeho zvyklosti, v tomto případě hovorový jazyk. Dítěti tak ukáží, že jsou „na jedné lodi“. Při zdlouhavých odborných slovech by pochopitelně ztratil zájem pokračovat v četbě po první větě.
Mezi nejčastější „trable teenagerů“ patří krádeže profilů na sociálních sítích nebo hrách a viry, které se do zařízení dostanou při stahování her. Dále se ale může stát, že děti či mladistvé přes sociální sítě nebo během hraní her kontaktuje někdo cizí nebo například pošlou své odhalené fotky osobě, která je posléze vydírá či rozesílá. V tomto případě nemusí jít pouze o sexuální predátory jako cizí muže středního věku s pedofilními sklony, ale dochází i ke kyberšikaně mezi vrstevníky.
Mimo tyto dva projekty, které mají aktuálně největší dopad, můžeme nalézt na internetu celou řadu příruček — PDF souborů od různých nadací a firem (nejčastěji firem zabývajících se telekomunikačními službami a internetovým připojením), virtuálních heren pro děti (například https://www.alik.cz) a dalších online projektů (skvěle propracovaný je i ten od Seznam zprávy https://native.seznamzpravy.cz/bezpecnost-deti-na-siti/). Všichni sdílí stejnou myšlenku. Obsah je opravdu zpravidla téměř totožný. Mění se pouze způsob prezentace, jakým se snaží „dostat blíže k dítěti“, případně jiným číslem, kam se obrátit pro pomoc. Nejčastěji pomoc nabízí Linka bezpečí, kam stačí zavolat nebo napsat. Nabídnou pomoc psychickou, poradí a v případě, že dojde k porušení zákona, zprostředkují informace policii — ať už jste dítě nebo dospělý.
Děti jsou ve světě noví. Jako rodič byste tak měli být obezřetní právě vy. Je tedy na vás, abyste věděli, co vaše dítě na internetu dělá. Svobodu může dostat při hraní na zahradě, ale kyberprostor je nebezpečný a nelítostný. Proto byste u některých online činností neměli ze svých dětí spustit oči na delší chvíli, protože „kamarádky ve třídě už Facebook mají, věkovou hranici odsouhlasím a maminka se nic nedozví“ funguje u dětí v druhé třídě téměř stoprocentně. A dítko ve vteřině nevědomky sdílí obsah celému světu. Nabízí se tedy otázka… Nebylo by lepší jim tyto online nástroje zakázat úplně? Nebudou potom ve větším bezpečí? Na odpověď jsme si několik let museli počkat, avšak závěr je jasný a odpověď zní, že v pozdějším věku dítěte rozhodně NE. V této digitální době odříznout dítě od internetu a moderních technologií je jako odříznout ho od světa a života úplně. Protože jednou přeci jen nastane čas, kdy se s technologiemi bude muset setkat. A to třeba hned právě ve škole. Zde ale nevěnují dostatečný čas vysvětlení, jak důležité je naše kyberbezpečí a ochrana naší online identity. Děti se naučí často už i na prvním stupni pracovat s Microsoft Word, natočit podcast nebo základní prstoklad na psaní všema deseti. Ale bezpečnost se do školních osnov dostává pomalu. Často ji škola nahradí hodinovou přednáškou místních policistů, nebo přednáškou nějaké neziskové organizace, která bude dětem zároveň prodávat například magnetky. A proto logicky docházíme opět na konec začarovaného kruhu, k rodiči a že veškerá odpovědnost leží na jeho bedrech.
Technologie jsou dobrý sluha, ale špatný pán. Proto je potřeba k nim dítě naučit zdravému vztahu. Jak už jsem zmínila, starší děti školou povinné by měli být určitě vzdělávány v této oblasti a využívání těchto pomůcek například pro podporu studia nemusí mít vůbec špatný vliv, ba naopak. Problém nastává, pokud vkládáme tato zařízení, mobily a tablety, do rukou předškolním dětem. Tyto děti se nebudou vyvíjet správným směrem, poněvadž pro technologie jim zbude méně času na vývoj jemné motoriky apod. získané činnostmi jako je kreslení nebo hra na pískovišti či v lese. Samozřejmě, že jim technologie nemůžeme v této době odepřít úplně, přece jen vidí to i u svých rodičů, kteří jsou pro ně vzorem, avšak čas strávený na zařízeních by měl být značně omezen a korigován.
Na závěr ještě zmíním Národní uzel bezpečného internetu http://www.saferinternet.cz, který provozuje horkou linku: http://www.horkalinka.cz, kam se můžete obrátit v případě, že narazíte na nebezpečný nebo podezřelý obsah na internetu. Je důležité vzdělávat sebe, ale i ty nejmenší. Je důležité zajímat se o to, co ti nejmenší dělají na internetu a umět jim poradit. Technologie i špatné úmysly některých tu totiž s námi už nejspíš budou navěky. Nebojte se požádat někoho o pomoc.
