Jak vytvořit udržitelné ekonomické modely OER iniciativ?
Debata na téma udržitelnosti Otevřených vzdělávacích zdrojů/ Open Educational Resources (OER) započala kolem roku 2007, kdy byla vydána práce Dowens (2007), která diskutuje jednotlivé druhy modelů pro udržitelnost OER a dosáhla vrcholu těsně před tím, než přišel na scénu rozmach Massive open online courses (MOOC) roku 2012 (Stracke et al., 2019; Wong et al., 2018). Nicméně výzva vydaná Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) roku 2019, která urguje vědce prohloubit výzkum právě v oblasti udržitelných modelů (Tlili et al., 2020) OER naznačuje, že se stále jedná o důležité téma, které by v debatě na téma OER nemělo chybět.
Jaké jsou důvody zapojení se do OER iniciativ?
Jedna z úplně prvních otázek, která může člověku v hlavě vyskočit je „proč?“. Proč by někdo dával někomu cokoli zadarmo? Jaké možné benefity nám zapojení se do OER může přinést? Pojďme se proto podívat na několik důvodů proč se lidé a instituce zapojují.
Jedním z důvodů může být čistě altruistický přístup, tedy, že sdílení vědomostí je dobré a zároveň je v souladu s akademickou tradicí aneb „„If there is no sharing, there is no education. Education is sharing.“ — David Wiley. Dalším opodstatněním může být argument, že vzdělávací instituce by měly využít peníze daňových poplatníků tím způsobem, že umožní bezplatné sdílení a znovupoužití materiálů, které byly vytvořeny zaměstnanci veřejných financovaných institucí.
Jako další důvod zapojení se do iniciativ OER může být myšlenka shrnutá větou „Co dáváte se vám vrátí.“ — díky sdílení a opětovnému používání vytvořených zdrojů lze snížit náklady na vývoj obsahu materiálů, a tak zlepšit jejich kvalitu, ve srovnání se situací, kdy každý začíná od úplného začátku.
Dalším důvodem může být získání pozitivních ohlasů (podobně jako MIT dostává pozitivní zpětnou vazbu za to, že se rozhodli zveřejnit své vzdělávací zdroje volně na internetu), což může pomoci přitáhnout nové studenty.
A neposledním důvodem může být schopnost vyrovnat se konkurenci v dnešním globalizovaném světě, který je spojen právě i s nárůstem OER iniciativ(Hylén, 2007). Ve zkratce lze říci, že zapojení se do iniciativ OER může zvýšit dostupnost a kvalitu vzdělávání.
Limity
Jedním z limitujících faktorů OER jsou investice (Pounds & Bostock, 2019) — ekonomická udržitelnost OER tak vzbuzuje obavy mezi vědci, vzdělávacími institucemi a potenciálními developery (Dholakia et al., 2006; Tlili et al., 2020). OER se totiž od klasických online kurzů liší tím, že studenti nemusí nic platit za to, aby získali přístup k vzdělávacím materiálům — jsou z definice zdarma pro uživatele. Nicméně tvorba obsahu, vývoj, průběžná údržba a šíření OER vyžaduje významnou investici (Tlili et al., 2020; Wiley, 2007), respektive investici do lidí, kteří se na tvorbě podílejí (Pounds & Bostock, 2019). Otázka odměny za zveřejňování výukových materiálů se ukazuje být klíčová pro úspěšný vývoj udržitelných OER (Hylén, 2007).
Možné udržitelné ekonomické modely financování OER
- Komunitní model
Zajímavé jsou případy stovek OER iniciativ, které jsou dlouhodobě úspěšné bez toho, aby zapojeným tvůrcům bylo zaplaceno. To může být zapříčiněno částečně tím, že lidé jsou schopni si namísto peněz najít jiné způsoby, jak zúročit své zapojení se do takových projektů. Lidé se často dobrovolně zapojují do dělání věcí, za které bychom jim jen těžko zaplatili dostatek peněz. Jedná se o záležitost hodnota versus finanční odměna — lidé mohou často nacházet větší smysl/hodnotu v účasti na projektech/aktivitách než v samotném finančním zisku za odvedenou práci(Wiley, 2007).
Jako první krok k tvorbě udržitelných OER založených na dobrovolnické aktivitě se doporučuje odstranit bariéry, které mohou bránit dobrovolníkům v zapojení se a implementovat praktiky otevřených vzdělávacích zdrojů/Open Educational Practices (OEPs) (Pounds & Bostock, 2019). Tuto strategii zvolili například weby jako WikiEducator aneb Phil Preprints (Okoli & Wang, 2015; Wiley, 2005). Případ, kdy členové komunity (spolu)vytvářejí zdroje k využití pro ostatními členy se nazývá komunitní model (Okoli & Wang, 2015). Jedná se o decentralizovaný model OER, který se ukazuje být lépe škálovatelný/udržitelný než model centralizovaný (Wiley, 2005).
- Interní financování (např. programy na podporu OER)
Jiným modelem může být případ iniciativy HippoCampus Monetery Institutu pro Technologie a Vzdělávání (MITE), kdy univerzita financuje ze svého ročního rozpočtu vytvoření a šíření OER (Okoli & Wang, 2015). Tyto finanční prostředky na podporu vzniku institucionárních OER mohou pocházet ze soukromých anebo veřejných zdrojů (de Langen, 2013).
- Zapojení se do sítí iniciativ OER
Další možností může být zapojení univerzity do sítě OER — univerzita platí určitý poplatek za členství ve větším konsorciu, které se stará o tvorbu a šíření OER univerzity. Jedná se například o projekt MERLOT.
- Veřejné financování
Dále mohou OER být financovány z mezinárodních, národních anebo lokálních veřejných finančních zdrojů. OER jsou často financovány vládou anebo mezinárodními organizacemi jako je Evropská komise, ALECSO anebo Spojené národy (UN) (Hoosen & Butcher, 2019). Například Ministerstvo vzdělávání Číny nedávno investovalo významné množství financí na podporu tamějších OER projektů — jedním z nich je Chinese Quality Course (Huang et al., 2020).
- Financování prostřednictvím darů
Jinou možností je financování OER z finančních darů charit, nadací anebo soukromých dárců například prostřednictvím crowdfundingových kampaní. Tento model může zároveň doplňovat jiný ekonomický model. Je tomu tak například v případě MIT, která vyčleňuje část univerzitního rozpočtu na rozvoj OER a tyto náklady doplňuje finančními dary od soukromých dárců.
- Financování prostřednictvím sponzorství/reklamy
Další možností může být pokrytí nákladů OER pomocí finančních zdrojů od sponzorů — výměnou za peníze poskytnou tvůrci OER reklamní prostor na jejich platformě. Zahrnutím placené reklamy do OER mohou tvůrci nejen pokrýt náklady na tvorbu a údržbu OER, ale mohou dokonce i vydělat peníze na vzdělávacích materiálech, které zdarma poskytují (Okoli & Wang, 2015).
- Financování skrz nabídku služeb pro studenty
Jedná se o takzvaný freemium model, kdy samotná služba je pro studenty zdarma, ale mohou si připlatit za určité prémiové služby. Těmito prémiovými službami může být například úprava kurzu na míru, poskytnutí totoringu anebo získání oficiálního certifikátu po úspěšném ukončení OER kurzu (Fischer et al., 2014; Geser et al., 2019; Law et al., 2017) — jednoduše cokoli, co studenti považují za hodnotné a jsou ochotni si za to připlatit (Bacsich, 2016; Orr et al., 2018; Perryman et al., 2013).
- Financování pomocí nabídky dat firmám
Univerzity mohou dále získat finanční prostředky pro tvorbu OER pomocí prodeje dat a analytik aktivity studentů firmám (Darwish, 2019; Fischer et al., 2014). Firmy mohou tato data využít například pro poskytnutí nabídky pracovních příležitosti studentům anebo zlepšit „learning experience“ žáků (O’Neil, 2016; Xydopoulos et al., 2015).
- Tvorba OER na zakázku
Další cestou může být tvorba OER na zakázku — instituce mohou vytvářet OER na základě poptávky jiných aktérů jako jsou například tréninková centra, firmy anebo studentské organizace, které zaplatí za to, že OER budou vydány dle jejich podmínek pod jejich jménem (Herrera, 2010). Tento model zvolil například projekt Brazil’s Programa Nacional do Livro Didático (Nogueira et al., 2018).
- Spoléhání se na individuální tvůrce OER
Jedná se o model, kdy individuální tvůrci, kteří jsou součástí korporátního anebo veřejného sektoru nabízejí vytváření OER, buď v rámci jejich pracovní doby, anebo mimo ni.
Z výše vyjmenovaných deseti ekonomických modelů OER se ukázaly být jako nejčastěji zavedené modely financování z interních a veřejných zdrojů. Zároveň ze studií vyplývá, že velké množství OER iniciativ nevyužívá pouze jeden z vyjmenovaných modelů, ale jejich kombinaci. Například Wikipedie aplikuje komunitní model v kombinaci s financováním prostřednictvím darů. Doporučením je, aby instituce využívaly různé druhy ekonomických modelů v různých fázích vývoje OER. Zároveň myšlenka udržitelnosti ekonomického modelu by měla být integrovaná již do samotného počátečního designu OER iniciativy. Nicméně existují i další ekonomické modely OER (Tlili et al., 2020), výše vyjmenovaný výčet by měl sloužit pouze jako možné příklady.
Závěrem
Fenomén OER iniciativ v rámci, kterých jednotlivci a instituce dávají své vzdělávací materiály veřejně a zdarma k využití, se na první pohled může v rámci starého vzdělávacího a ekonomického kontextu zdát těžko vysvětlitelný anebo kontraintuitivní. Pro lepší porozumění je potřeba se na tento fenomén dívat jako na součást nové kultury a nové ekonomiky, která přichází na scénu (Hylén, 2007).
Zároveň, pro úspěšné rozluštění otázky udržitelnosti OER je důležité nesoustředit se pouze na samotnou otázku financování. Důležité je dívat se na OER jako na součást většího obrazu a umět si odpovědět na to otázky typu: co přesně jsou OER, kdo je vytváří, jak za jejich dostupnost jako uživatelé platíme, jak je distribuujeme a jak s nimi pracujeme. OER iniciativy totiž představují spletitý fenomén zahrnující do svého fungování dobrovolníky, komunitní složku, partnerství, koprodukci, sdílení a management distribuce a kontroly (Downes, 2007).
Literatura
Bacsich, P. (2016). Business Models for Opening up Education: Sustainability of MOOCs, OER and related online education approaches in higher education in Europe. D-TRANSFORM REPORTS, O1(A2), 79. https://doi.org/10.13140/RG.2.1.4125.7369
Darwish, H. (2019). Open educational resources (OER) Edupreneurship business models for different stakeholders. Education and Information Technologies, 24(6), 3855–3886. https://doi.org/10.1007/S10639-019-09962-8
de Langen, F. T. H. (2013). Strategies for sustainable business models for open educational resources. He International Review of Research in Open and Distributed Learning, 14(2), 53–66. https://doi.org/10.19173/irrodl.v14i2.1533
Dholakia, U., King, J., Baraniuk R. (2006). What makes an open education program sustainable? The case of Connexions. Connexions. https://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.485.6958&rep=rep1&type=pdf
Downes, S. (2007). Models for Sustainable Open Educational Resources. Interdisciplinary Journal of E-Skills and Lifelong Learning, 3, 029–044. https://doi.org/10.28945/384
Fischer, H., Dreisiebner, S., Franken, O., Ebner, M., Kopp, M., & Köhler, T. (2014). Revenue vs. Costs of MOOC Platforms. Discussion of business models for xMOOC providers, based on empirical findings and experiences during implementation of the project iMooX. Research and Innovation, 17–19. https://www.edx.org
Geser, G., Geser, G., Schön, S., & Ebner, M. (2019). Business models for Open Educational Resources: how to exploit OER after a… EdMedia + Innovate Learning, 2019(1), 1537–1543.
Herrera, S. (2010). Open educational resources: How can open education programs be sustainable. Access to Knowledge, 2(1). http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.848.2408&rep=rep1&type=pdf
Hoosen, S., & Butcher, N. (2019). Understanding the impact of OER: achievements and challenges — UNESCO Digital Library. 178p. https://unesdoc.unesco.org/ark:/48223/pf0000367767?locale=en
Huang, R., Tlili, A., Chang, T. W., Zhang, X., Nascimbeni, F., & Burgos, D. (2020). Disrupted classes, undisrupted learning during COVID-19 outbreak in China: application of open educational practices and resources. Smart Learning Environments, 7(1). https://doi.org/10.1186/S40561-020-00125-8
Hylén, J. (2007). Open Educational Resources: Opportunities and Challenges. www.oecd.org/edu/ceri
Law, P., Education, L. P.-D., & 2017, undefined. (2017). How OpenLearn supports a business model for OER. Taylor & Francis, 38(1), 5–22. https://doi.org/10.1080/01587919.2017.1299558
Nogueira, A. L. H., Silva, M. A., & Colombo, S. R. (2018). The teacher’s work in PNLD (Brazilian textbook program) proposals regarding the Portuguese language teaching. Educacao and Realidade, 43(1), 313–336. https://doi.org/10.1590/2175-623665370
Okoli, C., & Wang, N. (2015). Business Models for Online Education and Open Educational Resources: Insights from a Delphi Study. https://ssrn.com/abstract=2778299
O’Neil, C. (2016). Weapons of math destruction (Vol. 209). Crown Books. http://www.governance40.com/wp-content/uploads/2019/03/Weapons-of-Math-Destruction-Cathy-ONeil.pdf
Orr, D., Weller, M., & Farrow, R. (2018). Models for online, open, flexible and technology enhanced higher education across the globe–a comparative analysis. http://oer4nosp.col.org/id/eprint/18/
Perryman, L., Law, P., & Law, A. (2013). Developing sustainable business models for institutions’ provision of open educational resources: Learning from OpenLearn users’ motivations and experiences. http://oro.open.ac.uk/39101/
Pounds, A., & Bostock, J. (2019). Suitable economic models for Open Educational Resources initiative in aquaculture higher education. Aquaculture International, 27(5), 1553–1563. https://doi.org/10.1007/S10499-019-00406-1/FIGURES/2
Stracke, C., Downes, S., Conole, G., Praxis, D. B.-O., & 2019, undefined. (2019). Are MOOCs Open Educational Resources? A Literature Review on History, Definitions and Typologies of OER and MOOCs. ERIC, 11(4), 331–341. https://doi.org/10.5944/openpraxis.11.4.1010
Tlili, A., Nascimbeni, F., Burgos, D., Zhang, X., Huang, R., & Chang, T.-W. (2020). The evolution of sustainability models for Open Educational Resources: Insights from the literature and experts. Taylor & Francis. https://doi.org/10.1080/10494820.2020.1839507
Wiley, D. (2005). Thoughts from the Hewlett Open Ed Grantees Meeting — improving learning. https://opencontent.org/blog/archives/192
Wiley, D. (2007). On the sustainability of open educational resource initiatives in higher education. In Centre for Educational Research and Innovation. http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.215.1000&rep=rep1&type=pdf
Wong, J., Baars, M., Davis, D., van der Zee, T., Houben, G. J., & Paas, F. (2018). Supporting Self-Regulated Learning in Online Learning Environments and MOOCs: A Systematic Review. Https://Doi.Org/10.1080/10447318.2018.1543084, 35(4–5), 356–373. https://doi.org/10.1080/10447318.2018.1543084
Xydopoulos, G., Abbasi, M., Fragkaki, M., Fakhimi, M., & Stergioulas, L.(2015). Learning assessment and sustainable business models for OER initiatives. Transforming Schools into Innovative Learning Organisations.
