Jak je to u nás s domácím učením ?
Úvod
Téma homeschoolingu v České republice jsem si vybrala, protože mě zajímá vývoj českého školství a jeho nové možnosti. Systém frontální výuky, který je u nás využíván už po generace, má jistě určité výhody (např. možnost vyučování velkého množství žáků zároveň), ale dlouhodobě se setkávám s názorem, že spíše převládají jeho nevýhody (ztráta individuality žáků nebo třeba nutnost nehnutě sedět po dlouhou dobu).
Jako zajímavá možnost se tedy do budoucna jeví využití některé z alternativních škol nebo právě homeschooling.
Základní vzdělání v České republice
V České republice jsou dostupné posloupně tyto stupně vzdělání: předškolní, základní, střední, vyšší odborné a vysokoškolské vzdělání. Základní vzdělání je u nás jediný povinný stupeň vzdělání. Od září 2017 přibyl povinný poslední rok ve školce. K základnímu vzdělání nastupují děti od 6 do 8 let, podle individuálních specifik. Pokud dítě není připraveno na základní školu nastoupit, mohou jeho rodiče, dle školského zákona § 37 Odklad povinné školní docházky, zažádat o tzv. odklad, a to z různých důvodů. Jedním z nich může být například „nedostatečná tělesná nebo duševní vyspělost k plnění povinné školní docházky“. (MŠMT, 2017)
Díky povinnému základnímu školství je v České republice zajištěna takřka stoprocentní gramotnost jejích občanů.
§ 44 zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) 561/2004 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2017 do 31. 8. 2017, nám říká: „Základní vzdělávání vede k tomu, aby si žáci osvojili potřebné strategie učení a na jejich základě byli motivováni k celoživotnímu učení, aby se učili tvořivě myslet a řešit přiměřené problémy, účinně komunikovat a spolupracovat, chránit své fyzické i duševní zdraví, vytvořené hodnoty a životní prostředí, být ohleduplní a tolerantní k jiným lidem, k odlišným kulturním a duchovním hodnotám, poznávat své schopnosti a reálné možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o své další životní dráze a svém profesním uplatnění.“ (MŠMT, 2017)
Tuto definici vnímám jako širokou a dostačující, možná až příliš. Sdílím názor některých rodičů, kteří své děti vyučují doma, že mnohé z těchto dovedností by si děti měly osvojit primárně v prostředí své rodiny — například ochranu fyzického a duševního zdraví, toleranci, pochopení, lidské hodnoty, atd. „Rodina má bezesporu při výchově dítěte ty nejdůležitější úkoly, jejichž neplnění můžeme jen těžko nahradit.“ Říká Čapek (2014) na straně 24. V tomto ohledu je pro děti vzdělávané doma otevřené mnohem lepší zázemí. Obzvláště přínosné pak může být, když jsou v rodině funkční vztahy se seniory a na výchově dítěte se podílejí i jeho prarodiče, popřípadě praprarodiče. Mohou mu totiž předat svůj odlišný náhled na svět. „Přítomnost starších lidí (dědeček a babička) učí v praxi úctu k stáří, vyrovnává a doplňuje vliv rodičů.“ (Malý 1985, s. 97)
Domácí vzdělávání v České republice
Podle Jiřího Němečka (2017) na straně 72, 56,3% respondentů vnímá výsledky domácího vzdělávání jako srovnatelné nebo lepší, než výsledky dětí navštěvujících státní základní školy.
„Současná legislativní úprava umožňuje individuální vzdělávání na 1. i na 2. stupni ZŠ, a to podle § 41 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění účinném od 1. 9. 2016.“ (MŠMT, 2016)
Zákon také stanovuje, za jakých podmínek může ředitel školy přijmout nebo zamítnut žádost o domácí vzdělávání. Přijímá ji, pouze pokud nalezne závažné důvody pro toto vzdělávání. Musí být také zajištěny materiální podmínky pro domácí vzdělávání dítěte a ochrana jeho zdraví. Osoba, která žádá o domácí vzdělávání svých dětí, pak musí mít minimálně střední vzdělání, zakončené maturitou. A další podmínkou pro domácí vzdělávání je přezkoušení dítěte na škole, kde je zapsáno k povinné školní docházce. To se koná minimálně jednou za půl roku. (Kubiszová 2015, s. 4,5)
Existují dva druhy domácího vzdělávání. Tím prvním je způsob vzdělávání, kdy učitel stanoví pevnou osnovu učiva, které bude dítě s rodičem doma probírat. Rodič má jasně daný časový harmonogram výuky i učebnice. Tento způsob se vyznačuje častými konzultacemi ze strany učitele a testováním dítěte a je poměrně uzavřený. Rodič se zde nemůže kreativně projevovat, protože se řídí danými pravidly, která určil učitel. Zodpovědnost za znalosti dítěte v tomto případě nese škola. U druhého typu domácího vzdělávání dítěte na sebe přebírá za jeho pokroky plnou zodpovědnost rodič. Nenavštěvuje školu tak často a místo konzultací s učitelem a testování dítěte plní jeho individuální potřeby v plném jejich rozsahu. (Kubiszová 2017, s. 28)
Jednou z možností takové výuky je tzv. unschooling. Typické sousloví pro unschooling je „absolutní svoboda dítěte“. Má totiž neomezenou možnost zajímat se jen o to, o co samo právě chce. Volí si samo vzdělávací aktivity a nepoužívá při tom učebnice.(Rozvadská 2017, s. 15) Učení tedy probíhá naprosto přirozeně hrou, pozorováním a diskusí.
Historie domácího vzdělávání v České republice
V této kapitole si připomeneme některé historické osobnosti pedagogiky a blíže se podíváme na vývoj trendu domácího vzdělávání u nás.
V historii vzdělávání v oblasti České republiky, a to jak školního, tak domácího, nemůžeme zapomenout zmínit Jana Amose Komenského, který se zasadil o mnoho inovací ve vzdělávání. Pro nás je vzhledem k domácímu vzdělávání zajímavé, že zavedl „zlaté pravidlo“, tedy princip názornosti výuky, kdy se vyučující osoba opírá co nejvíce o bezprostřední smyslovou zkušenost žáka. A princip přiměřenosti, který zajišťuje ctění individuálních potřeb žáků a zohlednění jejich přirozeného vývoje. (Zormanová 2014, s. 13,14)
Další z důležitých osobností historie domácího vzdělávání je John Locke. (Řičánková 2016, s. 12) Kladl velký důraz na individualitu žáka v rámci domácího vzdělávání. Tělesná, rozumová a mravní výchova formuje z mladého žáka (syna šlechtické rodiny) tzv. gentlemana. Zastával tedy moderní názor, že výchova by měla být složena z několika různých částí, což je zakotveno i v § 44 školského zákona, viz část práce Základní vzdělání v České republice.
U nás zavádění domácího vzdělávání do praxe probíhalo v několika vlnách. Ta první přišla v roce 1998, kdy Ministerstvo školství vyhlásilo experimentální ověřování domácího vzdělávání na prvním stupni základních škol. Na základě tohoto experimentu se domácí vzdělávání na prvním stupni základní školy stalo rovnocennou alternativou školní docházce díky zakotvení ve školském zákoně v roce 2005. O dva roky později pak Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vyhlásilo experimentální ověřování domácí výuky na druhém stupni základní školy. (Černochová 2016, s. 8)
Motivace rodičů a žáků k domácímu vzdělávání
Motivacerodičů
K domácímu vzdělávání mohou mít rodiče mnoho různých důvodů. V této kapitole projdeme některé z nich. Najdeme zde také statistické údaje České školní inspekce z roku 2016.
Každý rok se pro domácí vzdělávání svých dětí rozhodne několik stovek rodičů a tento počet každoročně narůstá. Když bylo v roce 1998 zahájeno experimentální domácí vzdělávání žáků prvního stupně základních škol, využilo jej 33 dětí. Po zakotvení domácího vzdělávání ve školském zákoně v roce 2005 už se doma vzdělávalo přes 500 dětí. Ve školním roce 2014/2015 bylo doma vzdělávaných dětí více než 1000 a jejich počet stále roste. Stejně tak, avšak v menším měřítku, stále roste počet doma vzdělávaných dětí z druhého stupně základní školy, kterých bylo ve školním roce 2014/2015 skoro 300. (Černochová 2016, s. 9)
Zásadní charakteristikou rodiče, který se rozhodne pro domácí vzdělávání svého dítěte, je nutnost tzv. pedagogických kompetencí. Takovýto rodič má jasně utříděné důvody, proč se rozhodl pro domácí vzdělávání, a měl by zvládnout být dítěti kvalitním pedagogem a zároveň oporou.
Hlavním důvodem pro volbu domácího vzdělávání je podle České školní inspekce (dle analýzy na základě šetření v roce 2016) pro české rodiče pedagogický důvod. Tedy rodiče chtějí sami ovlivňovat metody a formy výuky svých ratolestí, protože nesouhlasí s metodami, kterými je vyučuje běžná základní škola. Takovýchto rodičů je 73,3%. 6,4% rodičů pak podalo žádost o domácí vzdělávání svých dětí z důvodu individuálního přístupu. Ve škole, kde má vyučující na starost plnou třídu dětí, totiž nespatřují možnost dostatečného zájmu o konkrétního jedince. Někteří rodiče také jako důvod žádosti o domácí vzdělávání uváděli pozitivní zkušenost s domácím vyučováním staršího dítěte. Takových bylo 5,1%. A 4,1% rodičů volí domácí vzdělávání pro svoje dítě z důvodu lepších možností rozvoje jeho mimořádného nadání. Mezi další důvody, které byly zastoupeny v žádostech rodičů o domácí vzdělávání, patřily také cestování nebo bilingvní způsob vzdělávání dítěte. Osmina rodičů pak argumentovala zdravotním stavem svého dítěte nebo jeho neschopností přizpůsobit se kolektivu dětí. (Korčiánová 2016, s. 16)
Motivace žáků
„V dětech je možné vyvolat pocit odpovědnosti za svěřenou práci a zaujetí pro samostatné provádění úkolu.“ (Pecina, Zormanová 2009, s. 10)
V této kapitole nahlédneme do možných způsobů motivace dítěte k učení a jeho aktivizace.
Při domácím vyučování je vždy důležité, jestli je dítě správně ponořené do právě probírané látky. K tomu jej rodič může motivovat velkou škálou aktivit. Například je zajímavé vzít dítě na dané místo, které zapadá do vyučované problematiky. Např. historický hrad, muzeum, divadlo…
Mezi aktivizační metody můžeme zařadit: „metody diskusní, metody heuristické, řešení problémů, metody situační, metody inscenační, didaktické hry, projektovou výuku…“ (Zormanová 2012, s. 17)
Výzkumná skupina matek praktikujících homeschooling uvedla, že jim pomáhala například kooperace s jinými homeschooling rodinami nebo čtení knih o tom, jak učit angličtinu na základních školách. Také je podle nich nutné respektovat zájmy dětí a vnímat samy sebe spíše jako facilitátorky učení než jako učitelky. Také je dobré využívat vizuální materiály a dobrou přípravu na hodinu. (Hanáčková 2015, s. 34)
Vždy je ale zásadní brát ohled na individualitu dítěte a pracovat s ním podle jeho konkrétních aktuálních potřeb. Ideální stav je, když si dítě dokáže o svém učebním procesu rozhodovat samo za sebe. Na straně 70 v publikaci International perspectives on homeeducation: Do westillneedschools? Najdeme příklad, že dítě, po pár týdnech výuky, kdy si rodič vyráběl doma výukové kartičky, rodiče samo požádalo, ať neplýtvá časem, že se raději bude učit samo.
Klady a zápory domácího vzdělávání
Klady
Dítě, které je vzděláváno doma, má plnou podporu svého rodiče. To mu pomáhá navázat s ním lepší vztah a budovat tak i do budoucna vztah se starší generací. Další výhodou je individualizace tempa a obsahu výuky, díky které je dítě chráněno před stresem, který se při běžné školní výuce může vyskytnout.
Dítě se učí lépe pracovat se svým časem a tzv. timemanagement, kdy si samo může určovat pořadí práce. Doma vyučované děti bývají samostatnější a sebevědomější. Další výhodou je ochrana před šikanou, která je v dětském kolektivu na základní škole mnohdy přítomna. A také v domácím vzdělávání nedochází k ostrakizaci dítěte.
Zápory
Domácí vzdělávání má stále mnoho odpůrců. Tento fakt může působit jako jeden ze záporů domácího vzdělávání. Pro malé dítě může být velice nepříjemné, když se tváří v tvář setká s odpůrcem domácího vzdělávání, který se mu snaží vštípit svůj názor. Podle příručky Škola doma (2009) na desáté straně, bývají největšími odpůrci domácího vzdělávání hlavně učitelé. Jejich nejsilnějším argumentem bývá absence pedagogického vzdělání doma vyučujících rodičů nebo nedostatečný návyk doma vyučovaných dětí na dětský kolektiv.
Dalším nepopiratelným záporem domácího vzdělávání je jeho časová náročnost. Jeden z rodičů obvykle odchází ze svého zaměstnání, aby mohl naplno přebrat roli pedagoga. Tím rodina přichází o jeden příjem a v případě, že druhý rodič nepřináší do rodinného rozpočtu dostatek financí, může to znamenat problém.
Názor konkrétních rodičů, kteří se své dítě rozhodli vzdělávat doma
Rodiče (29 a 24let, dítě 4 měsíce), kteří plánují vzdělávat své dítě doma, se tak rozhodli z důvodu „slabého mínění o běžných konvenčních vzdělávacích metodách vzdělávacích institucí“. Prý sledují aktuální situaci a možnosti alternativních škol. Jako hlavní výhody domácího vzdělávání shledávají časovou flexibilitu (když prší, učíme se, když je hezky, budeme venku) — efektivní využití času, vlastní tempo, kterým se dítě učí, přátelský a vstřícný neformální, důstojný, vztah učitele a dítěte. Dále je pro ně důležitý respekt, se kterým se dítě setká, a možnost vzdělání pomocí projektů zábavnou formou a ve zdravějším prostředí přírody nebo na dovolené. Oba rodiče plánují být doma s dítětem. Jeden v rámci domácího vzdělávání a druhý v rámci homeoffice v IT. Jsou přesvědčeni, že na základě domácího vzdělávání bude pro dítě přirozené učit se celoživotně. Že neztratí zájem o sebevzdělávání po ukončení školy, protože bude vědět, proč se dané informace učí a že to dělá pro sebe.
A:„Nebyl by to život, kdyby domácí forma vzdělávání neměla i své stinné stránky. Pravidelně budeme čelit problémům s nechápavým okolím, např. dítě doma ve školní den přitahuje pozornost sousedů, kteří na nás můžou zavolat sociálku. Bude obtížnější sehnat kamarády dítěti. Budeme muset upravit životní styl, tak, aby naše dítě mělo možnost najít si kamarády v podobné věkové skupině. Dítě bude čelit negativní kritice svého okolí a vrstevníků, což může vyústit v pochyby o kvalitě jeho vzdělávání. Obzvlášť na prvním stupni, kdy se děti chtějí podobat druhým dětem. (…) Ač bychom chtěli naše dítě naučit to, co nám přijde pro život důležité, budeme je muset učit podle osnov a státem daných norem. Například memorování marginálních informací. Např. levé a pravé přítoky Labe.“
Můj názor na domácí vzdělávání
Já se na domácí vzdělávání dívám jako na možnost volby. Líbí se mi, že lidé, kteří chtějí tímto směrem jít, mají tu možnost. Chápu ale také argumentaci odpůrců domácího vzdělávání, kteří tvrdí, že se dítě, které si neprojde prostředím standardní základní školy, tzv. „neotrká.“ Na základní škole se totiž díky tomu, že ji musí absolvovat všechny děti, setkává velmi různorodá škála dětí z mnohdy velmi odlišných rodin. Děti se tak navzájem seznamují s různým socio-kulturním prostředím svých rodin, což je podle mého názoru do života opravdu obohatí. Za sebe můžu říct, že dva ze svých nejbližších přátel mám právě od základní školy a jsem za ně vděčná.
Na druhou stranu však rozhodně netvrdím, že doma vzdělávané děti nemohou mít dostatek sociálních kontaktů se svými vrstevníky. Vždy je to o správném a vyváženém nastavení domácího vzdělávání a dalších zájmových aktivit dítěte.
Za sebe volím většinou střední cestu. Nepatřím k lidem, kteří by chtěli převzít kompetence školství na svá bedra na úkor svého zaměstnání. Ale také si pamatuji, jak je pro dítě náročné vydržet celé dopoledne sedět v lavici a zkoušet se soustředit na to, co říká vyučující. Pro své děti bych jednou chtěla kompetentní vyučující a dostatek individuálního prostoru. Proto bych asi volila buď skupinové domácí vzdělávání u blízké osoby, nebo některou z alternativních škol.
Ale připouštím také možnost, že se můj názor jednou změní a sama budu učit své děti doma. Budu sledovat trendy v českém školství a až to bude aktuální, pokusím se vybrat, stejně jako asi většina rodičů, pro své děti to nejlepší.
Zdroje
1. ČAPEK, Robert. Odměny a tresty ve školní praxi: kázeňské strategie, zásady odměňování a trestání, hodnocení a klasifikace, podpora a motivace žáků. 2., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024746395.
2. ČERNOCHOVÁ, Irena. Individuální vzdělávání pohledem rodičů: motivace, realizace, podpora [online]. Brno, 2016 [cit. 2017–09–01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/407507/pedf_m/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Lenka Slepičková.
3. HANÁČKOVÁ, Andrea. HomeSchooling in the Czech Republic withRegard to ELT [online]. Brno, 2015 [cit. 2017–09–01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/396888/pedf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jana Zerzová.
4. KORČIÁNOVÁ, Marie. Domácí vzdělávání [online]. Brno, 2016 [cit. 2017–09–01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/383524/ff_m_b1/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Roman Švaříček.
5. KUBISZOVÁ, Renata. Domácí vzdělávání očima rodičů vyučujících své děti doma [online]. Brno, 2017 [cit. 2017–09–01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/402039/pedf_m/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Markéta Sedláková.
6. KUBISZOVÁ, Renata. Klíčové kompetence v domácím vzdělávání [online]. Brno, 2015 [cit. 2017–09–01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/402039/pedf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Markéta Sedláková.
7. MALÝ, Tomáš. PEDAGOGIKA Úvod do pedagogické praxe pro vychovatele a rodiče. 2, nezměněné vydání.Velehrad: Křesťanská akademie. Polygrafické závody, 1985.
8. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2016). Informace a doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k individuálnímu vzdělávání žáků v základní škole. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/39262/
9. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. (2017). ŠKOLSKÝ ZÁKON VE ZNĚNÍ ÚČINNÉM OD 1. 1. 2017. Dostupné z: http://www.msmt.cz/dokumenty-3/skolsky-zakon-ve-zneni-ucinnem-od-1-1-2017-do-31-8-2017
10. NĚMEČEK, Jiří. Home and CommunitySchooling in the Czech Republic, United Kingdom and the USA [online]. Brno, 2017 [cit. 2017–09–01]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/350967/pedf_m/. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce AilsaMarionRandall.
11. PECINA, Pavel a Lucie ZORMANOVÁ. Metody a formy aktivní práce žáků v teorii a praxi. Brno: Masarykova univerzita, 2009. ISBN 9788021048348.
12. ROTHERMEL, Paula, ed. International perspectives on homeeducation: do westillneedschools?. Basingstoke: PalgraveMacmillan, 2015. ISBN 9781137446848.
13. ROZVADSKÁ, Katarína. Domácí vzdělávaní z pohledu rodičů v České republice a na Slovensku [online]. Brno, [cit. 2017–09–01]. Dostupné z:http://is.muni.cz/th/449962/ff_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Zuzana Šmideková.
14. ŘIČÁNKOVÁ, Tereza. Domácí vzdělávání [online]. Brno, 2016 [cit. 2017–08–31]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/418750/ff_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Anna Drexlerová.
15. Škola doma: příručka pro rodiče i prarodiče: (1.-5. ročník). Praha: Nakladatelství Praha, 2009. ISBN 9788090217737.
16. ZORMANOVÁ, Lucie. Moderní aspekty v pedagogice. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 9788021059801.
17. ZORMANOVÁ, Lucie. Obecná didaktika: pro studium a praxi. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada). ISBN 9788024745909.
