Je libo digitální stopu?
Digitální stopy jsou nyní všude jak aktivní, tak i pasivní. Dalo by se říci, že omezují lidem život a svobodné chování na internetu, je tomu však tak?
Jak už název vypovídá, aktivní digitální stopy vytváříme my sami, dobrovolně a vědomě — ovšem ne vždycky je to zcela pochopitelné. Proč by lidi vůbec mělo zajímat to, co o sobě sdílíme na internetu? Souvisí s tím určitá změna paradigmatu.
Americký sociolog Erving Goffman, ve své knize Všichni hrajeme divadlo [1], popisuje situaci v kavárně. Několik lidí sedí u různých stolů a všichni se nějakým způsobem baví. Od mládí jsme vyučování k tomu, že bychom neměli poslouchat cizí rozhovory, proto je tedy společensky nepřijatelné abychom v dané kavárně poslouchali jiné. Je zde určité paradigma, že přestože se nacházíme na veřejném prostranství, tak pociťujeme určitou konformitu ohledně toho, co říkáme. Lidé naši subjektivitu přeci respektují. Ovšem na internetu to tak jednoduše nefunguje.
V momentě, kdy náš příspěvek doputuje na internet, tak opouští naší osobní schránku a stává se součástí naší online persony. Je naprosto jedno s jakým cílem, v jakém kontextu, či pro koho byl příspěvek napsán, protože nyní jsou to pouhá objektivní data o naší osobě, které jsme zpřístupnili ostatním. Právě tohle paradigma je zpočátku těžké pochopit — to, že už se nenacházíme v našem bezpečném prostředí, a že kdokoliv (téměř) může ovlivňovat naše soukromí.
Co se týče pasivních digitálních stop, těm se blíže věnovat nebudu, protože vyžadují alespoň minimální digitální gramotnost u člověka, a nyní se spíše zaměřuji na internetové „nováčky“.
Digitální stopy pro nás vytvářejí nepěkné úskalí. Pokud chceme být aktivní uživatelé internetu, nedej bože content creator (kreativní osoba, bloger, YouTuber, streamer, influencer), tak si musíme uvědomovat, co o sobě neustále sdílíme. Představa, že se stanu obětí swattingu, stalkingu, či sociálního inženýrství jsou pro mě příšerné, a to ani nejsem (podle mého) dostatečně hodnotná osoba pro tyto subjekty. Ve skutečnosti je jedno kdo jste, co jste zač, či jakou máte práci, ale to, jak moc na vašich informací záleží vám.
[1] Goffman, E. (2008). The presentation of self in everyday life. New York: Anchor Books.
