Jak může fungovat tutoring u synchronního online setkání?

Není těžké odhadnout základní výhody a nevýhody využití edukačních technologií v pedagogice. Obecně vzato časoprostorová komprese může člověku ušetřit čas a výdaje za cestování, které by v některých případech ani nebylo možné. Studující se může probírat výukovými materiály ve volných chvílích klidně každý den.

To bohužel může vést rovněž k sociální izolaci. Současně platí, že technologie nám dnes dovedou zprostředkovat kontakt se spolužáky a spolužačkami, ale také s vyučujícími. Videohovor se již výrazně blíží setkání tváří v tvář (a s vyvíjející se technikou se rok od roku kvalitativně zlepšuje), podobné setkání mohou kazit snad jen problémy technického rázu.

Jednoduchým vyjmenováním zjevných výhod nebo nevýhod použití edukačních technologií ovšem skončit nelze. Dále je nutné ptát se, jak využití edukačních technologií ovlivňuje kvalitu výuky. Co třeba využití v lekcích, které původně vznikly a byly nastaveny pro výuku face-to-face?

Synchronní komunikace na dva způsoby

Nynke de Jong a kol. (2018) provedli výzkum, kde porovnali roli tutora v synchronní online výukové lekci s lekcí v tradičním stylu face-to-face. Obě lekce byly koncipovány dle metody problem-based learning, která právě v době vzniku počítala s tím, že proběhne osobní setkání tutora nebo tutorky se studentkami a studenty. V obou srovnávaných a obsahově shodných lekcích — šlo o kurz pro magisterské zdravotnické studium — jako tutor působil tentýž člověk.

Výzkumný tým před samotným výzkumem na základě dosavadních poznatků zhodnotil, že tutorky a tutoři ve výuce založené na problémech hrají významnou roli. Pomáhají studentům a studentkám vyvinout vlastní rámec pro konstrukci znalostí.

Protože se ale zájem o kurzy koncipované metodou problem-based learning zvedá (je stále běžnější studovat při zaměstnání), je na místě zhodnotit, jak taková výuka funguje ve vztahu k tutorování. Dokáže nabídnout stejnou úroveň pomoci na dálku jako v případě výuky face-to-face?

Testování je v průměru podobné

Role tutora je porovnatelná, ukázal výzkum. Studentská skupina účastnící se online lekce si chválila kvalitu přenosu, přesto měla potíže se zachycením neverbálních výrazů tutora. Komplikované bylo projevit spontánní reakci, protože panovala obava z narušení diskuze. Kvalitu diskuze nicméně obě skupiny hodnotily podobně.

Výsledky závěrečného testu kurzu dopadly v průměru podobně s tím, že jedna účastnice online výuky test nezvládla. Je ještě potřeba podotknout, že ze skupiny účastnící se lekce face-to-face před třetí lekcí kurzu, která byla nahrávána, dvě studentky z kurzu zcela vypadly, takže jich zbylo pět. Naproti tomu online skupina byla v době zkoumání větší — z celkového počtu osmi se třetí lekce zúčastnilo sedm studentů a studentek.

Přestože byly výsledky testu podobné, o něco hůře v průměru dopadla skupina účastnící se lekcí prezenčně. Na druhou stranu testem prošlo všech pět účastnic. Tato skupina též projevila nižší zájem o předmět třetí lekce.

Závěr

Role tutora se tedy při použití nástrojů pro online audiovizuální komunikaci v reálném čase oproti lekci face-to-face nemusí lišit. V obou prostředích tutor vykonává podobné aktivity. Rozmluva pak slouží jako pevná část výuky, obohacuje ji. Jako důležitá se ukázala být v případně online lekce, kde byl tutor navíc zatížen ještě povinností řešit s ostatními technické problémy.

Tip: De Jong a kolektiv (2013) před pár lety provedli výzkum související s dnešním tématem. Šlo o jiné lekce, porovnány byly skupiny studentů a studentek účastnících se výuky face-to-face s těmi, kdo se učili mj. pomocí nahraných lekcí a komunikovali skrze fóra, takže tentokrát šlo o asynchronní výuku.

Byť se jedná o jeden malý výzkum, neméně pozitivní je zjištění, že synchronní online výuka v lekcích postavených na metodě problém-based learning poskytuje studentům a studentkám podobně kvalitní zážitek a že výukou zvládnou projít, aniž by zaostávali za těmi, kdo se účastní prezenčních lekcí.

Použité zdroje

DE JONG, N., D. M. L. VERSTEGEN, F. E. S. TAN a S. J. O’CONNOR. A comparison of classroom and online asynchronous problem-based learning for students undertaking statistics training as part of a Public Health Masters degree. Advances in Health Sciences Education [online]. 2013, 18(2), 245–264 [cit. 2018–05–02]. DOI: 10.1007/s10459–012–9368-x. ISSN 1382–4996. Dostupné z: http://link.springer.com/10.1007/s10459-012-9368-x

DE JONG, Nynke, Daniëlle M. L. VERSTEGEN a Karen D. KÖNINGS. The role of the e‐tutor in synchronous online problem‐based learning: A study in a Master Public Health Programme. British Journal of Educational Technology [online]. 2018, 49(3), 385–397 [cit. 2018–05–02]. DOI: 10.1111/bjet.12554. ISSN 00071013. Dostupné z: https://doi.org/10.1111/bjet.12554