Jak se bezpečně pohybovat v online světě, aneb jaké zanecháváme digitální stopy?

Gabriela Ivánková
May 22, 2019 · 10 min read
Image for post
Image for post

Podnětů a inspirací k tomuto příspěvku bylo hodně, ovšem tím největším popudem byla poslední hodina Učící se společnosti, kde jsme rozebírali digitální stopy a jejich dopad do běžného života. Já mám toto téma spojené zejména s bezpečným pohybem v online světě, proto jsem se rozhodla pracovat na práci, která představí obě téma. Jelikož bezpečný pohyb na internetu a digitální stopy jdou tzv. rukou v ruce společně.

Denně se dostáváme do kontaktu s kyberprostorem. Nevyhnutelným se pro nás stává nejen internet, ale i informační technologie a to v práci, ve škole, doma, ale i při kontaktu s úřady, bankami, zkrátka všude. Tyto technologie zásadním způsobem mění způsob práce s daty. Mezi vybrané trendy těchto technologií, patří big data, internet věcí, velké multimediální obrazovky, senzorické sítě, sématický web a desktop, firemní sociální sítě, zpracování přirozeného jazyka, rozšířená realita, cloudové služby či umělá inteligence (Černý, 2013).

Informace po sobě zanechává vědomě či nevědomě (aktivně či pasivně) každý z nás. Pohyb na internetu není anonymním, jak si někteří myslí. Každý náš příspěvěk na Facebooku, komentář na Twitteru, like na Instagramu tvoří naší digitální stopu. Zneužití informací z digitálních stop čeká na každém rohu, cokoliv „odentrujete” vypouštíte do světa a jdete tzv. se svojí kůží na trh. Dnes se doopravdy musíme pozastavit a zamyslet se, tak jak jsem to před nedávnem udělala já. Ze zvědavosti jsem zadala do vyhledavače na Googlu znění celého svého jména. Mohu říct, že jsem byla celkem překvapená. Kdokoliv, kdo si „vygooglí” moje jméno zjistí již v prvních výsledcích, že mám Facebook a na něm pár informací také veřejných (o některých jsem ani nevěděla, že je mám takhle nastavené). Dále se dozvíte, že jsem členem České jezdecké federace (moje závodní výsledky), člen SKIPu i s adresou knihovny, kde pracuji a kontakty na mojí osobu. Dopátráte se, že jsem studovala na Univerzitě v Pardubicích, že momentálně studuji na Masarykově univerzitě v Brně, že publikuji na Mediu atd. Upřímně, je to šílený, jelikož kdokoliv si toto může zjistit během pár sekund. Možností k zneužití mé osoby je tedy mnoho. Zde sdílím video z facebookového účtu UNICEF Česká republika, nesoucí název „Přemýšlejte než budete sdílet” s podtitulem „Ze závěru téhle na první pohled obyčejné “tiskovky” naskakuje husí kůže”. Názor na sdělení tohoto videa nechávám na Vás, ale mě šokoval zejména tím, že zanechávání digitálních stop se týka doopravdy všech a to od dětí až po seniory (UNICEF).

U koho začít s osvětou?

Jelikož mě toto téma velice oslovilo, chystám se v rámci svého zaměstnání (Městská knihovna ve Svitavách), toto téma zařadit do svého výukového programu pro první stupeň ZŠ. Výukové a metodické materiály naleznete zde na stránce projektu E-bezpečí. Jedním z velice zdařilých je lekce Digitální stopa z Metodického portálu RVP. Děti se na základě práce nejprve samostatně, poté ve dvojici, seznamují s problematikou tvorby normální a digitální stopy. Nakonec všichni prezentují svojí práci při závěrečné debatě v kroužku. Cílem je dítě přimět uvědomit si, jak a kdo spoluvytváří jeho digitální stopu. Zároveň jej naučit pojmenovat pozitiva i rizika, která tato digitální stopa může mít, a počítá s nimi při sdělování osobních informací na internetu.

Shledávám problém bezpečného pohybu v online prostředí za relevantní a myslím, že je na čase otevřít oči zejména rodičům, jelikož jejich dítě není vždy, ačkoliv sedí doma u počítače nebo u mobilu, v bezpečí. Jeho dítě se může dostat kontaktu s jedním, možná i desítkami lidí, kteří zneužívají svojí autority vůči tomuto dítěti.

Důležité je být součástí osvěty, která je záležitostí zejména pedagogů, ale i např. knihovníků. V této roli se ocitám já, tudíž cítím jistou zodpovědnost být součástí prevence a to právě pomocí výše uvedených programů, lekcí atp. Jelikož mě toto téma natolik zaintersovalo do své problematiky, řešila jsem jej i se svým přítelem, který mi řekl, že tohle děti slyšet nebudou chtít, aby rodiče měli nad nimi přehled, co dělají na internetu, kolik času jím tráví apod. Což ve mně vyvolalo další impuls k zamyšlení se, jak by taková prevence mohla vypadat? Určitě by se mělo jednat o zábavnou formu, inspirací může být zmíněný Metodický portál RVP.

Kyberšikana, kyberstalking…

A jak jsem již předeslala musíme si dávat pozor, co publikujeme. S kyberšikanou nebo kyberstalkingem se může setkat kdokoliv z nás a to klidně ne přímo, ale postiženým se snadno stane někdo z rodiny či přátel. Policie České republiky definuje pojmy spojené s kyberprostorem a jeho zneužitím v oblasti nebezpečných komunikačních jevů, jako je zmíněná kyberšikana, kyberstalking, ale i sexting (elektronické rozesílání textových zpráv, fotografií či videí se sexuálním obsahem, u kterého dochází k poškozování oběti, známy jsou i různé formy vydírání), kybergrooming, který se označuje jako z nejnebezpečnějších, jelikož se útočník snaží zmanipulovat vyhlédnutou oběť (nejčastěji pomocí chatu, SMS zpráv, ICQ a Skypu) a donutit ji k osobní schůzce (Víte co je KYBERŠIKANA?).

V síti

V nedávné době mě osobně šokoval teaser k připravovaném dokumentu V síti. Tento dokument upozorňuje na problematiku ohrožení dětí ve světě kyberprostoru. Navazuje na práce Martina Kožíška Seznam se bezpečně! a Na hory, které se zabývají podobným tématem, v rámci kampaně Europolu SayNo! (Celoevropská kampaň proti zneužívání dětí online). Jedná se o dokument zahrnující psychosociální experiment, kde byly do rolí dvanáctiletých dívek vybrány tři dospělé herečky. Těmto herečkám byly vytvořeny falešné profily na různých sociálních sítích. Poté už jen tvůrci čekali, kdo se na „návnadu” chytne. A nečekali dlouho, např. profil jedné z dívek, ještě nebyl hotov a už obdrželi 16 zpráv, ve kterých se chtějí muži s dotyčnou dívkou seznámit. Ano, převážně se jednalo o muže, podle dokumentaristy Víta Klusáka, nelze nějak kategorizovat tyto muže do konkrétních skupin. Vybrané dívky oslovila různorodá škála mužů od sedmnáctiletých až po muže důchodového věku. Během 10 dní natáčení oslovilo herečky na 2500 můžu, kteří s nimi navázali kontakt a posléze po nich chtěli, aby se např. svlékly, nebo před nimi masturbovaly atp., vybrané dívky oslovili „pouze” tři ženy (Roman, 2019).

Člověk tuší, že se tohle děje, že se to stává, ale tato čísla vztahující se k výše uvedenému dokumentu, jsou doopravdy alarmující. Rodiče si myslí, že mají dítě v bezpečí domova, vždyť jen sedí u počítače nebo u mobilu a přitom se jejich dítě může setkat s potenciálním velkým nebezpečím. 60 % českých dětí nemá nijak limitovaný čas strávený na internetu. Níže uvádím rozhovor z DVTV s režisérem tohoto dokumentu, Vítem Klusákem. Čísla, která uvádí v rozhovoru vychází z výzkumu Rodič a rodičovství v digitální éře, realizované Centrem prevence rizikové virtuální komunikace (PRVoK) Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a společností O2 Czech Republic. Do výzkumu se zapojilo 1093 rodičů s dětmi do 17 let ve všech krajích České republiky, v letech 2015–2017. (KOPECKÝ, SZOTKOWSKI, 2018)

Youtube a Youtubeři, hrozba nebo děláme z komára velblouba?

YouTube dnes využívá mnoho z nás, troufám si říct, že většina populace na světě přišlo do kontaktu s tímto internetovým serverem. Společnost byla založena v roce 2005 a postupně si získávala větší pozornost, která přešla do formy, kterou lze označit jako fenomén. Za úspěchem této platformy stojí jednak zajímavost v tom, že se zde potkávájí dva světy, svět amatérů a profesionálů, dále také proto, že YouTube od počátku nabízel možnost vzájemné interakce uživatelů díky možnosti vkládat komentáře pod jednotlivá videa atp. Podle mě popularita Youtube spočívá zejména v tom, že de facto kdokoliv má k němu přístup, může do něj přispívat svými videi, interagovat s jinými příspěvky a jejich tvůrci atp. S nástupem Youtube a tvůrců obsahu na něm, souvisí nový módní trend YouTuberů. Kdo se za tímto označením skrývá? YouTuber je blogger, který své autorské příspěvky ve formě videí sdílí v rámci svého kanálu na Youtube. Často se těmito videobloggery stávají teenagery, kteří dokáží děti a mladistvé oslovit něčím, co je jim samotným blízké (nakupování, móda, hraní videoher atd.) a hlavně tím, že jsou autentičtí (Černá, 2017).

Může se tedy zdát, že příspěvky může vkládat a odebírat každý, ale i YouTube má svá pravidla, např. věkovou hranici. Vytvoření účtu na Google, skrze něj se připojit do YouTube, je 13 let. Ovšem to vše lze obejít tím, že při zakládání účtu si mladší jedinec vyplní, že je starší a účet je na světě. Youtube je oblíbený i mezi rodiči, 9 z 10, lze považovat za aktivně sledující tuto platformu, z nichž sleduje samo YouTubery pouhých 15 %. Youtubeři se staly fenoménem (nejen) dětského online světa. Ačkoliv většina rodičů hodnotí Youtubery negativně, je překvapující, že jejich sledování dětem nezakazují a v zásadě ani neomezují. Myslím si, že tvorba Youtuberů může být v podstatě dobrým prostředkem pro předání informací, když se s ním nakládá svědomitě a efektivně, ale může se stát i hrozbou (nejen) pro děti. Dospěla jsem k tomuto názoru po shlédnutí několika YouTuberských vlogů aj. Někdy jsem se doopravdy tzv. chytala za hlavu (jezdit s autem po skateparku, koupat se v želé atd.), ale budiž, byla jsem také teenager a vím, že v této době dochází v dospívajícím mozku k úbytku šedé kůry mozkové, která časem „doroste” a s ní se vrátí smysl pro rozhodování a kontrolu chování. Ovšem z některých videí a jejich dopadů na jejich odběratele, ale i tvůrce, naskakuje husí kůže. Podle Světové zdravotnické organizace každoročně spáchá sebevraždu přibližně jeden milion lidí. V následujícím odkazu naleznete video o 20 YouTuberech, kteří spáchali sebevraždu.

Jak často si kontrolovat svojí digitální stopu?

K téhle otázce jsem se dostala, když jsem narazila na článek Branding — hlídáte si pravidelně svou digitální stopu? Autor tohoto příspěvku v jeho úvodu upozorňuje na problematiku četnosti kontroly našich digitálních stop, tím že situaci přirovnává k úklidu domácnosti nebo auta. Jak často si uklízíme domov nebo auto? 1x do týdne, 1x do měsíce… A jak často si uklízíme naše stopy po brouzdání na internetu (JEDON, 2017)? Upřímně se přiznám, že jsem to nikdy neřešila, jelikož jsem si vždycky říkala, že jsem nevypustila do online prostoru nic nevhodného. Možná se někdy pozastavím, když mi na Facebooku vyskočí vzpomínka z roku 2010 apod. To si někdy klepu na čelo, co jsem to byla schopná vyplodit a vypustit mezi své přátelé. Ale jak jsem již předeslala v úvodu tohohle příspěvku, když jsem teď naťukala svoje jméno do Googlu, byla jsem zaskočená. A to z výsledků, které vyskočí včetně osobních kontaktů na mojí osobu aj. Proto si myslím, že je těžké řící, jak často toto kontrolovat. Nejdůležitější je nejdřív zamyslet se a potom konat. Níže jsem sestavila pár návodů na to, jak k této problematice přistupovat a zajistit aby k případnému zneužití našich choulostivých dat nedocházelo.

Tipy pro vaší kontrolu:

  • Myslet na naší internetovou pověst. Nejen na publikování fotografií, komentářů, ale myslet i na to, když kliknu, na všem nám známý „like”.
  • Zvážit jaký obsah se hodláme zveřejnit. Fotka z divokého mejdanu na kolejích, na kterou po pár letech zapomene se může náhle objevit, když si náš potencionální zaměstnavatel zagooglí naše jméno a pak se můžeme jen divit, že jsme při výběrovém řízení neuspěli.
  • Zkuzte si zapátrat v archívu. Většina obsahu na Internetu je totiž automaticky archivována. Na stránkách archive.org naleznete jednoduchý vyhledávač, který umožňuje doslova cestovat časem. Pokud do něj zadáme internetovou adresu, jako výsledek nabídne kalendář. Kliknutím na datum pak zjistíte, jak hledaná internetová stránka vypadala v příslušný den.
  • Nastavení soukromí. Např. u Facebooku mnoho lidí, zejména ze starší generace, netuší, že fotku z dětství, kterou umístili na svojí zeď, najednou objeví každý, kdo si vás na této sociální stránce vyhledá apod.
  • Omezení digitální stopy. Pokud se vám zdá, že jste např. hledali v nějakém e-shopu boty a poté se vám neustále tato stránka ve formě reklamy objevuje na jakékoliv stránce, není to náhoda. Jedná se o tzv. cookies. Abyste se těchto reklam zbavili, musíte cookies ve svém prohlížeči vymazat.
  • Právo být zapomenut. Pokud nechceme, aby se o nás na internetu zobrazovala nějaká informace, ať již proto, že je nepravdivá či proto, že bychom na danou věc nejraději zapomněli. Máme možnost požádat o její vymazání a uplatnit tak naše právo být zapomenut.
  • Používejte více přihlašovacích jmen a přezdívek a nikdy je nespojujte s něčím, co by přímo ukazovalo na vaši osobu.
  • Na konec přidávám odkaz na přehledný webový portál bezpečnýinternet.cz. Na úvodní stránce naleznete uspořádanou nabídku, která vás po rozkliknutí seznámí s vybranou úrovní (začínající uživatel, pokročilý uživatel, rodiče, děti, školy).

Toto je pouze výčet z mnoha možností, které shledávám za relevantní. Každý si určitě najde své postupy jak přistupovat k bezpečnému pohybu na internetu při zanechávání své digitální stopy.

Shrnutí

V této práci jsem se pokusila otevřít dveře do dvou problematik, bezpečný pohyb v kyberprostoru a zanechávání digitálních stop. Tyto problematiky se bezesporu týkají nás všech, od dětí až po seniory. Avšak děti amladistvé shledávám jako jednu z nejvíce ohrožených skupin, navíc vím, že mohu z pozice knihovníka, alespoň částečně přispět k prevenci ohrožení prostřednictvím online světa. K sepsání tohoto příspěvku přispěly události a okolnosti posledních dní, se kterými jsem přišla do kontaktu, viz část V síti, nebo vygooglení mého jména, které mě inspirovali k vytvoření tohoto příspěvku. Žijeme v 21. století, naší společnost označujeme za společnost informační, a tak jak říká Kazma v úvodu videoklipu Cizí zeď: „V historii lidstva nebylo nikdy jednodušší někomu ublížit, než právě dnes. Internetový hrdinství, kritika a hate se stali symboly naší doby.” A já dodávám, proto pojďme dělat svět lepším místem pro žití a začít můžeme hned teď.

Zdroje:

ČERNÁ, Michaela, 2017. Starší generace youtubery nepochopí. Nemá k tomu ochotu, říká sociolog. iDNES.cz. Online. Publikováno: 17.5.2017. [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://zpravy.idnes.cz/youtuberigenerace-youtube-martin-buchtik-sociolog-fy6/prilohy.aspx?c=A170309_134853_domaci_mcn.

ČERNÝ, Michal, 2013. Deset trendů ICT, které změní knihovny i informační vzdělávání. In: INFORUM 2013: 19. ročník konference o profesionálních informačních zdrojích Praha, 21. — 22. 5. 2013.

Do you remember the first time you went online? [Online]. In: UNICEF.[cit. 2019–05–22] Dostupné z: https://www.unicef.org/sowc2017/?fbclid=IwAR3gEWnIzi9Ci6M6LCb9b_ib441fCOr1ChJyfmKqfid_kV-hv2lBBJUURRo

JEDON, Michal, 2017. Branding — hlídáte si pravidelně svou digitální stopu? In: INT. Publikováno 7.8.2017. [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://www.int-cz.com/branding-hlidate-si-pravidelne-svou-digitalni-stopu/.

KOPECKÝ, Kamil, SZOTKOWSKI, René (2018). Rodič a rodičovství v digitální éře: Rizikové chování rodičů v online prostředí ve vztahu k dětem. Dostupné z: https://www.e-bezpeci.cz/index.php/ke-stazeni/vyzkumne-zpravy/107-rodic-a-rodicovstvi-v-digitalni-ere-2018/file.

ROMAN, Václav, 2019. V síti Víta Klusáka uvízly desítky pedofilů: Dokument otevírá téma zneužívání dětí na internetu. In Gz.z. [cit. 2019–05–22]. Dostupné z: https://g.cz/v-siti-vita-klusaka-uvizly-desitky-pedofilu-dokument-otevira-tema-zneuzivani-deti-na-internetu/.

Víte co je KYBERŠIKANA? [Online]. In Policie České republiky. [cit. 2019–05–22] Dostupné z: https://www.policie.cz/clanek/vite-co-je-kybersikana.aspx

EDTECH KISK

Educational Technology, KISK Masaryk University

Welcome to a place where words matter. On Medium, smart voices and original ideas take center stage - with no ads in sight. Watch

Follow all the topics you care about, and we’ll deliver the best stories for you to your homepage and inbox. Explore

Get unlimited access to the best stories on Medium — and support writers while you’re at it. Just $5/month. Upgrade

Get the Medium app

A button that says 'Download on the App Store', and if clicked it will lead you to the iOS App store
A button that says 'Get it on, Google Play', and if clicked it will lead you to the Google Play store