Jak mohou technologie obohatit výuku: Příklad ze střední veterinární školy
O technologiích ve vzdělání toho v průběhu studia na KISKu slyšíme hodně. Dnešní článek tedy bude obsahovat málo odborných článků, a pokusím se spíše ukázat možnosti, které by technologie mohly přinést do mého dřívějšího studia na střední škole.
Rozvoj a šíření technologií umožnilo jejich používání i ve vzdělávání. Dnes už jsou pro různé účely ve výuce využívány smartphony, tablety, notebooky, chytré tabule, online kurzy atd. Podle Haleema et al. (2022) tradiční způsob výuky zaostává za online výukou v poskytování rychlejšího hodnocení, a možnostech zapojení studentů. Technologie jsou taky skvělým pomocníkem pro pedagogy, kterým mohou nabídnout zajímavý způsob pro poskytování, a tvorbu materiálů pro studenty. Haleem et al. (2022) uvádí jako příklady aplikací technologii do výuky zlepšení produktivity učení, tvorbu online knihoven, možnost distančního vzdělávání a další.
Pokud zavzpomínám na svoje studium na nejmenované střední veterinární škole, tak mě napadá hned několik způsobů, jak by tam technologie udělaly studium zajímavější.
Studium na této škole jsem ukončila v roce 2018. Nemám tušení, jak se výuka na této škole od té doby posunula. Každopádně v době mého studia byla výuka (hlavně odborných předmětů) vedena tím způsobem, že nám většinou vyučující diktovali látku, a nebo ji promítali na tabuli. My jsme si dělali zápisky do sešitů. Hodiny byly vedeny tímto způsobem hlavně, protože neexistovaly žádné učebnice pro veterinární střední školy, které by pokrývaly odborné předměty — anatomie, fyziologie, mikrobiologie, nemoci zvířat atd. Dále jsme např. v anatomii hodně často překreslovali obrázky, které nám byly promítány na tabuli. Někdy nám je však vyučující vytiskli. Už tady vidím jeden z příkladů, kde by pravděpodobně učitelům tvorba nějaké online učebnice hodně usnadnila práci. Hodiny by pak také byly o něčem jiném, jak o neustálém přepisování textu z tabule, a nebo psaní toho, co nám bylo diktováno. Tuto učebnici by mohli upravovat podle potřeby, a používat ji dlouhodobě. Také by to vyřešilo problém s překreslováním obrázků, nebo popřípadě nutnost je tisknout pro celou třídu.
Další problém, se kterým jsme se někdy potýkali je spojen s podobou výuky jak byla popsána výše. Většina hodin byla opravdu čistě prokousávání se textem. Např. v předmětu Nemoci zvířat nám sice byly popsány příznaky, a chování nemocného zvířete, ale nebyl nám většinou ukázán žádný obrázek, nebo video toho, jak mohou příznaky vypadat. A to ani v případech, kdy byly pro nemoc opravdu velmi specifické. Opět by pomohla online učebnice, kde by vyučující mohl připojit fotky a videa atd. Mnoho příkladů nemocí by jistě bylo dohledatelných na internetu, pokud by je vyučující nemohl získat z vlastní praxe.
V předmětu Anatomie zvířat by jistě bylo velmi nápomocné se studenty pracovat s pomocí 3D anatomických modelů, které jsou nyní už volně dostupné na internetu. U tohoto předmětu sice byly hodně využívány obrázky, ale většinou se jednalo opravdu o jednoduché, obecné nákresy probírané látky. Součástí předmětu byly praxe, které probíhaly na pitevně. Někdy se však vyučující potýkali s tím, že nebyl pitevní materiál, a hodina tak byla zrušena. Z pitev a určení důvodu úhynu jsme byli také zkoušeni, a bylo to i součástí praktické zkoušky u maturity. Nejčastěji byly jako pitevní materiály dostupné selečí, králičí a slepičí kadávery. Výjimečně se však stalo, že se nám na pitevnu dostal i pes, kočka, koza a nebo dokonce kůň. Pokud však student chyběl na hodinu, kde se zrovna nějaké z těchto „vzácnějších“ zvířat pitvalo, tak přišel o možnost se na dané zvíře podívat na pitevně. Mohl ho pak, ale zároveň dostat u zkoušky, nebo u maturity. Mezi náčrtem rozložení orgánů, kostry, slovním popisem příznaků a realitou na pitevně je velký rozdíl. Studenti, kteří na hodiny chyběli, tak úplně o tuto zkušenost přišli. I u této praktické části si dokážu představit, že by mohla být velmi nápomocná online knihovna tvořená vyučujícím. Ať už by se jednalo např. o vyhledaná příkladová videa z pitev, která jsou dostupná na internetu, a nebo více pracné vytváření záznamů z proběhlé výuky. Samozřejmě by se pak dalo přemýšlet i nad využitím virtuální reality pro nácvik pitev, operací a tak podobně, to už by ale bylo pro školu pravděpodobně náročnější.
Technologie tedy rozhodně ve vzdělávání mají své místo, a každý obor může být své unikátní způsoby, jak je může do výuky zapojit. Dělají výuku pro studenty bohatější, zajímavější a více interaktivní. Zároveň však vytváří nové požadavky na vyučijící, kteří nejsou vždy ochotni si potřebné dovednosti osvojit.
Zdroje:
HALEEM, Abid, Mohd JAVAID, Mohd Asim QADRI a Rajiv SUMAN. Understanding the role of digital technologies in education: A review. Sustainable Operations and Computers [online]. 2022, 3, 275–285 [cit. 2023–04–12]. ISSN 26664127. Doi:10.1016/j.susoc.2022.05.004. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S2666412722000137
