Je hybridní výuka výhodná?
Úvod
Od roku 2021 se hybridní výuka stala v České republice častým termínem, který se hojně diskutuje. Před vypuknutím pandemie Covid-19 byl tento pojem často zaměňován s blended learningem, který představuje kombinaci tradiční prezenční výuky s využitím e-learningu. Pod pojmem blended learning jsme si představovali různé přístupy výuky, kde technologie sloužily jako doplňkový nástroj od občasného využití počítačů ve výuce až po vysokoškolské kurzy, které se opírají o systémy pro správu výuky, jako je například Moodle nebo Google Classroom.
Avšak s příchodem pandemie se hybridní výuka stala nevyhnutelnou součástí vzdělávacího procesu. Školy a vzdělávací instituce se musely rychle přizpůsobit a kombinovat prezenční výuku s online formáty prostřednictvím různých technologických nástrojů. Hybridní výuka se stala klíčovým prvkem pro zajištění pokračování vzdělávání a minimalizaci přerušení výuky během pandemie.
Výhody
Hybridní výuka v současnosti nabízí mnoho možností a variant. Studenti mohou docházet do školy na prezenční výuku pouze v určitých dnech nebo hodinách, zatímco ve zbývajícím čase se zapojují do online výuky prostřednictvím virtuálních učeben a komunikačních platforem. Tímto způsobem mohou studenti využívat výhod tradičního vyučování, jako je interakce s učiteli a spolužáky, a zároveň získávat přístup k online materiálům, videopřednáškám nebo interaktivním cvičením.
Existuje řada výhod hybridní výuky pro studenty. Především umožňuje rozšířené spektrum studentů, kteří se mohou zapojit do vzdělávání. Studijní programy, které se vyučují formou hybridní výuky, mohou navštěvovat studenti žijící daleko od školy, studenti na mateřské dovolené nebo ti, kteří upřednostňují hybridní formu studia. Tento typ výuky se snaží zabezpečit přístup ke vzdělání bez ohledu na geografickou polohu učitele nebo studenta. Další výhodou je možnost zapojení zahraničních hostů do výuky nebo externích lektorů z praxe, kteří by měli časově náročné cestování kvůli několika hodinám ve škole. Studenti také ocení skutečnost, že nemusí každý den dojíždět do školy a mají tak větší časovou flexibilitu.
Hybridní výuka má také mnoho přínosů pro vyučující. Vyučující mohou zajistit nepřetržitý přístup ke výuce prostřednictvím online přenosů, záznamů výuky z minulých let nebo zpřístupněním záznamů výuky žákům před testy a zkouškami jako formu opakování nebo pro vyjasnění nejasností. Tento přístup jim umožňuje efektivněji organizovat výuku a využívat technologii k podpoře učení a zapojení studentů.
Podle studií, jak uvádí Rease (2020), existuje jen málo důkazů o negativních dopadech hybridní výuky na studentské učení. Výuka, která kombinuje prezenční a online formáty, dosahuje podobných, a někdy dokonce i lepších výsledků ve srovnání s plně prezenční výukou, pokud jde o testování, motivaci a uspokojení potřeb studentů.
Celkově lze tedy říci, že hybridní výuka se stala významnou součástí vzdělávacího prostředí v České republice od roku 2021. Tento přístup k výuce poskytuje studentům a učitelům větší flexibilitu, rozšiřuje přístup ke vzdělání a využívá technologii k podpoře učení a interakci.
Rizika
Synchronní hybridní výuka (dále jen SHV) přináší řadu výzev a rizik, které se týkají jak pedagogického, tak technologického hlediska. Pedagogické výzvy spojené s SHV zahrnují potřebu adaptovat způsob výuky tak, aby bylo dosaženo srovnatelných standardů učení. Vyučující musí přizpůsobit své pedagogické přístupy a metody, aby byla zajištěna efektivní výuka v hybridním prostředí (Weitze et al., 2013; Raes et al., 2020). Zároveň je třeba koordinovat prezenční i online část výuky, což vyžaduje od učitelů vyšší míru organizace a zátěže. Mentální zátěž vyučujících se zvyšuje, protože musí soustředit svou pozornost na studenty na dvou různých místech a zároveň spravovat online platformu (Raes et al., 2020).
Co se týče studentů, několik studií naznačuje, že studenti přítomní ve třídě a ti, kteří se připojují online, prožívají vyučovací hodinu odlišně (Beatty, 2007; Szeto, 2014; Zydney et al., 2019). Cílem by však mělo být dosažení srovnatelného učení pro obě skupiny. Výzvou je tedy pečlivé plánování výukového procesu a spravedlivé rozdělení pozornosti vyučujícího mezi studenty. Zvláště náročné je zapojení online studentů, kteří se mohou cítit izolováni od zbytku třídy kvůli odlišné lokalitě (Huang et al., 2017). Tito studenti mají tendenci být pasivnější z důvodu nižší motivace a disciplíny nebo kvůli praktickým překážkám, jako je obtížnost vystoupení ve třídě, které může být učitelem přehlédnuto (Weitze et al., 2013; Raes et al., 2020).
Pokud jde o technologické výzvy, klíčové je zajistit kvalitní přenos zvuku ze třídy, správnou vybavenost učitelů a studentů dovednostmi potřebnými pro obsluhu digitálních nástrojů a schopnost pružně reagovat na jejich aktualizace a změny. Technické problémy při SHV mohou být pro všechny zúčastněné velmi stresující (Raes et al., 2020).
Celkově lze říci, že synchronní hybridní výuka přináší s sebou několik výzev a rizik, které je třeba zvládnout. Vyučující musí upravit své pedagogické přístupy a metody, studenti se musí vyrovnat s rozdílným vnímáním výuky a všichni zúčastnění musí čelit technologickým výzvám a potenciálním technickým problémům. Nicméně, s adekvátní přípravou, podporou a vyváženým přístupem může SHV přinést efektivní a bohatou vzdělávací zkušenost pro všechny zúčastněné strany.
Nevýhody
Hybridní výuka představuje inovativní přístup ke vzdělávání, který kombinuje prvky tradiční prezenční výuky s využitím moderních technologií a online prostředků. Tento hybridní model výuky nabízí řadu výhod, jako je flexibilita, rozšířený přístup ke vzdělávání a možnost zapojení hostujících lektorů či zahraničních odborníků. Nicméně, jako u každého nového přístupu, i hybridní výuka přináší s sebou některé nevýhody a výzvy, které je důležité překonat.
V této části se zaměříme na identifikaci a rozbor těchto nevýhod, které zahrnují omezenou interakci a sociální kontakt, technické problémy a nerovnosti přístupu k technologiím. Porozumění těmto aspektům nám pomůže lépe vyvážit přínosy a rizika hybridní výuky a hledat způsoby, jak maximalizovat její efektivitu a přínos pro všechny zúčastněné strany, výuky a hledat způsoby, jak maximalizovat její efektivitu a přínos pro všechny zúčastněné strany.
- Omezená interakce a sociální kontakt: Jednou z nevýhod hybridní výuky je omezená přímá interakce mezi studenty. V tradiční třídní atmosféře mají studenti možnost komunikovat a spolupracovat přímo s ostatními spolužáky, což podporuje výměnu názorů, diskuse a sociální interakci. V hybridní výuce je tato přímá interakce omezena, což může vést k menšímu zapojení studentů a snížení kvality vzájemného učení.
Například, “Omezená možnost přímé interakce a snížený sociální kontakt může ovlivnit schopnost studentů vzájemně komunikovat a spolupracovat, což může mít negativní dopad na výměnu názorů a diskuse ve vzdělávacím prostředí.”
- Technické problémy: S hybridní výukou jsou spojeny i technické problémy, které mohou narušit plynulost výuky. Nezbytnost používání digitálních technologií může znamenat, že studenti a učitelé se mohou potýkat s technickými obtížemi, jako jsou problémy se spojením k internetu, nefunkční audio nebo video zařízení, či problémy s softwarem. Tyto technické problémy mohou zpomalit výuku, snižovat efektivitu komunikace a způsobovat frustraci u studentů i učitelů.
Například, “Technické problémy, jako jsou nestabilní internetové připojení nebo nefunkční audio a video zařízení, mohou narušit plynulost výuky a způsobit ztrátu času a frustraci u studentů i učitelů.”
- Nerovnosti přístupu k technologiím: Další nevýhodou hybridní výuky je nerovnost přístupu studentů k potřebným technologiím. Zatímco někteří studenti mohou mít k dispozici počítače, stabilní internetové připojení a další potřebné vybavení, jiní nemusí mít takový přístup kvůli ekonomickým nebo geografickým omezením. Tato nerovnost v přístupu může vést k nejednotnému prostředí pro vzdělávání, kde někteří studenti mají více příležitostí ke komunikaci a interakci než ostatní, což může ovlivnit jejich učební výsledky.
Například, “Nerovnosti v přístupu k technologiím mohou vytvořit nevyvážené podmínky pro vzdělávání, kde někteří studenti mohou být znevýhodněni v důsledku nedostatečného přístupu k potřebným technologiím.”
Je důležité si uvědomit, že tyto nevýhody lze částečně překonat vhodným plánováním, podporou a poskytnutím přístupných nástrojů a zdrojů pro studenty.
Studie
Část eseje o výzkumech se zaměřuje na analýzu a hodnocení studií a výzkumů týkajících se hybridní výuky. Výzkumy přinášejí důležité poznatky o přínosech a nevýhodách tohoto vzdělávacího modelu, a přispívají tak k lepšímu porozumění jeho efektivitě a možnostem využití. Tato kapitola představuje vybrané studie a jejich výsledky, které poskytují cenné informace pro pedagogickou praxi a rozhodování ve vzdělávacím prostředí. Přehled těchto výzkumů nám pomůže lépe porozumět významu a přínosům hybridní výuky a umožní nám formulovat doporučení pro její efektivní implementaci a rozvoj.
Podle výzkumů od Shimkovich et al., 2022 a Arkorful & Nelly, 2015 existuje několik nevýhod spojených s hybridní výukou. Jedním z nejčastěji zmiňovaných argumentů je technická stránka a s ní související problémy. Z pohledu učitelů je časová náročnost tvorby kvalitních elektronických materiálů a online kurzů výrazně vyšší ve srovnání s materiály potřebnými pro prezenční výuku. Dalším problémem je potřeba odborného zásahu při technických potížích, který obvykle vyžaduje IT specialista ve školním prostředí. Tento jev je poměrně častý a může být zásadní překážkou pro úspěšnou realizaci výuky.
Z pohledu studentů je nejčastější technickou překážkou slabé internetové připojení. Tento problém se týká téměř každého studenta ale i vyučujícího a může se projevit ve formě úplného výpadku připojení nebo snížené kvality. Kromě technických problémů může také být výzvou pro studenty ovládání optimální platformy pro synchronní výuku, která by naplnila očekávání obou stran.
Další nevýhodou hybridní výuky je omezený prostor pro individuální participaci. V rámci hybridního modelu je interakce mezi učitelem a online studenty minimální. Ačkoli to není nevyhnutelně pravidlem, často se stává, že studenti mají omezenou možnost zapojit se aktivně do výuky (Dean College, 2021).
Je však důležité zdůraznit, že i přes tyto nevýhody má hybridní výuka prošla v posledních letech velkou revolucí a její implementace stále roste. Je nezbytné hledat řešení, která minimalizují technické potíže a poskytují studentům a učitelům dostatečnou podporu pro efektivní výuku v hybridním prostředí.
Podle výzkumu provedeného na Belmont University a publikovaného v roce 2004 (Ward, 2004) neexistuje výrazný rozdíl mezi výsledky studentů ve hybridní a prezenční formě výuky. Tento výzkum se zaměřoval na porovnání známek z různých hodnotících prvků, jako jsou testy, kvízy, projekty a finální zkoušky. Zjištění naznačují, že výsledky studentů v obou výukových modelech jsou srovnatelné. Nicméně, v případě doplňkových úkolů, které nepřispívají přímo k finální známce, byl zaznamenán určitý pokles. Studenti ve hybridní výuce se méně často zapojovali do dobrovolných úkolů, které přesahovaly požadavky kurzu. Tento pokles byl vysvětlován tím, že studenti měli již dostatek samostatné práce a nebyli motivováni vykonat další dobrovolné úkoly.
Dalším rozdílem mezi hybridní a prezenční výukou, který byl zjištěn ve studii, se týká hodnocení přístupu a průběhu výuky. Studenti ve hybridní formě výuky vyjádřili celkově pozitivnější postoj k tomuto vzdělávacímu modelu. Tuto pozitivní zkušenost přisuzovali vyšší míře zodpovědnosti, kterou museli přijmout, aby dosáhli požadovaných výsledků. V hybridní výuce bylo vyžadováno větší individuální úsilí a samostatnost, což se ukázalo být přínosné pro dokončení kurzu. Tento aspekt byl hodnocen jako výhoda oproti tradiční prezenční výuce.
Závěrem lze říci, že studie přinesla zajímavé poznatky ohledně výsledků a hodnocení studentů ve hybridní výuce. Přes srovnatelné výsledky ve známkách, studenti ve hybridní výuce projevili menší zájem o dobrovolné úkoly. Na druhou stranu, vysokou míru zodpovědnosti a samostatnosti, kterou vyžaduje hybridní výuka, studenti vnímali jako pozitivní aspekt. Tyto výzkumné poznatky nám poskytují lepší přehled o tom, jakým způsobem hybridní výuka ovlivňuje výsledky studentů a jejich postoj k výukovému procesu.
Závěr
Hybridní výuka je koncept, který získává stále větší popularitu vzdělávacích institucí po celém světě. Při hybridní výuce se kombinuje tradiční prezenční výuka s online prvky, čímž se vytváří nový vzdělávací model. Nicméně, stojí za to zvážit, zda je hybridní výuka skutečně výhodná.
Existuje několik důvodů, proč by hybridní výuka mohla být považována za výhodnou. První a nejzřejmější výhoda spočívá v flexibilitě, kterou tento model nabízí. Studenti mají možnost přizpůsobit si své učení svým individuálním potřebám a časovým možnostem. Díky online komponentě mohou studovat kdykoliv a kdekoliv, což je zvláště přínosné pro ty, kteří mají jiné závazky nebo žijí ve vzdálených oblastech.
Další výhodou hybridní výuky je obohacení vzdělávacího procesu. Díky kombinaci online a prezenčních prvků se otevírají nové možnosti interakce a spolupráce mezi studenty. Online platformy umožňují diskuse, sdílení materiálů a spolupráci na projektech i mimo tradiční vyučovací hodiny. Tím se rozšiřuje prostor pro učení a studenti mají možnost získat nové perspektivy a dovednosti.
Samozřejmě, je důležité zvážit i potenciální výzvy a nevýhody hybridní výuky. Někteří studenti mohou mít potíže s samostatnou organizací a motivací při online studiu. Také může být náročné udržet vysokou míru interakce a zapojení studentů, zejména při omezeném fyzickém kontaktu.
Celkově vzato, hybridní výuka nabízí zajímavé možnosti a výhody pro moderní vzdělávací systém. Nicméně, je důležité pečlivě zvážit, zda je tento model vhodný pro konkrétní vzdělávací instituci a potřeby studentů.
Zdroje:
Arkorful Valentina, a Nelly Abaidoo. The role of e-learning, advantages and disadvantages of its adoption in higher education. International journal of instructional technology and distance learning 12, no. 1 (2015). Dostupné z: https://www.itdl.org/Journal/Jan_15/Jan15.pdf#page=33
Barbara Ward. The Best of Both Worlds: A Hybrid Statistics Course, Journal of Statistics Education, 12:3, (2004) DOI: 10.1080/10691898.2004.11910629
BEATTY, Brian, 2013. Hybrid courses with flexible participation: The hyflex course design [online]. 153–177. Dostupné z: doi:10.4018/978–1–4666–4912–5.ch011
BEATTY, Brian J., 2007. Hybrid classes with flexible participation options–If you build it, how will they come. 2007 Annual Proceedings-Anaheim: Volume. 15.
BEDNAŘÍKOVÁ, Iveta, 2013. Tutor a jeho role v distančním vzdělávání a v e-learningu. B.m.: Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978–80–244–3795–8.
HUANG, Yan, Chengling ZHAO, Fengfang SHU a Jinjin HUANG, 2017. Investigating and analyzing teaching effect of blended synchronous classroom. In: 2017 International Conference of Educational Innovation through Technology (EITT). B.m.: IEEE, s. 134– 135.
NEUMAJER, Ondřej, 2020. Vzdělávání na dálku přináší zmatky v pojmech. Ondřej Neumajer [online]. [cit. 2023–06–12]. Dostupné z: https://ondrej.neumajer.cz/vzdelavani- na-dalku-prinasi-zmatky-v-pojmech/
PROCHÁZKOVÁ, Petra, 2021. Školství nebude po covidu stejné jako dřív, zkouší se hybridní výuka. iDNES.cz [online]. [cit. 2023–06–12]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/zaci-vyuka-hybridni-domov-skola-overeni- zlin.A211213_641306_zlin-zpravy_ppr
RAES, Annelies, Loulou DETIENNE, Ine WINDEY a Fien DEPAEPE, 2020. A systematic literature review on synchronous hybrid learning: gaps identified. Learning Environments Research [online]. 23(3), 269–290. ISSN 1387–1579, 1573–1855. Dostupné z: doi:10.1007/s10984–019–09303-z
RYCHLÍK, Martin. Učení a zkoušení online. Má hybridní výuka potenciál?. In: Universitas[online]. 24.01.2022. Dostupné z: https://www.universitas.cz/tema/8092-tema-uceni-a-zkouseni-online-ma-hybridni-vyuka-potencial
Shimkovich Elena, Guzel Makhmutova, Darya Ivanova, and Raisa Urunova. Advantages and Disadvantages of Hybrid Learning for International Students. ARPHA Proceedings 5 (2022). VII International Forum on Teacher Education. Dostupné z: https://ap.pensoft.net/article/24401/download/pdf/
SINGH, Harvi, Chris REED a Centra SOFTWARE, 2001. A white paper: Achieving success with blended learning. Centra Software. Retrieved July. 12.
SZETO, Elson, 2014. A Comparison of Online/Face-to-face Students’ and Instructor’s Experiences: Examining Blended Synchronous Learning Effects. Procedia — Social and Behavioral Sciences [online]. 116, 5th World Conference on Educational Sciences, 4250– 4254. ISSN 1877–0428. Dostupné z: doi:10.1016/j.sbspro.2014.01.926
ŠMÍDA, Jan, 2021. Hybridní výuka jako spása vzdělávání. Učitel21 [online] [cit. 2023–06–12]. Dostupné z: https://www.ucitel21.cz/post/hybridní-výuka-jako-spása-vzdělávání
WEITZE, Charlotte Lærke, Rikke ØRNGREEN a Karin LEVINSEN, 2013. The Global Classroom Video Conferencing Model and First Evaluations: European Conference on E-83 learning. Proceedings of the 12th European Conference on E-Learning. 2, 503–510. ISSN 978–1–909507–82–1.
ZOUNEK, Jiří, Libor JUHŇÁK, Hana STAUDKOVÁ a Jiří POLÁČEK, 2021. E-learning Učení (se) s digitálními technologiemi. Vyd. 2., aktualizované. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. ISBN 978–80–7676–175–9.
ZYDNEY, Janet Mannheimer, Paul MCKIMMY, Rachel LINDBERG a Matthew SCHMIDT, 2019. Here or there instruction: Lessons learned in implementing innovative approaches to blended synchronous learning. TechTrends. 63(2), 123–132.
